Přeshraniční vysílání pracovníků - strana 2

Ve Sbírce zákonů již vyšla dne 26. 6. 2020 dlouho očekávaná novela zákoníku práce (zákon č. 285/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé související zákony), která přináší pro personální praxi mnoho zajímavých a praktických novinek. Systematicky tato novela navázala na plánovanou novelu z roku 2016, která nakonec nebyla schválena.

Ustanovení § 3 odst. 3 zákona o inspekci práce s účinností od 1. 4. 2017 ukotvuje, že orgány inspekce práce kontrolují dodržování právních předpisů upravujících právní postavení zaměstnanců vyslaných k výkonu práce v rámci poskytování služeb. Jedná se o transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/67/EU ze dne 15. května 2014 o prosazování směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb a o změně nařízení (EU) č. 1024/2012 o správní spolupráci prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu („nařízení o systému IMI“) [dále jen „prosazovací směrnice“]. Právě prosazování pravidel vysílání pracovníků orgány inspekce práce na území České republiky je věnován tento článek.

Pohyb osob a související pojištění v systémech sociálního zabezpečení jsou v rámci Evropské unie upraveny nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení včetně prováděcího nařízení č. 987/2009 (dále jen Nařízení). Tato Nařízení představují základní a závazné normy, které jsou postaveny nad národní právní předpisy jednotlivých států.

Prosím o informaci ohledně nutnosti vyřízení formuláře A1. Jsme společnost, která má "matku" v Rakousku a působí téměř po celém světě. Tento formulář vyřizujeme našim zaměstnancům, kteří jsou vysíláni do zahraničí na krátkodobé práce. Musí mít takovýto nebo podobný formulář vyřízený také zaměstnanec z Mexika, který k nám jede v rámci korporace na odbornou stáž na cca 4-5 měsíců? S námi nemá žádnou pracovní smlouvu. Tu má se svojí mateřskou zemí. Stáž bude začínat v Rakousku, kde bude 2 měsíce a pak by se měl přesunout do ČR. 

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení včetně prováděcího nařízení č. 987/2009 představují základní a závazné normy, které jsou svojí vahou postaveny nad národní právní předpisy jednotlivých států. Tyto směrnice upravují mj. situace, kdy dochází k pohybu osob za účelem výkonu výdělečné činnosti v zemích dále uvedených.

Jestliže se občan České republiky rozhodne vycestovat do některého z členských států Evropské unie, nastávají mu nové povinnosti v oblasti sociálního zabezpečení. Stejně tak při návratu do České republiky je nutné splnit veškeré povinnosti k českým institucím sociálního zabezpečení.

Po více než 20 letech od přijetí směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb („směrnice 96/71/ES“) se ukázalo jako nezbytné dosáhnout na úrovni EU lepší rovnováhy mezi podporou volného pohybu služeb a potřebou ochrany pracovníků, kteří jsou v rámci přeshraničního poskytování takových služeb vysíláni k výkonu práce do jiných členských států EU.

Zaručená mzda a náhrada mzdy Dotaz se týká nejnižší úrovně zaručené mzdy v případě čerpání dovolené. Dosud jsme postupovali tak, že jsme celkový příjem v daném měsíci dopláceli do...

Jsme česká firma se sídlem v ČR. Někteří naši zaměstnanci jsou vysíláni na základě cestovního příkazu na pracovní cestu na Slovensko za účelem provedení stavebního dozoru. Tímto naším zaměstnancům vyplácíme mzdu v ČS korunách a jsou jim poskytovány cestovní náhrady. Naše firma má v místě stavby stálou provozovnu. Mzdové náklady i cestovní náhrady nejdou k tíži stálé provozovny. Letos dojde u některých zaměstnanců k překročení celkové doby 183 dnů strávených při výkonu práce na území Slovenska. Sociální a zdravotní pojištění je sráženo a odváděno podle českých předpisů. Rovněž zálohy na daň jsou sráženy a odváděny podle českých předpisů do českého systému. Poraďte nám prosím, jak máme postupovat u zaměstnanců, kteří překročí výše uvedenou dobu 183 dnů strávenou na Slovensku a jejich příjem za výkon práce by měl podléhat zdanění v tomto státě. Jedná se o zaměstnance - daňového rezidenta ČR. Byl by postup v případě daňového rezidenta ČR na základě daňového domicilu (trvalé bydliště na Slovensku) a rezidenta Slovenské republiky stejný? Lze očekávat, že k obdobné situaci pravděpodobně dojde (u daňového rezidenta ČR) při pracovních cestách mimo EU (Indie). Lze v tomto případě postupovat obdobně jako v případě pracovní cesty na Slovensko?

V rámci projektu Enterprise Europe Network vznikla publikace "Jak správně přeshraničně poskytovat služby a vysílat pracovníky", která se zaměřuje na přeshraniční poskytování služeb a zároveň se věnuje i právním a...

1. Sleva za umístění dítěte v předškolním zařízení Manželé mají dvě děti, obě umístěné ve školce. Na jedno dítě je ze školky vystaveno potvrzení ve výši 19 900 Kč,...

Zaměstnanec bude dočasně přidělen k jinému zaměstnavateli do Velké Británie, v dohodě o dočasném přidělení bude uvedeno místo výkonu práce Londýn. Při dočasném přidělení náleží zaměstnanci pouze cestovní náhrady dle § 172 zákoníku práce, tj. pouze za dny první a poslední cesty (cesta z ČR do VB a zpět). Jaký zvolit postup v případě vysílání na pracovní cesty v rámci přidělení? 1. Zaměstnanec bude vyslaný na pracovní cestu v rámci Velké Británie – zde chceme poskytnout náhrady dle § 166 zákoníku práce a zahraniční stravné platné pro Velkou Británii (45 GBP). 2. Zaměstnanec bude vyslaný na pracovní cestu do Brna k svému zaměstnavateli (zaměstnanec má bydliště v Brně) – zde chceme ve smyslu § 170 odst. 7 zákoníku práce poskytnout zahraniční stravné na cestu z Velké Británie do bydliště a zpět a tuzemské stravné za cesty k výkonu práce a zpět a za dobu výkonu práce v Brně. 3. Zaměstnanec bude vyslaný na pracovní cestu do Brna k svému zaměstnavateli (zaměstnanec má bydliště ve Vyškově) – zde chceme ve smyslu § 170 zákoníku práce poskytnout zahraniční stravné na cestu z Velké Británie do bydliště a zpět a tuzemské stravné za celou dobu pobytu v ČR, teda nejen za cesty k výkonu práce a zpět a za dobu výkonu práce v Brně.

Jako pracovní agentura, vysíláme svoje zaměstnance pracovat na zakázkách v Norsku. Zaměstnanci jsou odměňování hodinovou sazbou dle norských předpisů, zdaňováni daní ze závislé činnosti jsou v ČR. Norská firma hradí za tyto zaměstnance daně v Norsku, nám je strhává proti naší fakturaci. Jak si můžeme tyto daně uplatnit do svých nákladů? Norský finanční úřad nám zaslal vyúčtování těchto daní, kde je evidován měsíčně předpis této daně a její úhrada. Toto potvrzení zní na naši firmu, nikoliv na jednotlivé zaměstnance.

V posledních letech jsme svědky toho, že čeští zaměstnavatelé stále častěji využívají možnosti dočasného vysílání svých zaměstnanců k výkonu práce do jiných podniků, ať již v rámci České republiky či v mezinárodním měřítku, tj. zejména v rámci zemí Evropské unie. Vyslání bývá realizováno jak uvnitř koncernů (či jiných obchodních uskupení), tak mezi zcela nezávislými subjekty. Důvody, pro které zaměstnavatelé přistupují k realizaci vyslání, jsou v praxi různé - účelem vyslání může být např. načerpání nových profesních či odborných zkušeností, rozběhnutí nových projektů či výrobních programů, předávání globálních manažerských zkušeností, vedení či realizace technologicky složitých projektů apod.

Vysíláním zaměstnanců z ČR do SRN se rozumí, že české subjekty dočasně poskytují služby nebo zhotovují díla na území Německa a přitom využívají zaměstnanců, jejichž pracovní vztah se v zásadě řídí českým právem, jimž nicméně musí poskytnout podstatné pracovní podmínky platící v Německu.

Vstupem České republiky do Evropské unie k datu 1. 5. 2004 se výrazně zlepšily podmínky našich občanů pro volný pohyb v rámci unie, jakož i států Evropského hospodářského prostoru (Norsko, Island, Lichtenštejnsko) a Švýcarska. Pro všechny tyto státy, na které se vztahuje režim dále uvedených koordinačních nařízení, budu používat také pojem „členský stát“. Našim občanům se tak s nezbytným minimem administrativních překážek otevřel prostor pro získání zkušeností včetně možnosti pracovního uplatnění v těchto státech.

Švýcarská mateřská společnost vyslala do české společnosti svého zaměstnance. Pracovní smlouvu bude mít tento švýcarský zaměstnanec nadále uzavřenu se švýcarskou společností, přičemž jeho pracovní náplní bude zejména dohled a koordinace stavebních prací souvisejících s výstavbou nové výrobní haly, kterou bude mít v majetku česká společnost, pomoc s implementací nové výroby v této výrobní hale, optimalizace nákladů a celkového cash flow české společnosti (tato činnost bude fyzicky probíhat na území ČR po dobu delší než 12 měsíců). Tento vyslaný švýcarský zaměstnanec bude nadále účasten systému sociálního pojištění ve Švýcarsku. V souvislosti s výše uvedeným bychom se rádi dotázali na tyto věci:   Švýcarská společnost bude z titulu vyslání svého zaměstnance požadovat po české společnosti úhradu mzdových nákladů tohoto zaměstnance s odůvodněním, že vyslaný zaměstnanec pracuje jen a pouze pro českou společnost. Jakým způsobem je vhodné nastavit tuto úhradu – např. na úrovni celkových výdajů, které švýcarská společnost tomuto zaměstnanci platí – čistá mzda + povinné odvody v oblasti zdravotního a sociálního pojištění a zálohy na daň? Švýcarský vyslaný zaměstnanec má v pracovní smlouvě uvedeno, že česká společnost mu bude platit ubytování v hotelu v místě, kde bude zaměstnanec plnit své pracovní povinnosti (prakticky bude zaměstnanec bydlet s rodinou v Brně, pracovní úkoly bude plnit v Ostravě, kde mu zároveň bude placen hotel) – může česká společnost náklady z titulu tohoto placeného ubytování uplatnit jako daňový náklad a zároveň uplatnit nárok na odpočet DPH? Nebo je vhodnější, aby tento náklad přeúčtovala švýcarské společnosti – pokud ano, bude muset přeúčtovat a uplatnit DPH na výstupu? Předpokládáme, že švýcarská společnost se bude muset v ČR registrovat jako plátce daně z příjmů a odvádět ze zúčtované mzdy svého zaměstnance zálohu na daň z příjmů fyzických osob? Vznikne švýcarské společnosti v ČR stálá provozovna z pohledu daně z příjmů?

Možnost zaměstnavatelů vysílat své zaměstnance v rámci směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb (dále jen „směrnice o vysílání pracovníků“) je jedním ze základních pilířů svobody poskytování služeb na vnitřním trhu Evropské unie (dále jen „EU“) již řadu let. V současnosti je však tato problematika intenzivně diskutována zejména s ohledem na návrh již druhé revize této směrnice, která může významně změnit ráz současného vysílání zaměstnanců.

Na výkon výdělečné činnosti našich občanů v zahraničí a navazující řešení zdravotního pojištění má vliv existence Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení včetně prováděcího nařízení č. 987/2009 (dále jen Nařízení).

Přijatá na zasedání Kolegia expertů AKV v Kolíně ve dnech 4. a 5. 11. 2016 – I. část