Průměrná mzda roste, ale skutečné změny se odehrávají jinde. Umělá inteligence zásadně proměňuje hodnotu práce, poptávku po zaměstnancích i výši mezd v jednotlivých profesích. Co čeká český trh práce v příštích letech a kdo bude mezi vítězi a poraženými? Více v ekonomické analýze Markéty Šichtařové.
Čeští statistici minulý týden zveřejnili statistiku mezd. Průměrná nominální mzda vzrostla od začátku dubna do konce června o 6,4 % na 51 966 Kč. Ve srovnání s loňským druhým kvartálem tak přibylo zaměstnancům ve výplatě v průměru 3 105 korun. Předchozí čísla ale musíme očistit o vývoj inflace. Spotřebitelské ceny se za uvedené období zvýšily o rovná 2 %. Reálně tak mzda vzrostla o 4,3 %.
To byla pro ekonomy studená sprcha. Trh optimisticky počítal s 5% tempem růstu reálných mezd. Velmi nemilým překvapením pak byla také revize údajů za první kvartál. Před třemi měsíci statistici mluvili o meziročním růstu nominální mzdy o 8,1 % a reálné mzdy o 6,4 %. Podle dnešní revize byl ale nominální růst mezd za první čtvrtletí zpětně snížen na 6,1 % a reálný růst poklesl na 4,4 %.
Trh práce už není tak přehřátý
Vzkaz statistiků byl tedy poměrně jasný: český trh práce je mnohem méně přehřátý, než ještě nedávno tvrdili. To je důležitá zpráva nejen pro Českou národní banku, ale především pro samotné firmy. Ty totiž při rozhodování o nákladech nemohou sledovat pouze průměrnou mzdu. Mnohem důležitější je, jaký druh práce zdražuje a jaký druh práce naopak začíná být snadno nahraditelný. A právě tady začíná být příběh letošního trhu práce zajímavý.
Když půjdeme po jednotlivých odvětvích, růst mezd aktuálně táhnou administrativní a podpůrné činnosti s nárůstem o 16,6 %. Tam spadají hlavně agentury práce a bezpečnostní agentury. Vysvětlením dvouciferného růstu mezd v této oblasti je mimo jiné to, že jejich mzdová úroveň byla nízká, a proto měla větší prostor pro růst.
Do hry vstupuje umělá inteligence
Rychlý růst mezd navíc není z dlouhodobého hlediska udržitelný ani proto, že se mzdy zvyšují rychleji než produktivita práce. Pro firmy to znamená jednoduchou ekonomickou rovnici: pokud cena práce roste rychleji než množství hodnoty, které zaměstnanec vytvoří, musí se dříve či později něco změnit. Firma může zvýšit ceny, snížit marži, hledat levnější pracovní sílu nebo začít nahrazovat část práce technologií. A právě tady vstupuje do hry umělá inteligence.
O AI se často mluví jako o technologii, která připraví lidi o práci. To je ale příliš zjednodušený pohled. Z ekonomického hlediska může být podstatnější něco jiného: AI nezlevňuje práci jako celek. Mění cenu jednotlivých druhů práce.
AI některé pozice nahradí, jiné zdraží
Pokud firma dokáže pomocí AI automatizovat rutinní administrativu, základní reporting, zpracování dokumentů, část zákaznické podpory nebo některé snadnější analytické úkoly, klesá její potřeba zaměstnávat lidi právě na těchto pozicích. Neznamená to ale automaticky, že celkový počet zaměstnanců klesne ve stejném poměru.
Naopak může prudce vzrůst poptávka po lidech, kteří dokážou AI používat, kontrolovat její výstupy a především rozhodovat o tom, co s nimi dělat. Firma totiž nepotřebuje pouze člověka, který umí položit otázku umělé inteligenci. Potřebuje člověka, který pozná, zda je odpověď správná, zda odpovídá přesně na to, na co má, dokáže ji zasadit do ekonomického nebo obchodního kontextu a nese odpovědnost za rozhodnutí.
Shrnutí
Otázka není, zda AI vezme lidem práci. Skutečná otázka zní: kterou práci už firmy nebudou ochotny nakupovat od člověka a za kterou práci naopak budou ochotny zaplatit výrazně více než dnes. AI totiž nejspíš přinese dražší kvalitní práci a levnější rutinu.