Čerpání dovolené určuje zaměstnanci zpravidla zaměstnavatel, a to na základě písemného rozvrhu čerpání dovolených.
Základní informace
Dovolenou je zaměstnavatel povinen určit tak, aby ji zaměstnanec mohl vyčerpat zpravidla vcelku. Zaměstnavatel může rozhodnout o čerpání dovolené i tak, že bude čerpána po částech. V takovém případě alespoň jedna část dovolené musí činit nejméně 2 týdny v celku. Odchýlit se od tohoto pravidla a určit zaměstnanci dovolenou po kratších částech je zaměstnavatel oprávněn pouze na základě dohody se zaměstnancem (resp. s jeho souhlasem). Určenou dobu čerpání dovolené je zaměstnavatel povinen písemně oznámit zaměstnanci alespoň 14 dnů předem, pokud se nedohodne se zaměstnancem na kratší době. Při určení rozvrhu čerpání dovolené je nutno přihlížet k provozním důvodům zaměstnavatele a k oprávněným zájmům zaměstnance.
Zaměstnanci je možné čerpání dovolené určit, i pokud dosud nebyly splněny podmínky pro vznik práva na dovolenou, avšak jen pokud je možné předpokládat, že zaměstnanec podmínky splní do konce kalendářního roku, případně do skončení pracovního poměru. V případě, že by zaměstnanec podmínky pro vznik práva na dovolenou následně nesplnil, měl by povinnost zaměstnavateli zaplatit vyplacenou náhradu mzdy nebo platu nebo náhradu z dohody za dovolenou, na niž mu nárok nevznikl. Zaměstnavatel má možnost takovouto náhradu mzdy nebo platu nebo náhradu z dohody srazit zaměstnanci ze mzdy, platu či z odměny dohody. Není možné, aby si zaměstnanec takto poskytnutou dovolenou např. napracoval.
Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci náklady, které mu bez jeho zavinění vznikly proto, že zaměstnavatel změnil jemu určenou dobu čerpání dovolené nebo že jej odvolal z dovolené.
Zaměstnavatel nesmí určit čerpání dovolené na zákonem stanovené doby.
Smyslem právní úpravy je, aby mohl zaměstnanec celou dovolenou vyčerpat, a to v kalendářním roce, ve kterém mu právo na ni vzniklo. Dovolenou je proto zaměstnavatel povinen určit tak, aby ji zaměstnanec mohl celou vyčerpat do konce roku, za nějž náleží. Tuto povinnost nelze změnit dokonce ani vzájemnou dohodou zaměstnance a zaměstnavatele, natož dokonce jednostranně vnitřním předpisem zaměstnavatele.
Čerpání dovolené zaměstnavatel zásadně nařizuje na celé směny. V kratším rozsahu je možné čerpat dovolenou výjimečně se souhlasem zaměstnance, nejméně však v délce její jedné poloviny, nejde-li o zbývající část nevyčerpané dovolené, která je kratší než polovina směny.
S přihlédnutím k oprávněným zájmům zaměstnance lze na základě jeho písemné žádosti část dovolené za kalendářní rok (poprvé to bylo možné s dovolenou za kalendářní rok 2021), na kterou vzniklo právo v příslušném kalendářním roce a která přesahuje 4 týdny a u pedagogických pracovníků a akademických pracovníků vysokých škol 6 týdnů, převést do následujícího kalendářního roku.
Není-li celá dovolená, která nemůže být převáděna, vyčerpána v kalendářním roce, za který přísluší, jedná se o porušení povinností zaměstnavatele, ledaže by prokázal, že dovolenou si zaměstnanec nemohl vyčerpat pro své dlouhodobé překážky v práci (např. z důvodu dlouhodobé nemoci) nebo pro naléhavé provozní důvody na straně zaměstnavatele.
Pokud dovolenou zaměstnavatel neurčí do 30. června následujícího roku, vzniká právo určit dovolenou také zaměstnanci. Zaměstnankyně po skončení mateřské dovolené a zaměstnanec po skončení otcovské nebo rodičovské dovolené v rozsahu po kterou je zaměstnankyně oprávněna čerpat mateřskou dovolenou, má zvláštní právo na určení čerpání dovolené.