Otázky a odpovědi - strana 2

Společnost s r. o. provozuje autodopravu - vozí součástky pro německé automobilky. Nyní však tyto podniky v důsledku koronaviru stojí a není tedy co vozit. V jaké výši je zaměstnavatel povinen vyplatit náhradu mzdy svým zaměstnancům? Některým přiděluje práci např. v podobě údržby vozidel, jiní nepracují vůbec. Pokud bude situace trvat déle, tak nebude práce pro žádné zaměstnance. Bude mít případně zaměstnavatel nárok na alespoň částečnou náhradu od státu? 

Pokud má zaměstnanec překážky v práci z důvodu zaměstnavatele (dostal výpověď a ve výpovědní době pro něj zaměstnavatel nemá práci), dostane standardní měsíční mzdu, anebo se mzda propočte hodinovým průměrným výdělkem podle počtu hodin připadající na daný měsíc? 

Zaměstnanec pracuje u zaměstnavatele od července 2019, pracovní poměr končí výpovědí zaměstnance 31/12/2019. Vznikl mu nárok na dovolenou ve výši 10 dnů. V říjnu zaměstnavatel nařídil celofiremní prosincovou dovolenou v délce 4 dnů. Zaměstnanec do října již čerpal 8 dnů. V listopadu mu zaměstnavatel z důvodu neomluvené absence krátil dovolenou o 2 dny (které mu zbývaly), nyní nemá k čerpání nic. Jak tedy v prosincové mzdě uvést ty 4 nařízené dny, když na ně zaměstnanec nemá nárok - jako neplacené volno? 

Naše firma nechává zaměstnance doma kvůli překážkám na straně zaměstnavatele (§ 209 zákoníku práce) s náhradou mzdy ve výši 60 % průměrného výdělku až do konce roku 2019. Vše bylo projednáno s odbory s tím, že do práce všichni nastoupí 6. ledna 2020 a ve dnech 2. - 3. 1. 2020 jim bude nařízena dovolená (již z nového nároku na rok 2020, byť ještě nevznikl nárok). Včerejší aktuální informace z vedení a. s. je taková, že by se v odstávce pokračovalo i v měsíci lednu 2020. Je možné nechat zaměstnance v lednu (případně i únoru) doma s náhradou mzdy ve výši 60 %? V podstatě tedy zrušit rozhodnutí o čerpání nové dovolené a nařídit 60 %? Nebo je nutné nařídit napřed dovolenou, na kterou jim teprve vznikne nárok (předpokládaný)?

Naše pracovnice podepsala v únoru výpověď podle § 52 písm. c) zákoníku práce pro nadbytečnost s 3měsíčním odstupným, pracovní poměr měl skončit 30. 4. 2019. Pracovnice byla 10. 4. 2019 uznána pracovně neschopnou. Pokud bude její pracovní neschopnost trvat např. do 30. 6. 2019, bude se ukončení pracovního poměru posouvat až na datum 21. 7. 2019? Další otázkou je, jakou práci jí máme nabídnout, když zaměstnavatel ukončil veškerou výrobní činnost a nemá již prostředky k výkonu její profese? Pracovnice má ještě 4 dny nevyčerpané dovolené, prodlouží se konec pracovního poměru ještě o tyto 4 dny k datu 25. 7. 2019? A z kterého čtvrtletí se bude brát průměrný výdělek na výpočet odstupného, které bude vyplaceno po skončení pracovního poměru?

Zaměstnanec má má pracovní smlouvu na noční směny v rozsahu 37,5 hodin měsíčně. Tento měsíc neodpracuje stanovený počet hodin, protože není tolik práce, adekvátně mu tedy bude krácena mzda. Zaměstnanci to nevadí, chápe situaci. Je potřeba udělat nějakou dohodu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, že v daném měsíci nebude mít plný počet hodin, a tedy nižší mzdu? Doplňující otázka: Je tedy možné sepsat pracovní smlouvu na 37,5 hod. týdně, kde podle potřeby zaměstnavatele bude zaměstnanec v práci buď na denní směně, nebo na noční směně? V pracovní smlouvě by byl uveden druh práce (případně pracovní pozice), který zaměstnanec bude vykonávat. Smluvně určený počet hodin by zaměstnanec každý měsíc splnil.

Ve firmě (soukromá – s. r. o.) máme zaměstnance, který podal výpověď, dle § 50 odst. 3 zákoníku práce ke dni 31. 3. 2018, výpovědní doba od 1. 4. 2018 do 31. 5. 2018. Během výpovědní doby počátkem dubna jsme se zaměstnancem dohodli, že pracovní poměr skončí dohodou dle § 49 zákoníku práce z osobních důvodů zaměstnance, a to ke dni 30. 4. 2018 – písemně sepsané (podepsané) – původní výpověď ze strany zaměstnance byla skartována na žádost zaměstnance. Do té doby bylo vše v pořádku, ale zaměstnanec začal vzdorovat, přestal dbát příkazů nadřízeného a odmítl pracovat na základě sjednané práce v pracovní smlouvě. Tudíž jsme přistoupili k překážce na straně zaměstnavatele podle § 208 a § 209 s tím, že mu bude vyplacena náhrada mzdy ve výši 100 % průměrného výdělku. Pochopitelně víme o okamžitém oznamování výtek nejlépe v písemné podobě, ale již to zde přesáhlo veškeré hranice slušnosti a jen to narušuje chod celé firmy a budem rádi, kdyby firmu opustil hned, bez přístupu nejen k jakýmkoli datům firmy. Je možné takto postupovat? A pokud se liší náhrada mzdy (o 500 Kč méně), než kdyby pracoval bez překážky na straně organizace, jsme mu povinni ještě něco více doplácet a případně jakou formou?

Jsme logistická firma a získali jsme německého klienta. Ve smlouvě s klientem je domluveno, že se budou respektovat německé svátky, namísto českých svátků. Např. 5. - 6. 7. jsou svátky v ČR (zaměstnanci na ostatních odděleních nebudou pracovat, budou mít náhradu za svátek). Jiná skupina českých zaměstnanců, kteří budou pracovat pro tohoto klienta (dělnické i THP pozice), ale do práce bude muset jít, protože v Německu svátek není. Jaké jsou možnosti řešení v docházce a následně ve mzdách? Všichni zaměstnanci mají místo výkonu práce zde v ČR a ve smlouvě info, že se řídí českým právem. Dohromady se jedná o 13 svátku pro obě strany, 7 z nich je shodných, ale 6 svátků se liší. Mohu nařídit např. na 5. - 6.7. těmto zaměstnancům dovolenou, protože zbytek závodu o svátek nepracuje a bude doma? Máme kolektivní smlouvu, ve které je napsáno, že veškeré přesčasy, práce ve svátek je proplaceno financemi, nečerpá se žádné náhradní volno. Jedeme 3směnku po týdnu. Nemáme nepravidelné rozvržení pracovní doby. Je velká pravděpodobnost, že zaměstnanci se z jiných oddělení na toto oddělení budou půjčovat a opačně. Mohu mít pro jednu firmu jiné využití svátků pro různé zaměstnance? 

Máme zaměstnance, kterému jsme dali smlouvu na 37,5 hod týdně, ale zaměstnanec to neodpracuje. Chybí mu vždy na konci měsíce cca 20 hod. Neodpracuje to, protože tolik práce není. Je možné mu dát na tu dobu neplacené volno? Chyba je na naší straně, že nemáme tolik práce, ale on si je toho vědom a nechce po nás, aby jsme mu platili to, co skutečně neodpracoval. Co s tím? 

Učitel po neshodách s vedením školy podal v průběhu června 2016 výpověď. Vedení školy rozhodlo následovně: V průběhu prázdnin musí učitel čerpat dovolenou v poměrné části 26,5 dne. Půl dne dovolené bude čerpat v den konání opravných zkoušek studentů v srpnu, druhou polovinu tohoto dne bude mít vykázanou jako výkon práce. Na dny prázdnin, které nebudou pokryty čerpáním dovolené, nařídilo vedení školy učiteli čerpání neplaceného volna. Současně bylo učiteli nařízeno odevzdat klíče a veškeré pomůcky spojené s výkonem zaměstnání do 30. června 2016 a ve stejný den musí mít vyklizeny všechny osobní věci z pracoviště. Myslím si, že čerpání neplaceného volna zaměstnavatel zaměstnanci nemůže direktivně nařídit a současně v uvedenou dobu zamezit zaměstnanci přístup na pracoviště, když současně ještě trvá pracovní poměr. Je pro postup zaměstnavatele v tomto případě nějaká opora v předpisech?

Mám nejasnosti ohledně posouzení dopravně psychologického vyšetření řidičů (zaměstnanců) podle § 87a zákona č. 361/2000 Sb. z pohledu pracovní doby. Jak posuzovat nepřítomnost zaměstnance z důvodu tohoto vyšetření? Podle mého názoru se nejedná o překážku v práci. Jedná se tedy o výkon práce, za nějž přísluší mzda? Nebo je to ještě jinak?

Zaměstnavatel nemá pro zaměstnance dostatek práce a pošle je domu za 60 % z minimální mzdy - 5 940 Kč hrubá mzda. Jaký vyměřovací základ bude pro odvod sociální a zdravotního v případě, že 60 % je pod minimální mzdou?