Pracovní situace

Základní informace Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství  (dále také vyrovnávací příspěvek) se poskytuje zaměstnankyni, která  byla z důvodu těhotenství a mateřství dočasně převedena na jinou práci a z ní má bez svého zavinění nižší výdělek.

Základní informace Otcovská je dávka ze  systému nemocenského pojištění, jejímž účelem je přiměřeně nahrazovat otci dítěte příjem, který mu uchází z  důvodu péče o novorozené dítě a matku.

Nemocenské je dávkou nahrazující ucházející příjem z důvodu dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény a náleží z nemocenského pojištění. Po dobu prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti náleží zaměstnanci náhrada mzdy (platu) vyplácená zaměstnavatelem. Základní informace Dočasná pracovní neschopnost zpravidla vzniká: zjistí-li lékař vyšetřením, že zdravotní stav pojištěnci nedovoluje, aby vykonával dosavadní zaměstnání nebo samostatnou výdělečnou činnost,  v ochranné lhůtě, pokud zdravotní stav zabraňuje pojištěnci plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání,  byl-li pojištěnec přijat do ústavní péče, a to na celou dobu pobytu, byl-li pojištěnec jako průvodce přijat s nezletilým dítětem do ústavního zařízení, jedná-li se o pojištěnku v době od 6. týdne před očekávaným porodem nebo ženu, která porodila, a nesplňuje podmínky pro nárok na peněžitou pomoc v mateřství. Dočasná pracovní neschopnost začne dnem, kdy ji lékař zjistí. V odůvodněných případech může lékař uznat pojištěnce dočasně práce neschopným dřívějším dnem, maximálně však tři kalendářní dny přede dnem, v němž dočasnou pracovní neschopnost zjistil. Za delší období zpětně může uznat dočasnou pracovní neschopnost pouze na základě předchozího písemného souhlasu lékaře příslušné správy sociálního zabezpečení. Dočasnou pracovní neschopnost pojištěnce, který vykonává několik pojištěných činností, posuzuje ošetřující lékař pro každou pojištěnou činnost samostatně.

Základní informace V případě zaměstnance odměňovaného měsíční mzdou se často chybuje při výpočtu poměrné části mzdy, která přísluší zaměstnanci, jestliže doba dočasné pracovní neschopnosti zahrnuje i dny svátků připadající na jeho obvyklé pracovní dny. § 192 odst. 1 ZP Náhrada mzdy nebo platu v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti (DPN) nebo karantény přísluší i za svátky, za které jinak přísluší zaměstnanci náhrada mzdy nebo se mu plat nebo mzda nekrátí (tzv. placené svátky). Jde tedy o svátky, které připadly na obvyklý pracovní den zaměstnance a kdy směna v důsledku svátku odpadla. O tyto dny svátku spadající do doby nepřítomnosti v práci z titulu pracovní neschopnosti je pak třeba krátit i měsíční mzdu zaměstnance.

Základní informace Doba pojištění je jedním z předpokladů pro získání nároku na dávky důchodového pojištění. Rozsah potřebné doby pojištění se různí především v závislosti na druhu dávky, tj. zda jde o důchod starobní, invalidní nebo pozůstalostní (vdovský, vdovecký, sirotčí), ale i v závislosti na dalších skutečnostech, např. na kalendářním roce, v němž pojištěnec dosáhl důchodového věku, anebo na věku pojištěnce v době, kdy se stal invalidním. Pravidla pro hodnocení dob pojištění jsou stanovena v § 11 až 14 zákona o důchodovém pojištění (dále jen ZDP).

Základní informace Doba pojištění je jedním z předpokladů pro získání nároku na dávky důchodového pojištění. Rozsah potřebné doby pojištění se různí především v závislosti na druhu dávky, tj. zda jde o důchod starobní, invalidní nebo pozůstalostní (vdovský, vdovecký, sirotčí), ale i v závislosti na další;ch skutečnostech, např. na kalendářním roce, v němž pojištěnec dosáhl důchodového věku, anebo na věku pojištěnce v době, kdy se stal invalidním. Pravidla pro hodnocení dob pojištění jsou stanovena v § 11 až 14 zákona o důchodovém pojištění (dále jen ZDP).

Základní informace Doba pojištění je jedním z předpokladů pro získání nároku na dávky důchodového pojištění. Rozsah potřebné doby pojištění se různí především v závislosti na druhu dávky, tj. zda jde o důchod starobní, invalidní nebo pozůstalostní (vdovský, vdovecký, sirotčí), ale i v závislosti na dalších skutečnostech, např. na kalendářním roce, v němž pojištěnec dosáhl důchodového věku, anebo na věku pojištěnce v době, kdy se stal invalidním. Pravidla pro hodnocení dob pojištění jsou stanovena v § 11 až 14 zákona o důchodovém pojištění (dále jen ZDP).

Základní informace Starobním důchodem se zde rozumí tzv. řádný starobní důchod, tj. takový, na který vzniká nárok k datu dosažení důchodového věku. Jde o dávku, která má kompenzovat snížení nebo ztrátu schopnosti vykonávat soustavnou výdělečnou činnost, která je u většiny osob způsobena úbytkem sil v důsledku pokročilého věku.

Základní informace Tzv. „předčasným“ starobním důchodem se zde rozumí starobní důchod, který je pojištěnci na jeho žádost přiznán před tím, než dosáhl důchodového věku (tj. věku potřebného pro nárok na tzv. řádný starobní důchod). Jde o dávku kompenzující snížení schopnosti vykonávat soustavnou výdělečnou činnost, které je u většiny osob způsobeno úbytkem sil v důsledku pokročilého věku; současně pojištěnci pomáhá při řešení ztráty jeho zaměstnání v předdůchodovém věku, kdy jsou již jeho možnosti uplatnění na pracovním trhu omezené.

Základní informace Invalidní důchod je dávkou kompenzující částečnou či úplnou ztrátu schopnosti vykonávat soustavnou výdělečnou činnost, která nastala v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce. Způsob řešení Podle ust. § 38 zákona o důchodovém pojištění (dále jen „ ZDP") má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, přičemž: nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29 ZDP (není podstatné, zda byl důchod přiznán či nikoliv – zkoumá se, zda byly splněny podmínky nároku, tzn. důchodový věk a potřebná doba pojištění), případně mu byl přiznán starobní důchod podle § 31 ZDP, avšak nedosáhl důchodového věku, nebo invalidním následkem pracovního úrazu. Invaliditu posuzují lékaři lékařské posudkové služby působící při místně příslušné OSSZ. Pravidla, kterými se tito lékaři při posuzování řídí, jsou stanovena zejména ve vyhlášce MPSV č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, a v její příloze. Stupně invalidity jsou od roku 2010 tři. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Pojištěnec se tedy stává invalidním, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti alespoň o 35 %. Samotná invalidita však ve většině případů ke vzniku nároku na invalidní důchod nepostačuje. Další nezbytnou podmínkou je získání potřebné doby pojištění. Její délka je diferencována podle věku pojištěnce a to tak, že u pojištěnců ve věku do 20 let činí méně než jeden rok (postačí tedy i jediný den nebo jen část dne), od 20 let do 22 let činí jeden rok, od 22 let do 24 let činí dva roky, od 24 let do 26 let činí tři roky, od 26 let do 28 let činí čtyři roky a nad 28 let činí pět roků. Tato potřebná doba pojištění se zjišťuje z období před vznikem invalidity. U pojištěnců ve věku nad 28 let se tato doba zjišťuje pouze z posledních deseti roků před vznikem invalidity, anebo z kteréhokoliv období deseti roků dokončeného po vzniku invalidity. U pojištěnce staršího 38 let podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v období posledních 20 let před vznikem invalidity; potřebná doba pojištění činí přitom 10 roků. Dále platí, že pokud osoba mladší 24 let nezíská potřebnou dobu pojištění k datu vzniku invalidity, vznikne jí po tomto datu nárok na přiznání důchodu pouze v případě získání alespoň dvou roků pojištění. Příznivější podmínky nároku platí pro osoby, které se staly invalidní následkem pracovního úrazu. U těchto se nezkoumá, zda získaly potřebnou dobu pojištění či zda splňují podmínky nároku na starobní důchod. Podstatné je pouze, zda příčinou invalidity je u nich pracovní úraz. K otázce příčinné souvislosti invalidity s úrazem se vždy vyjadřuje opět posudkový lékař OSSZ. Současná právní úprava obsahuje adekvátní řešení i pro situace, kdy invalidita osoby nastala ve velmi mladém věku, tj. ještě před tím, než měla objektivně možnost začít vykonávat ekonomickou aktivitu nebo se na ni alespoň připravovat studiem. Takové osobě může vzniknout nárok na tzv. invalidní důchod „z mládí“. Podmínky nároku na tuto dávku jsou uvedeny v § 42 odst. 1 ZDP. Podle tohoto ustanovení má na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně nárok osoba, která dosáhla aspoň 18 let věku, má trvalý pobyt na území České republiky a je invalidní pro invaliditu třetího stupně, jestliže tato invalidita vznikla před dosažením 18 let věku a tato osoba nebyla účastna pojištění po potřebnou dobu (§ 40 ZDP); za invaliditu třetího stupně se pro tyto účely považuje též takové omezení tělesných, smyslových nebo duševních schopností, které má za následek neschopnost soustavné přípravy k pracovnímu uplatnění a při posuzování invalidity pro tyto účely se neprovádí srovnání se stavem, který byl u osoby uvedené ve větě první před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Výše invalidního důchodu se stanovuje obdobně jako u důchodů starobních, s tím, že pro účely stanovení procentní výměry se zohledňuje nejen pojištěncem skutečně získaná doba pojištění, ale také dopočtená doba, tj. fiktivní doba od vzniku nároku na invalidní důchod do dne dosažení důchodového věku bezdětné ženy stejného data narození jako je žadatel. Na rozdíl od starobních důchodů je výše invalidního důchodu, přesněji jeho procentní výměry, trojí a stanoví se v závislosti na konkrétním stupni invalidity, který u pojištěnce nastal: jde-li o invaliditu třetího stupně, poskytne se za každý rok doby pojištění 1,5 % výpočtového základu (VPZ), při invaliditě druhého stupně 0,75 % VPZ a při invaliditě prvního stupně 0,5 % VPZ. K procentní výměře náleží samozřejmě vždy ještě základní výměra, jejíž výše je při všech stupních invalidity stejná. Jestliže nárok na dávku vznikne, trvá po celou dobu, po kterou je pojištěnec invalidní, bez ohledu na případnou posléze nastalou změnu stupně invalidity. Dojde-li v průběhu pobírání invalidního důchodu ke změně stupně invalidity, upraví se tak, aby nová výše dávky odpovídala novému stupni invalidity. Specifická pravidla platí pro stanovení výše tzv. invalidního důchodu „z mládí“. Procentní výměra tohoto důchodu činí 45 % výpočtového základu, který se stanoví z osobního vyměřovacího základu (tj. fiktivního průměrného výdělku pojištěnce) ve výši všeobecné průměrné mzdy platné pro kalendářní rok, v němž se tento důchod přiznává. Výše invalidního důchodu z mládí, na který vznikl nárok v roce 2022, činí (včetně základní výměry) 14 155 Kč, po mimořádné valorizaci od červnové splátky 14 996 Kč a od zářijové splátky 15 573 Kč. Upozornění Zaměstnavatel, k němuž nastoupí do zaměstnání poživatel invalidního důchodu, nemá z hlediska předpisů o důchodovém pojištění stanoveny žádné speciální povinnosti. Má-li zaměstnavatel zájem o to, aby mu pro účely jiných agend (daňové účely, předpisy o zaměstnanosti) zaměstnanec sdělil a prokázal, zda je poživatelem invalidního důchodu, není nezbytně nutné, aby mu zaměstnanec pro ten účel předkládal rozhodnutí o přiznání důchodu. K prokázání této skutečnosti může dostatečně posloužit potvrzení o pobírání důchodu, které zaměstnanci na jeho vyžádání bezplatně vydá kterákoliv okresní správa sociálního zabezpečení; informace o výši důchodu se na tomto potvrzení uvádí, pouze pokud o to poživatel dávky výslovně žádá. Povinnost zaměstnavatele sdělit plátci důchodu skutečnosti uvedené v ust. § 83 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. (v souvislosti s podanou žádostí zaměstnance o přiznání důchodu) platí i zde. Neplnění jakékoliv povinnosti zaměstnavatele na úseku důchodového pojištění naplňuje formální znaky skutkové podstaty přestupku (ust. § 54 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb.), za který může být zaměstnavateli uloženo napomenutí nebo pokuta, a to v rozmezí, které je uvedeno v odst. 6 téhož ustanovení.

Výjimkou z pravidla, že o době čerpání dovolené rozhoduje zaměstnavatel, je situace zaměstnankyně mezi mateřskou a rodičovskou dovolenou a zaměstnance po skončení otcovské nebo rodičovské dovolené čerpané do doby, po kterou je zaměstnankyně oprávněna čerpat mateřskou dovolenou. Základní informace Zaměstnavatel nemůže nařídit čerpání dovolené zaměstnankyni na dobu čerpání mateřské dovolené a rodičovské dovolené či zaměstnankyni či zaměstnanci na dobu čerpání otcovské a rodičovské dovolené. Zaměstnankyně však může požádat o čerpání dovolené tak, aby navazovala bezprostředně po skončení mateřské dovolené, a zaměstnavatel je povinen její žádosti vyhovět. Obdobně zaměstnanec může požádat o dovolenou tak, aby mu bezprostředně navazovala po skončení otcovské nebo rodičovské dovolené po dobu, po níž je žena oprávněna čerpat mateřskou dovolenou (zpravidla 22/31 týdnů po narození dítěte); toto právo na čerpání dovolené mu zaměstnavatel nemůže odmítnout. Důvodem této výjimky do 31. 12. 2020 bylo, že rodičovská dovolená se na rozdíl od mateřské dovolené nepovažovala za výkon práce a v případě čerpání dovolené až po skončení rodičovské dovolené by se zaměstnankyni dovolená za dobu čerpání rodičovské dovolené mohla krátit (od 100 zameškaných směn za kalendářní rok). K předejití tohoto krácení by tedy zaměstnankyně mohla nejprve čerpat mateřskou dovolenou, poté dovolenou, a až následně nastoupit na rodičovskou dovolenou. Od 1. 1. 2021 se dovolená krátí již jen za neomluvené směny. Rodičovská dovolená se nově pro účely dovolené považuje za odpracovanou dobu podle § 216 odst. 2 zákoníku práce až do rozsahu dvacetinásobku týdenní pracovní doby daného zaměstnance v kalendářním roce pouze tehdy, pokud zaměstnanec mimo dobu jejího čerpání odpracoval alespoň dvanáctinásobek své stanovené týdenní pracovní doby nebo kratší týdenní pracovní doby, čtyřnásobku fiktivní týdenní pracovní doby u dohod (kromě výkonu práce se za výkon práce považuje i dovolená, překážky v práci na straně zaměstnavatele s výjimkou přerušení práce pro nepříznivé či překážky v práci na straně zaměstnance neuvedené v § 216 odst. 2 zákoníku práce). Čerpání dovolené bezprostředně po mateřské či otcovské dovolené a rodičovské dovolené zaměstnance v rozsahu mateřské dovolené zaměstnankyně může mít vliv na to, zda zaměstnankyni vznikne nárok na čerpání dovolené v daném kalendářním roce (podmínky odpracování alespoň čtyřnásobku stanovené týdenní pracovní doby nebo kratší týdenní pracovní doby, případně čtyřnásobku fiktivní týdenní pracovní doby u dohod, podle § 213 odst. 3 zákoníku práce) nebo právě podmínku odpracování alespoň dvanáctinásobku stanovené týdenní pracovní doby nebo kratší týdenní pracovní doby, čtyřnásobku fiktivní týdenní pracovní doby u dohod, pro účely posouzení vyjmenovaných překážek jako výkon práce podle § 216 odst. 3 zákoníku práce. Tato právní úprava je však poněkud nedomyšlená z hlediska ochrany zaměstnanců, když doba čerpání dovolené není, na rozdíl od doby mateřské a rodičovské dovolené, ochrannou dobou ve vztahu k výpovědi z pracovního poměru.

Ošetřovné je dávkou nahrazující ucházející příjem z důvodu ošetřování nemocného člena domácnosti a v některých případech i při péči o zdravé dítě a náleží z nemocenského pojištění. Základní informace Nárok na ošetřovné má zaměstnanec, který nemůže pracovat z důvodu ošetřování: dítěte mladšího 10 let, pokud toto dítě onemocnělo nebo utrpělo úraz, nebo jiného člena domácnosti, jehož zdravotní stav z důvodu nemoci nebo úrazu vyžaduje nezbytně ošetřování jinou fyzickou osobou, nebo členky domácnosti, která porodila, jestliže její stav v době bezprostředně po porodu vyžaduje nezbytně ošetřování jinou fyzickou osobou, nebo péče o dítě mladší 10 let, protože školské zařízení nebo zvláštní dětské zařízení, popřípadě jiné obdobné zařízení pro děti, v jehož denní nebo týdenní péči dítě jinak je, nebo škola, jejímž je žákem, jsou uzavřeny z nařízení příslušného orgánu z důvodu havárie, mimořádného opatření při epidemii nebo jiné nepředvídané události, dítě nemůže být nařízenou karanténou v péči školského zařízení nebo zvláštního dětského zařízení, popřípadě jiného obdobného zařízení pro děti, v jehož denní nebo týdenní péči dítě jinak je, nebo docházet do školy, nebo fyzická osoba, která jinak o dítě pečuje, onemocněla, utrpěla úraz, byla přijata k poskytnutí lůžkové péče (či jí byla poskytnuta lázeňská rehabilitační péče), byla přijata do zdravotnického zařízení jako průvodce nezletilého dítěte přijatého k poskytování lůžkové péče, porodila nebo jí byla nařízena karanténa, a proto nemůže o dítě pečovat. Pro nárok na ošetřovné musí trvat účast na nemocenském pojištění, jestliže však potřeba ošetřování (péče) vznikla až po skončení zaměstnání, ošetřovné nenáleží. Podmínkou nároku na ošetřovné je, že ošetřovaná osoba žije se zaměstnancem v domácnosti; to neplatí v případě ošetřování nebo péče o dítě mladší 10 let rodičem. V případě rozvodu manželství a svěření dítěte soudem do společné nebo do střídavé péče obou rodičů se za domácnost považuje domácnost každého z těchto rodičů. Zaměstnanec nemůže uplatnit nárok na ošetřovné na dítě, na které již jiná osoba uplatnila nárok na peněžitou pomoc v mateřství nebo rodičovský příspěvek (s výjimkou situace, kdy tato osoba např. z důvodu nemoci sama nemůže o dítě pečovat). V témže případě ošetřování (péče) náleží ošetřovné jen jednou a jen jednomu z oprávněných nebo postupně dvěma oprávněným, jestliže se v témže případě ošetřování (péče) vystřídají. Při ošetřování (péči) se mohou osoby žijící v domácnosti jednou vystřídat. Nárok na ošetřovné nemají například osoby samostatně výdělečně činné, zaměstnanci pracující na dohodu o provedení práce nebo dohodu o pracovní činnosti, zaměstnanci vykonávající zaměstnání malého rozsahu, domáčtí zaměstnanci, zahraniční zaměstnanci, dobrovolní pracovníci pečovatelské služby, členové kolektivních orgánů právnické osoby. Nárok na ošetřovné nemá zaměstnanec  po dobu: prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény, za dny pracovního klidu, pokud v době potřeby ošetřování (péče) mu nevznikl nárok na výplatu ošetřovného ani za jeden kalendářní den, který byl pro něho pracovním dnem, dobu neplaceného pracovního volna bez náhrady příjmu, poskytnutého mu zaměstnavatelem, jestliže potřeba ošetřování (péče) vznikla dnem, který následuje po dni nástupu zaměstnance na takové volno. Výplata ošetřovného Výše ošetřovného od prvního kalendářního dne činí 60 % redukovaného denního vyměřovacího základu za kalendářní den. Jestliže zaměstnanec má za kalendářní den, v němž mu vznikl nebo zanikl nárok na ošetřovné, nárok na započitatelný příjem za část pracovní doby, náleží mu za takový kalendářní den z denní výše ošetřovného jen poměrná část připadající na tu část pracovní doby, za kterou mu nenáleží započitatelný příjem. Totéž platí v situaci, kdy zaměstnanec s nárokem na výplatu ošetřovného vykonával práci po část dne z důvodu, že ošetřovaná osoba byla přijata do nemocnice nebo byla z nemocnice propuštěna. Ošetřovné se vyplácí nejdéle 9 kalendářních dnů. V případě osamělého zaměstnance, který má v trvalé péči aspoň jedno dítě ve věku do 16 let, které neukončilo povinnou školní docházku, se ošetřovné vyplácí nejdéle 16 kalendářních dnů; tato doba se přerušuje po dobu, po kterou byla ošetřovaná osoba v lůžkové péči zdravotnického zařízení. Z pojištění (z činnosti), ze které náleží výplata dávky, nesmí být činnost vykonávána a plynout z ní příjem. Má-li zaměstnanec např. dvě zaměstnání, a uplatní si nárok na ošetřovné jen z jednoho, neboť druhé zaměstnání vykonává ve večerních hodinách, kdy ošetřování (péči) o člena domácnosti zajišťuje někdo jiný, není výkon práce v tomto druhém zaměstnání na překážku nároku na výplatu ošetřovného. Je-li pojištěnec účasten nemocenského pojištění souběžně z titulu několika pojištěných činností (např. je-li souběžně zaměstnán v pracovním poměru a na základě dohody o pracovní činnosti nebo je-li účasten nemocenského pojištění jako zaměstnanec v pracovním poměru a současně nemocensky pojištěn jako osoba samostatně výdělečně činná), náleží mu dávka jen jednou.