Stravenkový paušál

Novinka pro rok 2021 v podobě stravenkového paušálu umožňuje zaměstnavatelům poskytovat zaměstnancům daňově zvýhodněný příspěvek na stravování v peněžní formě. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále též „zákoník práce“ nebo „ZP“) v ust. § 236 stanoví zaměstnavateli povinnost umožnit zaměstnancům v průběhu pracovní směny stravování. To však neznamená, že zaměstnavatel je povinen stravu zaměstnancům zajistit nebo na ni přispívat. Povinnost umožnit stravování znamená např. zajištění, aby zaměstnanec v době přestávky mohl ve vhodném prostoru sníst své jídlo nebo se mohl vzdálit z pracoviště a najíst se např. v restauraci, bufetu apod.

Pokud se tedy zaměstnavatel rozhodne, že bude svým zaměstnancům na jejich stravné přispívat, jedná se o dobrovolný zaměstnanecký benefit a související podmínky stanoví zaměstnavatel podle svého rozhodnutí (obvykle je vymezí vnitřním předpisem). Jediným možným omezením je daňové posuzování tohoto benefitu, a to jak na straně zaměstnavatele, tak na straně zaměstnance.

V současné době mohou zaměstnavatelé při poskytování daňově zvýhodněného stravování volit mezi třemi způsoby. Jedná se o zajištění stravování ve vlastním stravovacím zařízení, prostřednictvím jiných subjektů (např. poskytováním stravenek) a od roku 2021 také v peněžní podobě formou stravenkového paušálu. Právě na tuto novinku se v textu více zaměříme. Možnost peněžního příspěvku na stravování nebyla zakázána ani do 31. 12. 2020, ale toto plnění nebylo na straně zaměstnance daňově zvýhodněno. Možnost nového peněžního přispívání zaměstnavatele na stravování zaměstnanců neznamená zánik stravenek nebo závodních jídelen. Záleží pouze na rozhodnutí zaměstnavatele, jaký způsob zvolí. Důležitým kritériem budou mimo jiné také související daňové dopady.

Všechny tři typy daňově zvýhodněných příspěvků na stravování zaměstnanců jsou řešeny ve stejných ustanoveních zákona o daních z příjmů [§ 6 odst. 9 písm. b) a ust. § 24 odst. 2 písm. j) bod. 4 ZDP]. Přesto se však nelze domnívat, že daňové dopady budou stejné. Každý druh plnění je potřebné pečlivě posoudit a vyhodnotit všechny souvislosti.

 

Způsob daňově zvýhodněného stravování

Daňové posouzení u zaměstnavatele ust. § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP

Daňové posouzení u zaměstnance

ust. § 6 odst. 9 písm. b) ZDP

Zajištění stravování ve vlastních stravovacích zařízeních.

Daňově uznatelné jsou v tomto případě náklady na provoz vlastního stravovacího zařízení, kromě hodnoty potravin. Zaměstnavatelé tedy na základě vlastní kalkulace vyčíslí, jak se na ceně jídla, které poskytují zaměstnancům, podílí provozní náklady (nájem, elektrická energie apod.) a kolik činí hodnota potravin. Částku odpovídající hodnotě potravin zaměstnavatel obvykle požaduje po zaměstnanci k úhradě (přijaté částky jsou součástí zdanitelných výnosů zaměstnavatele).

Zaměstnanec, který konzumuje stravu např. v jídelně zaměstnavatele (nepeněžní plnění), má celou hodnotu jídla osvobozenu od daně z příjmů ze závislé činnosti (a to i v případě nadlimitního plnění).

Stravování prostřednictvím jiných subjektů a nepeněžní plnění (např. stravenky)

V tomto případě je daňovým nákladem zaměstnavatele částka do výše 55 % ceny jednoho jídla – maximálně však do výše 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům zaměstnavatelů v nepodnikatelské sféře při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin.

Nepeněžní plnění v podobě přijetí stravenky je na straně zaměstnance v plné výši osvobozeno od daně z příjmů ze závislé činnosti (bez ohledu na případné nesplnění daňového limitu pro možnost uplatnění daňových nákladů zaměstnavatelem).

Stravenkový paušál

Finanční příspěvek zaměstnavatele na stravování zaměstnance je daňově uznatelný v plné výši, a to i v případě, že je vyšší než limit stanovený v ust. § 6 odst. 9 písm. b) ZDP pro osvobození plnění od daně z příjmů ze závislé činnosti.

Od daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti osvobozen peněžní příspěvek na stravování za jednu směnu podle ZP maximálně však do výše 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin.

Při daňovém posouzení nákladů zaměstnavatele na stravování zaměstnanců je v souladu s ust. § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP nutné zohlednit také následující tři podmínky, které platí pro peněžní i pro nepeněžní plnění:

  • příspěvek lze uplatnit jako daňově účinný náklad, pokud přítomnost zaměstnance v práci během stanovené směny trvá alespoň 3 hodiny,
  • příspěvek lze uplatnit jako daňově účinný náklad na další jedno jídlo zaměstnance, pokud délka jeho směny v úhrnu s povinnou přestávkou bude delší než 11 hodin,
  • příspěvek nelze uplatnit na stravování zaměstnance, kterému v průběhu směny vznikne nárok na stravné podle zákoníku práce (zejména při pracovní cestě).

V souvislosti s citovaným ustanovením zákona o daních z příjmů je potřebné aplikovat také následující právní předpisy:

  • § 109 odst. 3 ZP, který vymezuje zaměstnavatele, jejichž zaměstnanci jsou za práci odměňováni platem. Jedná se o stát, územní samosprávný celek, státní fond, příspěvkovou organizaci, jejíž náklady na platy a odměny za pracovní pohotovost jsou plně zabezpečovány z příspěvku na provoz poskytovaného z rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních právních předpisů, školskou právnickou osobu zřízenou Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí podle školského zákona, nebo regionální rada regionu soudržnosti (dále též „ zaměstnavatelé v nepodnikatelské sféře“);
  • § 78 odst. 4 písm. c) ZP, který stanoví, že směnou je část týdenní pracovní doby bez práce přesčas, kterou je zaměstnanec povinen na základě předem stanoveného rozvrhu pracovních směn odpracovat;
  • § 176 odst. 1 písm. a) ZP, který stanoví maximální limit stravného pro zaměstnance zaměstnavatelů v nepodnikatelské sféře. Na základě zmocňovacího ustanovení § 189 ZP je stravné každoročně aktualizováno vyhláškou MPSV;
  • vyhláška MPSV č. 589/2020 Sb., která pro rok 2021 stanoví rozmezí (minimální a maximální limit) pro poskytování stravného zaměstnancům zaměstnavatele v nepodnikatelské sféře při pracovních cestách trvajících 5–12 hodin od 91 Kč do 108 Kč.

V souvislosti s daňovým posuzováním stravování zaměstnanců se setkáváme s celou řadou nejasností a souvisejících dotazů, z toho důvodu v následujícím textu znázorním tuto problematiku na příkladech a také uvedu odpovědi na související dotazy.

Příklad č. 1:
  • Peněžní příspěvek poskytnutý zaměstnavatelem na stravování zaměstnance činí 100 Kč.
  • Maximální limit stravného platného pro rok 2021 při pracovních cestách 5–12 hodin činí 108 Kč.
  • Maximální částka stravenkového paušálu, která je osvobozena od daně z příjmů ze závislé činnosti: 70 % ze 108 Kč = 75,60 Kč.
  • Částka podléhající odvodům daně z příjmů ze závislé činnosti i odvodům pojistného 100 - 75,60 = 24,40 Kč.

Daňové posouzení stravenkového paušálu u zaměstnance: část peněžitého příspěvku na stravování nad stanovený limit (24,40 Kč) podléhá u zaměstnance dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a vstupuje také do vyměřovacích základů pro odvod zákonného pojistného.

Daňové posouzení stravenkového paušálu u zaměstnavatele: daňově uznatelný poskytnutý stravenkový paušál v plné výši 100 Kč.

Otázka č. 1:

Do 31. 12. 2020 jsme zaměstnancům poskytovali stravenky. Od ledna 2021 poskytujeme zaměstnancům peněžitý příspěvek na stravování ve výši 70 Kč. Je nám známo, že příspěvek nepodléhá dani ani odvodům pojistného. Máme však problém, neboť máme několik zaměstnanců, kteří mají pracovní směny 12 hodin a doposud jsme jim poskytovali dvě stravenky (za odpracovanou 12hodinovou směnu). Můžeme těmto zaměstnancům od roku 2021 poskytovat peněžní příspěvek 140 Kč (2 x 70)?

Odpověď

Poskytování tohoto plnění vám nezakazuje žádný právní předpis, musíte však zohlednit související daňové dopady. Pokud byste zaměstnancům, kteří mají stanovenu pracovní směnu 12 hodin, poskytli dvě stravenky, nepodléhalo by toto plnění dani z příjmů ze závislé činnosti ani odvodům pojistného a pro zaměstnavatele by se jednalo o daňově účinný náklad.

V případě poskytnutí finančního příspěvku ve výši 140 Kč bude od daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti osvobozena částka 75,60 Kč, rozdíl ve výši 64,40 Kč (140 – 75,60) bude podléhat dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti i odvodům pojistného. Pro zaměstnavatele bude celá poskytnutá částka (140 Kč) daňově uznatelným nákladem.

Otázka č. 2:

Zaměstnavatel nám poskytuje stravenky, ale většina zaměstnanců má zájem o peněžní plnění – stravenkový paušál. Je zaměstnavatel povinen zaměstnancům vyhovět? Jestliže ne, jakým způsobem to musí zdůvodnit?

Odpověď

Zaměstnavatel není povinen zaměstnanci přispívat na stravování v průběhu pracovní směny ani formou stravenky, ani formou stravovacího paušálu. Zaměstnavatel, který poskytuje zaměstnancům stravenky, se může rozhodnout, že od roku 2021 přejde na stravenkový paušál (např. z důvodu zjednodušení administrativy). Jedná se však o jednostranné rozhodnutí zaměstnavatele, zaměstnanci si sami od sebe nemohou zvolit, že ze stravenek přejdou na stravenkový paušál.

Otázka č. 3:

Zaměstnavatel se rozhodl poskytnout zaměstnancům příspěvky na stravování. Co má obsahovat související vnitřní předpis?

Odpověď

Vnitřní předpis obsahuje podmínky pro poskytování příspěvku na stravování zaměstnanců, o kterých rozhodne zaměstnavatel. Vzhledem k tomu, že příspěvek na stravování zaměstnance (v jakékoli podobě) je dobrovolným plněním, jehož poskytnutí žádný právní předpis nenařizuje, stanoví související podmínky výhradně zaměstnavatel podle svého posouzení. Zaměstnavatel ve vnitřním předpise obvykle:

  • vymezí, jakou formu příspěvku bude svým zaměstnancům poskytovat – zda v nepeněžní podobě prostřednictvím stravenek, nebo ve vlastním stravovacím zařízení, nebo zvolí novou formu peněžního příspěvku (stravenkový paušál);
  • rozhodne, po kolika hodinách odpracovaných na pracovišti bude příspěvek na stravování zaměstnancům poskytovat (případně tuto podmínku vůbec nestanoví);
  • vymezí, ve kterých případech zaměstnanci příspěvek na stravování na základě svého rozhodnutí neposkytne (např. ve dnech pracovního volna, při překážkách v práci, při čerpání neplaceného volna apod.)
  • vyhodnotí, zda bude příspěvek poskytovat mimo jiné také zaměstnancům čerpajícím řádnou dovolenou nebo zaměstnancům v pracovní neschopnosti apod. (se souvisejícími daňovými dopady);
  • zvolí způsob evidence a určí zaměstnance (např. účetní, personalistku), kteří budou pověřeni zpracováním související agendy;
  • zvolí výši příspěvku (plnění lze poskytovat i nad limit – s daňovými dopady);
  • ve směrnici vymezí její platnost apod.

Otázka č. 4:

Přešli jsme z poskytování stravenek na stravenkový paušál. Stravenky jsme poskytovali předem na kalendářní měsíc, po jehož uplynutí jsme posoudili nárok (podle směrnice) a podle toho jsme upravili počet stravenek poskytovaný na příští měsíc. Naše účetní požadovala, abychom od roku 2021 peněžní stravenkový paušál poskytovali zpětně (např. za leden spolu se mzdou v únoru apod.). Postupujeme správně?

Odpověď

Stravenka – nepeněžní plnění je v souladu s ust. § 6 odst. 9 písm. b) ZDP v plné výši osvobozena od daně z příjmů ze závislé činnosti. To znamená, že i když jste poskytli zaměstnanci více stravenek nebo ve vyšší hodnotě, nepodléhalo toto plnění za příslušný kalendářní měsíc dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti. Souhlasím s postupem Vaší paní účetní, která musí případné nadlimitní plnění (např. více stravovacích paušálů v jednom dni, stravovací paušál za neodpracovanou směnu nebo ve vyšší částce) zahrnout do zdanitelných příjmů zaměstnance, což nelze vyhodnotit předem, ale pouze podle skutečnosti (zpětně). Zjednodušeně lze uvést, že stravenky jsou poskytovány na zdaňovací období, stravenkový paušál za zdaňovací období. Vyplacený stravenkový paušál je nutné uvádět na mzdovém listě v úhrnu vyplacených mezd, i když bude paušál (celý nebo jeho část podle výše příspěvku) osvobozen od daně ze závislé činnosti a při stanovení základu daně vyjmut.

Otázka č. 5:

Podle jakých ustanovení zákona o daních z příjmů máme postupovat při zdaňování zaměstnanců ve vazbě na poskytování stravného, stravenky a stravenkového paušálu?

Odpověď

  • V souladu s ust. § 6 odst. 7 písm. a) zákona o daních z příjmů není stravné (povinné plnění při pracovních cestách zaměstnanců) předmětem daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti do limitu stanoveného pro zaměstnance zaměstnavatele v tzv. nepodnikatelské sféře (výčet těchto zaměstnavatelů je vymezen v ust. § 109 odst. 3 ZP). Plnění nad tento limit podléhá dani z příjmů i odvodům zákonného pojistného.
  • V souladu s ust. § 6 odst. 9 písm. b) zákona o daních z příjmů je:
  • 1. stravenka (nepeněžní zaměstnanecký benefit) bez ohledu na její hodnotu osvobozena od daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti.
  • 2. stravovací paušál (peněžní zaměstnanecký benefit) je osvobozen od daně ze závislé činnosti, pokud za jednu směnu podle ZP nepřekročí částku odpovídající 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin.

Otázka č. 6:

Ve směrnici jsme se zavázali poskytnout zaměstnancům, kteří odpracují na pracovišti minimálně 3 hodiny, stravenku. Na školení jsme se dozvěděli, že zaměstnavatel může daňově uplatnit stravné i stravenku, které zaměstnanci poskytne v průběhu jednoho dne. Musí však splnit podmínky stanovené v ust. § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP, to znamená, že musí zjišťovat, zda zaměstnanci vznikne v průběhu stanovené směny nárok na stravné podle zákoníku práce. Toto testování pro daňové účely je pro nás náročné. Můžeme ve směrnici omezit poskytování stravenek např. tím způsobem, že zaměstnanci, kterému vznikne nárok na stravné podle zákoníku práce, nebudeme stravenku poskytovat?

Odpověď

Zaměstnanec, který je zaměstnavatelem vyslán na pracovní cestu v délce minimálně 5 hodin, má nárok na stravné stanovené zákoníkem práce. Stravenky jsou zaměstnaneckým benefitem, jejichž poskytování je plně v pravomoci zaměstnavatele. Pokud se zaměstnavatel rozhodne neposkytovat zaměstnancům ve dnech, kdy jim vznikne nárok na stravné, stravenku, neporuší žádný právní předpis.

Otázka č. 7:

Chceme přispívat zaměstnancům na jejich stravování. Je výhodnější nepeněžní plnění – stravenka, nebo peněžní plnění – stravovací paušál?

Odpověď

Obecně nelze odpovědět, protože záleží na konkrétní situaci, každá z forem má své výhody a každému zaměstnavateli může vyhovovat něco jiného. Z daňového hlediska je důležité si uvědomit, že se peněžní plnění (stravenkový paušál) a nepeněžní plnění (stravenku) „posuzuje opačně“.

  • Nepeněžní plnění je osvobozeno v plné výši od daně z příjmů ze závislé činnosti, ale pro účely daňových nákladů zaměstnavatele je nutné posuzovat hodnotu stravenky, neboť ZDP stanoví limity.
  • V případě peněžního plnění je nutné sledovat limit u zaměstnance a nadlimitní částky zahrnout do jeho zdanitelných příjmů, ale zaměstnavatel může do nákladů uplatnit vyplacenou částku bez ohledu na její hodnotu.

Pokud budou peněžní i nepeněžní příspěvky poskytnuty do limitu stanoveného zákonem o daních z příjmů (tj. v roce 2021 do výše 75,60 Kč), bude se v obou případech jednat o daňově účinný náklad a plnění nebude podléhat dani z příjmů ze závislé činnosti.

Pokud bude zaměstnavatel chtít poskytovat svým zaměstnancům nadlimitní plnění (příspěvky ve vyšší částce), bude výhodnější poskytovat nepeněžní plnění (stravenku). Zaměstnavatel sice nebude moci část stravenky daňově uplatnit, ale vzhledem k tomu, že nepeněžní plnění je osvobozeno od daně ze závislé činnosti, nebude muset ze svých prostředků hradit z nadlimitní částky sociální a zdravotní pojistné (33,80 %).

Otázka č. 8:

 

  1. Zaměstnancům, kteří jsou vysíláni na pracovní cesty, jsme obvykle po vzájemná dohodě poskytovali namísto stravného stanoveného zákoníkem práce stravenky. Správce daně nám tento postup napadl a uvedl, že postupujeme v rozporu se zákoníkem práce a současně chybujeme také z hlediska daňového zákona. V mém okolí takto běžně postupuje více zaměstnavatelů. Prosím o vysvětlení a uvedení příslušných právních předpisů.
  2. Vyřešilo by tento problém, kdybychom zaměstnanci poskytovali namísto stravného stravenkový paušál?

Odpověď

Ad. 1

V první řadě je potřebné připomenout, že pokud zaměstnanci, který vykoná pracovní cestu, vznikne nárok na stravné stanovené zákoníkem práce, je zaměstnavatel povinen mu toto plnění poskytnout (v peněžní podobě, tj. v hotovosti nebo převodem na účet zaměstnance). Stravné (cestovní náhrada) je z hlediska zaměstnavatele v plné výši daňově uznatelným výdajem dle ust. § 24 odst. 2 písm. zh) ZDP. Z hlediska zaměstnance není podle ust. § 6 odst. 7 písm. a) ZDP stravné předmětem daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti (do limitu stanoveného zákoníkem práce).

Povinnost poskytnout stravenku zaměstnavateli žádný právní předpis nenařizuje. Jestliže se zaměstnavatel k poskytnutí stravenky rozhodne, může související podmínky stanovit podle svého rozhodnutí (např. ve vnitřním předpisu). V žádném případě nelze zaměstnanci namísto vyplacení povinného stravného stanoveného zákoníkem práce poskytnout dobrovolné nepeněžní plnění ve formě stravenky (jednalo by se o porušení zákoníku práce).

Postup při daňovém uplatnění nákladů zaměstnavatele spojených s příspěvkem na stravování zaměstnanců (např. formou stravenky) je upraven v ust. § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP. Jedná se o poměrně rozsáhlou problematiku a pro možnost daňového uplatnění příspěvku na stravování zaměstnanců je vymezeno několik podmínek, mimo jiné je v citovaném ustanovení stanoveno, že zaměstnavatel nemůže daňově uplatnit příspěvek na stravování za zaměstnance, kterému v průběhu směny vznikl nárok na stravné podle zákoníku práce.

Závěr: Zaměstnancům, kteří vykonají pracovní cestu v délce minimálně 5 hodin, je zaměstnavatel povinen vyplatit stravné, které do stanoveného limitu není předmětem daně z příjmů ze závislé činnosti. Toto plnění nelze nahradit poskytnutím stravenky. Na rozdíl od stravenky, o jejíž výši rozhoduje zaměstnavatel, sazby tuzemského stravného stanoví ve vazbě na délku pracovní cesty v jednom dni Ministerstvo práce a sociálních věcí prováděcím právním předpisem (zvlášť pro zaměstnavatele v podnikatelské a v nepodnikatelské sféře).

Ad. 2.

Povinnosti zaměstnavatele popsané pod bodem 1 platí stejně i v případech, kdy zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci dobrovolný příspěvek na jeho stravování v peněžní podobě.

Dá se předpokládat, že zaměstnavatel, který by zaměstnancům namísto stravného poskytoval stravovací paušál, bude neoprávněně krátit práva zaměstnance. Je tomu z toho důvodu, že stravovací paušál (peněžní zaměstnanecký benefit) je osvobozen od daně ze závislé činnosti, pokud za jednu směnu nepřekročí částku odpovídající 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin.

Otázka č. 9:

Má zaměstnanec, který v jednom dni určitou dobu pracoval na svém pracovišti a potom odjel na pracovní cestu, současně nárok na stravné i na stravovací paušál? Konkrétně se nám jedná o případ, kdy zaměstnanec, který měl stanovenu pracovní směnu od 6.00 hodin do 14.30 hodin, vykonal pracovní cestu, která trvala od 7.00 hodin do 13.30 hodin.

Odpověď

Pokud je zaměstnanec zaměstnavatelem vyslán na pracovní cestu, která trvá minimálně 5 hodin, vznikne mu nárok na stravné stanovené zákoníkem práce.

Příspěvek na stravování zaměstnance je zaměstnanecký benefit a záleží na rozhodnutí zaměstnavatele, zda a za jakých podmínek zaměstnanci stravovací paušál poskytne. Nelze tedy uvést, že zaměstnanec má na příspěvek na stravování automaticky nárok.

Zaměstnavatel, který se rozhodne poskytnout zaměstnanci v jednom dni mimo povinné stravné také dobrovolné plnění – stravovací paušál, musí každý jednotlivý případ z daňového hlediska individuálně vyhodnotit.

Při posuzování, zda je možné hodnotu stravovacího paušálu u zaměstnavatele uplatnit do daňově účinných nákladů, je potřebné vycházet z ust. § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP, které stanoví (mimo jiné) dvě následující podmínky:

  • Přítomnost zaměstnance v práci během stanovené směny musí trvat alespoň 3 hodiny.
  • Příspěvek nelze daňově uplatnit za zaměstnance, kterému v průběhu směny vznikl nárok na stravné podle zákoníku práce.

V dotazovaném případě zaměstnanec (který měl stanovenu pracovní směnu od 6.00 hodin do 14.30 hodin) vykonal pracovní cestu od 7.00 hodin do 13.30 hodin.

Zaměstnanci vznikl nárok na stravné stanovené zákoníkem práce, které není do stanoveného limitu předmětem daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti. U zaměstnavatele se jedná o daňově uznatelný náklad.

Pokud zaměstnavatel poskytl zaměstnanci současně také dobrovolný příspěvek na stravování, je tento osvobozen do stanoveného limitu (75,60 Kč) od daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti. U zaměstnavatele nelze hodnotu stravovacího paušálu daňově uplatnit. Nebyla totiž splněna jedna z podmínek, které jsou vymezeny v ust. § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP, neboť zaměstnanci vznikl nárok na stravné stanovené zákoníkem práce v průběhu stanovené směny (směna byla zaměstnavatelem určena od 6.00 hodin, do 14.30 hodin, nárok na stravné vznikl od 12.00 hodin).

Otázka č. 10:

Naše společnost se ve vnitřní směrnici zavázala k poskytování stravenkového paušálu ve výši 70 Kč. Lze poskytnout tento paušál i zaměstnanci za den, kdy čerpá 1/2 dne dovolené?

Odpověď

Stravenkový paušál poskytnout můžete, bude však podléhat dani z příjmů ze závislé činnosti, protože od daně je osvobozen pouze příspěvek poskytnutý zaměstnanci, který odpracoval celou směnu podle ZP stanovenou zaměstnavatelem.

Otázka č. 11:

Je osvobozen od daně ze závislé činnosti stravenkový paušál, který poskytujeme zaměstnancům se zkráceným úvazkem 30 hodin týdně (6 hodin denně), kteří neodpracují celou směnu – tj. 8 hodin jako ostatní zaměstnanci, kteří mají stanovenu pracovní dobu 40 hodin týdně?

Odpověď

Od daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti je osvobozen peněžní příspěvek na stravování za jednu směnu podle § 78 odst. 4 písm. c) zákoníku práce, který stanoví, že směnou je část týdenní pracovní doby bez práce přesčas, kterou je zaměstnanec povinen na základě předem stanoveného rozvrhu pracovních směn odpracovat. Minimální délka směny není nikde stanovena. Podle textu dotazu usuzuji, že váš zaměstnanec s kratší pracovní dobou má zaměstnavatelem stanovenu směnu 6 hodin. Podmínka stanovená ust. § 6 odst. 9 ZDP je splněna a stravovací paušál je osvobozen od daně z příjmů ze závislé činnosti (pokud jsou splněny ostatní stanovené podmínky).

Zdroje

  • zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce

  • zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů

  • vyhláška MPSV č. 589/2020 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad

Klíčová slova

Související články