Ing. Antonín Daněk - strana 18

Zákonná úprava zdravotního pojištění nemůže v českém ekonomicko-podnikatelském prostředí fungovat izolovaně, ale je v mnoha případech navázána na související právní úpravu.

Zásadním úkolem zdravotních pojišťoven je zajistit od plátců dostatek finančních prostředků na úhradu poskytnutých a smluvními partnery vykázaných hrazených služeb. Kromě státu rozlišujeme v podstatě dva typy plátců, a sice zaměstnavatele jako hromadné plátce pojistného a individuální plátce neboli samoplátce, kterými jsou osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) a osoby bez zdanitelných příjmů (OBZP). Každá z těchto skupin plátců je povinna odvádět pojistné na účet, který je pro tyto platby určen.

Na výkon výdělečné činnosti našich občanů v zahraničí a navazující řešení zdravotního pojištění má vliv existence Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení včetně prováděcího nařízení č. 987/2009 (dále jen Nařízení).

Při odpovědi na dotaz v názvu článku musíme konstatovat, že záleží na okolnostech, primárně zejména na tom, v jaké kategorii se pojištěnec u zdravotní pojišťovny aktuálně nachází.

Osoby, za které je ve zdravotním pojištění plátcem pojistného stát, jsou taxativně vyjmenovány v ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Mezi tyto osoby řadíme například poživatele důchodů, ženy na mateřské a osoby na rodičovské dovolené, studenty, uchazeče o zaměstnání, osoby pečující o závislou osobu podle zákona a sociálních službách a další.

S účinností od 1. 1. 2017 došlo ke zvýšení minimální mzdy na částku 11 000 Kč, kdy tato hodnota má ve zdravotním pojištění jako minimální vyměřovací základ zaměstnance přímý vliv na placení pojistného zaměstnavatelem v různých situacích. Kromě minimálního vyměřovacího základu však pracuje odborná veřejnost i s pojmem poměrné části minimálního vyměřovacího základu, a to jak u zaměstnavatelů, tak u osob samostatně výdělečně činných.

V souvislosti s placením pojistného na zdravotní pojištění platí zásadní podmínka, kdy příjmy zúčtované zaměstnavatelem zaměstnanci podléhají odvodu pojistného tehdy, je-li osoba považována z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance ve smyslu ustanovení § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Stanovení vyměřovacího základu zaměstnance a navazující placení pojistného se odvíjí od zdaňování příslušného plnění podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP).

V následujícím textu jsou v základních parametrech charakterizovány podmínky, aktuálně platné ve zdravotním pojištění po datu 1. 1. 2017.

Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr představují svým charakterem – nejen ve zdravotním pojištění – značně specifickou problematiku. Ve zdravotním pojištění existuje na straně jedné návaznost na právní úpravu nemocenského pojištění, a to výší částky rozhodné pro účast na pojištění, na straně druhé má zdravotní pojištění samostatnou právní úpravu týkající se plnění oznamovací povinnosti.

V některých případech není právní úpravou zdravotního pojištění jednoznačně vymezeno, jak dokladovat určitý nárok nebo konkrétní skutečnost, mající přímý vliv na placení pojistného či evidenci pojištěnce u zdravotní pojišťovny. Proto se pro daný účel používá při praktické aplikaci forma čestného prohlášení.

Již dlouhá léta zaměstnavatelé (nejen ve zdravotním pojištění) přemýšlejí, jak mají postupovat, když v různých situacích příjem zaměstnance nedosahuje 2 500 Kč, činí rovných 2 500 Kč anebo více, jak naložit s pojmem zaměstnání malého rozsahu, který však zdravotní pojištění nezná, kdy brát pro vznik zaměstnání v úvahu částku 10 000 Kč apod. Odpověď na mnohé otázky, týkající se placení pojistného na zdravotní pojištění zaměstnavateli v těchto specifických případech, naleznete v následujícím textu.

Minimální mzda jako minimální vyměřovací základ zaměstnance představuje ve zdravotním pojištění důležitou hodnotu, od které se v mnoha dále uvedených situacích odvíjí placení pojistného jak zaměstnavatelem, tak zaměstnancem.

Podle § 195 odst. 1 zákoníku práce přísluší mateřská dovolená zaměstnankyni v souvislosti s porodem a péčí o narozené dítě v délce 28 týdnů, případně 37 týdnů při porodu dvou a více dětí.

Poživatel důchodu z důchodového pojištění má ve zdravotním pojištění řešen svůj pojistný vztah (pojištění u zdravotní pojišťovny) po celé období pobírání důchodu, tedy od data, kdy je důchod přiznán, do data, kdy je důchod rozhodnutím odejmut, a to dle ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Naši občané jsou různými důvody motivováni k cestám do zahraničí, přičemž ne vždy se musí jednat o výkon výdělečné činnosti. Důvodem k vycestování může být třeba studium v zahraničí, rekreace, návštěva známých nebo příbuzných anebo také jen vznešená touha „objevovat svět“. Při všech těchto záměrech však nikdy nesmí být opomenuto řešení zdravotního pojištění, neboť nedůslednost v tomto může jedinci způsobit vážný problém, a to i finanční povahy. Právě jednou ze zákonných možností, deklarovaných v právní úpravě českého systému veřejného zdravotního pojištění, je možnost odhlášení z důvodu dlouhodobého pobytu v cizině.

Zaměstnávání zahraničních zaměstnanců českými zaměstnavateli není v posledních letech jevem nijak mimořádným. Z hlediska postupu zaměstnavatele však musíme důsledně rozlišovat, odkud zaměstnanci pocházejí.

Základním úkolem zdravotních pojišťoven je především zajistit od plátců dostatek zdrojů do systému veřejného zdravotního pojištění na úhradu smluvními poskytovateli poskytnutých a vykázaných hrazených služeb. Za tímto účelem disponují zdravotní pojišťovny příslušnými mechanismy, kterými jsou především možnost výkonu kontrolní, vyměřovací a v součinnosti s jinými institucemi a subjekty i vymáhací činnosti, povinné uplatňování nároků na dlužné pojistné a penále, ukládání pokut za porušení zákonných povinností, stanovování pravděpodobné výše pojistného apod.

Zaměstnávání na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr má (nejen) ve zdravotním pojištění svá četná specifika, kdy pro vznik zaměstnání a navazující placení pojistného musejí brát zaměstnavatelé v úvahu zásadně výši příjmu zúčtovaného na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce, jak je dále uvedeno.

Zaměstnanec ukončí pracovní poměr k 31. 7. 2016. V dubnu 2016 přečerpal dovolenou o 2 dny. V dubnu byla hrubá mzda včetně přečerpané dovolené 10 882 Kč. Ve výplatě za měsíc červenec bude odečtená přečerpaná dovolená za duben ve výši 1 074 Kč. I po odečtení přečerpané dovolené dosáhne hrubá mzda za červenec alespoň výši 9 900 Kč, takže min. vyměřovací základ pro odvod z ZP za červenec bude dodržen. Jak posuzovat zpětně odvod zdravotního pojištění za duben 2016? Je třeba provádět nějaké opravy odvodu ZP, pokud ano, v jaké výši? Musí se posílat opravné přehledy na zdravotní pojišťovnu?