Jedna z kolegyň právě prochází nákladnou zdravotní léčbou a naše společnost by jí ráda přispěla finančím darem kolem 50 000 CZK. V naší české entitě nevedeme žádný sociální fond pro tyto případy, ten tedy použít nemůžeme. Lze to nějak vyplatit, tak, aby příspěvek byl osvobozen od daně a odvodů za SP A ZP zaměstance? Tuto částku můžeme zaplatit v rámci mzdy nebo mimo mzdu, je to jedno. Samozřejmostí bude vystavení a podpis darovací smlouvy pro tyto účely. Jaký prosím navrhujete nejlepší způsob této úhrady, aby i zaměstnanec a zaměstnavatel něco neporušil?

Bývalý zaměstnanec měl s námi uzavřenou pracovní smlouvu do 30. 9. 2024. V roce 2025 již s námi neměl uzavřen žádný pracovněprávní vztah, ale za měsíc 03/2025 jsme mu dodatečně zúčtovali zdanitelný příjem (bonus za pracovní výkon). Z tohoto příjmu jsme vypočetli a na FÚ odvedli zálohu na daň. Zaměstnanec nás nyní požádal o provedení ročního zúčtování daně za rok 2025 s tím, že po celý rok 2025 nikde zaměstnaný nebyl ani mu nikdo jiný žádný příjem nevyplatil, a neměl ani žádné jiné příjmy, kvůli kterým by mu vznikla povinnost podat daňové přiznání. Můžeme mu roční zúčtování provést, když u nás v roce 2025 neměl uzavřen vůbec žádný pracovněprávní vztah?

Předseda výboru SVJ vykonává svou funkci na základě smlouvy o výkonu funkce. Jeho měsíční odměna je 1 000 Kč měsíčně. Zároveň SVJ zaměstnává na DPP pracovníka na úklid. SVJ se již zaregistrovalo jako zaměstnavatel v okamžiku nástupu pracovníka na DPP. Jaké povinnosti se SVJ týkají v souvislosti se spuštěním JMHZ? Musí dohlásit údaje o sobě jako o zaměstnavateli, údaje o pracovníkovi na DPP? Ale musí dohlašovat i údaje o předsedovi výboru a případně proč? Jeho výkon funkce není závislá práce.

Jak si máme vykládat § 6 odst. 9 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, konkrétně aplikaci ustanovení týkajícího se poskytování dalšího (druhé) osvobozené stravenky při práci delší než 11 hodin? Zákon o daních z příjmů pracuje s pojmem „jedna směna podle zákoníku práce“ a umožňuje poskytnutí dalšího osvobozeného příspěvku na stravování, pokud je délka této směny delší než 11 hodin. Zároveň však zákoník práce definuje práci přesčas jako výkon práce mimo rozvrh směn, tedy mimo samotnou směnu. V praxi se setkáváme s následující situací: Zaměstnanec má rozvrženou směnu v délce např. 7,5 nebo 8 hodin; po skončení směny vykonává bezprostředně navazující práci přesčas schválenou zaměstnavatelem; celková skutečně odpracovaná doba v daném dni tak činí 12 a více hodin (např. 8 h směna + 4 h přesčas). Naše otázky k odbornému posouzení: Lze pro účely § 6 odst. 9 písm. b) ZDP považovat tuto situaci za „směnu delší než 11 hodin“, a to i přesto, že část práce byla odpracována formou přesčasu? Jinými slovy: Je možné poskytnout druhý osvobozený příspěvek (stravenku) i tehdy, pokud hranice 11 hodin nebyla dosažena rozvrženou směnou, ale skutečně odpracovaným časem včetně přesčasu? Jaký význam přikládá Finanční správa pojmu „směna“ v tomto kontextu: jde o úzce vymezenou rozvrženou směnu dle zákoníku práce, nebo o časový úsek skutečně vykonané práce v jednom pracovním dni (včetně přesčasu)? Existuje k této otázce oficiální metodické stanovisko GFŘ, případně ustálený výklad správní praxe, který by bylo možné použít jako oporu při případné kontrole? Jsme si vědomi, že zákon o daních z příjmů sleduje především daňový režim příspěvku, nikoli pracovněprávní organizaci pracovní doby, nicméně v praxi je rozdíl mezi „směnou“ a „přesčasem“ často předmětem nejasností a rozdílných výkladů. 

Máme od roku 2024 na ÚSSZ nahlášeny dohodáře DPP pod druhem činnosti T. Nyní bude třeba pro JMHZ provést doregistraci zaměstnanců. K tomu dojde s typem akce 3-změna údajů. Pochopila jsem dobře pokyny sociálky, že pro atribut Bližší určení pracovněprávního vztahu musím nejdříve podat typ akce 4-Oprava s uvedením Pracovní vztah specifické skupiny a teprve následně typ akce 3 ,kde uvedu do tohoto atributu "Žádné"?

České cizinecké právo stojí před největší systémovou změnou za poslední dvě dekády. S nárůstem počtu cizinců logicky roste i počet podaných žádostí o pobytová oprávnění, který se kontinuálně zvyšuje (počet žádostí se mezi lety 2015 a 2021 zdvojnásobil). Enormní nárůst pak přišel s aktivací dočasné ochrany po roce 2022, v jejímž důsledku se celkový počet žádostí ještě dále výrazně zvýšil na aktuálních téměř 634 tisíc ročně.

Přelomový rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) z konce loňského roku ve věci provozovatele služby Rohlík.cz je varováním pro firmy spolupracující s osobami samostatně výdělečně činnými (OSVČ). Společnost obdržela od inspektorátu práce pokutu 2,5 milionu korun za umožnění výkonu nelegální práce (zastřeného zaměstnávání neboli práce na tzv. švarcsystém) u osmi kurýrů. Podle advokátů Václava Vlka a Jakuba Šotníka z poradenské společnosti RÖDL případ jasně ukazuje, že při kontrolách nerozhoduje jen formální znění smlouvy – orgány státní správy do detailu prověřují, jak spolupráce funguje v každodenní praxi. Rozsudek navíc ve velké míře propojil daňovou a pracovněprávní judikaturu. V čem udělal Rohlík chybu a jak vypadala praxe? Ačkoliv kurýři pracovali pro Rohlík.cz na základě rámcových smluv jako OSVČ, faktický průběh jejich činnosti naplňoval znaky takzvané závislé práce. Kontroloři i soud poukázali na řadu detailů: kurýři si osobně přebírali zásilky ve skladu, k rozvozu využívali vozidla pronajatá od společnosti a opatřená logem Rohlíku, používali firemní aplikaci a platební terminály. Zákazníkům se dokonce předem hlásili jménem Rohlíku, museli se řídit přesnými instrukcemi ohledně času doručení a jejich poloha byla nepřetržitě monitorována. Případné reklamace pak neřešili kurýři jakožto samostatní podnikatelé, nýbrž přímo zákaznická podpora společnosti. „Největší chybou společnosti bylo, že přecenila ekonomickou nezávislost svých kurýrů na papíře, zatímco ve skutečnosti bylo vše jinak. Výkon jejich práce až příliš kontrolovala a organizovala krok za krokem, místo aby se zajímala pouze o konečný výsledek. To vedlo až k rozhodnutí soudu, že šlo o tzv. švarcsystém,“ vysvětluje Václav Vlk, advokát a specialista na pracovní právo z poradenské společnosti RÖDL. „Zákoník práce mluví jasně. Pokud práce vykazuje znaky závislé práce, může být konána výlučně v pracovněprávním vztahu. I kdyby obě strany stokrát nechtěly být v pracovním poměru, zákon jim zakazuje zvolit jiný model,“ dodává Vlk. Dvojí sankce, jak od inspektorátu práce, tak i zásah finančního úřadu: Zatímco ze strany inspektorátu práce hrozí zaměstnavateli za umožnění nelegální práce sankce v rozmezí od 50 000 Kč až do výše 10 milionů korun a případný zákaz činnosti, ještě závažnější finanční dopady mohou přijít z daňové oblasti. „Finanční úřad a inspektorát práce vedou sice nezávislá řízení, už dnes ale spolu úzce spolupracují a vyměňují si informace i podklady,“ upozorňuje Jakub Šotník, advokát a specialista na daňové spory z RÖDL. „Pojem tzv. závislé činnosti je podle daňových předpisů navíc širší než pojem závislé práce podle zákoníku práce. Pokud u vás inspektorát práce dovodí nelegální práci, často to přitáhne pozornost i finančního úřadu – a může následovat i daňová kontrola. V takových případech často přicházejí doměrky a související sankce, které se navíc v čase navyšují. Vedle toho je nutné počítat i s možnými dopady v oblasti povinných odvodů.“ Rozsudek NSS v případu Rohlík navíc ve velké míře propojil daňovou a pracovněprávní judikaturu. Při posuzování vztahů soud výslovně pracoval s daňovými pojmy jako „obojetná činnost“ a jako klíčový indikátor určil míru ekonomické závislosti kurýrů na jednom subjektu. To zapadá do širšího trendu, kdy stát vůči nelegálnímu zaměstnávání postupuje koordinovaněji. Ukazuje to například nedávno uzavřené memorandum zaměřené na potírání nelegální práce neboli vznik projektu Kobra 26. Kde leží hranice: Jaký je rozdíl mezi závislou prací a OSVČ? Rozlišení mezi legální spoluprací dvou podnikatelských subjektů a nelegálním švarcsystémem nestojí na tom, jak je nadepsána smlouva, ale na objektivních znacích definovaných zákonem. Závislá práce se vyznačuje tím, že je vykonávána ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti. Osoba ji koná osobně, výhradně jménem zaměstnavatele a podle jeho průběžných pokynů. Taková práce probíhá za mzdu, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele a typicky ve stanovené pracovní době a na pracovišti zaměstnavatele. Zadavatel (zaměstnavatel) má u závislé práce tendenci řídit každý krok pracovníka a neustále jej kontrolovat. Skutečná spolupráce s OSVČ je naopak vztahem dvou nezávislých subjektů. „Nezávislý podnikatel nese vlastní podnikatelské riziko a odpovídá především za konečný výsledek služby či díla. Objednatele zpravidla nezajímá, jakými konkrétními postupy se dodavatel k výsledku dobere,“ podotýká Václav Vlk. Skutečná OSVČ zpravidla používá vlastní vybavení a nástroje, má více různých zákazníků (není dlouhodobě ekonomicky závislá na jediném chlebodárci) a za svou práci nese odpovědnost i vůči třetím osobám. Odměna nezávislého profesionála se odvíjí od provedeného díla nebo rozsahu služeb, nikoliv formou fixního paušálu připomínajícího pravidelnou mzdu. „Mnoho společností se mylně domnívá, že jim v daňové oblasti k legalizaci spolupráce stačí obchodní smlouva. Správci daně i soudy se ale dívají především na to, jak vztah funguje ve skutečnosti,“ uvádí Jakub Šotník. Zcela nepřípustné je uplatňování pracovněprávních institutů na externí dodavatele. „V momentě, kdy společnost od svých externích dodavatelů (na IČO) požaduje pevnou pracovní dobu, schvaluje jim dovolenou nebo je začleňuje do své firemní hierarchie (například určením nadřízených osob), jde o zřejmé indikátory závislé práce. V takových případech reálný obsah spolupráce vždy převáží nad sebelépe sepsaným dokumentem,“ uzavírá advokát Jakub Šotník z poradenské společnosti RÖDL. Zdroj: RÖDL  Chcete‑li porozumět právním kritériím, z nichž NSS v kauze Rohlík.cz vycházel, doporučujeme navazující rozbor Švarcsystém v praxi: kde končí podnikání a začíná závislá práce podle judikatury NSS v kauze Rohlík.  

Kraj poskytuje finanční podporu lékařům na podporu specializačního vzdělávání všeobecných lékařů a pediatrů. V návaznosti na stanoviska Finančního úřadu, Zdravotní pojišťovny a České správy sociálního zabezpečení vstupuje finanční podpora do vyměřovacího základu pro daň a odvádí se z ní zdravotní pojištění. U této kategorie osob se nejedná o zaměstnance ani volené představitele, členy výborů ani komisí. Prosíme u nich o upřesnění, pod jaký druh činnosti a bližší určení pracovního vztahu tyto osoby zařadit. Lze použít druh činnosti „13 - Osoby s příjmem ze závislé činnosti vyplácené plátcem, u kterého není závislá činnost vykonávána“ a bližší určení pracovního vztahu „žádné“ nebo vidíte jiné zařazení?