Povinnosti zaměstnavatele - strana 6

Problematika odškodňování pracovních úrazů zaměstnanců je a priori nedílnou součástí institutu odpovědnosti zaměstnavatele za škodu a nemajetkovou újmu způsobenou zaměstnanci v důsledku pracovního úrazu (nebo nemoci z povolání) upravenou v ustanovení § 269 a následujících zákoníku práce (dále jen „ZP“).

S koncem měsíce se častěji objevují případy zaměstnanců, kteří si stěžují, že zaměstnavatelé nerespektují zákoník práce ani další předpisy. MPSV zareagovalo na tuto situaci uveřejněním přehledu práv zaměstnanců. Přehled je...

V sociálním pojištění musí zaměstnavatelé plnit řadu povinností, ať už ohlašovacích, evidenčních nebo v souvislosti s nároky na dávky svých zaměstnanců. Povinnosti zaměstnavatelů můžeme rozdělit do oblasti nemocenského pojištění, oblasti odvodu pojistného na sociální zabezpečení a důchodové oblasti. Následující text se bude věnovat nejdůležitějším povinnostem zaměstnavatelů se zaměřením na oblast nemocenského pojištění.

Zaměstnavatelé představují ve zdravotním pojištění rozhodující skupinu plátců pojistného, proto upozorňujeme hromadné plátce na jejich nejdůležitější zákonné povinnosti v právních podmínkách roku 2020. Mělo by být zájmem jak zaměstnavatelů, tak i zdravotních pojišťoven, aby byl výskyt chyb a nedostatků minimalizován. Pokud zaměstnavatelé řádně plní svoje povinnosti, pak se platbami pojistného získává podstatná část zdrojů systému veřejného zdravotního pojištění a současně nevzniká důvod k uplatňování sankčního postihu ze strany zdravotní pojišťovny, ať už ve formě zjištění dlužného pojistného, vyměření penále či uložení pokuty.

Jak zaměstnavatel zjistí údaje, na jejichž základě bude vyplácet náhradu mzdy práce neschopného zaměstnance? První informaci o pracovní neschopnosti by měl zaměstnavatel získat od svého zaměstnance, protože i nadále...

Téměř každý zaměstnavatel se již setkal s problémy při doručování důležitých pracovněprávních písemností zaměstnancům, a to zejména v případech jednostranného ukončování pracovních poměrů, kde může chybné doručení vést k velkým (a nákladným) problémům.

Zatím je to jen přání otcem myšlenky - totiž aby se změnila právní úprava doručování písemností obsažená v ustanovení § 334 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Tím spíše, že Nejvyšší soud přistupuje k výkladu této právní úpravy pro někoho až příliš striktně a že zejména zaměstnavatelům to působí problémy (typicky zákonná preference osobního doručení písemnosti zaměstnanci nejen na pracovišti, ale též v místě jeho bydliště nebo na jiném místě, kde bude případně zastižen). Leč novela zákoníku práce toho se týkající předložena nebyla a od dovolacího soudu nelze očekávat změnu jím nastaveného kurzu.

Problematika doručování písemností je v zákoníku práce upravena v ust. § 334 a násl. Zatímco v případě doručování písemností zaměstnavatelem zaměstnanci se jedná o právní úpravu podrobnější, doručování zaměstnancem zaměstnavateli je upraveno pouze rámcově. Nelze přehlédnout, že problematikou doručování se v řadě soudních sporů zabýval rovněž Nejvyšší soud, jehož judikaturní výklady jsou pro zaměstnavatele vodítkem, jak právní úpravu aplikovat a čeho se naopak vyvarovat.

V moderní ekonomice se zvyšuje důležitost účinné ochrany autorského práva a práv průmyslových. Jedná se o tzv. práva k duševnímu vlastnictví, jejichž předmětem není konkrétní fyzický objekt, ale určitý výsledek tvůrčí duševní činnosti (autorské dílo, vynález atd.). Pravidelně vznikají takové výsledky činností zaměstnanců v rámci zaměstnání. Vzniká pak otázka, jaká práva v této souvislosti náleží zaměstnanci a jaká zaměstnavateli.

Za účelem zajištění práva zaměstnanců na informování a projednání takzvaných nadnárodních informací, které se týkají zaměstnavatele nebo skupiny zaměstnavatelů nacházejících se na území více členských států Evropské unie nebo Evropského hospodářského prostoru, implementovala Česká republika do svého právního řádu prostřednictvím příslušných ustanovení zákoníku práce, s účinností ke dni vstupu do Evropské unie, Směrnici Rady Evropské Unie 94/45/ES o zřízení evropské rady zaměstnanců nebo vytvoření jiného postupu pro jejich informování.

Zaměstnavatelé a další subjekty mají povinnost dodržovat právo na rovné zacházení, a to ve všech fázích pracovního poměru. Co si pod tím přesně představit? Cílem tohoto článku je osvětlit pojem diskriminace na pracovišti a její možné podoby demonstrovat na konkrétních případech, které řešil veřejný ochránce práv. Budu postupovat od definice diskriminace, přes jednotlivé fáze pracovního poměru, k přípustným formám rozdílného zacházení. V závěru krátce shrnu, jaké má oběť diskriminace možnosti obrany.

Je povinností zaměstnavatele kontrolovat každého nového zaměstnance, zda není v insolvenci? A pokud ano, jaký zákon to nařizuje. Jedná se mi o případy, kdy zaměstnanec nedoloží zápočtový list.

Základní informace Zákoník práce obsahuje zvláštní úpravu týkající se doručování písemností v pracovněprávních vztazích. Uvedená úprava se však týká pouze doručování následujících písemností: okamžitého zrušení zrušení ve zkušební době výpovědi vytýkacího dopisu a dalších písemností týkajících se skončení pracovního poměru nebo právních vztahů založených dohodou o provedení práce (DPP) nebo dohodou o pracovní činnosti (DPČ), s výjimkou dohody o rozvázání pracovního poměru podle § 49 a dohody o zrušení právního vztahu založeného DPP nebo DPČ podle § 77 odst. 5 písm. a), odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance, mzdového výměru nebo platového výměru. Uvedené písemnosti musí být doručeny zaměstnanci do vlastních rukou. Takové doručení může být provedeno čtyřmi způsoby, a to osobně (na pracovišti zaměstnavatele nebo na jiném místě), prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací, nebo prostřednictvím datové schránky. Všechny způsoby doručení s výjimkou doručení prostřednictvím provozovatele poštovních služeb lze využít jako primární (první) způsob doručení. Pořadí uvedených možností není zákoníkem práce stanoveno. Doručení prostřednictvím provozovatele poštovních služeb je možné až v případě, že písemnosti nebylo možné zaměstnanci doručit osobně na pracovišti zaměstnavatele. Jiné písemnost, které nejsou uvedeny výše (např. pracovní smlouva a její dodatky, dohoda o rozvázání pracovního poměru, DPP, DPČ a jejich změny), mají zvláštní režim doručování jen v případě jejich elektronického vyhotovení a doručování, a to v § 21 zákoníku práce. Zaměstnavatel je povinen zaslat vyhotovení těchto písemností na elektronickou adresu zaměstnance, která není v dispozici zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro tyto účely zaměstnavateli písemně sdělil.

Zásada rovného zacházení se zaměstnanci a zákaz jejich diskriminace patří mezi základní zásady pracovněprávních vztahů1). Přesto se lze v praxi setkat s nejasnostmi ohledně její aplikace a právních možností obrany proti jejímu nedodržování. Nezřídka se pak při aplikaci práva řešícího diskriminaci, a to nejen v oblasti pracovněprávních vztahů, lze sekat i s nesprávným výkladem a zaměňováním obou stěžejních pojmů - „nerovné zacházení“ a „diskriminace“. Co je tedy zakázanou diskriminací v pracovněprávních vztazích, jaké z ní existují výjimky a jak je možné se diskriminaci na pracovišti bránit, vysvětluje tento článek.

Srážky ze mzdy u souběžných plátců Prosím o radu, jak postupovat při srážce ze mzdy, kdy my, jako zaměstnavatel, jsme jako druhý v pořadí a exekutor určil, že základní...

V první části článku jsme se dozvěděli, jakým způsobem zacházet s doručováním písemností osobně. V druhé části se zaměříme na doručování písemností zaměstnanci pomocí poštovních služeb.

Přijatá na zasedání Kolegia expertů AKV ve Škoda Auto, a.s., Mladá Boleslav, dne 2. 2. 2016 – IV. část 28. REŽIM ODPOVĚDNOSTI ZAMĚSTNAVATELE ZA ÚJMU ZPŮSOBENOU ZAMĚSTNANCI Zaměstnavatel vyhradil...

Přijatá na zasedání Kolegia expertů AKV ve Škoda Auto, a.s., Mladá Boleslav, dne 2. 2. 2016 – III. část 26. ODPOVĚDNOST ZAMĚSTNANCE ZA SCHODEK NA SVĚŘENÝCH HODNOTÁCH Na základě...

V souvislosti s aktuální situací společnosti OKD, a.s. (dále jen „dlužník“ nebo také „zaměstnavatel“), jsou často zmiňovány sociální dopady její platební neschopnosti, včetně obavy zaměstnanců o výplatu jejich mezd. Určitou hmotnou pomoc v takových případech může dotčeným zaměstnancům nabídnout Úřad práce České republiky (dále jen „úřad práce“) prostřednictvím zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně zaměstnanců či ZOchrZ“).