Cestovní náhrady - strana 14

Zaměstnanec létá na pracovní cesty do Číny, kde je časový posun 7 hodin. Myslíme si správně, že § 170 zákoníku práce časová pásma neřeší a výši zahraničního stravného určí zaměstnavatel ze základní sazby zahraničního stravného sjednané nebo stanovené pro stát, ve kterém zaměstnanec stráví v kalendářním dni nejvíce času. Protože situaci, kdy z důvodu překonání více časových pásem bude kalendářní den delší než 24 hodin, zákon neřeší, bude tak příslušet stravné v závislosti na době strávené v zahraničí dle vyhlášky č. 366/2016 Sb. Nebo je to jinak a mají se časové posuny při výpočtu hodin strávených v zahraničí zohledňovat?

Prosím o odpověď ohledně stravného, jsme s. r. o., 5 zaměstnanců. Chtěla jsem se zeptat, můžeme si vnitřní směrnicí určit, že výše stravného bude pro zaměstnance ve výši max. státních, tzn. 86 Kč (5-12 hod.), 132 Kč (12-18 hod.) a 205 Kč (nad 18 hod.), s tím, že toto budou daňově uznatelné náklady a zaměstnancům se toto stravné nebude muset dodaňovat? 

Zaměstnanec agentury práce má ve smlouvě místo výkonu Zlín, ČR. Je to občan Slovenska a bude vyslán na Slovensko k výkonu práce. Lze mu dát českou zahraniční dietu?

Zaměstnancovo auto má dle technického průkazu normu spotřeby dle 692/2008A a spotřebu 8,8/5,4/6,6. Jakou spotřebu použít pro výpočet náhrady za použití soukromého automobilu pro služební cestu? Další zaměstnanec má normu ES 2004/3 a spotřebu 7/4,7/5,5. Jakou spotřebu máme použít zde?

Náš zaměstnanec - řidič má v pracovní smlouvě sjednáno místo výkonu práce i místo pravidelného pracoviště Vyškov. Může zaměstnanec v cestovním příkaze uvádět místo bydliště, pokud občas vyjíždí na pracovní cestu přímo z bydliště? Cestovní náhrady náleží z místa bydliště? Může být ukončení služební cesty v místě pravidelného pracoviště? Jde o daňově účinný náklad? Nebo je nutné, aby pracovní cesta vždy začínala v místě pravidelného pracoviště?

Jednatel s. r. o. je starobní důchodce a nepobírá žádnou mzdu ani odměnu ze společnosti. Může mu s. r. o. uhradit náklady spojené s účastí na veletrhu v zahraničí, kde se zúčastní s ostatními zaměstnanci jako tlumočník (myslím tím stravné, kapesné, ubytování ..)? Budou tyto náklady pro s. r. o daňově uznatelné? 

Zaměstnanec jede na zahraniční pracovní cestu. Cesta z Prahy (místo pracoviště) na hranice trvá cca 1,5 hod. Např. vyrazí v 9:30 hod. z Prahy, hranice CZ/SRN překročí v 11:00 hod., dále pokračuje na místo určení. Vrací se následující den. V 16:30 hod. odjíždí z Dusseldorfu, v 00:15 h je na hranicích SRN/CZ a v 1:30 přijíždí do Prahy. Jak správně postupovat při výpočtu úhrady stravného? Hodiny, které zaměstnanec strávil na cestě na hranice v rámci ČR, se započítávají do hodin strávených v zahraničí? Nebo se vychází z tuzemských sazeb, a jelikož nepřekročila doba cesty v ČR 5 hod., tak nemá právo na nic? Jak přesně postupovat (v rámci výše uvedené cesty) při výpočtu stravného a přesné určení, kdy, proč a na co má zaměstnanec nárok?

Zpráva z pracovní cesty je povinnost ze zákona? Popřípadě, který paragraf zákoníku práce tuto povinnost stanovuje? Existuje rozdíl mezi tuzemskou pracovní cestou a zahraniční pracovní cestou, co se týče zprávy z pracovní cesty? A jaké jsou povinné body zprávy z pracovní cesty? 

Přijatá na zasedání Kolegia expertů AKV v Mladé Boleslavi dne 1. 2. 2017– I. část

Je možné, aby byly na jednatelku společnosti vykázány náhrady z pracovní cesty, když je v současné chvíli na mateřské dovolené a není v pracovním poměru?

Firma vyslala zaměstnance na 2 dny na služební cestu. Na této služební cestě šel zaměstnanec na oběd s obchodním partnerem. Krátí se z tohoto důvodu zaměstnanci stravné? Mohou nastat dvě situace: 1) oběd platil za sebe i obchodního partnera zaměstnanec a požaduje náhradu za útratu ve vyúčtování služební cesty, 2) obědy platil obchodní partner.

Společnost s r. o. má v zaměstnaneckém poměru osoby mimo sídlo společnosti (např. Praha, Brno, Ostrava). Tito zaměstnanci zajišťují marketing společnosti, účasti na prodejních akcích, veletrzích, nové odběrné místa atd. Do sídla společnosti přijíždí pouze několikrát do měsíce na poradu. Mají přiděleno služební auto, tzn. že vyjíždějí každý den z místa svého bydliště. Jaké zvolit pravidelné pracoviště, aby jejich výjezdy nepodléhaly povinnosti cestovních náhrad a přitom jsme obhájili jejich cesty z místa bydliště jako služební? K vozu je kniha jízd s patřičnými náležitostmi a účelem cesty, případně vyznačená soukromá jízda, která je jim vyúčtována.

Společnost zaměstnává na DPP lektory, kterým by ráda proplácela i částečnou náhradu za využití soukromých vozidel. Nechce jim ale platit přesně částku vyhlášenou za PHM + 3,90/km, ráda by si s nimi v DPP ujednala pouze částku 5 Kč/km. Částka bude ve výsledku nižší, než při běžném vyčíslení dle vyhlášky. Je toto ujednání možné a jaký vliv má toto ujednání na daně společnosti?

Firma v ČR, má dva jednatele, jsou manželé. Firma podepsala dohodu s anglickou firmou o exkluzivním zastoupení anglické firmy v obchodních jednáních s cílem získání klientu strukturou víceúrovňového marketingu. Firma ČR vyslala oba jednatele na služební cestu. Dále Firma ČR povazuje náklady účelně vynaložené v průběhu jednání se zahraničními partnery za daňové náklady firmy. Po získání zakázek ČR firma dostane provizí a proplatí jednateli prokazatelné náklady - letenky, ubytování, stravné, pojistné. 1. Může firma ČR, na základě potvrzení o vynaložených nákladech jednatele, dat tyto náklady do daňových nakladů firmy? Dle našeho názoru – ano, jelikož se jedná o naklady spojené s dosažením zisku, viz § 24 odst. 1 a 2 písm. k). Bez toho by nešlo uskutečnit tento obchod a realizovat pověření objednatele. 

Může s. r. o. uplatnit do nákladů výdaj za ubytování jednatele-společníka, který není zaměstnancem ani nepobírá odměny? 

Malá společnost s ručením omezeným podniká v oblasti nákupu a prodeje zboží. Firma nemá auto, na služební cesty používá jednatel soukromé vozidlo a uplatňuje náhrady dle zákona (tzv. kilometrovné). Firma má jako jediného zaměstnance jednatelku. Tato jednatelka je současně společníkem a druhým společníkem je její manžel. Jelikož jednatelka již nestíhá uzavírání obchodů, uvažují manželé, že by druhý z nich pracoval na DPP, ale jen jako společník. 1) Je možné, aby společník pracoval pro společnost a byl odměňován na DPP, pokud nepřesáhne za rok 300 hodin? 2) Pokud může společník na DPP pracovat, může používat své soukromé vozidlo (má jiné než manželka - jednatelka firmy) na cesty za účelem obchodování, když má DPP? V dohodě by bylo používání osobního vozidla s povinností vést řádně knihu jízd sjednáno. Dohodu by podepisovala jednatelka firmy (manželka společníka). Z DPP by byla odváděna srážková daň, případně SP a ZP dle výše dohody.

Prosím o objasnění stanovení místa počátku (a konce) pracovní cesty v případě zaměstnance, jehož místo výkonu práce je stanoveno jako celá obec. Na školeních jsem se bohužel setkala se dvěma rozdílnými výklady. První školitel, daňový poradce, tvrdil, že pracovní cesta může začít teprve odjezdem z místa sjednaného výkonu práce čili člověk bydlící v Praze s místem výkonu práce v Praze nemůže mít stanoven počátek cesty doma a nemůže mít nárok na cestovní náhrady od odchodu z domova. Stejně tak pokud zaměstnanec nebydlí v místě výkonu práce, ale odjíždí z místa výkonu práce dopravním prostředkem na prac. cestu, musí pracovní cestu začít až odjezdem z místa výkonu práce, protože cesta do místa výkonu práce, byť tam jen přestupuje, je vlastně cestou do zaměstnání. Druhá školitelka, zaměstnankyně FÚ tvrdila, že pracovní cesta může začít v místě bydliště (nebo kdekoliv jinde), pokud zaměstnanec místem výkonu práce jen projíždí. Který výklad je správný? Jak se bude řešit případ, kdy zaměstnanec má stanoveno MVP celou obec a jde si do místa, kde pracuje (do firmy), jen vyzvednout služební automobil, aby s ním odjel na pracovní cestu? Je toto vyzvednutí auta cesta do zaměstnání? Je v nějakém pokynu, směrnici či výkladu definován pojem "průjezd místem výkonu práce“? Dotaz se týká rozpočtové organizace.

Zaměstnanec má místo výkonu Praha a je vyslán na zahraniční pracovní cestu. Zaměstnavatel stanoví v kolonce „odjezd“ na cestovním příkazu den a hodinu odjezdu, což jsou údaje o odletu z letenky, v kolonce „příjezd“ je doba příletu dle letenky. Nikde není písemně uvedeno místo počátku a konce cesty, protože se má za to, že zaměstnanci s místem výkonu práce  „Praha“ může začínat pracovní cesta až odletem z Prahy a končit příletem. Je výše uvedený postup správný? Tedy že u zaměstnance s místem výkonu práce „Praha“ není možné stanovit počátek cesty např. v jeho bydlišti v Praze, aby měl nárok např. na úhradu dopravy na letiště v rámci pracovní cesty? Jak se posuzuje parkovné služebního auta u letiště, pokud by cesta začínala až odletem - lze parkovné zahrnout do cestovních náhrad? Je výše uvedený způsob (kdy místo počátku a konce cesty není napsáno na cestovním příkaze a odvozuje se z ostatních podmínek pracovní cesty) akceptovatelný z hlediska kontrolních orgánů?

Pokud jede jednatel s. r. o. na služební cestu, služebním autem, bez stravného a cestou si koupí na benzinové čerpací stanici občerstvení, může se toto dát do nákladů? Pokud ano, budou to náklady daňově uznatelné? 

Jak správně postupovat se zpracováním (vyúčtováním) cestovních náhrad, jestliže zaměstnanec jede na týdenní pracovní cestu a předloží vypsaný cestovní příkaz takto: 17.7. Brno - Třebíč - Kdyně - 9:00 - 13:30 - jednání, 18.7. Kdyně - Cheb - Sokolov - 9:00 - 13:30 - jednání, 19.7. Sokolov - Kraslice - Kadaň- 9:00 - 13:30 - jednání, 20.7. Kadaň - Česká Lípa - 9:00 - 13:30 - jednání, 21.7. Česká Lípa - Brno - 9:00 - 13:30 - jednání. Zbývající čas v daném dni nevykonával dle sdělení žádnou práci pro zaměstnavatele (odpočíval, byl se projít po městě...). Potřebuji poradit s tím: 1) Jak dlouho mu trvala pracovní cesta? Počítá se jen cesta a doba jednání, což je 4,5 hodiny, nebo se zohledňuje i zbývající čas v daném dni? Nevrací se zpět do Brna s odůvodněním, že by to bylo neekonomické jet zpět a následující den jet zase daným směrem. 2) Jak se bude počítat stravné? 3) Do mzdy se mu počítá jen 4,5 hodiny nebo více hodin a případně kolik?