JUDr. Nataša Randlová, Ph.D. - strana 2

(sledované období: 5. 1. 2022 – 8. 2. 2022)

Dne 23. 10. 2019 Evropská unie přijala směrnici, kterou členským státům uložila povinnost zakotvit do svých právních řádů pravidla na ochranu osob, které se rozhodly učinit oznámení o závadném jednání (tzv. oznamovatelů či whistleblowerů). Transpoziční lhůta směrnice byla stanovena do 17. 12. 2021. Byť byla Česká republika v procesu transpozice vůči ostatním členským státům dlouhou dobu napřed, přijmout potřebnou právní úpravu ve stanovené lhůtě nakonec nestihla. Připravovaný návrh zákona na ochranu oznamovatelů totiž nestihl projít Poslaneckou sněmovnou do konce jejího volebního období. Ani nyní, tj. více než 2 měsíce po uplynutí transpoziční lhůty, Česká republika nemá komplexní úpravu na ochranu oznamovatelů. Neznamená to však, že by zaměstnavatelé mohli problematiku whistleblowingu ignorovat zcela.

(sledované období: 7. 12. 2021 – 4. 1. 2022)

V uplynulém roce jste se na stránkách Práce a mzdy mohli pravidelně setkávat s unikátním pracovněprávním seriálem „Vysílání zaměstnanců v rámci EU“, který si kladl za cíl být pomocnou rukou především pro české zaměstnavatele vysílající své pracovníky do jiných členských států Evropské unie, a to v souvislosti v novou evropskou úpravou, kterou přinesla směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/957 ze dne 28. června 2018 (dále jen „směrnice“).

 (sledované období: 9. 11. 2021 – 6. 12. 2021)

Povinností vyplývajících z každého pracovněprávního vztahu je dlouhý seznam, a to jak na straně zaměstnance, tak na straně zaměstnavatele. Některé z nich jsou zákoníkem práce nebo jinými právními předpisy popsány detailně, jiné jsou formulovány široce a obecně a je poté na pracovněprávní, potažmo soudní praxi, aby je dotvořila do nějakého konkrétnějšího obrazu. Příkladem druhých jmenovaných je také povinnost zaměstnavatele přijmout přiměřené opatření k zajištění přístupu osoby se zdravotním postižením k určitému zaměstnání, pracovní činnosti nebo např. k postupu v zaměstnání. V čem přesně tato povinnost zaměstnavatele spočívá? Kde je upravena? A jak vypadá její plnění v pracovněprávní praxi?

(sledované období: 7. 10. 2021 – 8. 11. 2021)

(sledované období: 8. 9. 2021 – 6. 10. 2021)

(sledované období: 10. 8. 2021 – 7. 9. 2021)

V průběhu loňského roku bylo vysílání zaměstnanců v rámci nadnárodního poskytování služeb v Evropě široce diskutovaným tématem. Může za to směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/957 ze dne 28. června 2018 (dále jen „Směrnice“), která novelizovala původní „vysílací“ směrnici (96/71/ES) a která členským státům EU nařídila transponovat předmětná ustanovení nejpozději do 30. července 2020. Jak se to konkrétním zemím povedlo?

(sledované období: 9. 6. 2021 – 9. 8. 2021)

V průběhu loňského roku bylo vysílání zaměstnanců v rámci nadnárodního poskytování služeb v Evropě široce diskutovaným tématem. Může za to směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/957 ze dne 28. června 2018 (dále jen „Směrnice“), která novelizovala původní „vysílací“ směrnici (96/71/ES) a která členským státům EU nařídila transponovat předmětná ustanovení nejpozději do 30. července 2020. Jak se to konkrétním zemím povedlo?

V odborné veřejnosti dříve převládal názor, že se zaměstnancem nemůžete sjednat dohodu o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování (tzv. dohodu o hmotné odpovědnosti) na tankovací kartu. Tento názor však byl překonán několika rozhodnutími Nejvyššího soudu, která si níže dovolujeme pro personální praxi shrnout.

V průběhu loňského roku bylo vysílání zaměstnanců v rámci nadnárodního poskytování služeb v Evropě široce diskutovaným tématem. Může za to směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/957 ze dne 28. června 2018 (dále jen „Směrnice“), která novelizovala původní „vysílací“ směrnici (96/71/ES) a která členským státům EU nařídila transponovat předmětná ustanovení nejpozději do 30. července 2020. Jak se to konkrétním zemím povedlo?

(sledované období: 5. 5. 2021 – 8. 6. 2021)

V průběhu loňského roku bylo vysílání zaměstnanců v rámci nadnárodního poskytování služeb v Evropě široce diskutovaným tématem. Může za to směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/957 ze dne 28. června 2018 (dále jen „Směrnice“), která novelizovala původní „vysílací“ směrnici (96/71/ES) a která členským státům EU nařídila transponovat předmětná ustanovení nejpozději do 30. července 2020. Jak se to konkrétním zemím povedlo?

(sledované období: 7. 4. 2021 – 4. 5. 2021)

(sledované období: 10. 3. 2021 – 6. 4. 2021)

V průběhu loňského roku bylo vysílání zaměstnanců v rámci nadnárodního poskytování služeb v Evropě široce diskutovaným tématem. Může za to směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/957 ze dne 28. června 2018 (dále jen „Směrnice“), která novelizovala původní „vysílací“ směrnici (96/71/ES) a která členským státům EU nařídila transponovat předmětná ustanovení nejpozději do 30. července 2020. Jak se to konkrétním zemím povedlo?

Mít více pracovněprávních vztahů u jednoho zaměstnavatele není nic nezvyklého. Podivné však je, že české právní předpisy tyto „souběhy“ řeší jen minimálně. O to vítanější (i když jak pro koho) je rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 17. března 2021 ve věci C-585/19, který trochu současnou HR praxí otřese.