Co ovlivní leadership víc než MBA nebo manažerské školení? Podle bývalého šéfa General Electric Jeffa Immelta často obyčejné lekce z dětství. Ve vzpomínce na svého nedávno zesnulého otce Joea Immelta, který se dožil úctyhodných 95 let, popsal principy, jež ho provázely od dětství až do čela společnosti GE. Některé z nich přitom překvapivě rezonují i s tématy, která dnes firmy řeší v souvislosti s proměnou pracovního prostředí a nástupem umělé inteligence. Příspěvek mě zaujal i z osobního profesního důvodu. GE byla společností, ve které jsem několik let působila a která mě ovlivnila více než kterékoli jiné zaměstnání. Měla jsem navíc příležitost setkat se s Jeffem Immeltem osobně. O to zajímavější pro mě bylo číst jeho zamyšlení nad tím, jak velkou roli sehrály v jeho leadershipu zkušenosti z rodiny a z prostředí, ve kterém vyrůstal. Z celé jeho vzpomínky jsem vybrala čtyři myšlenky, které podle mě nejlépe obstojí i v dnešní manažerské praxi.

Pojmy jako syndrom vyhoření, chronický stres, úzkostné stavy nebo deprese se v uplynulých letech definitivně přesunuly z lékařských ordinací a lifestylových magazínů i do kanceláří personalistů a na stoly mzdových účetních. Duševní zdraví na pracovišti již není otázkou volitelného HR marketingu a benefitních balíčků, ale stává se integrální součástí zákonných povinností zaměstnavatele v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Článek přináší komplexní pohled na to, jak k psychickému zdraví zaměstnanců přistupovat systematicky, jak identifikovat a měřit psychosociální rizika v souladu s legislativou, jak implementovat efektivní preventivní programy a v neposlední řadě, jak tyto aktivity správně ošetřit z hlediska mzdového a daňového.

Odměňování zaměstnanců ve veřejné sféře je v České republice aktuálně předmětem intenzivních debat, a to zejména v souvislosti s pravidelným zvyšováním minimální mzdy a snahou vlády přiblížit její výši hranici 47 % průměrné mzdy. Tento zákonný trend má za cíl zajistit důstojnou kompenzaci za výkon závislé práce, zároveň však odhaluje systémové nedostatky platových tarifů, které často nejsou provázány s valorizačním mechanismem a mnohdy zůstávají pod úrovní zaručeného platu či dokonce minimální mzdy stanovenou zákonem. Předmětem tohoto příspěvku je právní zamyšlení nad legalitou a legitimitou současného právního stavu, kdy nařízení vlády stanoví mnohé platové tarify pod úrovní nejnižší úrovně zaručeného platu, a dokonce i pod úrovní minimální mzdy, jejichž výše je dána zákonem. Předkládaný text se současně vyjadřuje k tomu, zda současná právní konstrukce uvedených platových tarifů a náležitostí je či není v souladu s ústavním pořádkem České republiky.