zkrácená pracovní doba

V roce 2024 pracovala polovina lidí se zdravotním postižením ve věku 20–64 let, u lidí bez postižení to bylo 85 %. Mezi lety 2018 a 2024 vzrostl podíl lidí se zdravotním postižením, kteří měli zaměstnání nebo jinak pracovali. Zatímco v roce 2018 pracovalo 41 % lidí ve věku 20–64 let se zdravotním postižením, o šest let později to bylo již 50 %. Stále je to ale o poznání méně oproti populaci lidí bez postižení daného věku, ve které v roce 2024 pracovalo 85 %. Mezi lidi se zdravotním postižením jsou v rámci výběrového šetření o lidech s postižením počítáni jak lidé s přiznanou invaliditou, příspěvkem na péči či průkazem pro osoby se zdravotním postižením, tak lidé, kteří lékařem uznané postižení nemají, ale cítí se kvůli dlouhodobým zdravotním problémům omezeni ve vykonávání běžných činností. Za pracující jsou pak považováni všichni, kteří v referenčním týdnu odpracovali alespoň jednu hodinu za odměnu, bez ohledu na to, zda se jednalo o zaměstnanecký poměr, podnikání či práci na dohodu, nebo pracovali jako pomáhající rodinní příslušníci.

„Paní doktorko, to máte špatně…. On má částečný úvazek, nebude mít pět týdnů dovolené.“Pravil klient v reakci na návrh pracovní smlouvy pro nového zaměstnance s kratší pracovní dobou. „Kratší úvazek = menší výměra dovolené“, bývá často logická úvaha. Jenže ono je potřeba rozlišovat mezi výměrou dovolené (zákonné minimum je 4 týdny) a její délkou k čerpání. A od té doby, co se dovolená čerpá v hodinách (už jste si zvykli?), to pro částečné úvazky funguje docela hezky. Princip je jednoduchý. Do alchymistického kotlíku HR mága (anebo mzdového softwaru?) hodíme výměru dovolené v týdnech, přimícháme stanovenou (nebo kratší sjednanou) týdenní pracovní dobu a voilà, z kotlíku vyndáváme počet hodin, které zaměstnanec může čerpat. Akorát z toho vzniká jiný problém, a sice, jak vysvětlit, že jste se nezbláznili, když draftujete ustanovení, podle kterého zaměstnanci přísluší dovolená „o výměře 5,6 týdnů“, tedy postaru 28 dnů. Protože do příslušného vzorce musíme výměru dovolené zadat v týdnech, jinak nám to nevyjde:

Ženy, které před rokem 1990 žily a pracovaly v Německé demokratické republice (NDR), berou v průměru vyšší důchod než ženy ze západního Německa. Vyplývá to ze studie, kterou dnes zveřejnil institut Prognos. Průměrně je renta vyšší o 357 eur (8800 Kč). Ve východním Německu totiž více žen pracovalo na plný úvazek.

Pracovní dobu pedagogů tvoří dvě neoddělitelné části: přímá pedagogická činnost a práce s ní související. Proto je s pojmem pracovní doba u pedagogů nutno pracovat jinak než u ostatních zaměstnanců, a to zejména u tzv. kratších pracovních úvazků. Tento příspěvek je první částí řešené problematiky.

Základní informace Pokud nepracuje zaměstnanec v pracovním poměru po stanovenou týdenní pracovní dobu nebo po zkrácenou stanovenou týdenní pracovní dobu (v obou případech tedy na tzv. plný pracovní úvazek), pak jde u něho o kratší pracovní dobu (tzv. kratší pracovní úvazek) s dopadem do výše mzdy nebo platu.  Kratší pracovní dobu může zaměstnavatel se zaměstnancem sjednat (viz ustanovení § 80 zákoníku práce). V případě, že zaměstnavatel vyhoví písemné žádosti zaměstnance dle ustanovení § 241 odst. 2 zákoníku práce (v rámci zvláštních pracovních podmínek některých kategorií zaměstnanců v oblasti pracovní doby), uzavření dohody o kratší pracovní době zákoník práce přímo předpokládá.

Zaměstnavatel by chtěl zaměstnancům zkrátit v pátek pracovní dobu o půl hodiny na 7,5 hodiny. Ostatní dny zaměstnanci pracují 8 hodin. V pracovní smlouvě mají uvedený úvazek 40 hodin týdně rovnoměrný. Mohu řešit způsobem, že ponechám úvazek dle pracovní smlouvy a každý pátek dle docházky zadám 0,5 hodiny neplaceného volna? Svátky a náhrady v pátek by byly placené 8 hodin, nebo je potřeba upravit pracovní smlouvu na 39,5 hodiny týdně a na nerovnoměrný zkrácený úvazek? Svátky a náhrady v pátek by pak byly placené jen 7,5 hodiny. Zaměstnanci pobírají hodinovou mzdu. 

V posledním článku nazvaném "Těhotenství a pracovní poměr" jsme si dali za úkol, že kompletně probereme postavení těhotné zaměstnankyně v pracovněprávních vztazích. Praxe totiž neustále žádá ucelený výklad právní úpravy ochrany žen v těhotenství a zaměstnankyň a zaměstnanců po dobu péče o dítě v útlém věku, do tří nebo čtyř let. Minule jsme se však zaměřili především na vznik a skončení pracovního poměru těhotné zaměstnankyně. V dnešním pokračování tedy navážeme pracovními podmínkami těhotných zaměstnankyň.

Pokud zaměstnavatel zkrátí pracovní dobu pro vyjmenované profese na určitém pracovišti, tak to lze stanovit i dodatkem k internímu předpisu o pracovní době, který máme ve společnosti? A stačí uvést, že zaměstnavatel stanovuje zaměstnancům v profesi ...... na pracovišti ............. zkrácenou pracovní dobu 37,5 hod. / týdně, mzda zůstává beze změn, nedochází ke krácení mzdy.

Žádosti běžného zaměstnance o kratší pracovní dobu či jinou vhodnou úpravu pracovní doby není zaměstnavatel povinen vyhovět. Pokud ale takovou žádost podá těhotná zaměstnankyně či zaměstnankyně/zaměstnanec pečující o dítě mladší 15 let nebo jinou závislou osobu, může ji zaměstnavatel odmítnout pouze v případě, že mu ve vyhovění brání vážné provozní důvody.

Pracovní dobu rozvrhuje zaměstnavatel. Je to jeho právo a zároveň povinnost. Pokud si strany nesjednají pracovní dobu v pracovní smlouvě, je zaměstnavatel povinen o týdenní pracovní době a jejím rozvržení zaměstnance informovat písemně podle § 37 ZP. Konkrétní rozvrh pracovní doby na týden či vyrovnávací období pak zaměstnavatel dle § 84 ZP musí vypracovat v písemné formě a seznámit s ním zaměstnance 2 týdny před začátkem tohoto rozvrhu (v případě konta pracovní doby 1 týden), pokud se strany nedohodnou na kratší době seznamování. Pokud chce zaměstnavatel rozvrh, se kterým byl zaměstnanec již seznámen, změnit, platí stejný postup a lhůty pro seznámení zaměstnance s novým rozvrhem.

V našem článku se zaměříme především na některé změny právní úpravy pracovní doby, neboť právní úprava pracovní doby je v praxi bezprostředně provázaná s právní úpravou bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. K nové úpravě dovolené se na stránkách našeho časopisu ještě do konce roku vrátíme.

Základní informace Délka stanovené týdenní pracovní doby vyplývá obecně z právního předpisu a její délka se odvíjí od pracovního režimu zaměstnance. Za výkon práce v této pracovní době dostává zaměstnanec mzdu (plat) a práce nad tuto pracovní dobu (pokud ji zaměstnavatel vyžaduje, nebo ji odsouhlasí a je konána nad rámec rozvrhu směn zaměstnance) je prací přesčas. Zákon umožňuje zaměstnavateli, aby délku stanovené týdenní pracovní doby zaměstnanci zkrátil, aniž by to mělo dopad na výši jeho odměny za práci. Může tak ovšem učinit toliko zaměstnavatel odměňující své zaměstnance mzdou. Zkrácenou stanovenou týdenní pracovní dobu je nutné odlišovat od kratší pracovní doby. Viz situace Délka pracovní doby (obecně), Délka pracovní doby při dvousměnném pracovním režimu, Délka pracovní doby při třísměnném a nepřetržitém pracovním režimu, Sjednání kratší pracovní doby.

Jedním z hlavních průvodních jevů závislé práce je výkon práce za mzdu, plat či jinou formu odměny. Odměna za práci představuje pro zaměstnance důležitý, ne-li klíčový důvod, pro nějž závislou práci koná. Dosažená mzda mu totiž umožňuje uspokojovat životní potřeby sebe a své rodiny. I přes tento význam mzdy není v českém zákoníku práce zakotvena povinnost, aby byla mzda sjednána v pracovní nebo kolektivní smlouvě (na rozdíl například od zákoníku slovenského).

Zaměstnanec požádal o změnu pracovní doby od 8:00 do 14:30 hod. v loňském roce. Tato změna mu byla schválena. Dnes ovšem nastoupil bez oznámení v 6:00 hod. Zaměstnavateli předem nic neoznámil. Zaměstnanec jen dnes sdělil, že bude pracovat do 12:30 hod. Jakým způsobem se může zaměstnavatel bránit? Dá se to posuzovat jako porušení pracovní doby? Může zaměstnavatel v tomto případě trvat na dodržení pracovní doby do 14:30 (běžná doba ostatních zaměstnanců - jednosměnný provoz)?