Články

Není zcela běžné, když zaměstnanec nastoupí do práce, odpracuje jeden den nebo několik dnů a do zaměstnání již více nepřijde, se zaměstnavatelem nekomunikuje. Zaměstnavatel tak musí (nejen z pohledu zdravotního pojištění) řešit složitou situaci, kdy je fakticky nucen vykazovat následně u zaměstnance neomluvenou absenci.

Zásadní povinností OSVČ ve zdravotním pojištění je placení záloh na pojistné, není-li OSVČ od placení těchto záloh zákonem osvobozena. Výše zálohy se odvíjí od výsledků podnikatelské činnosti (daňového základu) v předcházejícím kalendářním roce, přičemž je pro OSVČ stanovena minimální záloha. Pokud podnikatel zálohy neplatí, nebo je platí opožděně, případně v nižší částce, než jak je stanovena zákonem, nárokuje zdravotní pojišťovna dlužné pojistné včetně penále.

Otcovská poporodní péče nebyla před 1. 12. 2022 promítnuta do zákoníku práce jako překážka v práci. Zaměstnanec čerpající nemocenskou dávku otcovskou poporodní péči musí mít důvod k uvolnění z práce v souladu se zákoníkem práce . Nejčastějším a doporučovaným důvodem k uvolnění z práce byla rodičovská dovolená. Proto se nejčastěji současně s otcovskou čerpala i rodičovská dovolená. Zaměstnavatelé tak hlásili na zdravotní pojišťovnu kódy „M“ a „U“. Od 1. prosince 2022 již to není nutné, protože zaměstnanec čerpá překážku v práci v souladu s § 195a zákoníku práce .

Kromě mzdy nebo platu poskytují zaměstnavatelé zaměstnancům benefity a plnění různé povahy anebo nastávají situace, které je zapotřebí fundovaně vyhodnotit. Z tohoto důvodu je zásadní povinností zaměstnavatele ve zdravotním pojištění správně stanovit vyměřovací základ zaměstnance. Pokud mzdová/mzdový účetní nepostupuje v souladu s právní úpravou zdravotního pojištění, která je v některých případech dlouhodobě navázána na související právní předpisy, vznikne u zaměstnavatele dluh na pojistném včetně penále, opačnou alternativou je existence přeplatku na pojistném. Obojí je chybou vyžadující sjednání nápravy formou opravy tehdy, není-li hodnota pohledávky nebo závazku plátce či zdravotní pojišťovny promlčena. V dalším textu si přiblížíme postupy zaměstnavatele při řešení různých situací v právních podmínkách roku 2024.

Minimální mzda jako minimální vyměřovací základ zaměstnance se v průběhu uplynulých let průběžně zvyšovala, naposledy k 1. 1. 2024 na částku 18 900 Kč. Dodáváme, že minimum platí i pro osoby samostatně výdělečně činné, toto však není navázáno na minimální mzdu. Při odvodu pojistného musí zaměstnavatel přihlédnout k tomu, zda je zapotřebí dodržet minimální vyměřovací základ nebo může být povinné minimum sníženo na poměrnou část. Minimální mzda je důležitá v případech nepřítomnosti zaměstnance v zaměstnání nebo při sjednání tzv. nekolidujícího zaměstnání. Mimoto však právní úprava zdravotního pojištění vyjmenovává osoby, u kterých nemusí zaměstnavatel zákonné minimum dodržet.

Problematika zdravotní péče a zdravotního pojištění je složitá a liší se hlavně tím, zda se v rámci pohybu osob mezi jednotlivými státy jedná o výdělečnou, nebo nevýdělečnou činnost v zemích Evropské unie a v dalších zemích, postupujících podle koordinačních nařízení Evropské unie č. 883/2004 a 987/2009, nebo o takový pobyt v ostatních zemích. Proto bude v dalším textu důležitým kritériem právě posouzení situace, kdy český občan vyjíždí do zahraničí buď za účelem výkonu výdělečné činnosti, anebo naopak v situaci, kdy při takové cestě předmětem jeho zájmu výkon výdělečné činnosti primárně není.

Systém veřejného zdravotního pojištění je založen na principu, kdy plátci pojistného odvádějí do tohoto systému povinné platby pravidelně každý měsíc. Tato základní povinnost je podmínkou pro zajištění jeho bilanční vyrovnanosti neboli zdravotní pojišťovny musejí mít na tzv. příjmové stránce dostatečné zdroje na úhradu zdravotních (hrazených) služeb, poskytnutých a následně pak vykázaných jejich smluvními partnery – poskytovateli, což jsou nemocnice, soukromí lékaři, lázně, ozdravovny apod.

Také v letošním roce připomínáme zaměstnavatelům povinnost vyhotovit a předložit evidenční list důchodového pojištění (dále jen „ELDP“), která vyplývá z ustanovení § 38 odst. 4 a § 39 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb. “). ELDP je základním dokladem, jímž se pro účely důchodového pojištění prokazuje získaná doba důchodového pojištění, výše dosaženého vyměřovacího základu a dob vyloučených, tj. dob, které se pro účely zjištění průměrného výdělku vylučují.

Porušení některé z povinností vyjmenovaných v právní úpravě zakládá nárok zdravotní pojišťovny na uložení sankčního postihu ve formě pokuty. Na rozdíl od plošně povinného vyměřování penále za opožděné úhrady nebo neplacení pojistného (záloh na pojistné) je možnost uložení pokuty fakultativní –volitelné – povahy, to znamená, že zdravotní pojišťovna pokutu za porušení zákonných povinností uložit může, ale také nemusí. Vždy bude záležet na charakteru a rozsahu provinění plátce včetně případného dopadu konkrétního pochybení do finanční (příjmové) stránky systému.

Mzdové náklady zaměstnavatele a čistá mzda zaměstnance, kterou obdrží na bankovní účet, se výrazně liší. Hlavním důvodem jsou platby na povinném pojistném. Ve většině vyspělých zemí totiž odvádí povinné pojistné ze své hrubé mzdy nejenom zaměstnanec, ale navíc jej platí i zaměstnavatel za zaměstnance. Jak vysoká je souhrnná sazba povinného pojistného v členských zemích OECD?

Mateřská a navazující rodičovská dovolená jsou obdobími delší nepřítomnosti zaměstnankyně (nebo zaměstnance) na pracovišti. Tato situace vyžaduje od zaměstnavatele řešení jak z pracovněprávního pohledu, tak v oblasti zdravotního pojištění. Zaměstnavatel musí jednak přemýšlet, jak dočasně nepřítomného zaměstnance nahradit, jednak nesmí zapomenout na možnosti a související zákonné povinnosti v oblasti pracovního práva a zdravotního pojištění.

Zaměstnavatelé jsou ve zdravotním pojištění plátci pojistného za sebe a za své zaměstnance. Aby mohli odvádět pojistné v souladu se zákonem, musí mít řádně vedenou evidenci o všech zaměstnancích u jednotlivých zdravotních pojišťoven. Tito zaměstnanci musejí být zaměstnavatelem u zdravotní pojišťovny v zákonné lhůtě řádně přihlášeni a při skončení zaměstnání pak odhlášeni.

Nařízením vlády č. 396/2023 Sb. ze dne 13. prosince 2023 se od 1. 1. 2024 zvýšila minimální mzda na částku 18 900 Kč. Jak je všeobecně známo, má tato hodnota významný vliv na placení pojistného na zdravotní pojištění zaměstnavateli, a to jako minimální vyměřovací základ zaměstnance, případně poměrná část tohoto minima.

Zaměstnávání osob v důchodovém věku není v dnešní době jevem nijak mimořádným. Pokud totiž takový důchodce splňuje podmínky na něj kladené, kdy může zaměstnavatel využít jak fyzický, tak duševní potenciál včetně dlouholetých zkušeností, má tato forma zaměstnávání ve zdravotním pojištění některé přednosti. Nezanedbatelnou výhodou je z finančního hlediska skutečnost, že jak zaměstnavatel, tak OSVČ nemusejí dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ.

Pravidelnou změnou pro podnikatele k datu 1. 1. je zvýšení minimální zálohy. Jaká je od ledna 2024 minimální záloha osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ)? Postupy OSVČ jsou právní úpravou nastaveny i v případě souběžných příjmů. Musí podnikající osoba platit zálohy v situaci, kdy je při souběhu se zaměstnáním samostatná výdělečná činnost vedlejším zdrojem příjmů? Existuje určitá úleva či zvýhodnění, když se podnikatelsky nedaří? Lze například požádat o snížení měsíčně placené zálohy na pojistné? Které možnosti řešení pojistného vztahu přicházejí v úvahu, když OSVČ svoji činnost ukončí nebo přeruší? Na tyto a další dotazy naleznete odpověď v následujícím textu, kdy se zaměříme na podmínky platné od 1. ledna 2024.

V době prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti (karantény, izolace) náleží zaměstnancům v pracovním poměru nebo v rámci dohod konaných mimo pracovní poměr náhrada mzdy, platu nebo odměny z dohod (dále jen náhrada mzdy při DPN), pokud ke dni vzniku DPN splňuje zaměstnanec podmínky nároku na nemocenské podle zákona č. 187/2006 Sb. , o nemocenském pojištění (dále jen „ZNP “).

V oblasti důchodového pojištění mají zásadní význam hodnoty základních parametrů, a to výše všeobecného vyměřovacího základu a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto základu. Hodnoty těchto parametrů stanoví nařízení vlády pro každý kalendářní rok. Tyto parametry mají přitom širší význam, neboť se používají nejen pro důchodové pojištění, ale také pro nemocenské pojištění a pro pojistné na sociální pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a používají se dále pro účely stanovení pojistného na zdravotní pojištění, pro účely pracovněprávní a též v oblasti daně z příjmů fyzických osob.

Koordinační nařízení Evropské unie stojí na dvou základních principech, co se týče zdravotního pojištění – princip pojištění ve státě výkonu výdělečné činnosti a princip jednoho pojištění. Účast v českém systému zdravotního pojištění je tak vázána na pracovněprávní vztahy cizinců, přičemž se liší situace pracovníků z EU a z třetích zemí.

Podle zákona o důchodovém pojištění se pro každý kalendářní rok nově stanoví základní parametry pro výpočet důchodů a dále se od 1. ledna kalendářního roku zvyšují vyplácené důchody. Tyto nové základní parametry a zvýšení důchodů stanoví vláda svým nařízením vždy do 30. září předchozího kalendářního roku. Pravidla pro zvyšování důchodů byla přitom významně dotčena zákonem č. 270/2023 Sb. , který nabyl účinnosti dnem 1. října 2023.

Zcela běžně dochází u zaměstnavatelů k situacím, kdy zaměstnanec z určitého důvodu a po různě dlouhou dobu nepracuje. Takovou nepřítomností může být třeba dohodnuté neplacené volno, neomluvená absence nebo také nemoc zaměstnance. Rozhodným obdobím pro placení pojistného na zdravotní pojištění zaměstnavatelem je kalendářní měsíc. Na základě konkrétních dotazů z praxe se v právních podmínkách roku 2023 podíváme na postupy zaměstnavatele při stanovení vyměřovacího základu zaměstnance v případech, kdy zaměstnanec nevykonává pracovní činnost po celý kalendářní měsíc nebo po jeho část.