sazby cestovních náhrad

Ministerstvo práce a sociálních věcí novelizuje vyhlášku o cestovních náhradách v reakci na výrazný růst cen motorové nafty. Podle aktuálních údajů Českého statistického úřadu vzrostla její průměrná cena o více než 20 %, což je zákonný důvod pro mimořádnou aktualizaci. Nově bude průměrná cena nafty pro účely cestovních náhrad stanovena na 42,10 Kč za litr, aby odpovídala reálným nákladům zaměstnanců na pracovních cestách. „Na vývoj cen pohonných hmot reagujeme bezodkladně a v souladu se zákonem upravujeme vyhlášku tak, aby zaměstnanci na pracovních cestách nebyli znevýhodněni aktuální situací na trhu. Naším cílem je zachovat spravedlivé a předvídatelné podmínky pro zaměstnance i zaměstnavatele,“ uvedl ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka (ANO). V posledních dvou měsících došlo k výraznému nárůstu cen ropných produktů na světových trzích v důsledku geopolitické situace. Tento vývoj se promítá i do cestovních náhrad v případech, kdy zaměstnanec nemá k dispozici doklad o nákupu pohonné hmoty a výši náhrady určuje zaměstnavatel podle ceny stanovené vyhláškou. Ministerstvo práce a sociálních věcí je podle zákoníku práce povinno upravit vyhlášku vždy, když se některá z cen zvýší nebo sníží alespoň o 20 % podle údajů Českého statistického úřadu. Podle dat za březen 2026 dosáhla průměrná cena motorové nafty 42,02 Kč za litr, což představuje nárůst o 23,46 % oproti hodnotě stanovené vyhláškou č. 573/2025 Sb. (34,10 Kč za litr). Na základě toho ministerstvo připravilo návrh nové vyhlášky. Návrh bude v nejbližších dnech předložen do zkráceného meziresortního připomínkového řízení s předpokládanou účinností od 1. června 2026. Po zákonném zaokrouhlení bude průměrná cena nafty stanovena na 42,10 Kč za litr. V případě, že dojde ke zvýšení cen dalších ropných produktů nebo jiných sazeb a cen uvedených ve vyhlášce o více než 20 %, provede Ministerstvo práce a sociálních věcí odpovídající aktualizaci. K takovému kroku však může přistoupit až na základě údajů zveřejněných Českým statistickým úřadem, které jsou zpracovány metodicky jednotným způsobem.

Cestovní náhrady jsou součástí pracovního práva a jejich právní úprava je obsažena v zákoně č. 262/2006 Sb. , zákoník práce. Jednou z těchto náhrad je stravné, tedy náhrada zvýšených stravovacích výdajů, které zaměstnanci vznikají při tuzemských pracovních cestách. Tento článek se zaměřuje na stravné v tuzemských podmínkách, jeho výši, daňové aspekty a příklady z praxe, které ilustrují, jak se stravné uplatňuje v různých situacích. Na tento příspěvek navážou další články věnované jiným oblastem cestovních náhrad.  

Zákoník práce stanoví zaměstnavatelům povinnost poskytovat zaměstnancům cestovní náhrady a současně prostřednictvím prováděcích předpisů určuje jejich aktuální výši. S účinností od 1. 1. 2025 stanovilo Ministerstvo zahraničních věcí vyhláškou č. 373/2024 Sb. základní sazby zahraničního stravného a Ministerstvo práce a sociálních věcí stanovilo vyhláškou č. 475/2024 Sb. tuzemské stravné, sazby základní náhrady a průměrné ceny pohonných hmot. Zaměstnavatelé jsou povinni změny účinné od 1. 1. 2025 zohlednit v náhradách cestovních výdajů poskytovaných zaměstnancům a upravit související vnitřní předpisy. Vzhledem k tomu, že se úpravy sazeb a průměrných cen pohonných hmot týkají také podnikajících fyzických osob (OSVČ), v následujícím textu si popíšeme, v jaké výši mohou v roce 2025 cestovní výdaje daňově uplatnit tito podnikatelé.

1. – 2. 1. 2025 V prvním letošním vydání týdeníku se zmíním o změnách v cestovních náhradách, srážkách ze mzdy, příspěvku na stravování atd.

Způsob přepravy při pracovní cestě určí předem zaměstnavatel, který rozhodne, zda bude zaměstnanec cestovat autobusem, vlakem, letadlem, lodí, pěšky, služebním automobilem, městskou hromadnou dopravou, taxíkem nebo vlastním vozidlem. Při rozhodování o podmínkách pracovní cesty zaměstnavatel zohledňuje oprávněné zájmy zaměstnance, podmínky pracovní cesty, vykonávaný druh práce a v neposlední řadě také své finanční možnosti. Zaměstnanec je povinen podmínky stanovené zaměstnavatelem dodržet a stanovený přepravní prostředek nemůže svévolně změnit.

Zaměstnanec, který vykoná pracovní cestu (případně cestu mimo pravidelné pracoviště), má nárok na cestovní náhrady. Jednotlivé druhy cestovních náhrad jsou vymezeny v ustanovení § 156 zákona č. 262/2006 Sb. (dále též „ZP“ nebo „zákoník práce“). Jedná se o náhradu jízdních výdajů, stravného, výdajů za ubytování a nutných vedlejších výdajů.

Tak jako každý kalendářní rok, byly i pro rok 2018 uveřejněny v posledním čtvrtletí roku 2017 na základě zmocnění stanoveného v § 189 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve Sbírce zákonů dvě vyhlášky, kterými se změnila výše některých cestovních náhrad oproti výši platné v roce 2017.

S účinností od 1. ledna 2017 jsou zaměstnavatelé při poskytování cestovních náhrad povinni postupovat podle nových právních předpisů, které na základě zákonného zmocnění obsaženého v § 189 zákoníku práce vydávají formou vyhlášek Ministerstvo práce a sociálních věcí a Ministerstvo financí. Pro letošní rok byly uveřejněny pod č. 440/2016 Sb. a č. 366/2016 Sb. Tyto vyhlášky jsou veřejně dostupné na webových stránkách Ministerstva vnitra stejně jako ostatní právní předpisy uveřejněné ve Sbírce zákonů.

Tak jako každý rok dochází s účinností od 1. ledna 2016 ke změně sazeb náhrad cestovních výdajů. K uvedenému datu dochází ke změně sazeb stravného, sazby základní náhrady a průměrných cen pohonných hmot pro používání soukromých silničních motorových vozidel při pracovních cestách zaměstnanců, a to konkrétně novými vyhláškami Ministerstva práce a sociálních věcí a Ministerstva financí.