Pracovní úrazy
Přesná definice pracovního úrazu je uvedena v § 271k odst. 1 zákoníku práce (dále „ZP“): „Pracovním úrazem pro účely tohoto zákona je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.“ Jaké to jsou úkony, je specifikováno v § 273 a § 274 ZP, a je zde rovněž uvedeno, co je z přímé souvislosti vyňato, například stravování nebo cesta do zaměstnání a zpět. Jako pracovní úraz se posuzuje též úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů (§ 271k odst. 2 ZP). Například úředník je mimo svou pracovní dobu napaden, že někomu neschválil jeho žádost.
Někdy však není jednoduché rozlišit, zda se o pracovní úraz jedná, či nikoliv. Stane-li se úraz v rámci areálu firmy, ale ne přímo na pracovišti, rozhodujeme, zdali jde o úraz pracovní, nebo úraz na cestě do práce, který pracovní není. Z judikátu Nejvyššího soudu sp. zn.: 21 Cdo 688/2005 vyplývá: „Je-li v jednom areálu umístěno několik zaměstnavatelů, je pro posouzení, kdy končí cesta zaměstnance do zaměstnání, rozhodující závěr, od kterého okamžiku po vstupu do areálu začal být zaměstnanec povinen podrobit se pokynům zaměstnavatele usměrňujícím jeho jednání.“
Za jistých okolností může být pracovním úrazem například infarkt myokardu. V tomto případě musí být příčinná souvislost mezi úrazem a vzniklou škodou. Musí jít o poškození zdraví, které nastalo při náhlém vypětí sil, velké námaze, nezvyklém úsilí, kdy pracovní výkon přesahuje hranice obvyklé, každodenně vykonávané práce, nebo je sice konán v hranici obvyklé těžké práce, ale za nepříznivých okolností, nebo pro tuto práci organismus pracovníka není přizpůsoben anebo na kterou svými schopnostmi nestačí.
Pokud zaměstnavatel umožňuje zaměstnanci práci doma, tzv. homeoffice, a stane se úraz, je těžké rozhodnout, jestli se opravdu stal při plnění pracovních povinností, nebo například při domácích pracích. Je třeba, aby zaměstnavatel znal podmínky, za kterých zaměstnanec práci doma koná, například jestli počítačové pracoviště odpovídá předpisům apod. V tomto směru by zaměstnanec měl zaměstnavateli umožnit vstup do bytu. Otázka uznání nebo neuznání úrazu za pracovní je především otázkou vyšetření příčin a okolností. Zaměstnanec by měl zaměstnavateli spolehlivě vylíčit, jak došlo k úrazu, aby zaměstnavatel mohl vše řádně posoudit. Často se vyskytuje dotaz, zdali je úraz na akci z podnětu zaměstnavatele, například teambuildingové akci, považován za pracovní. Zde by se dalo vycházet z judikátu Nejvyššího soudu sp. zn.: 21 Cdo 5060/2007. Vyplývá z něj, že tzv. teambuilding bývá chápán jako intenzivní, záměrné budování a rozvíjení pracovního potenciálu pracovních týmů, zejména bývá kladen důraz na prohloubení motivace a vzájemné důvěry, na zlepšení výkonnosti a komunikace mezi členy pracovního kolektivu, na zlepšení týmové kreativity apod. Významné je individuální posouzení obsahové náplně výjezdního zasedání a v tomto rámci také posouzení konkrétní činnosti (úseku pracovní cesty), při níž došlo k poškození zdraví zaměstnance. Nepochybně by se nejednalo o činnost v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů, kdyby po skutkové stránce bylo kupříkladu zjištěno, že šlo pouze o společný pobyt zaměstnanců bez cíleného průběhu, který měl jen povahu „zaplacené dovolené“.
Pokud se stane úraz na pracovní cestě, můžeme postupovat podle judikátu Nejvyššího soudu sp. zn.: 21 Cdo 4834/2010, který se podrobně zabývá jednotlivými úseky zahraniční pracovní cesty. Cesta z bydliště zaměstnance k dopravnímu prostředku, jímž se pracovní cesta koná, je považována za cestu do zaměstnání, která končí nástupem do dopravního prostředku, popř. vstupem do nádražní nebo letištní budovy. Samotná cesta určeným dopravním prostředkem do místa, které je cílem pracovní cesty a zpět, je považována za úkon nutný před počátkem práce nebo po jejím skončení, a tedy úkon v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů. Jestliže se zaměstnanec v místě, kde bude vykonávat pracovní činnost, nejdříve ubytuje, končí tento nutný úkon před počátkem práce nebo po jejím skončení vstupem do místa ubytování. Následná cesta k vlastnímu pracovišti, která končí vstupem do budovy určené k plnění pracovních úkolů, a cesta zpět do místa ubytování, je pak považována za cestu do zaměstnání a zpět.
Povinnosti při pracovních úrazech
Povinnosti zaměstnance
- Oznámit svůj pracovní úraz i jiné osoby [§ 106 odst. 4 písm. h) ZP].
Pokud zaměstnanec úraz hned nenahlásí, může být později odškodněn pouze tehdy, když prokáže, že se mu stal při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů. Má na to například svědky. Zpětně se to však těžko prokazuje, a proto je důležité i malé poranění hlásit. - Přinést zaměstnavateli posudek o bolestném a doklady pro uplatnění náhrady nákladů spojených s léčením a věcné škody.
Náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se poskytuje zaměstnanci jednorázově, a to nejméně ve výši podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. Lékař vystavuje posudek o bolestném, ve kterém je bolestné i ztížení společenského uplatnění hodnoceno body - 1 bod = 250 Kč (§ 3 odst. 1 nařízení vlády č. 276/2015 Sb.).
Povinnosti zaměstnavatele
- Objasnit příčiny a okolnosti vzniku pracovního úrazu
O tom, zdali úraz bude uznán jako pracovní, rozhoduje zaměstnavatel. Nikoli lékař, který na neschopence zatrhne pracovní úraz, protože mu to dotyčný zaměstnanec nahlásí. - Zapsat úraz do knihy úrazů
Zapisují se údaje stanovené v § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 201/2010 Sb. Pokud se stane úraz u jiného zaměstnavatele, zapíšou úraz do knihy úrazů oba zaměstnavatelé (§ 2 odst. 2 nařízení vlády č. 201/2010 Sb.). - Ohlásit pracovní úraz na místa uvedená v § 4 nařízení vlády č. 201/2010 Sb.
- Sepsat záznam o úrazu u úrazů s pracovní neschopnosti delší než 3 kalendářní dny nebo když došlo k úmrtí zaměstnance (§ 105 odst. 3 ZP), případně záznam o úrazu - hlášení změn, pokud se zaměstnavatel dozví o skutečnostech, které vedou ke změně údajů uvedených v záznamu o úrazu.
Záznam se sepisuje do 5 pracovních dnů ode dne, kdy se zaměstnavatel o úrazu dozvěděl, a nejpozději do 5. dne příštího měsíce se zasílá na místa uvedená v § 6 nařízení vlády č. 201/2010 Sb. V případě smrtelného pracovního úrazu zašle zaměstnavatel záznam o úrazu nejpozději do 5 dnů ode dne, kdy se o úrazu dozvěděl. - Předat jedno vyhotovení záznamu o úrazu postiženému zaměstnanci a v případě smrtelného pracovního úrazu jeho rodinným příslušníkům (§ 105 ZP odst. 3).
- Odškodnit pracovní úraz. Zaměstnavatel zaměstnanci poskytne náhrady podle § 271a - 271e ZP. A v případě úmrtí zaměstnance náhrady podle § 271g - § 271j ZP.
Zaměstnanec, který utrpí pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání v pracovním poměru sjednaném na dobu určitou nebo při výkonu práce na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr uzavřené na dobu určitou, přísluší náhrada za ztrátu na výdělku jen do doby, kdy měl tento základní pracovněprávní vztah skončit. Po této době přísluší náhrada za ztrátu na výdělku, jestliže je možné podle okolností předpokládat, že postižený zaměstnanec by byl i nadále zaměstnán (§ 271p ZP). - Přijímat opatření proti opakování pracovních úrazů (technická, organizační, výchovná; například odstavení nebezpečného zařízení z provozu nebo seznámení pracovníků s pracovním úrazem a jeho příčinami).
- Hradit zákonné pojištění.
Rozsah odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání je vymezen § 365 ZP. Podle uvedeného ustanovení se odpovědnost zaměstnavatele při pracovních úrazech a nemocech z povolání řídí ustanovením § 205d starého zákoníku práce, zákona č. 65/1965 Sb. Zaměstnavatelé jsou pro případ své odpovědnosti za škodu způsobenou pracovním úrazem nebo nemocí z povolání ze zákona pojištěni u České pojišťovny (zaměstnavatelé, kteří s ní měli sjednáno toto pojištění k 31. prosinci 1992) nebo u Kooperativy pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group. Náhradu škody za zaměstnavatele tedy proplácí pojišťovna. Poškozený zaměstnanec nemá přímý nárok na náhradu škody vůči zákonné pojišťovně. Své nároky na náhradu škody uplatňuje u svého odpovědného zaměstnavatele. - Umožnit pojišťovně ověřit si údaje týkající se pojistného i údaje nezbytné pro vyřizování pojistné události (§ 14 vyhl. č. 125/1993 Sb.).
Pojišťovna nemá právo rozhodovat, zdali jde o pracovní úraz, či nikoli, ani o krácení odškodného. Pouze rozhoduje, zdali jde o pojistnou událost. Nehradí však škodu, kterou se zaměstnavatel zavázal hradit nad rámec stanovený právními předpisy (§ 4 vyhl. č. 125/1993 Sb.). - Převést zaměstnance na jinou práci, pokud nesmí z důvodu pracovního úrazu, nemoci z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání dále konat dosavadní práci; v případě výpovědi mu vyplatit odstupné [§ 52 písm. d) ZP; § 67 odst. 2 ZP],
Zaměstnavatel se může zprostit povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zcela, pokud zaměstnanec porušil předpisy anebo pokyny k zajištění BOZP, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, nebo z důvodu opilosti nebo zneužití návykových látek a zaměstnavatel nemohl škodě zabránit, a tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody.
Nebo zčásti, pokud výše uvedené skutečnosti byly jednou z příčin škody nebo proto, že si zaměstnanec počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ačkoliv neporušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně, přestože si musel vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsobit újmu na zdraví. Za lehkomyslné jednání není možné považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce. Z judikátu Nejvyššího soudu sp. zn.: 21 Cdo 71/2001 vyplývá, že lehkomyslné jednání zaměstnance je samostatným důvodem pouze pro částečné zproštění se odpovědnosti. Zaměstnavatel se může zprostit částečně odpovědnosti, prokáže-li, že jednání zaměstnance lze charakterizovat jako nebezpečné riskování nebo hazardérství, kdy si zaměstnanec vzhledem ke konkrétní časové i místní situaci na pracovišti počíná způsobem, při němž vědomě podstupuje riziko hrozícího nebezpečí újmy na zdraví. V tomto případě se vyžaduje tzv. kvalifikovaná lehkomyslnost (zaměstnanec věděl anebo vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem musel vědět, že si svým jednáním může přivodit úraz nebo nemoc z povolání). Přitom další podmínkou, která musí být splněna současně, je, aby šlo o způsob činnosti, který je v rozporu s obvyklým způsobem chování zaměstnanců, kdy tedy nejde o činnost, kterou zaměstnavatel trpí nebo toleruje.
Nemoci z povolání
Definici nemocí z povolání bychom našli v nařízení vlády č. 290/1995 Sb.: „Nemoci z povolání jsou nemoci vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů, pokud vznikly za podmínek uvedených v seznamu nemocí z povolání, který je přílohou tohoto nařízení vlády. Nemocí z povolání se rozumí též akutní otrava vznikající nepříznivým působením chemických látek.“
Pokud má zaměstnanec podezření na nemoc z povolání, měl by kontaktovat lékaře pracovnělékařských služeb u zaměstnavatele. Zdravotní stav osoby v souvislosti s nemocí z povolání zjišťují a posuzují poskytovatelé pracovnělékařských služeb (§ 61 odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb.).
Nemoci z povolání uznávají poskytovatelé v oboru pracovní lékařství, kteří získali k jejich uznávání povolení Ministerstva zdravotnictví. Seznam těchto pracovišť je na webových stránkách Ministerstva zdravotnictví - http://www.mzcr.cz/Verejne/obsah/poskytovatele-k-uznavani-nemoci-z-povolani_3706_5.html). Musí být splněny 3 podmínky, aby nemoc z povolání mohlo pracoviště příslušné k uznávání nemocí z povolání uznat, a sice příčinná souvislost s prací, zařazení do platného seznamu nemocí z povolání a nemoc musí být prokázána v posudkově významné formě (určitý stupeň pokročilosti).
Povinnost nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou nemocí z povolání má zaměstnavatel, u kterého zaměstnanec naposledy před jejím zjištěním pracoval za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen (§ 269 odst. 2 ZP).
Zaměstnavatel je povinen umožnit poskytovateli pracovnělékařských služeb a poskytovateli v oboru pracovní lékařství, který získal povolení ministerstva k uznávání nemocí z povolání, vstup na pracoviště za účelem zjištění dalších skutečností nebo provedení klinického testu, popřípadě odebrání vzorku materiálu nebo pořízení audiovizuálního záznamu potřebného k posouzení nemoci z povolání. Vstup na pracoviště je povinen umožnit také bývalému zaměstnanci (§ 64 zákona č. 373/2011 Sb.).
Zaměstnavatel vede evidenci zaměstnanců, u nichž byla uznána nemoc z povolání, která vznikla na jeho pracovištích, a uplatní taková opatření, aby odstranil nebo minimalizoval rizikové faktory, které vyvolávají ohrožení nemocí z povolání nebo nemoc z povolání (§ 105 odst. 6 ZP).
Ze závěru lékařského posudku musí být zřejmé, zda se nemoc posuzované osoby uznává nebo neuznává jako nemoc z povolání (§ 62 odst. 5 zákona č. 373/2011 Sb.). Co má obsahovat lékařský posudek a komu ho má poskytovatel v oboru pracovní lékařství předat, je uvedeno ve vyhlášce č. 104/2012 Sb. Pokud je nemoc z povolání uznána, zaměstnavatel poskytuje náhrady jako v případě pracovního úrazu (viz výše).
Někdy zdravotní potíže zaměstnance nedosahují takového stupně poškození zdravotního stavu, který lze posoudit jako nemoc z povolání. V takovém případě může jít pouze o ohrožení nemocí z povolání podle (§ 347 odst. 1 ZP). V případě poškození zdraví, které vzniklo v souvislosti s prací a neodpovídá definici pracovního úrazu ani nemoci z povolání, může jít o tzv. jinou škodu (§ 265 ZP), která se odškodňuje stejně jako škody z titulu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání.
POUŽITÁ LITERATURA:
- Judikát Nejvyššího soudu sp. zn.: 21 Cdo 688/2005;
- Judikát Nejvyššího soudu sp. zn.: 21 Cdo 5060/2007;
- Judikát Nejvyššího soudu sp. zn.: 21 Cdo 4834/2010;
- Judikát Nejvyššího soudu sp. zn.: 21 Cdo 71/2001;
- Dandová, E. (2015). Jak se řeší úraz při práci z domova? Načteno z BOZPinfo.cz: https://www.bozpinfo.cz/jak-se-resi-uraz-pri-praci-z-domova.