Ing. Antonín Daněk - strana 19

Mateřská a navazující rodičovská dovolená jsou obdobími nepřítomnosti zaměstnankyně (nebo zaměstnance) v práci, vyžadujícími pro zaměstnavatele potřebu řešení této situace jak z pohledu pracovněprávního, tak v oblasti zdravotního pojištění. Zaměstnavatel jednak musí přemýšlet, jak dočasně nepřítomného zaměstnance nahradit, jednak nesmí zapomenout na možnosti a související zákonné povinnosti i ve zdravotním pojištění.

Pokud mají zaměstnavatel nebo i zaměstnanec v úmyslu ukončit pracovněprávní vztah prostřednictvím použití institutu okamžitého rozvázání pracovního poměru, pak by měla každá ze smluvních stran přistupovat k tomuto kroku s velkou opatrností. Zákoníkem práce jsou totiž v tomto případě kladeny velmi přísné nároky, proto je nezbytné odpovědně zvážit, zda jsou – s ohledem na povahu vzniklé situace – zákonem stanovené důvody skutečně naplněny.

Zaměstnání s povinnostmi zaměstnavatele vzniká ve zdravotním pojištění tehdy, jsou-li zaměstnané osobě, vykonávající pro zaměstnavatele činnost, zúčtovány příjmy zdaňované podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Je pravdou, že v převážné většině případů je povinností zaměstnavatele odvádět za zaměstnance z úhrnu zúčtovaných příjmů pojistné na zdravotní pojištění, přesto však nalezneme varianty, kdy nebude povinností zaměstnavatele toto pojistné platit.

Výkon více zaměstnání (pracovněprávních vztahů) u jednoho zaměstnavatele není jevem nijak mimořádným. Proto se nyní blíže podívejme na některé situace, které mohou v praxi nastat, a na postupy zaměstnavatele při jejich řešení z pohledu zdravotního pojištění.

Oznamování rozhodných skutečností patří ve zdravotním pojištění mezi nejdůležitější povinnosti pojištěnců a plátců. Jaké lhůty se k těmto povinnostem vztahují a jak určujeme jejich počátek, si vysvětlíme v tomto článku.

U zaměstnavatele je rozhodným obdobím pro placení pojistného kalendářní měsíc. Vyměřovacím základem je dosažený (zaměstnavatelem zúčtovaný) hrubý příjem zaměstnance ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

Jedním ze základních práv a zároveň úředních povinností zdravotních pojišťoven je jejich právo provádět u plátců kontroly placení pojistného a plnění souvisejících zákonných povinností v oblasti zdravotního pojištění. Základním smyslem kontrolní činnosti je prověřit, zda jednotliví plátci, především zaměstnavatelé, postupují v souladu s právní úpravou zdravotního pojištění.

Někteří podnikatelé žijí v představě, že když nepodají zdravotní pojišťovně formulář Přehled o příjmech a výdajích ze samostatné výdělečné činnosti a úhrnu záloh na pojistné (dále jen Přehled), pak má tato instituce omezené možnosti, jak takovou nesvědomitou osobu sankčně postihnout. Jaké nástroje má zdravotní pojišťovna k dispozici v případě, když OSVČ ani přes zaslanou výzvu požadovaný Přehled nepodá?

Nemoc hraje ve zdravotním pojištění v přímé souvislosti s placením pojistného velmi důležitou roli, ať se jedná o zaměstnance a jejich zaměstnavatele, nebo o osoby samostatně výdělečně činné.

Odvod pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu (tj. z minimální mzdy) musí být ve zdravotním pojištění zajištěn zaměstnavatelem v případě, kdy se na zaměstnance tato povinnost vztahuje.

Pohyb osob a související pojištění v systémech sociálního zabezpečení jsou v rámci Evropské unie upraveny Nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení včetně prováděcího nařízení č. 987/2009. Tato nařízení představují základní a závazné normy, které jsou postaveny nad národní právní předpisy jednotlivých států. V současné době postupují podle těchto nařízení nejen státy Evropské unie, ale jsou aplikována i vůči občanům a institucím z Norska, Islandu, Lichtenštejnska a Švýcarska.

Pokud budeme hledat ve zdravotním pojištění opravdu problémovou oblast, pak nesporně bude tímto tématem odvod pojistného zaměstnavatelem za zaměstnance v přímé vazbě na minimální vyměřovací základ. Proto musejí zaměstnavatelé pečlivě dbát na to, aby při výpočtu a odvodu pojistného důsledně postupovali podle zákona.

Kontrolní činnost zdravotních pojišťoven je primárně zaměřena na to, zda zaměstnavatelé správným způsobem vypočítají a následně odvedou za zaměstnance zdravotní pojišťovně pojistné podle zákona. Proto je prvořadým úkolem zaměstnavatele správně stanovit vyměřovací základ a včas uhradit příslušnou částku na účet určený zdravotní pojišťovnou.

Pokud analyzujeme právní úpravu nemocenského a zdravotního pojištění, pak registrujeme jak společné znaky, tak určité odlišnosti.

S účinností od 1.1.2016 se zvyšuje základní sazba minimální mzdy pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin na 9 900 Kč a základní hodinová sazba na 58,70 Kč.

Zaměstnavatel je povinen platit pojistné tehdy, jsou-li zaměstnanci vykonávajícímu pro zaměstnavatele činnost zúčtovány příjmy ze závislé činnosti zdaňované podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP), a rovněž v případě, kdy zúčtovaný příjem svojí výší povinnost placení pojistného zakládá.

Osoby samostatně výdělečně činné mohou ve zdravotním pojištění vystupovat ve dvojí roli – v každém případě jako samoplátci, případně však také jako zaměstnavatelé platící pojistné za své zaměstnance. Podmínky platné v roce 2016 pro oba tyto subjekty si probereme v následujícím textu.