Pracovní úrazy
Přesná definice pracovního úrazu je uvedena v § 271k odst. 1 zákoníku práce (dále „ZP“): „Pracovním úrazem pro účely tohoto zákona je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.“ Jaké to jsou úkony, je specifikováno v § 273 a § 274 ZP, a je zde rovněž uvedeno, co je z přímé souvislosti vyňato, například stravování nebo cesta do zaměstnání a zpět. Jako pracovní úraz se posuzuje též úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů (§ 271k odst. 2 ZP). Například úředník je mimo svou pracovní dobu napaden, že někomu neschválil jeho žádost.
Někdy však není jednoduché rozlišit, zda se o pracovní úraz jedná, či nikoliv. Stane-li se úraz v rámci areálu firmy, ale ne přímo na pracovišti, rozhodujeme, zdali jde o úraz pracovní, nebo úraz na cestě do práce, který pracovní není. Z judikátu Nejvyššího soudu sp. zn.: 21 Cdo 688/2005 vyplývá: „Je-li v jednom areálu umístěno několik zaměstnavatelů, je pro posouzení, kdy končí cesta zaměstnance do zaměstnání, rozhodující závěr, od kterého okamžiku po vstupu do areálu začal být zaměstnanec povinen podrobit se pokynům zaměstnavatele usměrňujícím jeho jednání.“
Za jistých okolností může být pracovním úrazem například infarkt myokardu. V tomto případě musí být příčinná souvislost mezi úrazem a vzniklou škodou. Musí jít o po