Články - strana 18

V aplikační praxi se poměrně často chybuje ve správném posouzení pracovního režimu zaměstnance. Problém je o to závažnější, že s případným nesprávným určením pracovního režimu jsou spojeny podstatné důsledky v eventuálně chybně určené délce stanovené týdenní pracovní doby zaměstnance.

V případě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr se při výpočtu průměrného měsíčního výdělku zaměstnance postupuje stejně jako u pracovního poměru. U dohod o provedení práce je však třeba počítat s tím, že má dle zákoníku práce stanovenou pracovní dobu v hodinách.

Úpadek, bankrot, je jistě zcela přirozenou součástí podnikání. Je navíc prvkem často očistným, neboť trh je tak zákonnou formou zbaven invalidního subjektu.

Cílem tohoto článku je pozastavit se nad některými zásadními závěry v oblasti umožnění výkonu nelegální práce, které byly prezentovány v rozsudku Krajského soudu v Brně1). I přes skutečnost, že v daném případě byla podána neúspěšná kasační stížnost žalovaným, považujeme za důležité se k některým závěrům krajského soudu vztahujícím se k posouzení podstaty věci - umožnění výkonu nelegální práce, které v návaznosti na obsah kasační stížnosti nebyly předmětem posuzování Nejvyššího správního soudu2), vyjádřit, protože představují nebezpečí spočívající ve zneužití takového výkladu, obcházení pravidel ukotvených v právních předpisech a ve svém důsledku popření smyslu činnosti orgánů inspekce práce.

Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, hovoří v ustanovení § 3 odst. 9 písm. b) o důležitých osobních překážkách v práci na straně zaměstnance jako o okolnosti snižující minimální vyměřovací základ na poměrnou část. Výčet těchto překážek je specifikován v ustanoveních § 191 až § 199 zákoníku práce. V této souvislosti se jedná například o dočasnou pracovní neschopnost zaměstnance (nemoc), ošetřování dítěte mladšího 10 let nebo jiného člena domácnosti, mateřskou a rodičovskou dovolenou a další.

Vysílání zaměstnanců v rámci směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb (dále jen „směrnice o vysílání pracovníků“) je na národní úrovni ošetřeno rovněž zákonem č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Recentní rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) vztahující se k vysílání cizinců z tzv. třetích států svědčí o tom, že jeho dosavadní způsob interpretace těchto předpisů ve vztahu k vyslaným cizincům a jejich zaměstnavatelům vnáší do praxe spíše nejasnosti.

V předchozím článku bylo o dlouhodobém ošetřovném pojednáno z pohledu předpisů o nemocenském pojištění. Zákon č. 310/2017 Sb. přinese ale s účinností od 1. 6. 2018 změny také v jiných právních předpisech, mj. v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZP“). Tyto změny jsou pro zaměstnavatele neméně důležité, a v dalších řádcích se na ně proto zaměřím. Předesílám přitom, že se netýkají výhradně a jenom dlouhodobého ošetřovného jako nové dávky nemocenského pojištění.

Dle ustanovení § 250 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, platí, že zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Pokud jde o rozsah náhrady škody způsobené zaměstnancem v režimu obecné odpovědnosti, vyplývá z ustanovení § 257 odst. 1 až 3 zákoníku práce, že zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav.

Jestliže bychom sestavili žebříček nejčastěji zjišťovaných porušení zákoníku práce, které zjišťuje inspekce práce u zaměstnavatelů, na jednom z čelních míst bychom nalezli porušení povinnosti vést evidenci pracovní doby. Z...

Kdyby k 1. 1. 2018 nabyla účinnosti velká a dlouho projednávaná novela zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZP“), musel bych o institutu převedení zaměstnance na jinou práci psát zřejmě v čase minulém. Zmíněná novela totiž počítala s jeho zrušením, resp. nahrazením právní úpravou nabídkové povinnosti zaměstnavatele vůči zaměstnanci.

Problematika přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů, kdy v důsledku, byť i faktického, převzetí činností či úkolů (nebo jejich části) mezi dvěma subjekty mezi nimi dojde k přechodu zaměstnanců, patří k těm v pracovním právu nejsložitějším a (zejména praxí) nejméně pochopeným. Přestože k ní existuje řada odborných výkladů i rozhodnutí českých a evropských soudů, stále vyvolává mnoho otázek, které nebyly dosud uspokojivě legislativně ani judikatorně vyřešeny.

Jakkoli jsme se již v předchozích částech dotkli skutečnosti, že zákon o zaměstnanosti obsahuje od 1. 10. 2017 institut dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání z důvodu nemoci nebo úrazu1), jedná se o natolik zásadní změnu v prokazování zdravotního stavu uchazeče o zaměstnání v některých situacích, že je jejímu vysvětlení třeba věnovat samostatný článek.

Tento článek není a ani nemůže být obsáhlým komplexním výkladem zákona o úřednících územních samosprávných celků. Zaměřuje se pouze na některá jeho ustanovení, jejichž interpretace v praxi často činí obtíže, konkrétně na právní úpravu pracovní smlouvy na dobu určitou a odvolání vedoucího úředníka.

Při rozhodováni o nároku poškozeného na náhradu škody v adhezním řízení je soud povinen mj. určit, jakým hmotněprávním předpisem se uplatněný nárok řídí, a tento předpis náležitě aplikovat.

Jedním z předpokladů pro to, aby mohl zaměstnavatel rozvázat se zaměstnancem pracovní poměr dle ustanovení § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, je skutečnost, že se zaměstnanec stal pro zaměstnavatele nadbytečným právě a jenom v důsledku jeho rozhodnutí o organizační změně (v příčinné souvislosti s ním).

Srážky ze mzdy u souběžných plátců Prosím o radu, jak postupovat při srážce ze mzdy, kdy my, jako zaměstnavatel, jsme jako druhý v pořadí a exekutor určil, že základní...

Podle mých zkušeností jedním z nejčastějších mzdových sporů mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, které dojdou až před soud, bývají spory o zaplacení mzdy za práci přesčas. Z hlediska sociálně-psychologických aspektů těchto sporů spočívajících ve vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem zdůrazňuji, že obvykle jde o spor mezi bývalým zaměstnancem a zaměstnavatelem.

O tom, že darování krve a jejích složek je činnost žádoucí a úctyhodná, zcela jistě není žádných pochyb. Na druhou stranu se však zaměstnavatelé stále častěji setkávají s případy zaměstnanců, kteří zejména v reakci na lákavé nabídky komerčních subjektů docházejí darovat především krevní plazmu v rozsahu, který již pro zaměstnavatele představuje výrazný zásah nejen do rozvrhu směn, ale i personálních nákladů vzhledem k charakteru pracovního volna jako volna s náhradou mzdy. Jak je to možné a jak se k této situaci staví právní předpisy?

Povinnost zaměstnávat 4 % osob se zdravotním postižením, tzv. povinný podíl, se vztahuje na mnohé zaměstnavatele. Kromě skutečného zaměstnávání OZP existují ještě dvě další možnosti, jak povinný podíl splnit. Oznámení o splnění této povinnosti za rok 2017 je třeba učinit do 15. února 2018.

Další článek vztahující se k novelám právních předpisů v oblasti zaměstnanosti je zaměřen na samostatný právní předpis, a to zákon č. 327/2017 Sb., kterým se mění zákon o zaměstnanosti...