Dokumenty

Základní informace Druh práce a místo výkonu práce jsou vedle dne nástupu do práce podstatnými náležitostmi pracovní smlouvy. Pracovní smlouva může platně vzniknout jen tehdy, dohodne-li se zaměstnavatel se zaměstnancem alespoň na nezbytných náležitostech pracovní smlouvy, tedy na druhu práce, místě výkonu práce a dnu nástupu do práce. Druh práce Druh práce vymezuje, jaké práce má zaměstnanec povinnost pro zaměstnavatele vykonávat. Práce, které nespadají do sjednaného druhu práce, není zaměstnanec povinen vykonávat a zaměstnavatel mu jejich výkon, s výjimkou převedení zaměstnance na jinou práci, nemůže nařídit. Odmítne-li zaměstnanec konat práce náležející do rámce druhu práce sjednaného v pracovní smlouvě, dopustí se zaměstnanec porušení svých pracovních povinností se všemi následky s tím spojenými, včetně možnosti zaměstnavatele rozvázat se zaměstnancem z tohoto důvodu pracovní poměr výpovědí nebo okamžitým zrušením. Místo výkonu práce Místo výkonu práce vymezuje, kde může zaměstnavatele zaměstnanci přidělovat práci, a zároveň by mělo odpovídat potřebě zaměstnavatele a být přiměřené povaze vykonávané práce. Zaměstnavatel nemůže přidělovat zaměstnanci práci v jiném místě než v místě, které bylo jako místo výkonu práce mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem sjednáno. Mimo sjednané místo výkonu práce je zaměstnanec povinen (po předchozí dohodě) konat práci jen v případě vyslání na pracovní cestu. Přeložit zaměstnance k výkonu práce do jiného, než v pracovní smlouvě sjednaného místa je pak možné pouze s jeho souhlasem a vyžaduje-li to nezbytně provozní potřeba zaměstnavatele, zatímco v rámci sjednaného místa či míst výkonu práce je zaměstnavatel oprávněn práci zaměstnanci přidělovat a zaměstnanec je povinen ji v takovém místě či místech vykonávat.

Jako každý týden přinášíme nové vydání Týdeníku Podtrženo, sečteno – stručný přehled toho nejdůležitějšího ze světa práce, mezd a legislativy. Tentokrát se podíváme na změny v nemocenském pojištění, ekonomický význam dobrovolnictví, spolupráci Boltu s Finanční správou, zdanění příjmů z šedé ekonomiky a moderní náborové strategie.

Změna již dávno není občasnou realitou, se kterou je nutné se popasovat. Změna se z výjimky stala standardem. Personalistika dnes nestojí pouze před úkolem reagovat na dílčí vývojové trendy, ale musí tvořit stabilní zázemí v době, kdy se společenské, technologické i psychologické proměny odehrávají souběžně a nebývale rychle. Otázka, jak připravit organizaci na adaptaci a zároveň chránit to nejcennější, současné zaměstnance, nabývá na významu ještě víc než kdy jindy. Tento článek proto mapuje novou trojroli personálního oddělení i samotných personalistů. Stávají se totiž nejen „agenty změn“, ale především těmi, kdo musí zároveň zvládat roli facilitátorů, edukátorů a nositelů resilience. Článek se blíže věnuje této trojroli v kontextu dvou zásadních oblastí, které dnes kladou nové nároky na personální práci, tedy přizpůsobení organizační kultury měnícím se hodnotám nastupujících generací a rostoucí potřebu podpory psychosociálního zdraví zaměstnanců. Nechybí ani konkrétní data z tuzemského trhu práce, například o věkové struktuře zaměstnanců, ale i o vnímání stresu či výskytu syndromu vyhoření.

Většina rodičů má k dispozici celkem dvacet až 25 dnů dovolené v průběhu celého roku, zatímco děti jsou po odečtení víkendů doma zhruba 65 dnů. Je to ještě více, když se k tomu přidají ředitelská volna. Tato skutečnost představuje zvýšenou zátěž nejen pro rodiče, ale také pro zaměstnavatele a personální oddělení, která se stále častěji stávají klíčovým partnerem při hledání efektivních řešení. Jedním z nejvýznamnějších nástrojů, který může zaměstnancům s dětmi výrazně pomoci, je práce na dálku (home office). 

Platové tarify pedagogických pracovníků v regionálním školství a akademických pracovníků státních vysokých škol vzrostou od 1. ledna buď o pevnou částku 2 000 korun, nebo v případě 8. až 16. platové třídy o sedm procent. Příslušnou novelu nařízení vlády schválil kabinet Petra Fialy na zasedání ve středu 29. října 2025.

Od 1. 10. 2025 platí další významná novela zákona o zaměstnanosti . Pokud zaměstnavatel zaměstnává cizího státního příslušníka, musí v té souvislosti splnit mj. informační povinnost vůči místně příslušné krajské pobočce Úřadu práce. Začátkem října 2025 se novelou změnil nejzazší okamžik, kdy tak zaměstnavatel musí učinit, jinak se vystavuje riziku sankce za nehlášenou práci.

Některé státy se rozhodly si z transpozice úspěšně odškrtnout alespoň oblast povinností zaměstnavatelů při náboru zaměstnanců. Právě této oblasti bude věnován náš článek. Podíváme se na částečné návrhy transpozice v Polsku, Irsku a na Maltě, ale i na nám blízké Slovensko, kde je již značná část náborových povinností vyplývajících ze Směrnice součástí stávající legislativy. Uvedené státy tak mohou poskytnout představu, jakým způsobem budou nové povinnosti zaměstnavatelů v oblasti náboru transponovány do české právní úpravy a na co se mohou zaměstnavatelé v této souvislosti připravit. Při zpracování vycházíme z odpovědí odborníků z jednotlivých zemí působících v mezinárodní alianci Ius Laboris, specializované na pracovní právo, případně z veřejně dostupného znění příslušných právních předpisů.

Zákonná administrativa se stává kritickým faktorem omezujícím rozvoj malých firem. Personalisté čelí rostoucímu tlaku na dodržování pracovněprávních předpisů, evidenci zaměstnanců a reporting vůči státním institucím. V prostředí, kde se legislativa často mění a digitalizace státní správy zaostává, se role personalistiky posouvá od péče o zaměstnance k řízení rizik a legislativnímu souladu.

Milí uživatelé aplikace Práce a mzda,v tomto vydání se podíváme na návrh zvýšení zahraničního stravného pro rok 2026, upozorníme na důležité termíny spojené s jednotným měsíčním hlášením zaměstnavatelů a elektronickým podáváním hlášení pro zdravotní pojišťovny. Dále přinášíme informace o vyšších limitech pro osvobození benefitů a představíme nové bezplatné online kurzy Úřadu práce ČR.

Největší investice v historii Česka – dostavba dvou bloků jaderné elektrárny Dukovany – přináší nejen energetickou stabilitu, ale i zásadní impulz pro rozvoj pracovního trhu, školství a veřejných služeb v Kraji Vysočina a Jihomoravském kraji. Vláda schválila akční plán, který počítá s 12 miliardami korun na kompenzace a investice do regionu. HR a personalisté tak mohou očekávat nové příležitosti v oblasti náboru, vzdělávání i strategického plánování lidských zdrojů.

Oblast pracovnělékařských služeb se v poslední době neustále mění. Někdy bohužel i opakovaně v jedné a téže věci. Aktuálně je třeba věnovat pozornost nastavení programů podpory zdraví a revizi pravidel pro vstupní lékařskou prohlídku zaměstnanců činných na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr (tzv. dohodářů).

Je možné v interním předpisu určit, že nárok na jazykovou výuku v rámci pracovní doby má pouze zaměstnanec, který pracuje na plný úvazek? Jinými slovy: lze vyřadit z výuky zaměstnance se zkrácenými úvazky, nebude to diskriminační? 

Podle § 13 vyhlášky č. 79/2013 Sb., o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče, ve znění její novely č. 436/2017, se u zaměstnanců vykonávajících práci zařazenou podle zákona o ochraně veřejného zdraví v kategorii druhé rizikové, třetí nebo čtvrté provádí výstupní prohlídka. 1. Kdy nejdříve a kdy nejpozději je nezbytné prohlídku zaměstnance provést? Ke dni skončení pracovního poměru, před jeho skončením, či poté? 2. Jak má zaměstnavatel postupovat v případě, že zaměstnanec výstupní prohlídku odmítne? Stačí to poznamenat do osobního spisu, nebo má prohlídku aktivně vymáhat a v takovém případě jak? 3. Musí být výstupní prohlídka provedena i v případě, že zaměstnanec pracoval v rizikové práci jen krátkou dobu (např. z vlastního rozhodnutí ukončil pracovní poměr ještě ve tříměsíční zkušební době)? 4. Jaká je sankce v případě, že k výstupní prohlídce nedojde, a to nikoliv proto, že zaměstnanec prohlídku odmítne, ale protože zaměstnavatel zaměstnance na výstupní prohlídku vůbec nepošle?

Český pracovní trh se potýká s dlouhodobým paradoxem. Na jedné straně firmy hlásí nedostatek pracovníků a stále častěji hledají posily v zahraničí. Na straně druhé zůstává v evidenci Úřadu práce více než 230 tisíc uchazečů o zaměstnání. Nabízí se otázka – opravdu v Česku chybí lidé, nebo jen zaměstnavatelé nedokážou nabídnout podmínky, které by místní pracovníky přilákaly?

Flexinovelou (zákon č. 120/2025 Sb. ) zákoníku práce bylo s účinností od 1. 6. 2025 zavedeno několik poměrně významných změn důležitých zejména pro rodiče pečující o malé děti a také pro jejich zaměstnavatele. Mezi tyto změny patří: * možnost výkonu druhově stejné práce v průběhu rodičovské dovolené na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, * výjimka z omezení počtu opakování pracovního poměru na dobu určitou u tzv. zástupů, * nová povinnost zaměstnavatele zařadit zaměstnance na původní práci a pracoviště také po skončení rodičovské dovolené. Jednou z klíčových změn je zavedení výjimky z omezení počtu opakování pracovního poměru na dobu určitou u tzv. zástupů. Tento nový právní rámec poskytuje zaměstnavatelům možnost neomezeného prodlužování pracovních poměrů v případě zástupů za zaměstnance čerpající mateřskou a rodičovskou dovolenou, čímž se výrazně zvyšuje flexibilita zaměstnávání rodičů. V článku podrobně zkoumáme tuto novinku a její praktické dopady na zaměstnavatele a zaměstnance.

Výběr nejvhodnějších uchazečů na vrcholné pozice ve veřejné správě není vůbec snadný proces. Jednak se tento postup řídí přísnějšími pravidly zákona o státní službě , zákon ale současně neupravuje žádná zvláštní pravidla, kterými by se mělo výběrové řízení řídit. V tomto ohledu proto judikatura Nejvyššího správního soudu (NSS) dovozovala, že takové řízení vůbec nepodléhá soudnímu přezkumu, protože ani neexistují pravidla, jejichž dodržování by bylo možné posuzovat. Přestože dříve Ústavní soud mlčky tento postup akceptoval, nyní se postavil do opozice a na tuto problematiku přináší zcela nový pohled. Ve svém nálezu ze dne 23. července 2025, sp. zn. I. ÚS 830/24 , Ústavní soud představil postup, kterým je možné přezkoumání výběrového řízení veřejných funkcí docílit.

Od 1. 1. 2026 vzniká zaměstnavatelům povinnost přispívat zaměstnancům vykonávajícím rizikovou práci zařazenou do 3. kategorie prací na produkt na stáří ve výši 4 % vyměřovacího základu zaměstnance, pokud za kalendářní měsíc odpracuje alespoň 3 směny rizikové práce. Je možné, aby zaměstnavatel plnil povinnost platit povinný příspěvek příspěvkem, který dosud platil čistě dobrovolně na základě kolektivní smlouvy? Došlo by tedy ke kombinaci povinného odvodu zaměstnavatele danou zákonem a dobrovolného příspěvku, který zaměstnavatel vyplácí zaměstnancům na základě kolektivní smlouvy.

Se zaměstnancem byl ukončen pracovní poměr uplynutím doby stanovené v pracovní smlouvě na dobu určitou. V rámci tzv. výstupního kolečka zaměstnanec neodevzdal všechny poskytnuté předměty, tedy nebyl vyrovnán majetkový vztah. Z tohoto důvodu jsem nepodepsala formulář vyrovnání majetkových vztahů se zaměstnavatelem. K dosažení účelu vyrovnání majetkových vztahů jsem navrhla, aby do doby vrácení zapůjčených předmětů nebyly vydány dokumenty související s ukončením pracovněprávního vztahu (zápočtový list apod.). Je tento postup správný? Pokud by tomu tak nebylo, můžete mi poradit, jaký postup by byl správný?

Soudcovská unie upozorňuje na dlouhodobé podfinancování nesoudcovského personálu v justici. Platové tarify asistentů, zapisovatelek či vyšších soudních úředníků neodpovídají nárokům na odbornost a zodpovědnost, což ohrožuje konkurenceschopnost justice jako zaměstnavatele. 

Jak je to s přihlašováním zaměstnanců se zaměstnáním malého rozsahu do registru pojištěnců ČSSZ? Zaměstnanec uzavřel dvě dohody o pracovní činnosti (obě ZMR) dne 2. 12. 2024. První odpracovaná směna v případě první dohody byla až dne 10. 1. 2025 – výdělek 6 000 Kč. V případě druhé dohody byla směna odpracována až 17. 3. 2025 (výdělek 2250 Kč). S jakými daty má být zaměstnanec přihlášen do registru pojištěnců?