Zaměstnanost - strana 12

Švýcarská mateřská společnost vyslala do české společnosti svého zaměstnance. Pracovní smlouvu bude mít tento švýcarský zaměstnanec nadále uzavřenu se švýcarskou společností, přičemž jeho pracovní náplní bude zejména dohled a koordinace stavebních prací souvisejících s výstavbou nové výrobní haly, kterou bude mít v majetku česká společnost, pomoc s implementací nové výroby v této výrobní hale, optimalizace nákladů a celkového cash flow české společnosti (tato činnost bude fyzicky probíhat na území ČR po dobu delší než 12 měsíců). Tento vyslaný švýcarský zaměstnanec bude nadále účasten systému sociálního pojištění ve Švýcarsku. V souvislosti s výše uvedeným bychom se rádi dotázali na tyto věci:   Švýcarská společnost bude z titulu vyslání svého zaměstnance požadovat po české společnosti úhradu mzdových nákladů tohoto zaměstnance s odůvodněním, že vyslaný zaměstnanec pracuje jen a pouze pro českou společnost. Jakým způsobem je vhodné nastavit tuto úhradu – např. na úrovni celkových výdajů, které švýcarská společnost tomuto zaměstnanci platí – čistá mzda + povinné odvody v oblasti zdravotního a sociálního pojištění a zálohy na daň? Švýcarský vyslaný zaměstnanec má v pracovní smlouvě uvedeno, že česká společnost mu bude platit ubytování v hotelu v místě, kde bude zaměstnanec plnit své pracovní povinnosti (prakticky bude zaměstnanec bydlet s rodinou v Brně, pracovní úkoly bude plnit v Ostravě, kde mu zároveň bude placen hotel) – může česká společnost náklady z titulu tohoto placeného ubytování uplatnit jako daňový náklad a zároveň uplatnit nárok na odpočet DPH? Nebo je vhodnější, aby tento náklad přeúčtovala švýcarské společnosti – pokud ano, bude muset přeúčtovat a uplatnit DPH na výstupu? Předpokládáme, že švýcarská společnost se bude muset v ČR registrovat jako plátce daně z příjmů a odvádět ze zúčtované mzdy svého zaměstnance zálohu na daň z příjmů fyzických osob? Vznikne švýcarské společnosti v ČR stálá provozovna z pohledu daně z příjmů?

Jsme s. r. o., podnikatelský subjekt. Chceme sjednat se zaměstnancem písemně poskytnutí náhrady při přijetí do zaměstnání v pracovním poměru dle § 177-178 zákoníku práce. Zaměstnanec má bydliště na Ukrajině, místo výkonu práce bude Brno. Zaměstnanci pomůžeme při vyřizování zaměstnanecké karty a v dalších záležitostech týkajících se imigračního správního řízení. Veškeré náklady na zaměstnaneckou kartu a související náklady budeme dobrovolně jako budoucí zaměstnavatel hradit za zaměstnance. Lze mezi nutné vedlejší výdaje dle § 177-178 zákoníku práce zařadit i následující výdaje: a. poplatek za zaměstnaneckou kartu, b. výdaje za právní pomoc při imigračním správním řízení (notář, překlad, správní poplatky), c. víza pro rodinu zaměstnance? Je nám jasné, že uvedené náklady hradit můžeme, jde nám čistě o možnost zařadit tyto náklady do výše uvedené kategorie cestovních náhrad. 

V Německu platí od 1. dubna tohoto roku nový zákon o dočasném přidělování zaměstnanců (Arbeitnehmerüberlassungsgesetz, AÜG). V oblasti poskytování právního poradenství lze v poslední době zaznamenat zvýšenou potřebu českých zaměstnavatelů (českých agentur práce) přizpůsobit se německým pravidlům. Zavedením nové právní úpravy došlo k jejich podstatnému zpřísnění.

V rámci směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb (dále jen „směrnice o vysílání pracovníků“) mohou své zaměstnance nadnárodně vysílat také agentury práce a poskytovat je jako pracovní sílu dalším subjektům (podle české úpravy uživatelům) usazeným v jiném členském státě Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru nebo Švýcarska (dále jen „členský stát“). V následujícím textu se proto zaměříme na některé specifické aspekty činnosti agentur práce s přihlédnutím k unijním a vnitrostátním právním předpisům i judikatuře.

Přijatá na zasedání Kolegia expertů AKV v Kolíně ve dnech 4. a 5. 11. 2016 – IV. část

Nastupuje k nám zaměstnanec z Ukrajiny. Po administrativních lapáliích konečně získal pracovní povolení na modrou kartu. Při vyřizování dokumentů jsme museli prokázat na ministerstvu vnitra a na konzulátu podepsané pracovní smlouvy. Pracovní smlouvy jsou podepsané s nástupem k 1. 5. 2017. O udělení pracovního víza se dozvěděl před pár dny, tedy na přestěhování má jen pár dnů. Reálně je schopný přijet až 10. 5. 2017. Máme připravit novou pracovní smlouvu na 10. 5. 2017? Nebudeme pak mít problém? Nebo nástup musí být striktně 1. 5. 2017 a máme mu „nařídit“ na pár dnů hned dovolenou?

Na výkon výdělečné činnosti našich občanů v zahraničí a navazující řešení zdravotního pojištění má vliv existence Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení včetně prováděcího nařízení č. 987/2009 (dále jen Nařízení).

Možnost zaměstnavatelů vysílat své zaměstnance v rámci směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb (dále jen „směrnice o vysílání pracovníků“) je jedním ze základních pilířů svobody poskytování služeb na vnitřním trhu Evropské unie (dále jen „EU“) již řadu let. V současnosti je však tato problematika intenzivně diskutována zejména s ohledem na návrh již druhé revize této směrnice, která může významně změnit ráz současného vysílání zaměstnanců.

V naší společnosti (česká s. r. o.) pracuje jako řidič nákladního automobilu zaměstnanec - Bulhar. Vzhledem ke skutečnosti, že má trvalé bydliště v Bulharsku a žije zde i jeho rodina a děti, se domnívám, že je daňový nerezident ČR a je daňový rezident v Bulharsku (v ČR bydlení nemá, jezdí zde jen za prací). 1) Pokud nám tento zaměstnanec podepíše prohlášení poplatníka, může u nás uplatnit základní slevu na poplatníka? Budeme odvádět zálohovou daň - je to správně? 2) Má povinnosti podat po skončení roku daňové přiznání v ČR nebo v Bulharsku?

Fyzická osoba, daňová evidence, čerpá příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením dle § 78 zákona o zaměstnanosti. Měsíční náklad na mzdu 12 000 Kč (čtvrtletně 36 000 Kč), příspěvek od úřadu zpětně za čtvrtletí 24 000 Kč. Je tento příspěvek daňovým příjmem a náklady na mzdy daňovým výdajem? V zákoně o dani z příjmu je osvobozený příjem z plnění nástrojů státní politiky zaměstnanosti, dle mého názoru toto není plnění státní politiky zaměstnanosti - v zákoně o zaměstnanosti je uvedeno: „Nástroje a opatření...Součástí opatření aktivní politiky zaměstnanosti jsou rovněž...b) podpora zaměstnávání osob se zdravotním postižením uvedená v části třetí, s výjimkou příspěvku podle § 78..." uvažuji tedy správně, že příspěvek je daňový příjmem a náklady na mzdy plně uznatelným výdajem? Pokud by to byl přece jenom osvobozený příjem, tak výdaje jsou daňově neuznatelné pouze do výše příspěvku? Daňově uznatelný výdaj by pak byl 36 000 - 24 000 = 12 000 Kč?

Cílem tohoto článku je upozornit na jeden z nejnovějších rozsudků Nejvyššího správního soudu1), který se obsahově zabýval správním deliktem spočívajícím v umožnění výkonu nelegální práce. Specifičnost tohoto rozsudku, který byl vydán v oblasti, v níž je rozhodovací činnost správních soudů relativně bohatá, spočívá jednak v poměrně razantní výši uložené pokuty (7 300 000 Kč), a zejména pak v tom, že v daném případě byla nelegální práce zastírána smlouvou o sdružení2), tedy způsobem, který se v dosavadní rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu naopak v takové míře neobjevuje.

Přijatá na zasedání Kolegia expertů AKV v Kolíně ve dnech 4. a 5. 11. 2016 – I. část

V jednom z minulých ročníků časopisu jsme se zabývali problematikou závislé činnosti v rámci mezinárodního zdaňování. Seznámili jsme se se základními principy, které je třeba při mezinárodním zdaňování respektovat a znát. Vysvětlili jsme si některé základní pojmy, jako například stát daňové rezidence a stát zdroje příjmů a zmínili jsme se o právních pramenech, které je třeba při řešení mezinárodního zdaňování zohledňovat a postupovat v souladu s nimi.

1. Montážní česká firma vysílá své zaměstnance do Německa. Zaměstnanci jsou tři týdny v Německu a jeden týden v ČR. Měla by být minimální mzda stanovena podle české či německé legislativy? A kolik by případně tato mzda činila u pomocné síly - montéra? 2. Český dopravce vysílá zaměstnance do Německa, Rakouska, Slovenska. Zaměstnanci jsou většinu z měsíce po rozvážkách. Podle které legislativy bude u těchto zaměstnanců stanovena minimální mzda?

Se začátkem nového roku se opět stává aktuálním téma povinného podílu, tedy povinnosti zaměstnávat 4% osob se zdravotním postižením. Oznámení o splnění této povinnosti za rok 2016 je třeba učinit do 15. února 2017. Článek je určen všem zaměstnavatelům, na něž se povinnost vztahuje.

Tento článek má za cíl seznámit čtenáře s jednou již schválenou právní úpravou zákona o zaměstnanosti a dále s plánovanými právními úpravami zákona o zaměstnanosti a zákona o inspekci práce, přičemž zařazeny jsou pouze ty návrhy, které již jsou projednávány alespoň na úrovni Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, a to v jejich aktuální podobě i s předpokládaným termínem nabytí účinnosti.

Následující článek je určen zaměstnavatelům, na které se podle zákona o zaměstnanosti vztahuje povinnost plnit tzv. povinný podíl neboli zaměstnávat 4 % osob se zdravotním postižením. Aktuálním se toto téma stává vždy začátkem roku, neboť oznámení o splnění této povinnosti za rok 2016 je třeba učinit do 15. února 2017.

Blíží se konec roku a na něj navazující povinnost agentury práce zaslat úřadu práce přehled o tom, kolik fyzických osob a jakým způsobem zprostředkovala za uplynulý kalendářní rok. Tato oznamovací povinnost jí vyplývá z ust. § 59 odst. 2 zákona o zaměstnanosti.

Jeden z nástrojů pasivní politiky zaměstnanosti, jímž je podpora v nezaměstnanosti, má poměrně explicitně stanovená pravidla, kdy ji lze uchazeči o zaměstnání přiznat, po jakou podpůrčí dobu a rovněž v jaké výši, stejně tak jako důvody pro přerušení či zastavení poskytování nebo její vrácení. Může však nastat, a v praxi samozřejmě nezřídka nastává, i situace, kdy pravidla pro výpočet výše podpory v nezaměstnanosti z posledního příjmu uchazeče o zaměstnání (důchodově pojištěné zaměstnání nebo jiná výdělečná činnost) aplikovat nelze, a to z důvodů vyjmenovaných v ust. § 51 odst. 1 zákona o zaměstnanosti.

Série článků věnovaných kontrole bude ukončena tímto dílem, kde se budeme věnovat opravnému prostředku proti protokolu o kontrole a tomu, co může po konstatovaných porušeních a vypořádání námitek ze strany orgánů inspekce práce ještě následovat, když současně budou nastíněny i některé související problematické okruhy. Opět při rozboru problematiky budeme vycházet především z kontrolního řádu a zákona o inspekci práce.