Cestovní náhrady - strana 10

U nového zaměstnance řešíme proplácení cestovních náhrad u jeho soukromého automobilu za účelem služebních cest pro zaměstnavatele. Naše společnost s. r. o. má sídlo a pravidelné pracoviště v jedné obci, kterou má i zaměstnanec uvedenou v pracovní smlouvě jako pravidelné pracoviště. Naše společnost s. r. o. chce tohoto zaměstnance vysílat na služební cestu, ale z jeho bydliště, jelikož místo - obec určení na služební cestu je pochopitelně blízko jeho bydlišti. Jak tuto situaci vyřešit dle zákoníku práce správně, aby z hlediska daňové uznatelnosti výpočtu cestovních náhrad bylo vše v pořádku?

Zaměstnanec jede služebním autem na pracovní cestu v délce jeho pracovní doby (např. Ostrava - Brno) a dostane ten den stravenku ve výši 95 Kč po předchozí dohodě se zaměstnavatelem. Z toho důvodu mu zaměstnavatel nevyplácí stravné jako cestovní náhradu. Je to takto v souladu se zákonem? 

V případě pracovní cesty nebo cesty mimo pravidelné pracoviště zaměstnance mohou nastat různé situace ve vztahu k pracovní době. Jednou z nich je případ, kdy zaměstnanec má sice rozvrženu pracovní dobu, ovšem práci (typicky z důvodu cestování) nevykonává. Základní informace Doba strávená zaměstnancem na pracovní cestě (nebo na cestě mimo pravidelné pracoviště) jinak než plněním pracovních úkolů, která spadá do rozvržené pracovní doby zaměstnance, se považuje za překážku v práci na straně zaměstnavatele. Pokud je zaměstnanec odměňován měsíční mzdou či platem, jedná se o netypickou situaci, kdy zaměstnanci za takovouto neodpracovanou pracovní dobu přísluší mzda či plat (a nikoli náhrada mzdy či platu, jak je u překážek v práci obvyklé), respektive se zaměstnanci mzda či plat nekrátí. Pokud zaměstnanci v důsledku způsobu odměňování mzda ušla, tj. zejména pokud je odměňován úkolovou mzdou, pak má za dobu takovéto překážky v práci na straně zaměstnavatele právo na náhradu mzdy nebo platu ve výši 100 % průměrného výdělku zaměstnance. Za dobu strávenou na pracovní cestě v pracovní době výkonem práce přísluší zaměstnanci běžná mzda či plat. Za dobu výkonu práce mimo rozvrženou pracovní dobu pak navíc příplatek či náhradní volno za práci přesčas. Pokud zaměstnanec čas mimo rozvrženou pracovní dobu tráví na cestě (a nikoli výkonem práce), nenáleží mu za takovéto časové úseky mzda, plat ani jejich náhrada; má právo pouze na cestovní náhrady. Překážka v práci na straně zaměstnavatele spočívající v době strávené na pracovní cestě, která spadá do směny, jinak než prací, se považuje pro účely práva na dovolenou za výkon práce bez omezení. Příklad: Zaměstnavatel v cestovním příkazu určí, že zaměstnanec má na pracovní cestu vyjet v 7.30, na místo dorazí v 9.30. Práci koná od 9.30 do 16.00, zpět na místo pravidelného pracoviště dorazí v 18.00. Pracovní dobu má rozvrženu od 8.30 do 17.00, pobírá měsíční mzdu. Zaměstnanci přísluší cestovní náhrady za dobu od 7.30 do 18.00. Doba od 8.30 do 9.30 a od 16.00 do 17.00, tedy pracovní doba, ve které zaměstnanec nevykonával práci, je překážkou v práci na straně zaměstnavatele, za kterou se zaměstnanci měsíční mzda nekrátí. Za dobu od 9.30 do 16.00 náleží zaměstnanci běžná mzda.

Rádi bychom zpracovávali cestovní příkazy výhradně elektronicky. Znamená to, že všechny doklady za výdaje související s pracovní cestou by zaměstnanci skenovali do počítače, originály by se nearchivovaly. Nevíme si ale rady se situací, kdy část dokladů za použití MHD má špatně viditelné označení datumu a času a při skenování tento údaj není vůbec viditelný. Je možné že v případě, kdy na dokladu není viditelné datum a/nebo čas, bychom postupovali jako při ztrátě dokladu, kdy je možné dle zákona o cestovních náhradách takový doklad přesto uznat? Ovšem doklad by nebyl ztracen, byl by naskenován k příslušné pracovní cestě, pouze by nebyla možnost prokázat souvislost s touto konkrétní pracovní cestou? Stačilo by prohlášení zaměstnance, že takovou jízdenku skutečně použil? Případně jaký jiný způsob by byl pro kontrolní orgány akceptovatelný za předpokladu že nechceme, aby si sami zaměstnanci museli archivovat doklady, tedy uchovávat jejich originály? 

Zaměstnanec jede služebním autem na pracovní cestu do Prahy a přitom chce cestou zpět navštívit syna, který bydlí při trase cesty. Jak lze postupovat, aby byl postup v souladu se zákoníkem práce? Předpoklad je, že by zaměstnanec přerušil cestu, ale ve kterém okamžiku? Může přerušit až příjezdem do bydliště syna a ukončit přerušení odjezdem z bydliště? K tomu, aby se dostal do synova bydliště, musí zaměstnanec odbočit z dálnice, po které normálně jede a ujet dalších cca 5 km. Jak tuto část cesty vykázat a zohlednit skutečnost, že vlastně spotřebovává PHM pro soukromý účel? A po dobu cesty do synova bydliště, tedy do místa přerušení, by mu také běžel nárok na stravné. Prosím o radu, jak správně v popsaném případě postupovat. Dle jednoho z výkladů je nutné přerušit cestu již po ukončení pracovního výkonu - jak potom vyřešit tu část cesty, kdy zaměstnanec jede služebním autem „soukromě“? 

Jak interpretovat § 163 odst. 6 zákoník práce: „Je-li zaměstnanec vyslán na pracovní cestu do místa svého bydliště, které je odlišné od jeho místa výkonu práce nebo pravidelného pracoviště, přísluší mu stravné pouze za cestu do místa jeho bydliště a zpět a za dobu výkonu práce v tomto místě.“ Je možné toto ustanovení aplikovat na situaci, kdy zaměstnanec jde v obci svého bydliště vypomáhat na pobočku, přičemž místo výkonu práce (i pravidelné pracoviště) má v jiné obci? Tzn. že by mu v takovém případě náleželo stravné jen za dobu práce na pobočce a za cestu na pobočku nikoliv? Měl by pak nárok na jízdné při přesunu z domova na pobočku? Nebo výše zmíněné ustanovení není možné na tento případ aplikovat (a na jaké situace se tedy ustanovení vztahuje)? Doplňující otázka k dotazu DAUCID 23547 Vyslání na pracovní cestu do místa bydliště Jednalo se mi především o konkrétní situaci, kdy zaměstnanec vypomáhá na pobočce firmy ve městě, ve kterém zároveň bydlí. Pochopila jsem správně, že tedy za dobu cesty z a do konkétního místa pracovního výkonu zaměstnanci v tomto konkrétním případě stravné nenáleží?

Jsme rozpočtová organizace, uvedená v § 109 odst. 3 zákoníku práce. Na pracovní cestu vysíláme servisní skupiny služebními vozidly. Pokud řidič (náš zaměstnanec) zaviní dopravní nehodu (bez úmyslu, alkoholu, návykových látek), při které dojde ke zranění členů servisní skupiny, členům servisní skupiny vznikne pracovní úraz. Organizace jim (mimo řidiče) nahradí škodu a nemajetkovou újmu způsobenou pracovním úrazem. Organizaci vznikne škoda na vozidle a škoda v důsledku náhrady újmy způsobené pracovními úrazy členů servisní skupiny, jejichž náhradu bude požadovat na řidiči. Může organizace v tomto případě požadovat na viníkovi (řidiči) náhradu škody (na majetku a na zdraví) vyšší, než stanovuje zákoník práce - čtyřapůlnásobek průměrného měsíčního výdělku? Mohou přepravované osoby požadovat náhrady po řidiči?

Musí se na cestovním příkazu vyplňovat počátek a konec pracovního výkonu? Jsme střední škola.

Jaké místo práce a pravidelné pracoviště je možno uvést do pracovní smlouvy zaměstnanci zemědělce? Je možné se odkázat na katastrální území, kde má zemědělec polnosti? A také prosím, jak to bude s cestovními náhradami? Zaměstnanec bude každý den mimo pravidelné pracoviště (sídlo, kancelář). Každý den mu budou muset být počítány cestovní náhrady? Nebo můžeme poskytovat stravenky? 

Může zaměstnanec pro vykonání pracovní cesty (zaměstnavatelem je PC uskutečněna vlastním vozidlem schválena) použít vlastní soukromé vozidlo, které nemá havarijní pojištění? Pokud nemůže, kde je tato povinnost o nutnosti havarijního pojištění v právních předpisech zakotvena v návaznosti na použití soukromého vozidla pro účely pracovní cesty?

Zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci služební vozidlo i pro soukromé účely. Vozidlo je pořízeno na operativní leasing. Pohonné hmoty bude zaměstnanec dostávat od zaměstnavatele jako benefit. Jaký to bude mít dopad na zaměstnavatele z pohledu DPH a daně z příjmů a jaký to bude mít dopad na zaměstnance?

Zaměstnanec naší firmy pojede na pracovní cestu automobilem, který nevlastní, ale má ho od známého bezplatně půjčeno. Můžeme u takového vozidla proplatit zaměstnanci cestovní příkaz? Naše firma zaplatí silniční daň za jednotlivé dny. Plyne nám jako zaměstnavateli nějaká zodpovědnost v případě, že zaměstnanec automobil nabourá? 

Společnost s r. o. uzavře se zaměstnancem pracovní smlouvu na pozici obchodního zástupce, ve které sjedná jako místo výkonu práce obec bydliště zaměstnance Pardubice, práci bude vykonávat z domu. Po dobu prvních 6 měsíců se bude zaměstnanec zaškolovat v sídle zaměstnavatele v Praze, kam bude vysílán v režimu pracovní cesty každý týden pravidelně cca na 4 dny v týdnu. Pouze pátý den bude pracovat v Pardubicích. Po zaškolení již bude pracovat plně z domu a z domova bude také vyrážet na pracovní cesty po celé ČR. Je zřejmé, že v režimu pracovní cesty zaměstnanci náleží cestovní náhrady dle zákoníku práce. Pravidelné pracoviště nebude sjednáno zvlášť a bude se odvíjet od stanoveného místa výkonu práce. Je takové ujednání o místu výkonu práce a poskytování cestovních náhrad při pracovních cestách z Pardubic do Prahy korektní a možné z pohledu pracovně právních předpisů za dané situace? Nebo by zaměstnavatel měl spíše sjednat v pracovní smlouvě dvě místa výkonu práce Prahu a Pardubice na dobu prvních 6 měsíců? V případě dvou míst výkonu práce by tak cesty mezi Pardubicemi a Prahou nebyly pracovními cestami, je-li tento předpoklad správný. 

Dle zákoníku práce platí, že při pracovní cestě, která spadá do 2 kalendářních dnů, se upustí od odděleného posuzování doby trvání pracovní cesty v kalendářním dnu, je-li to pro zaměstnance výhodnější. Jak konkrétně postupovat při výpočtu, pokud zaměstnanec obdržel na pracovní cestě jídlo (jídla) zdarma? Prosím o objasnění na příkladu: Dvoudenní tuzemská cesta, jeden den trvá 4 hodiny, druhý den 11 hodin. První den je bezplatně poskytnuto 1 jídlo. Stravné podle pásem je ve výši 82 Kč, 124 Kč, 195 Kč. Postupuji tak, že za a) Porovnám výši stravného bez krácení za bezplatně poskytnutá jídla za oba dny odděleně. Za první den nárok není, za druhý je ve výši 82 Kč. Při neodděleném posuzování je za 15 hodin celkem nárok na 124 Kč. Použiji tedy neoddělené počítání, jelikož je pro zaměstnance výhodnější. Částku zkrátím o jedno jídlo, tedy o 35 % a vyjde mi nárok zaměstnance ve výši 80,60 Kč. b) Spočítám si obě varianty (výpočet za každý den a za oba dny dohromady) včetně krácení za jídlo. Tedy za první den je nárok na stravné 0 Kč, za druhý 82 Kč. Při posouzení bez rozdělení na dny, je stravné v druhém pásmu (124 Kč) kráceno o jedno jídlo, tedy o 35 % a výsledek je 80,60 Kč. Při tomto způsobu výpočtu vychází výhodněji varianta 82 Kč, tedy počítání stravného za každý den zvlášť. Potřebuji do systému pro výpočet cestovních náhrad nastavit automatické porovnání variant, ale nevím, zda postupovat dle varianty a) nebo b).

Uvedený soudní spor se týkal řady věcí, mj. platnosti rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele okamžitým zrušením pro porušení „pracovní kázně“ zaměstnancem zvlášť hrubým způsobem. Pro účely této rubriky považuji ale za nejzajímavější pasáž týkající se jedné z cestovních náhrad, totiž stravného ve smyslu ustanovení § 163 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.

Jednotlivé druhy cestovních náhrad, na které má zaměstnanec při pracovní cestě nárok, jsou vymezeny v ust. § 156 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále též „ZP“ nebo „zákoník práce“). Mezi tato povinná plnění patří také náhrada zvýšených stravovacích výdajů (následně je v zákoníku práce používána legislativní zkratka „stravné“).

Jediný jednatel v s. r. o., nemá uzavřenou žádnou smlouvu se s. r. o., nic mu není vypláceno. Jel na veletrh do Itálie související s činností firmy, zaplatil vstupenky, ubytování + poplatek, mýtné. Může si tyto doklady dát s. r. o. do nákladů?

Je možné proplácet náhradu za užívání soukromého auta společníkovi, který je ve své firmě i jednatelem a zároveň jediným zaměstnancem, který má dohodu o provedení práce na prodej zboží?

Zaměstnanec vyjíždí na služební cesty na Slovensko. Jakým kurzem může vyúčtovat? V s. r. o. používáme pevný měsíční kurz. Může i on vyúčtovat pevným měsíčním kurzem? Bylo by to pro nás nejjednodušší. 

Zaměstnanec odjel v pátek na pracovní cestu, která byla po dohodě s nadřízeným přerušena, protože v místě pracovního výkonu chtěl navštívit rodinu. Cesta byla přerušena od ukončení pracovního výkonu v pátek do odjezdu vlaku v neděli. Má zaměstnanec nárok na úhradu jízdného a má nárok i na stravné za dobu od konce přerušení cesty do jejího skutečného ukončení? Jak se určí výše jízdného k proplacení, aby byla splněna podmínka, že uhrazené jízdné nesmí být vyšší, než kdyby cesta přerušena nebyla?