Články

V oblasti pracovního práva se stává, že nejen zákoník práce sám o sobě, ale následně i konkrétní pracovněprávní judikatura vykazuje určitý nesoulad s právem Evropské unie a s judikaturou Soudního dvora EU. Z čerstvé právní analýzy vypracované Svazem průmyslu a dopravy ČR ve spolupráci s advokátní kanceláří Randl Partners vyplývají některé návrhy, nad nimiž by bylo vhodné se do budoucna vážně zamyslet.

Právo na dovolenou za kalendářní rok 2021 (a nadcházející roky) je nově vyjádřeno jako „X“ hodin dovolené. Pro výši práva na dovolenou je přitom určující zaměstnancova výměra dovolené za příslušný kalendářní rok, délka jeho stanovené nebo kratší týdenní pracovní doby (dále jen „TPD“) a počet celých násobků TPD odpracovaných zaměstnancem v příslušném kalendářním roce. Při výpočtu dovolené lze postupovat podle následujícího univerzálního vzorce: počet celých odpracovaných TPD/52 × TPD × výměra dovolené (výsledek vždy zaokrouhlíme na celé hodiny nahoru). Počet celých odpracovaných TPD za příslušný kalendářní rok se zjistí tak, že se celkový počet hodin odpracovaných zaměstnancem pro účely dovolené vydělí jeho TPD a výsledek se zaokrouhlí na celé číslo dolů (tj. za odpracování jen části TPD právo na dovolenou nevznikne). Zaměstnavatel tedy musí mít jasno v tom, co do odpracované doby pro účely dovolené započíst, a co nikoliv.

Nejvýznamnějším parametrem, na němž od 1. ledna 2021 závisí délka dovolené zaměstnance v příslušném kalendářním roce, je vedle výměry dovolené především délka jeho stanovené nebo kratší týdenní pracovní doby (dále jen „TPD“). Zatímco právní úprava, ve znění účinném do 31. 12. 2020, vycházela při určení délky dovolené z počtu pracovních dnů připadajících zaměstnanci podle rozvrhu směn pravidelně, popřípadě v průměru na týden jeho dovolené, a délka dovolené byla tudíž vyjádřena v „pracovních dnech dovolené“, nová koncepce dovolené od 1. ledna 2021 opustila toto pravidlo a nahradila je určením dovolené v hodinách, přičemž délka dovolené se stanoví v závislosti na počtu celých násobků stanovené nebo kratší TPD odpracovaných zaměstnancem v příslušném kalendářním roce a na výměře dovolené.

Dle ustanovení § 142 odst. 5 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZP“), je zaměstnavatel při měsíčním vyúčtování mzdy nebo platu povinen vydat zaměstnanci písemný doklad obsahující údaje o jednotlivých složkách mzdy nebo platu a o provedených srážkách. V praxi se tento dokument označuje nejčastěji jako „výplatní páska“. Vedle povinných náležitostí uvádějí ovšem zaměstnavatelé na výplatní pásce též další údaje vztahující se k danému kalendářnímu měsíci – výši cestovních náhrad, různých benefitních plnění (příspěvků na soukromé životní pojištění nebo penzijní připojištění a nově například takzvaného stravenkového paušálu) a v neposlední řadě údaj o předpokládaném právu zaměstnance na dovolenou za kalendářní rok.

Zaměstnancovo právo na dovolenou vzniklé za kalendářní rok 2021 (a nadcházející roky) je nově vyjádřeno jako „X“ hodin dovolené, jejichž konkrétní počet se odvíjí od toho, kolik v tomto roce zaměstnanec odpracoval celých násobků své stanovené nebo kratší týdenní pracovní doby (dále jen „TPD“) a kolik činí jeho výměra dovolené za kalendářní rok (4, popřípadě více týdnů). Nadále přitom platí, že do odpracované doby pro účely dovolené se vedle skutečného výkonu práce v rámci rozvržených směn rovněž započítávají tzv. náhradní doby, kdy zaměstnanec fakticky nepracuje (např. doba čerpání dovolené, tzv. placené svátky, některé překážky v práci apod.).

Průřezová novela zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“ nebo „ZP“), provedená zákonem č. 285/2020 Sb. (dále jen „zákon č. 285/2020 Sb.“), přináší v oblasti dovolené největší změny za posledních několik desítek let. Jako každá revoluční změna právní úpravy, vyžádá si i tato změna určitou dobu, než si na ni praxe zvykne a sporné otázky se výkladově ustálí. Z uvedených důvodů lze přechodně předpokládat jistou setrvačnost dosavadního chápání právní úpravy dovolené a v důsledku toho i větší spoléhání se na výpočet dovolené podle nových pravidel prostřednictvím mzdově-personálních softwarů. Účelem tohoto příspěvku je na konkrétních příkladech ukázat praktické dopady změn i některá výkladová úskalí související s novou právní úpravou dovolené od 1. 1. 2021.

Nárok na dovolenou je jedním ze základních sociálních práv zaměstnance. Dovolená patří mezi tzv. doby odpočinku. V době čerpání dovolené je zaměstnanci umožněno si odpočinout a zároveň se nemusí obávat zhoršení své ekonomické situace, protože při čerpání dovolené mu náleží náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku.