Cestovní náhrady - strana 15

Firma vyslala zaměstnance na 2 dny na služební cestu. Na této služební cestě šel zaměstnanec na oběd s obchodním partnerem. Krátí se z tohoto důvodu zaměstnanci stravné? Mohou nastat dvě situace: 1) oběd platil za sebe i obchodního partnera zaměstnanec a požaduje náhradu za útratu ve vyúčtování služební cesty, 2) obědy platil obchodní partner.

Společnost s r. o. má v zaměstnaneckém poměru osoby mimo sídlo společnosti (např. Praha, Brno, Ostrava). Tito zaměstnanci zajišťují marketing společnosti, účasti na prodejních akcích, veletrzích, nové odběrné místa atd. Do sídla společnosti přijíždí pouze několikrát do měsíce na poradu. Mají přiděleno služební auto, tzn. že vyjíždějí každý den z místa svého bydliště. Jaké zvolit pravidelné pracoviště, aby jejich výjezdy nepodléhaly povinnosti cestovních náhrad a přitom jsme obhájili jejich cesty z místa bydliště jako služební? K vozu je kniha jízd s patřičnými náležitostmi a účelem cesty, případně vyznačená soukromá jízda, která je jim vyúčtována.

Společnost zaměstnává na DPP lektory, kterým by ráda proplácela i částečnou náhradu za využití soukromých vozidel. Nechce jim ale platit přesně částku vyhlášenou za PHM + 3,90/km, ráda by si s nimi v DPP ujednala pouze částku 5 Kč/km. Částka bude ve výsledku nižší, než při běžném vyčíslení dle vyhlášky. Je toto ujednání možné a jaký vliv má toto ujednání na daně společnosti?

Firma v ČR, má dva jednatele, jsou manželé. Firma podepsala dohodu s anglickou firmou o exkluzivním zastoupení anglické firmy v obchodních jednáních s cílem získání klientu strukturou víceúrovňového marketingu. Firma ČR vyslala oba jednatele na služební cestu. Dále Firma ČR povazuje náklady účelně vynaložené v průběhu jednání se zahraničními partnery za daňové náklady firmy. Po získání zakázek ČR firma dostane provizí a proplatí jednateli prokazatelné náklady - letenky, ubytování, stravné, pojistné. 1. Může firma ČR, na základě potvrzení o vynaložených nákladech jednatele, dat tyto náklady do daňových nakladů firmy? Dle našeho názoru – ano, jelikož se jedná o naklady spojené s dosažením zisku, viz § 24 odst. 1 a 2 písm. k). Bez toho by nešlo uskutečnit tento obchod a realizovat pověření objednatele. 

Může s. r. o. uplatnit do nákladů výdaj za ubytování jednatele-společníka, který není zaměstnancem ani nepobírá odměny? 

Malá společnost s ručením omezeným podniká v oblasti nákupu a prodeje zboží. Firma nemá auto, na služební cesty používá jednatel soukromé vozidlo a uplatňuje náhrady dle zákona (tzv. kilometrovné). Firma má jako jediného zaměstnance jednatelku. Tato jednatelka je současně společníkem a druhým společníkem je její manžel. Jelikož jednatelka již nestíhá uzavírání obchodů, uvažují manželé, že by druhý z nich pracoval na DPP, ale jen jako společník. 1) Je možné, aby společník pracoval pro společnost a byl odměňován na DPP, pokud nepřesáhne za rok 300 hodin? 2) Pokud může společník na DPP pracovat, může používat své soukromé vozidlo (má jiné než manželka - jednatelka firmy) na cesty za účelem obchodování, když má DPP? V dohodě by bylo používání osobního vozidla s povinností vést řádně knihu jízd sjednáno. Dohodu by podepisovala jednatelka firmy (manželka společníka). Z DPP by byla odváděna srážková daň, případně SP a ZP dle výše dohody.

Prosím o objasnění stanovení místa počátku (a konce) pracovní cesty v případě zaměstnance, jehož místo výkonu práce je stanoveno jako celá obec. Na školeních jsem se bohužel setkala se dvěma rozdílnými výklady. První školitel, daňový poradce, tvrdil, že pracovní cesta může začít teprve odjezdem z místa sjednaného výkonu práce čili člověk bydlící v Praze s místem výkonu práce v Praze nemůže mít stanoven počátek cesty doma a nemůže mít nárok na cestovní náhrady od odchodu z domova. Stejně tak pokud zaměstnanec nebydlí v místě výkonu práce, ale odjíždí z místa výkonu práce dopravním prostředkem na prac. cestu, musí pracovní cestu začít až odjezdem z místa výkonu práce, protože cesta do místa výkonu práce, byť tam jen přestupuje, je vlastně cestou do zaměstnání. Druhá školitelka, zaměstnankyně FÚ tvrdila, že pracovní cesta může začít v místě bydliště (nebo kdekoliv jinde), pokud zaměstnanec místem výkonu práce jen projíždí. Který výklad je správný? Jak se bude řešit případ, kdy zaměstnanec má stanoveno MVP celou obec a jde si do místa, kde pracuje (do firmy), jen vyzvednout služební automobil, aby s ním odjel na pracovní cestu? Je toto vyzvednutí auta cesta do zaměstnání? Je v nějakém pokynu, směrnici či výkladu definován pojem "průjezd místem výkonu práce“? Dotaz se týká rozpočtové organizace.

Zaměstnanec má místo výkonu Praha a je vyslán na zahraniční pracovní cestu. Zaměstnavatel stanoví v kolonce „odjezd“ na cestovním příkazu den a hodinu odjezdu, což jsou údaje o odletu z letenky, v kolonce „příjezd“ je doba příletu dle letenky. Nikde není písemně uvedeno místo počátku a konce cesty, protože se má za to, že zaměstnanci s místem výkonu práce  „Praha“ může začínat pracovní cesta až odletem z Prahy a končit příletem. Je výše uvedený postup správný? Tedy že u zaměstnance s místem výkonu práce „Praha“ není možné stanovit počátek cesty např. v jeho bydlišti v Praze, aby měl nárok např. na úhradu dopravy na letiště v rámci pracovní cesty? Jak se posuzuje parkovné služebního auta u letiště, pokud by cesta začínala až odletem - lze parkovné zahrnout do cestovních náhrad? Je výše uvedený způsob (kdy místo počátku a konce cesty není napsáno na cestovním příkaze a odvozuje se z ostatních podmínek pracovní cesty) akceptovatelný z hlediska kontrolních orgánů?

Pokud jede jednatel s. r. o. na služební cestu, služebním autem, bez stravného a cestou si koupí na benzinové čerpací stanici občerstvení, může se toto dát do nákladů? Pokud ano, budou to náklady daňově uznatelné? 

Jak správně postupovat se zpracováním (vyúčtováním) cestovních náhrad, jestliže zaměstnanec jede na týdenní pracovní cestu a předloží vypsaný cestovní příkaz takto: 17.7. Brno - Třebíč - Kdyně - 9:00 - 13:30 - jednání, 18.7. Kdyně - Cheb - Sokolov - 9:00 - 13:30 - jednání, 19.7. Sokolov - Kraslice - Kadaň- 9:00 - 13:30 - jednání, 20.7. Kadaň - Česká Lípa - 9:00 - 13:30 - jednání, 21.7. Česká Lípa - Brno - 9:00 - 13:30 - jednání. Zbývající čas v daném dni nevykonával dle sdělení žádnou práci pro zaměstnavatele (odpočíval, byl se projít po městě...). Potřebuji poradit s tím: 1) Jak dlouho mu trvala pracovní cesta? Počítá se jen cesta a doba jednání, což je 4,5 hodiny, nebo se zohledňuje i zbývající čas v daném dni? Nevrací se zpět do Brna s odůvodněním, že by to bylo neekonomické jet zpět a následující den jet zase daným směrem. 2) Jak se bude počítat stravné? 3) Do mzdy se mu počítá jen 4,5 hodiny nebo více hodin a případně kolik? 

Zaměstnanec jel na 7 denní prac. cestu a místo ubytování v hotelu či ubytovně použil pronájem bytu na 7 dní. Lze toto proplatit v rámci náhrad cestovních výdajů? Pokud ano, je výše náhrady za takové ubytování nějak omezena?

Zaměstnanec je dlouhodobě vyslán na služební cestu do jiného města v ČR. Zvažujeme pronájem bytu např. na 6 měsíců, abychom snížili náklady. Je možné dát náklady spojené s pronájmem bytu dát do cestovního příkazu? Je toto omezené nějakou částkou, kolik můžeme "proplácet" na pronájem takového bytu měsíčně? 

Společník a zároveň jednatel má se společností smlouvu o výkonu funkce, kde má uvedeno, že nemá nárok na odměnu, nicméně má nárok na úhradu nákladů na PHM a částky 3,90/km za používání soukromého vozidla při pracovních cestách a zároveň i na diety. 1) Je při nulové odměně za výkon funkce úhrada částky na základě vyplněného cesťáku pro firmu daňově uznatelná? 2) Nemá úhrada nějaký vliv na daň z příjmu na straně příjemce?

Pohybujeme se v podnikatelské sféře. Zaměstnanec vyjel na služební cestu ráno v 8:30 hod z Brna, SK hranice v 9:30 hod. Služební cesta trvala 3 hodiny a zaměstnanec havaroval. Auto bylo nepojízdné - a odtaženo. Zaměstnanci se nic nestalo a domluvil se se zaměstnavatelem, že přeruší služební cestu a navštíví rodinu. Za 4 dny se vrátil ze služební cesty s naším obchodním partnerem, se kterým měl tento den jednání. Doba služební cesty na Slovensku trvala 2 hodiny. Z hranic do Brna opět 1 hodina. Na jak vysoké stravné má nárok? Pohlíží se pokaždé na stravné zvlášť? Tím myslím, že první den dělá stravné 11,67 EUR a 4 den opět 11,67 EUR. 

Máme dotaz ohledně dodržování doby nepřetržitého odpočinku v týdnu (35 h). Jak se postupuje v případě, že je zaměstnanec 10 dní na služební cestě, a nemá tedy kdy čerpat nepřetržitý odpočinek v týdnu? Může po skončení takové pracovní cesty následující pracovní den vykonávat pracovní činnost? Obdobná otázka se týká nepřetržitého odpočinku mezi směnami? Je v pořádku, aby se zaměstnanec vrátil v 24hodinové z pracovní cesty a ráno např. v 7h nastoupil do zaměstnání? 

Společnost má sídlo v Praze a zaměstnance z Brna. Místo výkonu práce je velice široké, zaměstnanec se pohybuje po České republice i východní Evropě v rámci poskytování servisu zařízení klientů. Lze stanovit místo pravidelného pracoviště jeho bydliště (home office), jelikož společnost nemá v Brně provozovnu? Pokud ano, cesta z jeho pravidelného pracoviště do sídla firmy (zde pracuje 2 dny v týdnu v kanceláři) bude standardní služební cesta se stravným a zaměstnanec zároveň vykáže při vícedenní cestě ubytování v hotelu v Praze? Pro zaměstnavatele je toto ubytování řádným daňovým dokladem? Pokud bude mít pravidelné pracoviště v místě bydliště a zároveň bude mít přidělené služební auto, ale pouze pro služební účely (ne k soukromým účelům), nejsme povinni uplatňovat zdanění dle § 6 zákona o dani z příjmu? 

Stavební firma, zaměstnanci jezdí po stavbách. V pracovní smlouvě mají místo výkonu práce celá ČR a pro účely cestovních náhrad pravidelné pracoviště místo bydliště. Je toto možné i u zaměstnance ze Slovenska? Pokud ne, jaké máme možnosti stanovit mu místo pravidelného pracoviště s ohledem na to, že zaměstnanci stále cestují po celé ČR? 

Po oznámení zaměstnavatele zaměstnanci, že bude vyslán na pracovní cestu, může zaměstnanec projevit zájem, aby mohl v místě plnění pracovních úkolů strávit více času, než je nezbytně nutné pro splnění pracovního úkolu, pro který jej zaměstnavatel na pracovní cestu vysílá, a to ze soukromých důvodů zaměstnance. V této souvislosti je proto třeba řešit i podmínky, za kterých lze zaměstnanci vyhovět, a dopady do nároků zaměstnance na cestovní náhrady.

Jsme s. r. o., podnikatelský subjekt. Chceme sjednat se zaměstnancem písemně poskytnutí náhrady při přijetí do zaměstnání v pracovním poměru dle § 177-178 zákoníku práce. Zaměstnanec má bydliště na Ukrajině, místo výkonu práce bude Brno. Zaměstnanci pomůžeme při vyřizování zaměstnanecké karty a v dalších záležitostech týkajících se imigračního správního řízení. Veškeré náklady na zaměstnaneckou kartu a související náklady budeme dobrovolně jako budoucí zaměstnavatel hradit za zaměstnance. Lze mezi nutné vedlejší výdaje dle § 177-178 zákoníku práce zařadit i následující výdaje: a. poplatek za zaměstnaneckou kartu, b. výdaje za právní pomoc při imigračním správním řízení (notář, překlad, správní poplatky), c. víza pro rodinu zaměstnance? Je nám jasné, že uvedené náklady hradit můžeme, jde nám čistě o možnost zařadit tyto náklady do výše uvedené kategorie cestovních náhrad. 

Manželka podniká jako fyzická osoba. Dne 31. 12. 16 vyřadila automobil z obchodního majetku. Automobil byl plně odepsán do výdajů FO. V roce 2017 toto vozidlo použil manžel (nemají SJM) u svého zaměstnavatele s. r. o. k pracovním cestám. Zaměstnavatel zaměstnance o použití vozidla na pracovní cestě požádal. 1. Přísluší zaměstnanci základní náhrada a náhrada výdajů za spotřebované pohonné hmoty, když toto vozidlo bylo v majetku FO-podnikatele v roce 2016? 2. Došlo by ke změně nároku na cestovní náhrady v případě, kdy by byla manželka společníkem s. r. o., ve kterém pracuje manžel? Vozidlo nikdy nebylo v majetku s. r. o. 3. Silniční daň za užívání vozidla uhradí s. r. o.?