pracovní cesta

Máme 2 zaměstnance, jeden z nich je jednatel, kteří jsou občané ČR, ale mají v pracovních smlouvách „výkon práce Bratislava“. Na Slovensku se zdržují tak, aby byli stále rezidentmi ČR, takže mají kombinaci kanceláře a homeoffice. Pokud zůstanou v Bratislavě přes noc, mají ubytování v hotelu, je to pro ně tuzemská nebo zahraniční pracovní cesta? A pokud mají meeting a přenocují v hotelu v ČR, je to pro ně tuzemská nebo zahraniční pracovní cesta?

Organizace má oficiální sídlo v Brně, avšak její kanceláře se nacházejí ve městě Slavkov. V pracovní smlouvě je jako místo výkonu práce uvedeno město Slavkov a Brno, přičemž pravidelné pracoviště není specifikováno. Pro účely cestovních náhrad tak bylo pravidelné pracoviště stanoveno fikcí dle § 34a zákoníku práce, a to ve Slavkově, kde mají zaměstnanci své kanceláře. Chtěla bych se proto zeptat na otázku týkající se výkonu práce v Brně a případného nároku na cestovní náhrady. Pokud zaměstnanec jede z kanceláře ve Slavkově do Brna (ne vždy pouze do sídla společnosti), je v okamžiku opuštění Slavkova na cestě mimo své pravidelné pracoviště, nikoli však na pracovní cestě. Cesta ze Slavkova do Brna trvá přibližně 30 minut, zaměstnanec následně stráví v Brně 5 hodin výkonem práce a poté se vrací zpět do Slavkova. Celková doba mimo pravidelné pracoviště tedy činí 6 hodin. K cestě je použit služební automobil. V této souvislosti bychom chtěli ověřit, zda zaměstnanci náleží stravné z toho důvodu, že byl mimo pravidelné pracoviště déle než 5 hodin, nebo zda se v případě cesty mimo pravidelné pracoviště za účelem výkonu práce v rámci sjednaného místa výkonu práce pro účely stravného započítává pouze doba samotné cesty ze Slavkova do Brna a zpět, nikoli čas strávený výkonem práce v Brně.

Příspěvková organizace, domov pro seniory, má 2 střediska, A a B. Jsou od sebe vzdálena 15 km, nejsou v jednom městě. Všichni zaměstnanci organizace mají v pracovní smlouvě napsána obě místa (A i B) jako místo výkonu práce. Pravidelné pracoviště pak mají ve smlouvě podle toho, v jakém středisku pracují.a) Jedná se o pracovní cestu zaměstnance (s vyplacením cestovních náhrad – stravné) v případě, že zaměstnanec ze střediska A odjel na 1 den v týdnu zastupovat zaměstnance na stejné pracovní pozici do střediska B? Ve středisku B po celou svou denní pracovní dobu pracoval a odebral oběd s příspěvkem zaměstnavatele, mezi středisky přejel zaměstnanec služebním vozem. b) Školení zaměstnanců obou středisek se koná ve středisku B. Zaměstnanci střediska A se školení zúčastní, převezeni jsou služebním vozem. Ve středisku B odeberou oběd s příspěvkem zaměstnavatele. Jde o pracovní cestu na celý den nebo se jako doba cesty počítá jen přejezd a doba školení je výkonem práce (bez nároku na stravné)?c) Středisko B pořádá pravidelnou akci-slavnost, jíž se účastní klienti obou středisek. Je pro zaměstnance střediska A, který doprovází klienty v rámci své pracovní náplně do střediska B tento doprovod pracovní cestou? 

Zájem o pracovníky v energetice výrazně roste. Kvůli výstavbě jaderných bloků v Dukovanech, chystaným malým modulárním reaktorům nebo případné dostavbě Temelína bude v tomto odvětví do roku 2040 potřeba nabrat asi čtyři tisíce nových zaměstnanců, sdělil generální ředitel dukovanské elektrárny Petr Závodský. Tyto profese jsou přitom na tuzemském trhu práce nedostatkové. Zájem o technické obory ale i díky zmiňovaným projektům roste.

Je možné uznávat zaměstnanci i čas strávený na pracovní cestě cestováním mimo směnu jako odpracovanou dobu? Máme pružné rozvržení pracovní doby s měsíčním vyrovnávacím obdobím a pokud zaměstnanec stráví na pracovní cestě např. 10 hodin, uvede si těchto 10 hodin do evidence pracovní doby a v jiných dnech daného měsíce pracuje kratší dobu - např. jen povinnou základní část. Zaměstnavatel toto nerozporuje, protože si uvědomuje, že i cestování - řízení auta (zaměstnanec nemá řízení uvedeno v pracovní náplni) je náročné. Vím, že podle § 210 ZP se doba strávená mimo stanovenou směnu jinak než výkonem práce nepovažuje za výkon práce, pokud však toto zaměstnavatel uznává za výkon práce, lze k tomu takto přistupovat? Nebo by tento postup musel být uveden ve vnitřním předpise, aby se takto mohlo postupovat? 

Zaměstnavatel umožnil dvěma svým zaměstnancům prohloubení kvalifikace. Objednal a zaplatil jim vícedenní školení, koná se ve dnech pracovního klidu (o sobotách, dvakrát za měsíc po dobu 3 měsíců), mimo pravidelné pracoviště zaměstnanců (souhlas s pracovní cestou máme ve smlouvě). Zaměstnanci volí k cestě na školení vlastní dopravu, ne vlastním automobilem, ne hromadnou dopravou, jezdí společně s dcerou jednoho ze zaměstnanců, která v místě školení pracuje. Jaký bude nárok na cestovní náhrady (jízdné, stravné) pro zaměstnance A, který má nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobu do směn do pracovního týdne pondělí–neděle a školení připadne na den, kdy má naplánovanou směnu? A jak by se situace změnila, kdyby na den školení směnu naplánovanou neměl? A jaký bude nárok na cestovní náhrady pro zaměstnance B, který má rovnoměrně rozvrženou pracovní dobu do pracovního týdne pondělí–pátek a školení připadne na sobotu? Má vůbec na cestovní náhrady nárok? A mají být dny sobotního školení pro něho započteny do jeho pracovní doby? 

Pokud zaměstnanec pravidelně dle svého rozvrhu v konkrétních dnech v týdnu vykonává práci na smluvních pracovištích zaměstnavatele, lze s ním sjednat dodatkem ke smlouvě více míst pracoviště pro účel cestovních náhrad? Můžou byt sjednaná 3 místa pravidelného pracoviště? Třeba pondělí a pátek,  pracoviště zaměstnavatele v Novém Městě nad Metují (sídlo), úterý, středa – smluvní pracoviště v Polici nad Metují, čtvrtek – smluvní pracoviště v Broumově. Jedná se o učitele odborného výcviku, který probíhá na smluvních pracovištích v Penny marketech. Musí byt uvedené v dodatku ke smlouvě přesné adresy smluvních pracovišť, nebo stačí označení Penny market a název obce? Ještě pokud sídlo školy se nachází v Novém Městě nad Metují a zaměstnanec bude vyslán do Penny marketu v Novém Městě nad Metují (zaměstnanec má možnost odebírat oběd ve škole, vzdálenost 443m pěšky), bude se jednat v tomto případě o služební cestu? Jak má postupovat zaměstnavatel v případě, že zaměstnanec nepodepíše dodatek ke smlouvě?

Zaměstnanec bude jezdit tři dny na školení. Nepůjde už do práce, ale pojede přímo z domu. Může mu zaměstnavatel určit, že tento cestovní příkaz bude začínat každý den v místě jeho bydliště?

V případě pracovní cesty nebo cesty mimo pravidelné pracoviště zaměstnance mohou nastat různé situace ve vztahu k pracovní době. Jednou z nich je případ, kdy zaměstnanec má sice rozvrženu pracovní dobu, ovšem práci (typicky z důvodu cestování) nevykonává. Základní informace Doba strávená zaměstnancem na pracovní cestě (nebo na cestě mimo pravidelné pracoviště) jinak než plněním pracovních úkolů, která spadá do rozvržené pracovní doby zaměstnance, se považuje za překážku v práci na straně zaměstnavatele. Pokud je zaměstnanec odměňován měsíční mzdou či platem, jedná se o netypickou situaci, kdy zaměstnanci za takovouto neodpracovanou pracovní dobu přísluší mzda či plat (a nikoli náhrada mzdy či platu, jak je u překážek v práci obvyklé), respektive se zaměstnanci mzda či plat nekrátí. Pokud zaměstnanci v důsledku způsobu odměňování mzda ušla, tj. zejména pokud je odměňován úkolovou mzdou, pak má za dobu takovéto překážky v práci na straně zaměstnavatele právo na náhradu mzdy nebo platu ve výši 100 % průměrného výdělku zaměstnance. Za dobu strávenou na pracovní cestě v pracovní době výkonem práce přísluší zaměstnanci běžná mzda či plat. Za dobu výkonu práce mimo rozvrženou pracovní dobu pak navíc příplatek či náhradní volno za práci přesčas. Pokud zaměstnanec čas mimo rozvrženou pracovní dobu tráví na cestě (a nikoli výkonem práce), nenáleží mu za takovéto časové úseky mzda, plat ani jejich náhrada; má právo pouze na cestovní náhrady. Překážka v práci na straně zaměstnavatele spočívající v době strávené na pracovní cestě, která spadá do směny, jinak než prací, se považuje pro účely práva na dovolenou za výkon práce bez omezení. Příklad: Zaměstnavatel v cestovním příkazu určí, že zaměstnanec má na pracovní cestu vyjet v 7.30, na místo dorazí v 9.30. Práci koná od 9.30 do 16.00, zpět na místo pravidelného pracoviště dorazí v 18.00. Pracovní dobu má rozvrženu od 8.30 do 17.00, pobírá měsíční mzdu. Zaměstnanci přísluší cestovní náhrady za dobu od 7.30 do 18.00. Doba od 8.30 do 9.30 a od 16.00 do 17.00, tedy pracovní doba, ve které zaměstnanec nevykonával práci, je překážkou v práci na straně zaměstnavatele, za kterou se zaměstnanci měsíční mzda nekrátí. Za dobu od 9.30 do 16.00 náleží zaměstnanci běžná mzda.

Účetní jednotka má interním předpisem stanovený pevný měsíční kurz, který je roven kurzu k poslednímu dni předcházejícího měsíce, např. v lednu 2025 je roven kurzu k 31. 12. 2024, který byl vyhlášen ČNB. V případě vyúčtování pracovní cesty, kdy záloha na zahraniční cestu byla vyplacena (v měně CZK bezhotovostně) např. 20. 1. 2025 a samotná cesta proběhne v únoru 2025, může při vyúčtování stravného použít svůj pevný měsíční kurz z ledna 2025? I přesto, že § 183 zákoníku práce v tomto případě stanovuje směnný kurz pro určení hodnoty zahraničního stravného v den vyplacení zálohy?

Zaměstnanci ve firmě ABC mají rovnoměrně rozvrženou pracovní dobu po-pá v jednosměnném, dvousměnném nebo třísměnném provozu. Příspěvek na stravné poskytuje zaměstnavatel formou elektronických stravenek na stravenkovou v hodnotě 135 Kč, ponechán poměr 45 % hradí zaměstnanec a 55 % hradí zaměstnavatel. V průběhu zkušební doby zaměstnanci obdrží stravenkový paušál v hodnotě 55 % z ceny elektronické stravenky. Nárok na příspěvek na el. stravenku případně stravenkový paušál vzniká zaměstnanci po odpracování 4 hodin. Práce je vykonávána vždy v místě výkonu práce. Jaký je postup pro zdanění a zákonné odvody pro příspěvek na stravné ve formě el. stravenek/stravenkového paušálu v případě přesčasů v sobotu nebo v neděli s ohledem na § 152 písm. c) zákoníku práce a § 156 odst. 2 zákoníku práce? Je v tomto případě nějaký dopad z pohledu vzniku nároku na stravné a cestovní náhrady?

Zaměstnavatel může zaměstnance vyslat na pracovní cestu dle § 42 ZP pouze v případě, že se na tom vzájemně dohodli. Před zahájením pracovní cesty určuje zaměstnavatel předem písemným pokynem dle § 153 ZP podmínky konání pracovní cesty a poskytuje zaměstnanci v souladu s § 183 ZP zálohu na cestovní náhrady, na které zaměstnanci během cesty vznikne nárok (náhrada jízdních výdajů, ubytování, stravné aj. dle § 156 a násl. ZP). Na pracovní cestě zaměstnanec obvykle koná práci podle pokynů vedoucího, který ho na pracovní cestu vyslal. Doba trvání pracovní cesty není přesně ohraničena, ale musí se jednat pouze o dobu nezbytné potřeby zaměstnavatele.

Zaměstnanec s pracovní dobou 8-16 hodin byl vyslán na dvoudenní pracovní cestu. Cesta trvala od 18.11.2024 od 11 hodin do 19.11.2024 do 8:30 hodin. První den odpracoval 3 hodiny, druhý den odpracoval 7,5 hodiny. Jak správně posuzovat kombinaci stravného a stravenkového paušálu? Pokud budu posuzovat odpracovanou dobu, tak podmínka 3 hodin je splněna po oba dny. Jak ale posoudit dobu, kdy vznikl nárok na stravné? První den v 16 hodin ( je to v rámci pracovní doby, nebo už ne?). Nevím, k jakému času se posuzuje vznik nároku na stravné druhý den pracovní cesty. Má se za to, že v 8:30 byl nárok na stravné a tudíž není nárok na stravenkový paušál? 

Zaměstnanec měl vždy jedno místo výkonu práce (Ostrava). Pravidelné pracoviště není výslovně ve smlouvě sjednáno. Pokud jezdil některé dny do provozovny ve Zlíně, byla to pracovní cesta, kde si psal cestovní příkaz a do odpracované doby nepočítal čas přejezdu (není dle smlouvy řidič, ale technik). Nyní má upravenou smlouvu a místo výkonu práce je Ostrava a Zlín. Zaměstnanec jezdí mezi městy, tak že vyjíždí z Ostravy a večer se tam vrací, nebo někdy až druhý nebo třetí den. Jak je máme brát cesty mezi místy výkonu práce - jedná se o pracovní cesty? Přísluší za dané dny cestovní náhrada za stravné? Počítá se přesun mezi městy (čas na cestě) jako odpracovaná doba? Pravidelné pracoviště není výslovně ve smlouvě sjednáno. Dá se tedy chápat, že výjezd z města výkonu Ostravy i Zlína jsou pracovní cesty? (předpokládám, že ano). Pokud se však jedná přímo ze Ostravy do Zlína, tak netušíme, zda se jedná o pracovní cestu Pokud by ve smlouvě bylo výslovně zmíněné, že místem pravidelného pracoviště je jen jedno z dvou měst, kde je výkon práce - bylo by řešení jiné? A je vůbec možné mít dvě místa výkonu práce a jedno pravidelné pracoviště?

Mateřská společnost plánuje vyslat svého zaměstnance na služební cestu do dceřiné společnosti v Uzbekistánu. Zahraniční pracovní cesta by měla trvat rok. Mateřská společnost bude vyplácet mzdu a cestovní náhrady. Daň z příjmů, zdravotní a sociální pojištění bude hradit v ČR. Bude to tak správně? Nebudeme muset hradit daň z příjmů nebo odvody pojistného v Uzbekistánu? Nehrozí mateřské společnosti povinnost založení stálé provozovny?

Pokud má zaměstnanec sjednané místo výkonu práce Česká republika a pracuje jako obchodní zástupce, musí mu být vypočtené a proplacené stravné? Pokud ne, stačí zaúčtovat pouze fakturu za ubytování a jízdenky, a to bez nutnosti zpracování cestovního příkazu?

Snížení stravného o bezplatné jídlo Výkladová stanoviska AKV (XXXIII.) JUDr. Petr Bukovjan JUDr. Bc. Michal Peškar * Zaměstnavatel odměňující mzdou vyšle zaměstnance na pracovní cestu trvající v příslušném dni...

Zaměstnanec byl v době státního svátku na pracovní cestě, ale v této době se pouze přemisťoval, nevykázal tento den žádný výkon práce. Jak mu správně zaplatit tento den? Den státního svátku připadl v rozvrhu směn na jeho obvyklý pracovní den, kdyby nebyl na pracovní cestě, náležela by mu náhrada mzdy za svátek. 

Několik zaměstnanců se na pracovní cestě účastnilo konference, výkonný ředitel si do vyúčtování pracovní cesty zahrnul účtenku za oběd pro sebe a 3 další zaměstnance, který zaplatil svou soukromou kartou. Druhý den platil oběd v hotovosti pro sebe a 1 dalšího zaměstnance. Účtenky požaduje proplatit a do vyúčtování uvedl, že mu bylo poskytnuto bezplatné stravování. Pozvaní zaměstnanci také uvedli, že jim bylo poskytnuto bezplatné stravování. Jak v takovém případě postupovat? Jsem toho názoru, že takto placené obědy nelze brát jako zajištění stravování zaměstnavatelem a neměly by být proplaceny. Kdyby obědy platil firemní kartou, byl by v tom nějaký rozdíl?

Zaměstnanci vznikl nárok na stravenkový paušál za odpracované směny (červenec), v následujícím měsíci (srpen) předložil cestovní příkaz s nárokem na stravné, které vzniklo předchozí měsíc (červenec), tedy opožděně. Pokud zaměstnanec předloží cestovní příkaz s nárokem na stravné např. o měsíc později, je možné ponížit nárok na stravenkový paušál v měsíci, kdy cestovní příkaz předloží? Jak by měl a může zaměstnavatel v těchto případech správně postupovat?