Zákoník práce umožňuje, aby smluvní strany jak pracovního poměru, tak některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr uzavřely písemnou dohodu, podle níž si zaměstnanec za sjednaných podmínek bude sám rozvrhovat pracovní dobu do směn. Vedle pružného rozvržení pracovní doby jde o další případ, kdy se zaměstnanci dostává jisté míry svobody co do rozvrhování pracovní doby.
Písemná dohoda a její obsah
Dohodu o tzv. samorozvrhování pracovní doby zaměstnancem lze uzavřít samostatně, anebo může být vtělena do pracovní smlouvy, dohody o provedení práce, dohody o pracovní činnosti, případně dohody o výkonu práce na dálku.
Právní úprava nestanoví žádné povinné obsahové náležitosti takové dohody, předpokládá ale, že v ní zaměstnavatel se zaměstnancem sjednají bližší podmínky, za nichž si zaměstnanec bude pracovní dobu sám rozvrhovat do směn (a za účelem vyloučení pochybností je to v jejich zájmu). Zmíněná dohoda může obsahovat např. následující skutečnosti:
- omezení zaměstnance, pokud jde o rozvrhování pracovní doby na určité časové úseky (typicky že nemůže vykonávat práci v noční době nebo v sobotu a v neděli),
- výslovná povinnost zaměstnance při rozvrhování pracovní doby dodržovat zákonná omezení vztahující se k pracovní době a době odpočinku (maximální délka směny, minimální délka nepřetržitého denního odpočinku apod.),
- povinnost a omezení zaměstnance, pokud jde o množství rozvržené pracovní doby v rámci určitého období,
- povinnost zaměstnance poskytnout zaměstnavateli součinnost k vedení evidence pracovní doby, a
- možnost zaměstnavatele v případě naléhavé provozní potřeby rozvrhnout zaměstnanci pracovní dobu.
Povinnost odpracovat týdenní pracovní dobu
Obdobně jako u pružného rozvržení pracovní doby i v rámci tzv. samorozvrhování pracovní doby musí zaměstnanec v pracovním poměru naplnit ve vyrovnávacím období určeném zaměstnavatelem v průměru svoji týdenní pracovní dobu. Tzv. dohodářů se výše uvedená povinnost netýká
Vyrovnávací období může činit maximálně 26 týdnů, resp. v případě sjednání v kolektivní smlouvě až 52 týdnů. V praxi bude bezesporu převládat vyrovnávací období v délce 1 kalendářního měsíce, jak jsou na to zaměstnavatelé i zaměstnanci v pracovním poměru zvyklí právě v souvislosti s pružným rozvržením pracovní doby.
Další pravidla
Pokud má zaměstnanec možnost si sám rozvrhovat pracovní dobu, při jiných důležitých osobních překážkách v práci mu nepřísluší náhrada mzdy nebo platu, není-li dohodnuto nebo zákoníkem práce, nařízením vlády č. 590/2006 Sb. anebo vnitřním předpisem stanoveno jinak.
Aby bylo jasno o některých nárocích uvedeného zaměstnance, stanoví právní úprava, že nedohodne-li se se zaměstnavatelem jinak, uplatní se pro účely překážek v práci, čerpání dovolené, pracovní cesty, poskytování plnění podle ustanovení § 115 odst. 3 a § 135 odst. 1 ZP (vazba na svátek) a v dalších případech určených zaměstnavatelem stanovené rozvržení pracovní doby do směn, které je zaměstnavatel povinen předem určit (v praxi je tento dokument označován jako tzv. záložní rozvrh pracovní doby).
Příklad
Mezi smluvními stranami pracovního poměru bude dohodnuto, že zaměstnanec bude konat práci na dálku a sám si rozvrhovat pracovní dobu. Zaměstnavatel v té souvislosti vypracuje tzv. záložní rozvrh pracovní doby, a to na směny od pondělí do pátku od 8.00 hodin do 16.30 hodin.
Požádá-li výše uvedený zaměstnanec o čerpání dovolené na pondělí a úterý a zaměstnavatel mu vyhoví, podle tzv. záložního rozvrhu vykáže a zaplatí zaměstnanci 16 hodin čerpané dovolené (2 x 8).
Související situace
Související předpisy
- 87a a § 317 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
- nařízení vlády č. 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci, ve znění pozdějších předpisů
Otázky a odpovědi
1) Otázka
Lze si tzv. samorozvrhování pracovní doby zaměstnancem sjednat jen pro případ, že byl současně dohodnut výkon práce na dálku (např. v režimu tzv. home office), nebo je tato varianta přípustná i v situaci, kdy zaměstnanec koná práci na pracovišti zaměstnavatele?
Odpověď
Tato možnost se vztahuje jak na práci na dálku, tak i na práci na pracovišti zaměstnavatele, byť lze v praxi předpokládat větší využití v prvním ze dvou zmíněných případů. Je na smluvních stranách pracovněprávního vztahu, aby co do druhu práce a okolností jejího výkonu zvážili, zdali je možnost tzv. samorozvrhování pracovní doby zaměstnancem životná a vhodná.
2) Otázka
Pokud nebude sjednaná možnost tzv. samorozvrhování pracovní doby zaměstnancem jedné, či druhé smluvní straně nadále vyhovovat, lze dohodu o tom nějak zrušit?
Odpověď
Ano, lze. Právní úprava počítá s možností rozvázání písemné dohody o tzv. samorozvrhování pracovní doby zaměstnancem, ať už dohodou smluvních stran, nebo písemnou výpovědí zaměstnavatele či zaměstnance z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu s 15denní výpovědní dobou, která začíná dnem, v němž byla výpověď doručena druhé smluvní straně. Dohoda i výpověď musejí být písemné. Připuštěna je dohoda o odlišné délce výpovědní doby, ta však musí být stejná pro zaměstnavatele i zaměstnance. Rozvázáním písemné dohody samozřejmě neskončí samotný pracovní poměr nebo pracovněprávní vztah založený dohodou o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti ani případná dohoda o práci na dálku. Znamená to jen, že pracovní dobu začne zaměstnanci rozvrhovat zaměstnavatel.
3) Otázka
Použije se vyrovnávací období pro naplnění průměrné týdenní pracovní doby též u zaměstnance, který si sám rozvrhuje pracovní dobu v rámci dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce? Vychází se zde z fiktivní týdenní pracovní doby v délce 20 hodin?
Odpověď
Výše zmíněné pravidlo dopadá jen na zaměstnance v pracovním poměru. Tzv. dohodáři týdenní pracovní dobu ze zákona nemají a pro tento účel nelze vycházet ani z fiktivní týdenní pracovní doby v délce 20 hodin, protože ta se uplatní výhradně a jen v souvislosti s dovolenou. Není vyloučeno, že zaměstnavatel z toho, či onoho důvodu s dohodářem „pevnou“ pracovní dobu za týden sjedná, pak by se i u tohoto zaměstnance dalo uvažovat o povinnosti naplnit ji v průměru za příslušné vyrovnávací období. Nebude-li ale ničeho takového s dohodářem sjednáno, musí si zaměstnavatel ve spolupráci s ním pohlídat toliko maximální rozsah práce, který je s těmito dohodami spojen.