Pracovní situace - strana 2

Sleva na poplatníka a sleva na manželku (manžela) Základní informace Poplatník může uplatnit základní slevu na dani a slevu na manželku (§ 35ba ZDP) u svého zaměstnavatele (plátce daně), pokud u něho učiní prohlášení k dani podepsané dle § 38k odst. 4 ZDP a následně ho požádá o provedení ročního zúčtování, nebo formou daňového přiznání. Základní sleva na dani činí 27 840 Kč ročně (pro rok 2021, pro rok 2022 by měla činit 30 840 Kč) Základní sleva na manželku/manžela činí 24 840 Kč ročně. Základní sleva na poplatníka se v plné výši (tj. 27 840 Kč) odečte od celoroční daně i u poplatníka, jehož základ daně je tvořen příjmy dosaženými ze zaměstnání jen za část roku, tzn., že zpravidla vznikne poplatníkovi přeplatek po skončení roku při ročním zúčtování záloh a daňového zvýhodnění, nebo při podání daňového přiznání. Pokud je základní sleva uplatňována rovnoměrně (měsíčně), pak se pro výpočet daňové zálohy z měsíčního základu daně ze závislé činnosti použije 1/12 slevy, tj. 2 320 Kč měsíčně u zaměstnance s učiněným prohlášením poplatníka. Nárok na uplatnění základní slevy na poplatníka mají všichni daňoví poplatníci. Tedy daňoví rezidenti, ale i nerezidenti ČR bez omezení, pracující studenti nebo penzisté. Uplatněním této slevy dochází k přímému snížení daně z příjmu. Zaměstnanci tak může vzniknout při podpisu ročního zúčtování daně ve mzdové účtárně tzv. daňová vratka. Tato sleva na dani snižuje daň poplatníka maximálně do nuly, nemůže vzniknout tzv. daňový bonus jako při uplatnění daňového zvýhodnění na děti. Zaměstnanci mohou daňovou slevu na poplatníka uplatnit pouze jednou. Zpravidla se jedná o zaměstnavatele, kde mají při souběhu příjmů vyšší hrubou mzdu, neboť prohlášení k dani je možné na dané období podepsat pouze jednou.

Žádost o roční zúčtování záloh na daň z příjmů V ZDP je problematika ročního zúčtování záloh upravena konkrétně v § 38ch, dále např. v § 38k odst. 4 a 5 ZDP a dalších ustanoveních. Účelem podání žádosti o roční zúčtování daně je to, aby všichni zaměstnanci nemuseli podávat daňová přiznání v případě, že mají příjmy ze závislé činnosti od jednoho nebo postupně od více plátců a nemají jiné zdanitelné příjmy. V rámci ročního zúčtování je provedeno výsledné stanovení daně z příjmu. Jsou zúčtovány všechny zálohy zaplacené v průběhu roku a uplatněno daňové zvýhodnění, o které si zaměstnanec požádal, a splňuje podmínky pro jeho uplatnění. Základem pro výpočet zálohy je úhrn příjmů ze závislé činnosti zúčtovaných nebo vyplacených poplatníkovi za kalendářní měsíc nebo za zdaňovací období, s výjimkou příjmu, který není předmětem daně (osvobozený nebo příjem, kde je daň vybírána srážkovou daní). Sazba zálohy činí 15 % pro část základu pro výpočet zálohy do 4násobku průměrné mzdy a 23 % pro část základu pro výpočet zálohy přesahující 4násobek průměrné mzdy. Pro zdaňovací období 2021 stále platí formulář „Žádost o roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění (MFin 25 5457/B vzor č. 2) (dále jen žádost), na základě kterého mohou zaměstnanci požádat o provedení ročního zúčtování záloh. Současně je k němu třeba přiložit tiskopis Prohlášení poplatníka k dani (MFin 25 5457 – vzor č. 26), do kterého se zaznamenávají informace týkající se požadavku pro uplatnění slev na dani a daňového zvýhodnění pro rok 2021 a případných změn. O provedení ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění může poplatník požádat nejpozději do 15. února po uplynutí zdaňovacího období. Žádost se podává u posledního z plátců, od kterého poplatník pobíral mzdu. V ročním zúčtování jsou zohledněny všechny mzdy, které v průběhu zdaňovacího období poplatník pobíral buď pouze od jednoho, nebo postupně od více plátců daně včetně mezd zúčtovaných nebo vyplacených poplatníkovi těmito plátci dodatečně v době, kdy poplatník pro ně již nevykonával činnost, ze které plyne příjem ze závislé činnosti, a současně učinil u těchto plátců prohlášení k dani podle § 38k odst. 4 a 5 ZDP. Roční zúčtování neprovádí plátce, pokud je poplatník povinen podat sám daňové přiznání. V případě, že dojde k zániku plátce daně a neexistuje jeho právní nástupce, lze požádat o provedení ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění místně příslušného správce daně. Žádost je nutné podat nejpozději do 15. února po uplynutí zdaňovacího období. Roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění plátce provede, jen pokud má k dispozici potřebné doklady, na jejichž základě byla v uplynulém zdaňovacím období (od všech předchozích plátců daně) zúčtována nebo vyplacena mzda, sraženy zálohy na daň z těchto příjmů či poskytnuta měsíční sleva na dani podle ustanovení § 35ba a § 35c ZDP a vyplaceny měsíční daňové bonusy. Roční zúčtování záloh, daňového zvýhodnění a výpočet daně plátce provede v termínu nejpozději 31. března po uplynutí zdaňovacího období. V § 38k ZDP jsou dále podrobně definovány podmínky pro uplatnění nezdanitelných částek ze základu daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, slev na dani podle § 35ba a daňového zvýhodnění, které je nutné respektovat (viz též situace uvedené níže). Pokud je poplatníkem uplatňováno daňové zvýhodnění, musí plátce daně při provádění ročního zúčtování respektovat podmínky stanovené § 35d odst. 6 až 9 ZDP. V případě, že poplatník daňové zvýhodnění neuplatňuje, pak je mu plátcem daně vrácen jako přeplatek z ročního zúčtování záloh kladný rozdíl mezi zálohově sraženou daní a daní sníženou o slevy pro poplatníky daně z příjmů fyzických osob, a to nejpozději při zúčtování mzdy za březen po uplynutí zdaňovacího období. Výše přeplatku musí být větší než 50 Kč. O vrácené přeplatky z ročního zúčtování plátce daně sníží nejbližší odvody záloh správci daně (nejpozději do konce zdaňovacího období), případně požádá správce daně o jejich vrácení. Na rozdíl od daňového přiznání se nedoplatek z ročního zúčtování záloh poplatníkovi nesráží.

Základní informace Problematika daňového zvýhodnění pro poplatníky na děti je řešena v § 35c ZDP. Nárok na daňové zvýhodnění má poplatník (rezident i nerezident) na vyživované dítě žijící s ním ve společně hospodařící domácnosti (§ 21e ZDP) na území členského státu EU/EHP (dále jen „daňové zvýhodnění“), pokud neuplatňuje slevu na dani podle § 35a nebo § 35b (příslib investiční pobídky). Výše zvýhodnění činí: 1. dítě – 15 204 Kč ročně, 1 267 Kč měsíčně 2. dítě – 22 320 Kč ročně, 1 860 Kč měsíčně a každé další dítě – 27 840 Kč ročně, 2 320 Kč měsíčně O výši daňového zvýhodnění sníží poplatník daň vypočtenou podle § 16, případně sníženou podle § 35 nebo § 35ba. Daňové zvýhodnění lze uplatnit buď formou slevy na dani, daňového bonusu, nebo slevy na dani a daňového bonusu. Pokud je v jedné společně hospodařící domácnosti více vyživovaných dětí poplatníka, posuzují se pro tyto účely dohromady. Poplatník může slevu na dani uplatnit až do výše daňové povinnosti vypočtené podle ZDP za příslušné zdaňovací období. Pokud je nárok poplatníka na daňové zvýhodnění vyšší než vypočítaná daňová povinnost za příslušné zdaňovací období, je vzniklý rozdíl daňovým bonusem. Daňový bonus je možné uplatnit, pokud jeho výše činí alespoň 100 Kč. Maximální dříve zastropovaná výše daňového bonusu 60 300 Kč ročně byla zrušena v roce 2021. Na daňový bonus má nárok poplatník (zaměstnanec i podnikatel), který ve zdaňovacím období měl příjem podle § 6 nebo § 7 alespoň ve výši šestinásobku minimální mzdy (viz tabulka).

Základní informace Daňové zvýhodnění na dítě ZTP je upraveno v § 35c odst. 7 ZDP. Zde je uvedeno: „Dočasný pobyt dítěte mimo společně hospodařící domácnost nemá vliv na uplatnění daňového zvýhodnění. Jedná-li se o dítě, kterému je přiznán nárok na průkaz ZTP/P, zvyšuje se na ně částka daňového zvýhodnění na dvojnásobek (viz tabulka). Maximální výše daňového bonusu podle § 35c odst. 3 ZDP zůstává zachována (v současné době částka 60 300 Kč).“ Přehled daňového zvýhodnění pro rok 2019 Daňové zvýhodnění na děti 2019 Roční Měsíční Na 1. dítě 15 204 1 267 Na 2. dítě 19 404 1 617 Na 3. a každé další dítě 24 204 2 017 Na 1. dítě (pokud má ZTP/P) 30 408 2 534 Na 2. dítě (pokud má ZTP/P) 38 808 3 234 Na 3. a každé další dítě (pokud má ZTP/P) 48 408 4 034 V ZDP není striktně definováno, v jakém pořadí musí daňový poplatník zvýhodnění na dítě uplatnit. Není povinnost řadit děti podle jejich věku, tak jak se narodily, tj. že nejstarší dítě bude uvedeno jako první dítě. Pokud má poplatník dítě se ZTP/P, pak je vhodné, pro účely dosažení co největšího daňového zvýhodnění, je uvést jako poslední v pořadí. Společně hospodařící domácností se pro účely daní z příjmů rozumí společenství fyzických osob, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Poznámka Definice pojmu vyživované dítě je shodná s předchozí situací. Pokud má poplatník dítě, které není schopné z důvodu dlouhodobého nepříznivého zdravotního stavu vykonávat soustavnou výdělečnou činnost a není mu přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, pak vzniká nárok na daňové zvýhodnění, pokud plátci předloží potvrzení (jedná se o formulář č. 25 5458 MFin 5458 – vzor č. 10) správce daně (podle místa bydliště poplatníka) o tom, že takové dítě (zletilé dítě až do dovršení 26 let věku) ve společné domácnosti vyživuje [§38l odst. 3 písm. e) ZDP].

Základní informace Podle smluv o zamezení dvojímu zdanění (dále jen „SZDZ“) se postupuje v případě, kdy se řeší otázka daňové rezidence poplatníka (osoby) ve vztahu ke smluvnímu státu, s nímž má ČR příslušnou SZDZ uzavřenu. (V současné době má Česká republika těchto smluv uzavřeno zhruba 90.) Pokud se jedná o stát nesmluvní (neexistuje SZDZ), pak se při určení daňové rezidence postupuje výhradně podle vnitrostátních předpisů, v ČR dle ZDP. Poznámka V případě, že SZDZ některé pojmy sama nedefinuje, pak se aplikují definice použité ve vnitřním právu každého ze smluvních států (primárně daňovém), pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad. Naplní-li FO kritéria daňového rezidenství jak podle české vnitrostátní legislativy, tak podle domácí legislativy druhého smluvního státu a mohlo by dojít ke střetu příslušných právních řádů, je nutné stanovit její daňové rezidenství postupem uvedeným ve SZDZ (zpravidla čl. 4 Rezident, neboť při tvorbě SZDZ se obvykle postupuje podle Modelové smlouvy OECD). Jestliže FO naplní kritéria daňového rezidenství v ČR, avšak nenaplní kritéria daňového rezidenství stanovená vnitrostátní legislativou druhého státu, je v souladu se ZDP považována za českého daňového rezidenta.

Základní informace Ve smlouvách o zamezení dvojímu zdanění („SZDZ“) je zpravidla v čl. 15 upraveno zdanění příjmů ze závislé činnosti. Z tohoto článku vyplývá, že primární právo na zdanění má stát zdroje příjmů. Stát rezidence pak daně zaplacené ve státě zdroje zohlední příslušnou metodou vyloučení dvojího zdanění. Článek 15 odst. 2 dále stanoví, že při splnění kumulativních podmínek zde uvedených, může být příjem ze státu zdroje příjmu zdaněn v zemi rezidence. Podmínky jsou: příjemce je zaměstnán ve druhém státě po jedno nebo více období nepřesahující v úhrnu 183 dny v jakémkoliv 12měsíčním období začínajícím nebo končícím v příslušném daňovém roce a odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který není rezidentem druhého státu, a odměny nejdou k tíži stálé provozovny, kterou má zaměstnavatel ve druhém státě. Upozornění V případě mezinárodního pronájmu pracovní síly se nedá postupovat dle čl. 15 odst. 2 SZDZ. Pokud se jedná o MPPS, pak se příjem zaměstnance daní okamžitě v zemi zdroje od počátku jeho pronájmu. Do počtu dnů v rámci časového testu se započítávají všechny dny fyzické přítomnosti včetně příjezdů a odjezdů a dále dny strávené mimo stát činnosti (soboty, neděle, svátky, dovolené, služební cesty přímo spojené se zaměstnáním příjemce v tomto státě), po kterých bylo v činnosti na území tohoto státu pokračováno. Při počítání dnů časového testu 183 dní je potřeba vždy pracovat s konkrétní SZDZ, neboť se způsob započítávání určitých dní může lišit. Výraz „zaměstnavatel“ zmíněný v článku 15 Příjmy ze zaměstnání označuje osobu, která má právo na vykonanou práci, a která nese odpovědnost a riziko spojené s vykonáváním práce. Příjmy nerezidentů ČR ze závislé činnosti můžeme rozdělit následovně (obr. 1): Pro zdanění příjmů zaměstnanců nerezidentů v ČR je důležité rozlišit, zda: se jedná o zaměstnání, kdy je činnost vykonávána na území ČR (je-li zaměstnavatel český daňový rezident a práce je vykonávána na základě uzavřeného pracovněprávního vztahu nebo na základě smlouvy o mezinárodním pronájmu pracovní síly) nebo se jedná o vyslání zahraničním zaměstnavatelem do ČR (možnost osvobození při nepřekročení časového testu) či zda neexistuje stálá provozovna; se jedná o činnosti vykonávané mimo území ČR, pokud jde o příjmy ze závislé činnosti vykonávané na palubách lodí či letadel provozovaných daňovými rezidenty ČR nebo o příjmy z titulu odměn členů statutárních orgánů a dalších orgánů právnických osob, jsou-li vypláceny společnostmi se sídlem v ČR. Od zdanění jsou osvobozeny příjmy ze závislé činnosti nerezidentů, které jsou vykonávány na území ČR a jsou vypláceny zaměstnavatelem (nerezidentem) se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí, pokud časové období související s výkonem této činnosti nepřesáhne 183 dnů v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období po sobě jdoucím. Výjimku tvoří osobně vykonávané činnosti umělců, sportovců, artistů a spoluúčinkujících osob a příjmy dosahované prostřednictvím stálé provozovny. Upozornění Do základu daně se zahrnují příjmy pravidelné nebo jednorázové (peněžní i nepeněžní), bez ohledu na to, zda je na ně právní nárok. Příjmem je i částka, o kterou je úhrada zaměstnance zaměstnavateli za poskytnuté plnění nižší než cena zjištěná podle zvláštního předpisu nebo cena účtovaná jiným osobám. Příjmy ze závislé činnosti představují příjmy za vykonanou práci na území ČR, a to bez ohledu na to, kdy je daný příjem vyplácen, připisován či jinak účtován zaměstnanci.  Zahrnují tedy i dobu, kdy zaměstnanec na území ČR závislou činnost nevykonává a realizuje zdanitelné příjmy související s již ukončeným výkonem závislé činnosti na území ČR (bonusy apod.). Základem daně ze závislé činnosti podle § 6 odst. 13 a 15 ZDP jsou příjmy ze závislé činnosti a funkčních požitků zvýšené o povinné pojistné, které je povinen hradit zaměstnavatel podle zvláštních právních předpisů. Stejně se postupuje i u zaměstnance, u kterého zaměstnavatel povinnost hradit povinné pojistné nemá (tzn. situace, kdy se odvod neřídí českými předpisy nebo se na zaměstnance vztahuje zcela nebo částečně zahraniční pojištění stejného druhu.

Základní informace § 199 ZP Nemůže-li zaměstnanec konat práci pro jiné důležité osobní překážky v práci týkající se jeho osoby, než jsou uvedeny v § 191 ZP (dočasná pracovní neschopnost, karanténa, mateřská a rodičovská dovolená, ošetřování dítěte nebo jiného člena domácnosti), je zaměstnavatel povinen poskytnout mu nejméně ve stanoveném rozsahu pracovní volno a ve stanovených případech i náhradu mzdy nebo platu. Okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci, při kterých přísluší zaměstnanci od zaměstnavatele pracovní volno, nebo pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu, je uveden v souladu s § 199 odst. 2 ZP v příloze k nařízení vlády č. 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci. Může se jednat např. o následující případy překážek v práci: vyšetření nebo ošetření zaměstnance ve zdravotnickém zařízení, pracovnělékařská prohlídka, vyšetření nebo očkování související s výkonem práce, znemožnění cesty do zaměstnání, svatba, převoz manželky při narození dítěte, úmrtí rodinného příslušníka, doprovod příbuzného k lékaři, pohřeb spoluzaměstnance, přestěhování zaměstnance, vyhledání nového zaměstnání. V případě zaměstnance odměňovaného měsíční mzdou je třeba při nepřítomnosti zaměstnance v zaměstnání z důvodu osobních překážek v práci měsíční mzdu poměrově krátit. Zaměstnanci tak přísluší pouze poměrná část mzdy podle poměru odpracované doby na celkovém pracovním fondu. Při mzdě úkolové se samozřejmě vyplácí úkolová mzda, tzn. přesně stanovená odměna za vykonanou činnost, při hodinové mzdě pak mzda za odpracované hodiny. Případná náhrada mzdy nebo platu za dobu důležitých osobních překážek v práci pak v definovaných případech přísluší ve výši průměrného výdělku.

Základní informace V případě zaměstnance odměňovaného měsíční mzdou se často chybuje při výpočtu poměrné části mzdy, která přísluší zaměstnanci, jestliže doba dočasné pracovní neschopnosti zahrnuje i dny svátků připadající na jeho obvyklé pracovní dny. § 192 odst. 1 ZP Náhrada mzdy nebo platu v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti (DPN) nebo karantény přísluší i za svátky, za které jinak přísluší zaměstnanci náhrada mzdy nebo se mu plat nebo mzda nekrátí (tzv. placené svátky). Jde tedy o svátky, které připadly na obvyklý pracovní den zaměstnance a kdy směna v důsledku svátku odpadla. O tyto dny svátku spadající do doby nepřítomnosti v práci z titulu pracovní neschopnosti je pak třeba krátit i měsíční mzdu zaměstnance.

Nemocenské je dávkou nahrazující ucházející příjem z důvodu dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény a náleží z nemocenského pojištění. U nemocenského podpůrčí doba začíná 15. dnem trvání dočasné pracovní neschopnosti a trvá maximálně 380 kalendářních dnů ode dne vzniku dočasné pracovní neschopnosti. Nemocenské však lze v některých případech poskytovat i po uplynutí podpůrčí doby.  Základní informace Zápočty do podpůrčí doby: Do podpůrčí doby se započítávají všechny doby dočasných pracovních neschopností, které trvaly v období do 380 kalendářních dnů před vznikem aktuální dočasné pracovní neschopnosti. Započítávají se všechny dočasné pracovní neschopnosti bez ohledu na druh pojištěných činností, ze kterých každá dočasná pracovní neschopnost vznikla. Zápočet rovněž neovlivní ani skutečnost, zda náležela pouze náhrada mzdy nebo i nemocenské, případně nemocenské nenáleželo (např. proto, že pracovní neschopnost vznikla v době neplaceného volna). Pro zápočet není rozhodující, zda dočasná pracovní neschopnost vznikla z důvodu nemoci, úrazu nebo nemoci z povolání. Do podpůrčí doby se však nezapočítávají dny dočasné pracovní neschopnosti v tom případě, kdy pojištěná činnost trvala alespoň 190 kalendářních dnů od skončení poslední dočasné pracovní neschopnosti. Pro účely podpůrčí doby se za den vzniku dočasné pracovní neschopnosti v případech, kdy pojištěnec již svou směnu odpracoval, považuje až následující pracovní den. Průběh podpůrčí doby a možnosti pro poskytování nemocenského po uplynutí podpůrčí doby OSSZ v průběhu trvání dočasné pracovní neschopnosti a během výplaty nemocenského sleduje délku podpůrčí doby zaměstnance. Trvá-li dočasná pracovní neschopnost 180 kalendářních dnů, je OSSZ povinna alespoň 15 dnů před ukončením této lhůty (180 dnů) nahlásit čerpání podpůrčí doby jednak ošetřujícímu lékaři, a jednak zaměstnavateli zaměstnance. Dva měsíce před ukončením podpůrčí doby (tj. před uplynutím 380 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti) hlásí OSSZ čerpání podpůrčí doby opět ošetřujícímu lékaři, zaměstnavateli a také zaměstnanci, kterého současně informuje o jeho dalším možném postupu po skončení podpůrčí doby a o podmínkách vyplácení nemocenského po uplynutí podpůrčí doby. V případě vyčerpání podpůrčí doby může na základě žádosti pojištěnce OSSZ rozhodnout o poskytování nemocenského po uplynutí podpůrčí doby. Jedná se o fakultativní rozhodnutí, záleží na vyjádření lékaře lékařské posudkové služby. Rozhodnutí o poskytování nemocenského po uplynutí podpůrčí doby je možné v případech, u kterých lze očekávat, že pojištěnec v krátké době (nejdéle do 350 kalendářních dnů) od uplynutí podpůrčí doby nabude pracovní schopnost. Na základě posouzení zdravotního stavu pojištěnce lékařem lékařské posudkové služby příslušná OSSZ vydá rozhodnutí. Je-li rozhodnutím OSSZ přiznána výplata nemocenského na další období, pak při jednotlivém prodloužení výplaty nemocenského může doba tohoto prodloužení činit maximálně 3 měsíce.

Nemocenské je dávkou nahrazující ucházející příjem z důvodu dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény a náleží z nemocenského pojištění. Po dobu prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti náleží zaměstnanci náhrada mzdy (platu) vyplácená zaměstnavatelem. Základní informace Dočasná pracovní neschopnost zpravidla vzniká: zjistí-li lékař vyšetřením, že zdravotní stav pojištěnci nedovoluje, aby vykonával dosavadní zaměstnání nebo samostatnou výdělečnou činnost,  v ochranné lhůtě, pokud zdravotní stav zabraňuje pojištěnci plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání,  byl-li pojištěnec přijat do ústavní péče, a to na celou dobu pobytu, byl-li pojištěnec jako průvodce přijat s nezletilým dítětem do ústavního zařízení, jedná-li se o pojištěnku v době od 6. týdne před očekávaným porodem nebo ženu, která porodila, a nesplňuje podmínky pro nárok na peněžitou pomoc v mateřství. Dočasná pracovní neschopnost začne dnem, kdy ji lékař zjistí. V odůvodněných případech může lékař uznat pojištěnce dočasně práce neschopným dřívějším dnem, maximálně však tři kalendářní dny přede dnem, v němž dočasnou pracovní neschopnost zjistil. Za delší období zpětně může uznat dočasnou pracovní neschopnost pouze na základě předchozího písemného souhlasu lékaře příslušné správy sociálního zabezpečení. Dočasnou pracovní neschopnost pojištěnce, který vykonává několik pojištěných činností, posuzuje ošetřující lékař pro každou pojištěnou činnost samostatně. Pro nárok na nemocenské musí být splněny následující podmínky: trvá účast na nemocenském pojištění, příp. ochranná lhůta ze skončeného pojištění, která činí 7 kalendářních dnů (pokud však pojištění trvalo kratší dobu, činí ochranná lhůta jen tolik kalendářních dnů, kolik dnů pojištění trvalo) ochranná lhůta může zaniknout: vznikem nového pojištění, posledním dnem přede dnem, od něhož náleží výplata starobního nebo invalidního důchodu ochranná lhůta neplyne např.: ze zaměstnání malého rozsahu, ze zaměstnání na dohodu o provedení práce, jde-li o poživatele starobního nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně Z pojištění (z činnosti), ze které náleží výplata dávky, nesmí být činnost vykonávána a plynout z ní příjem. Nemocenské se rovněž nevyplácí po dobu, na kterou měl zaměstnanec sjednáno neplacené volno. Nemocenské se poskytuje za kalendářní dny a jeho výše je stanovena následovně: od 15. dne do 30. dne 60 % redukovaného denního vyměřovacího základu, od 31. dne do 60. dne 66 % redukovaného denního vyměřovacího základu, od 61. dne 72 % redukovaného denního vyměřovacího základu, výše denního vyměřovacího základu se zjišťuje z rozhodného období pro určení denního vyměřovacího základu se počítá: 100% - I. redukční hranice (1 000 Kč) 60% - nad I. a do II. redukční hranice (1 499 Kč) 30% - nad II. a do III. redukční hranice (2 998 Kč) k částce nad III. redukční hranici se nepřihlíží pro určení denního vyměřovacího základu se počítá od roku 2019: 100% - I. redukční hranice (1 090 Kč) 60% - nad I. a do II. redukční hranice (1 635 Kč) 30% - nad II. a do III. redukční hranice (3 270 Kč) k částce nad III. redukční hranici se nepřihlíží Je-li pojištěnec účasten nemocenského pojištění souběžně z titulu několika pojištěných činností (např. je-li souběžně zaměstnán v pracovním poměru a na základě dohody o pracovní činnosti nebo je-li účasten nemocenského pojištění jako zaměstnanec v pracovním poměru a současně nemocensky pojištěn jako osoba samostatně výdělečně činná), náleží mu nemocenské jen jednou. Pokud si pojištěnec přivodil dočasnou pracovní neschopnost zaviněnou účastí ve rvačce, jako bezprostřední následek své opilosti nebo zneužití omamných prostředků nebo psychotropních látek, nebo při spáchání úmyslného trestného činu nebo úmyslně zaviněného přestupku, nárok na nemocenské má, ale jen v poloviční výši . Nárok na nemocenské nemá pojištěnec, který si úmyslně přivodil dočasnou pracovní neschopnost. Poruší-li dočasně práce neschopný pojištěnec stanovený režim dočasně práce neschopného, může mu být nemocenské kráceno nebo odňato, a to na dobu nejdéle 100 kalendářních dnů ode dne porušení tohoto režimu, ne však déle než do skončení dočasné pracovní neschopnosti, při níž došlo k porušení tohoto režimu.

Lidé, kteří pobírají nemocenské, jsou ze zákona povinni umožnit kontrolu dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce. Tento režim zahrnuje: dodržování léčebného postupu stanoveného lékařem, povinnost zdržovat se po dobu nemoci v místě pobytu a dodržovat rozsah a dobu povolených vycházek. Základní informace Kontroly dodržování režimu se provádějí pravidelně v průběhu celého týdne. Kontrolu dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce provádí okresní správa sociálního zabezpečení svými pověřenými zaměstnanci. V období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti kontroluje dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, kromě OSSZ i zaměstnavatel. Ten může rovněž požádat příslušnou OSSZ o provedení kontroly dodržování režimu svého zaměstnance, která ji do 7 dnů provede, a záznam o provedení kontroly dodržování režimu při porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce následně zašle zaměstnavateli, ošetřujícímu lékaři i dočasně práce neschopnému pojištěnci. Kontrolují se buď namátkou vybraní dočasně práce neschopní pojištěnci, anebo ti, k jejichž kontrole dá podnět buď zaměstnavatel, nebo ošetřující lékař, pokud mají podezření, že pojištěnec nedodržuje stanovený režim dočasně práce neschopného pojištěnce. Pokud dočasně práce neschopný pojištěnec poruší ošetřujícím lékařem stanovený režim dočasně práce neschopného pojištěnce nebo nesplní povinnost nezbytné součinnosti při kontrole dodržování režimu (tj. zejména označení místa pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti potřebnými údaji, tzn. označení zvonku, schránky či bytu), může mu příslušná OSSZ nemocenské dočasně snížit, zcela odejmout nebo může být pojištěnci uložena pokuta (např. za nesdělení místa pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti ošetřujícímu lékaři nebo uvedení fiktivní adresy) až do výše 20 000 Kč. Pokud se prokáže, že k porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce skutečně došlo, zahájí příslušná OSSZ správní řízení, jehož výsledkem může být rozhodnutí o krácení nebo odnětí nemocenského. Obdobně má podle zákoníku práce možnost snížit nebo odejmout v prvních 14 kalendářních dnech náhradu mzdy (platu) zaměstnavatel. Zaměstnavatel může rozvázat pracovní poměr zaměstnance, u kterého v prvních 14 kalendářních dnech nemoci zjistí, že porušuje léčebný režim v době dočasné pracovní neschopnosti. Jedná se o zvlášť hrubé porušení pracovní kázně podle zákoníku práce.

Ošetřovné je dávkou nahrazující ucházející příjem z důvodu ošetřování nemocného člena domácnosti a v některých případech i při péči o zdravé dítě a náleží z nemocenského pojištění. Základní informace Nárok na ošetřovné má zaměstnanec, který nemůže pracovat z důvodu ošetřování: dítěte mladšího 10 let, pokud toto dítě onemocnělo nebo utrpělo úraz, nebo jiného člena domácnosti, jehož zdravotní stav z důvodu nemoci nebo úrazu vyžaduje nezbytně ošetřování jinou fyzickou osobou, nebo členky domácnosti, která porodila, jestliže její stav v době bezprostředně po porodu vyžaduje nezbytně ošetřování jinou fyzickou osobou, nebo péče o dítě mladší 10 let, protože školské zařízení nebo zvláštní dětské zařízení, popřípadě jiné obdobné zařízení pro děti, v jehož denní nebo týdenní péči dítě jinak je, nebo škola, jejímž je žákem, jsou uzavřeny z nařízení příslušného orgánu z důvodu havárie, mimořádného opatření při epidemii nebo jiné nepředvídané události, dítě nemůže být nařízenou karanténou v péči školského zařízení nebo zvláštního dětského zařízení, popřípadě jiného obdobného zařízení pro děti, v jehož denní nebo týdenní péči dítě jinak je, nebo docházet do školy, nebo fyzická osoba, která jinak o dítě pečuje, onemocněla, utrpěla úraz, byla přijata k poskytnutí lůžkové péče (či jí byla poskytnuta lázeňská rehabilitační péče), byla přijata do zdravotnického zařízení jako průvodce nezletilého dítěte přijatého k poskytování lůžkové péče, porodila nebo jí byla nařízena karanténa, a proto nemůže o dítě pečovat. Pro nárok na ošetřovné musí trvat účast na nemocenském pojištění, jestliže však potřeba ošetřování (péče) vznikla až po skončení zaměstnání, ošetřovné nenáleží. Podmínkou nároku na ošetřovné je, že ošetřovaná osoba žije se zaměstnancem v domácnosti; to neplatí v případě ošetřování nebo péče o dítě mladší 10 let rodičem. V případě rozvodu manželství a svěření dítěte soudem do společné nebo do střídavé péče obou rodičů se za domácnost považuje domácnost každého z těchto rodičů. Zaměstnanec nemůže uplatnit nárok na ošetřovné na dítě, na které již jiná osoba uplatnila nárok na peněžitou pomoc v mateřství nebo rodičovský příspěvek (s výjimkou situace, kdy tato osoba např. z důvodu nemoci sama nemůže o dítě pečovat). V témže případě ošetřování (péče) náleží ošetřovné jen jednou a jen jednomu z oprávněných nebo postupně dvěma oprávněným, jestliže se v témže případě ošetřování (péče) vystřídají. Při ošetřování (péči) se mohou osoby žijící v domácnosti jednou vystřídat. Nárok na ošetřovné nemají například osoby samostatně výdělečně činné, zaměstnanci pracující na dohodu o provedení práce nebo dohodu o pracovní činnosti, zaměstnanci vykonávající zaměstnání malého rozsahu, domáčtí zaměstnanci, zahraniční zaměstnanci, dobrovolní pracovníci pečovatelské služby, členové kolektivních orgánů právnické osoby. Nárok na ošetřovné nemá zaměstnanec  po dobu: prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény, za dny pracovního klidu, pokud v době potřeby ošetřování (péče) mu nevznikl nárok na výplatu ošetřovného ani za jeden kalendářní den, který byl pro něho pracovním dnem, dobu neplaceného pracovního volna bez náhrady příjmu, poskytnutého mu zaměstnavatelem, jestliže potřeba ošetřování (péče) vznikla dnem, který následuje po dni nástupu zaměstnance na takové volno. Výplata ošetřovného Výše ošetřovného od prvního kalendářního dne činí 60 % redukovaného denního vyměřovacího základu za kalendářní den. Jestliže zaměstnanec má za kalendářní den, v němž mu vznikl nebo zanikl nárok na ošetřovné, nárok na započitatelný příjem za část pracovní doby, náleží mu za takový kalendářní den z denní výše ošetřovného jen poměrná část připadající na tu část pracovní doby, za kterou mu nenáleží započitatelný příjem. Totéž platí v situaci, kdy zaměstnanec s nárokem na výplatu ošetřovného vykonával práci po část dne z důvodu, že ošetřovaná osoba byla přijata do nemocnice nebo byla z nemocnice propuštěna. Ošetřovné se vyplácí nejdéle 9 kalendářních dnů. V případě osamělého zaměstnance, který má v trvalé péči aspoň jedno dítě ve věku do 16 let, které neukončilo povinnou školní docházku, se ošetřovné vyplácí nejdéle 16 kalendářních dnů; tato doba se přerušuje po dobu, po kterou byla ošetřovaná osoba v lůžkové péči zdravotnického zařízení. Z pojištění (z činnosti), ze které náleží výplata dávky, nesmí být činnost vykonávána a plynout z ní příjem. Má-li zaměstnanec např. dvě zaměstnání, a uplatní si nárok na ošetřovné jen z jednoho, neboť druhé zaměstnání vykonává ve večerních hodinách, kdy ošetřování (péči) o člena domácnosti zajišťuje někdo jiný, není výkon práce v tomto druhém zaměstnání na překážku nároku na výplatu ošetřovného. Je-li pojištěnec účasten nemocenského pojištění souběžně z titulu několika pojištěných činností (např. je-li souběžně zaměstnán v pracovním poměru a na základě dohody o pracovní činnosti nebo je-li účasten nemocenského pojištění jako zaměstnanec v pracovním poměru a současně nemocensky pojištěn jako osoba samostatně výdělečně činná), náleží mu dávka jen jednou.

Dlouhodobé ošetřovné je dávkou nahrazující ucházející příjem z důvodu dlouhodobé péče jiné osobě v rodině. Tato dávka umožňuje výrazně posílit možnosti rodiny při péči o její členy v případech těžké nemoci, po úrazu nebo operaci. Základní informace Podmínky nároku u ošetřované osoby náhlé zhoršení zdravotního stavu, z důvodu zhoršení zdravotního stavu byla nutná hospitalizace trvající po dobu alespoň 7 dnů, nemocnice v den propouštění potvrdila předpoklad potřeby celodenní péče po dobu následujících alespoň 30 dnů a vydala Rozhodnutí o potřebě dlouhodobé péče (o potřebě dlouhodobé péče nelze rozhodnout za žádných okolností zpětně), po propuštění musí do určeného data (max. 15 dnů) navštívit ošetřovaná osoba ambulantního ošetřujícího lékaře. Podmínky nároku u ošetřující osoby a okruh oprávněných Do okruhu osob s nárokem na dl. ošetřovné patří pojištěnec, který je: manželem (manželkou) ošetřované osoby nebo registrovaným partnerem (registrovanou partnerkou) ošetřované osoby,  příbuzným v linii přímé s ošetřovanou osobou nebo je její sourozenec, tchyně, tchán, snacha, zeť, neteř, synovec, teta nebo strýc, manželem (manželkou), registrovaným partnerem (registrovanou partnerkou) nebo druhem (družkou) fyzické osoby uvedené v písmenu b), nebo druhem (družkou) ošetřované osoby nebo jinou fyzickou osobou žijící s ošetřovanou osobou v domácnosti. v den zahájení ošetřování musí být účastna nemocenského pojištění, nemocenské pojištění muselo u zaměstnance trvat v posledních 4 měsících alespoň 90 dnů, OSVČ musela být nemocensky pojištěna v posledních 3 měsících, je-li uplatňován nárok na dlouhodobé ošetřovné z více pojištění, musí být podmínka účasti na pojištění splněna v každém z těchto pojištění, v případě poskytování dlouhodobé péče téže ošetřované osobě náleží dlouhodobé ošetřovné jen jednou a jen jednomu z oprávněných nebo postupně více oprávněným, jestliže se při téže potřebě dlouhodobé péče vystřídají; vystřídání je možné i opakovaně, druh (družka) musí mít stejné bydliště s rodinným příslušníkem nebo s ošetřovanou osobou v posledních 3 měsících, ošetřující osoba musí mít písemný souhlas ošetřované osoby s poskytováním dlouhodobé péče, ošetřující osoba nesmí vykonávat v době dlouhodobé péče žádnou výdělečnou činnost, a to ani činnost, která nezakládá účast na nemocenském pojištění, může se v péči střídat i několikrát, vždy jen za celé dny, nikoliv v průběhu dne, od posledního dlouhodobého ošetřování uplynulo aspoň 12 měsíců, při opakovaném poskytování péče (střídání) se dávka znovu nevypočítává, nárok zůstává zachován a denní výše dávky rovněž, zaměstnanec žádá o souhlas s poskytnutím pracovního volna svého zaměstnavatele, který ho neposkytne pouze tehdy, brání-li mu v tom závažné provozní důvody, které zaměstnanci písemně sdělí.  Nárok na dlouhodobé ošetřovné nemají např.: zaměstnanci činní na základě zaměstnání malého rozsahu, zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce, zaměstnanci činní na jako pěstoun, žáci a studenti zaměstnaní v době školních prázdnin, zaměstnanec na dítě, na které někdo pobírá peněžitou pomoc v mateřství nebo rodičovský příspěvek a je zdravotně schopen o dítě pečovat. Výplata dlouhodobého ošetřovného Výše dlouhodobého ošetřovného činí od prvního kalendářního dne 60 % redukovaného denního vyměřovacího základu za kalendářní den. Jestliže zaměstnanec má za kalendářní den, v němž mu vznikl nebo zanikl nárok nedlouhodobé ošetřovné, nárok na započitatelný příjem za část pracovní doby, náleží mu za takový kalendářní den z denní výše ošetřovného jen poměrná část připadající na tu část pracovní doby, za kterou mu nenáleží započitatelný příjem. Totéž platí v situaci, kdy zaměstnanec s nárokem na výplatu ošetřovného vykonával práci po část dne z důvodu, že ošetřovaná osoba byla přijata do nemocnice nebo byla z nemocnice propuštěna. Dlouhodobé ošetřovné se vyplácí nejdéle 90 kalendářních dnů ode dne propuštění z nemocnice. Doba výplaty se neprodlužuje ani při nové hospitalizaci, nový nárok na ošetřovné vznikne pojištěnci nejdříve po 12 měsících od posledního dne, za který mu tato dávka náležela, do uplynutí těchto 12 měsíců nemůže dlouhodobě pečovat nejen opakovaně o tutéž osobu, ale nemůže pečovat ani o jinou osobu s nárokem na dlouhodobé ošetřovné. Nevyplácí se za kalendářní dny, kdy trvala hospitalizace ošetřované osoby, s výjimkou prvního a posledního kalendářního dne hospitalizace Je-li pojištěnec účasten nemocenského pojištění souběžně z titulu několika pojištěných činností (např. je-li souběžně zaměstnán v pracovním poměru a na základě dohody o pracovní činnosti nebo je-li účasten nemocenského pojištění jako zaměstnanec v pracovním poměru a současně nemocensky pojištěn jako osoba samostatně výdělečně činná), náleží mu dávka jen jednou.

Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství  (dále také vyrovnávací příspěvek) se poskytuje zaměstnankyni, která  byla z důvodu těhotenství a mateřství dočasně převedena na jinou práci a z ní má bez svého zavinění nižší výdělek. Základní informace Dávka náleží: těhotné zaměstnankyni, zaměstnankyni do konce 9. měsíce po porodu, zaměstnankyni, která kojí, pokud byly převedeny na jinou práci, protože práce, kterou předtím vykonávaly, mají tyto ženy zakázánu nebo pokud podle rozhodnutí ošetřujícího lékaře ohrožuje jejich zdraví (anebo těhotenství, mateřství, schopnost kojení). Vyrovnávací příspěvek se poskytuje za kalendářní dny, v nichž trvalo převedení na jinou práci. Těhotné zaměstnankyni se příspěvek vyplácí nejdéle do počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu. Z  důvodu ohrožení mateřství se vyrovnávací příspěvek poskytuje nejdéle do konce 9. měsíce po porodu a u žen, jejichž schopnost kojit je ohrožena, pak po dobu kojení. Výše vyrovnávacího příspěvku stanoví se jako rozdíl redukovaného denního vyměřovacího základu zjištěného ke dni převedení zaměstnankyně na jinou práci a průměru jejích započitatelných příjmů připadajících na jeden kalendářní den v jednotlivých kalendářních měsících po tomto převedení. U vyrovnávacího příspěvku se postupuje při stanovení a redukci denního vyměřovacího základu stejně jako u peněžité pomoci v mateřství. Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství se nevyplácí za kalendářní dny, ve kterých zaměstnankyně: byla v dočasné pracovní neschopnosti či karanténě, čerpala mateřskou či rodičovskou dovolenou, ošetřovala dítě mladší 10 let nebo o ně pečovala či ošetřovala jiného člena domácnosti, čerpala pracovní volno bez náhrady příjmu nebo služební volno, za které nebyl poskytnut příjem nebo plat, měla neomluvenou nepřítomnost v práci či byla účastna stávky. Některé skupiny zaměstnankyň nemají vzhledem k charakteru vykonávané činnosti na vyrovnávací příspěvek nárok (např. zaměstnankyně účastné pojištění ze zaměstnání malého rozsahu, zaměstnankyně zaměstnané na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce či členky kolektivních orgánů právnické osoby).

Otcovská je dávka ze  systému nemocenského pojištění, jejímž účelem je přiměřeně nahrazovat otci dítěte příjem, který mu uchází z  důvodu péče o novorozené dítě a matku. Základní informace Nárok na otcovskou má: pojištěnec, který pečuje o dítě, jehož je otcem. Za otce dítěte je pro účely této dávky považován ten, kdo je v matrice (knize narození) zapsán jako otec, pojištěnec (pojištěnka), který pečuje o dítě, které převzal do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu, pokud dítě ke dni převzetí do péče nedosáhlo 7 let věku. Věková podmínka 7 let navazuje na obdobnou podmínku u nároku na peněžitou pomoc v mateřství v případě převzatých dětí. Osvědčení skutečnosti o převzetí dítěte do péče nahrazující péči rodičů žadatel dokládá rozhodnutím příslušného orgánu. Otcovská náleží, jen nastal-li nástup na otcovskou v období 6 týdnů ode dne narození dítěte nebo ode dne převzetí dítěte do péče. V případě péče o totéž dítě náleží otcovská jen jednou a jen jednomu z oprávněných. Otcovská náleží jen jednou také v případě, kdy pojištěnec pečuje o více dětí narozených současně nebo o více dětí převzatých současně do péče, neboť péče o více dětí se v tomto případě považuje za péči o jedno dítě. Otci vznikne nárok na otcovskou v období šesti týdnů ode dne narození dítěte i v případě, kdy jsou matka, dítě nebo oba dva ze zdravotních důvodů umístěni ve zdravotnickém zařízení lůžkové péče. Nárok na otcovskou nevznikne, jestliže k nástupu na otcovskou dojde po zániku pojištění, to znamená, že není nárok na tuto dávku z titulu ochranné lhůty. Pokud však k nástupu na otcovskou dojde ještě za trvání pojištění (zaměstnání), tak nárok vznikne a dávka se vyplatí i za dny po skončení zaměstnání. Nárok na otcovskou nemá pojištěnec za: dny pracovního klidu, pokud v době potřeby ošetřování (péče) mu nevznikl nárok na výplatu ošetřovného ani za jeden kalendářní den, který byl pro něho pracovním dnem, dobu, po kterou vykonával v pojištěné činnosti, ze které mu dávka náleží, práci nebo osobně vykonává samostatnou výdělečnou činnost. Podpůrčí doba se však nepřerušuje, tzn., že pokud otec bude v průběhu čerpání otcovské některý den pracovat, nebude mu za tento den náležet výplata dávky, ale výplata se o tento den neprodlouží (obdobně jako u ošetřovného), dny pracovního klidu, pokud pojištěnci nevznikl nárok na výplatu otcovské alespoň za jeden kalendářní den, který měl být pro pojištěnce pracovním dnem. Výplata otcovské a podpůrčí doba Výše otcovské od prvního kalendářního dne činí 70 % redukovaného denního vyměřovacího základu za kalendářní den. činí u otcovské maximálně 1 týden (7 kal. dnů) a začíná dnem nástupu na otcovskou. Nástup na otcovskou nastává dnem, který si pojištěnec určí v období 6 týdnů ode dne narození dítěte nebo ode dne převzetí dítěte do péče.  Běh podpůrčí doby se nepřerušuje, a to ani v těch případech, kdy otec nemůže o dítě z objektivních důvodů pečovat (např. je hospitalizován v nemocnici a fakticky nepečuje o dítě ani po část dne). Výplata dávky za dny, kdy otec dítěte o dítě nepečoval ani po část dne, nenáleží. Jiná situace nastává v případě, kdy dítě v průběhu pobírání otcovské zemře. V takovém případě se dávka, na kterou již vznikl nárok, bez dalšího doplatí. Pokud je dítě umístěno v zařízení poskytujícím nepřetržitou péči o děti z jiných než zdravotních důvodů na straně dítěte nebo matky, podpůrčí doba u otcovské končí dnem umístění dítěte do zařízení. Obdobně se postupuje v případě, kdy dítě bylo svěřeno do péče nahrazující péči rodičů, protože o něj přestali rodiče pečovat. Toto předčasné skončení podpůrčí doby pro otcovskou vyplývá z účelu dávky.

Základní informace Starobním důchodem se zde rozumí tzv. řádný starobní důchod, tj. takový, na který vzniká nárok k datu dosažení důchodového věku. Jde o dávku, která má kompenzovat snížení nebo ztrátu schopnosti vykonávat soustavnou výdělečnou činnost, která je u většiny osob způsobena úbytkem sil v důsledku pokročilého věku.

Základní informace Tzv. „předčasným“ starobním důchodem se zde rozumí starobní důchod, který je pojištěnci na jeho žádost přiznán před tím, než dosáhl důchodového věku (tj. věku potřebného pro nárok na tzv. řádný starobní důchod). Jde o dávku kompenzující snížení schopnosti vykonávat soustavnou výdělečnou činnost, které je u většiny osob způsobeno úbytkem sil v důsledku pokročilého věku; současně pojištěnci pomáhá při řešení ztráty jeho zaměstnání v předdůchodovém věku, kdy jsou již jeho možnosti uplatnění na pracovním trhu omezené.

Základní informace Invalidní důchod je dávkou kompenzující částečnou či úplnou ztrátu schopnosti vykonávat soustavnou výdělečnou činnost, která nastala v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce. Způsob řešení Podle ust. § 38 zákona o důchodovém pojištění (dále jen „ ZDP") má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, přičemž: nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29 ZDP (není podstatné, zda byl důchod přiznán či nikoliv – zkoumá se, zda byly splněny podmínky nároku, tzn. důchodový věk a potřebná doba pojištění), případně mu byl přiznán starobní důchod podle § 31 ZDP, avšak nedosáhl důchodového věku, nebo invalidním následkem pracovního úrazu. Invaliditu posuzují lékaři lékařské posudkové služby působící při místně příslušné OSSZ. Pravidla, kterými se tito lékaři při posuzování řídí, jsou stanovena zejména ve vyhlášce MPSV č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, a v její příloze. Stupně invalidity jsou od roku 2010 tři. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Pojištěnec se tedy stává invalidním, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti alespoň o 35 %. Samotná invalidita však ve většině případů ke vzniku nároku na invalidní důchod nepostačuje. Další nezbytnou podmínkou je získání potřebné doby pojištění. Její délka je diferencována podle věku pojištěnce a to tak, že u pojištěnců ve věku do 20 let činí méně než jeden rok (postačí tedy i jediný den nebo jen část dne), od 20 let do 22 let činí jeden rok, od 22 let do 24 let činí dva roky, od 24 let do 26 let činí tři roky, od 26 let do 28 let činí čtyři roky a nad 28 let činí pět roků. Tato potřebná doba pojištění se zjišťuje z období před vznikem invalidity. U pojištěnců ve věku nad 28 let se tato doba zjišťuje pouze z posledních deseti roků před vznikem invalidity, anebo z kteréhokoliv období deseti roků dokončeného po vzniku invalidity. U pojištěnce staršího 38 let podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v období posledních 20 let před vznikem invalidity; potřebná doba pojištění činí přitom 10 roků. Dále platí, že pokud osoba mladší 24 let nezíská potřebnou dobu pojištění k datu vzniku invalidity, vznikne jí po tomto datu nárok na přiznání důchodu pouze v případě získání alespoň dvou roků pojištění. Příznivější podmínky nároku platí pro osoby, které se staly invalidní následkem pracovního úrazu. U těchto se nezkoumá, zda získaly potřebnou dobu pojištění či zda splňují podmínky nároku na starobní důchod. Podstatné je pouze, zda příčinou invalidity je u nich pracovní úraz. K otázce příčinné souvislosti invalidity s úrazem se vždy vyjadřuje opět posudkový lékař OSSZ. Současná právní úprava obsahuje adekvátní řešení i pro situace, kdy invalidita osoby nastala ve velmi mladém věku, tj. ještě před tím, než měla objektivně možnost začít vykonávat ekonomickou aktivitu nebo se na ni alespoň připravovat studiem. Takové osobě může vzniknout nárok na tzv. invalidní důchod „z mládí“. Podmínky nároku na tuto dávku jsou uvedeny v § 42 odst. 1 ZDP. Podle tohoto ustanovení má na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně nárok osoba, která dosáhla aspoň 18 let věku, má trvalý pobyt na území České republiky a je invalidní pro invaliditu třetího stupně, jestliže tato invalidita vznikla před dosažením 18 let věku a tato osoba nebyla účastna pojištění po potřebnou dobu (§ 40 ZDP); za invaliditu třetího stupně se pro tyto účely považuje též takové omezení tělesných, smyslových nebo duševních schopností, které má za následek neschopnost soustavné přípravy k pracovnímu uplatnění a při posuzování invalidity pro tyto účely se neprovádí srovnání se stavem, který byl u osoby uvedené ve větě první před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Výše invalidního důchodu se stanovuje obdobně jako u důchodů starobních, s tím, že pro účely stanovení procentní výměry se zohledňuje nejen pojištěncem skutečně získaná doba pojištění, ale také dopočtená doba, tj. fiktivní doba od vzniku nároku na invalidní důchod do dne dosažení důchodového věku bezdětné ženy stejného data narození jako je žadatel. Na rozdíl od starobních důchodů je výše invalidního důchodu, přesněji jeho procentní výměry, trojí a stanoví se v závislosti na konkrétním stupni invalidity, který u pojištěnce nastal: jde-li o invaliditu třetího stupně, poskytne se za každý rok doby pojištění 1,5 % výpočtového základu (VPZ), při invaliditě druhého stupně 0,75 % VPZ a při invaliditě prvního stupně 0,5 % VPZ. K procentní výměře náleží samozřejmě vždy ještě základní výměra, jejíž výše je při všech stupních invalidity stejná. Jestliže nárok na dávku vznikne, trvá po celou dobu, po kterou je pojištěnec invalidní, bez ohledu na případnou posléze nastalou změnu stupně invalidity. Dojde-li v průběhu pobírání invalidního důchodu ke změně stupně invalidity, upraví se tak, aby nová výše dávky odpovídala novému stupni invalidity. Specifická pravidla platí pro stanovení výše tzv. invalidního důchodu „z mládí“. Procentní výměra tohoto důchodu činí 45 % výpočtového základu, který se stanoví z osobního vyměřovacího základu (tj. fiktivního průměrného výdělku pojištěnce) ve výši všeobecné průměrné mzdy platné pro kalendářní rok, v němž se tento důchod přiznává. Výše invalidního důchodu z mládí, na který vznikl nárok v roce 2022, činí (včetně základní výměry) 14 155 Kč, po mimořádné valorizaci od červnové splátky 14 996 Kč a od zářijové splátky 15 573 Kč. Upozornění Zaměstnavatel, k němuž nastoupí do zaměstnání poživatel invalidního důchodu, nemá z hlediska předpisů o důchodovém pojištění stanoveny žádné speciální povinnosti. Má-li zaměstnavatel zájem o to, aby mu pro účely jiných agend (daňové účely, předpisy o zaměstnanosti) zaměstnanec sdělil a prokázal, zda je poživatelem invalidního důchodu, není nezbytně nutné, aby mu zaměstnanec pro ten účel předkládal rozhodnutí o přiznání důchodu. K prokázání této skutečnosti může dostatečně posloužit potvrzení o pobírání důchodu, které zaměstnanci na jeho vyžádání bezplatně vydá kterákoliv okresní správa sociálního zabezpečení; informace o výši důchodu se na tomto potvrzení uvádí, pouze pokud o to poživatel dávky výslovně žádá. Povinnost zaměstnavatele sdělit plátci důchodu skutečnosti uvedené v ust. § 83 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. (v souvislosti s podanou žádostí zaměstnance o přiznání důchodu) platí i zde. Neplnění jakékoliv povinnosti zaměstnavatele na úseku důchodového pojištění naplňuje formální znaky skutkové podstaty přestupku (ust. § 54 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb.), za který může být zaměstnavateli uloženo napomenutí nebo pokuta, a to v rozmezí, které je uvedeno v odst. 6 téhož ustanovení.

Základní informace Doba pojištění je jedním z předpokladů pro získání nároku na dávky důchodového pojištění. Rozsah potřebné doby pojištění se různí především v závislosti na druhu dávky, tj. zda jde o důchod starobní, invalidní nebo pozůstalostní (vdovský, vdovecký, sirotčí), ale i v závislosti na dalších skutečnostech, např. na kalendářním roce, v němž pojištěnec dosáhl důchodového věku, anebo na věku pojištěnce v době, kdy se stal invalidním. Pravidla pro hodnocení dob pojištění jsou stanovena v § 11 až 14 zákona o důchodovém pojištění (dále jen ZDP).

Základní informace Doba pojištění je jedním z předpokladů pro získání nároku na dávky důchodového pojištění. Rozsah potřebné doby pojištění se různí především v závislosti na druhu dávky, tj. zda jde o důchod starobní, invalidní nebo pozůstalostní (vdovský, vdovecký, sirotčí), ale i v závislosti na další;ch skutečnostech, např. na kalendářním roce, v němž pojištěnec dosáhl důchodového věku, anebo na věku pojištěnce v době, kdy se stal invalidním. Pravidla pro hodnocení dob pojištění jsou stanovena v § 11 až 14 zákona o důchodovém pojištění (dále jen ZDP).