Zaměstnanost - strana 13

Se začátkem nového roku se opět stává aktuálním téma povinného podílu, tedy povinnosti zaměstnávat 4% osob se zdravotním postižením. Oznámení o splnění této povinnosti za rok 2016 je třeba učinit do 15. února 2017. Článek je určen všem zaměstnavatelům, na něž se povinnost vztahuje.

Tento článek má za cíl seznámit čtenáře s jednou již schválenou právní úpravou zákona o zaměstnanosti a dále s plánovanými právními úpravami zákona o zaměstnanosti a zákona o inspekci práce, přičemž zařazeny jsou pouze ty návrhy, které již jsou projednávány alespoň na úrovni Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, a to v jejich aktuální podobě i s předpokládaným termínem nabytí účinnosti.

Následující článek je určen zaměstnavatelům, na které se podle zákona o zaměstnanosti vztahuje povinnost plnit tzv. povinný podíl neboli zaměstnávat 4 % osob se zdravotním postižením. Aktuálním se toto téma stává vždy začátkem roku, neboť oznámení o splnění této povinnosti za rok 2016 je třeba učinit do 15. února 2017.

Blíží se konec roku a na něj navazující povinnost agentury práce zaslat úřadu práce přehled o tom, kolik fyzických osob a jakým způsobem zprostředkovala za uplynulý kalendářní rok. Tato oznamovací povinnost jí vyplývá z ust. § 59 odst. 2 zákona o zaměstnanosti.

Jeden z nástrojů pasivní politiky zaměstnanosti, jímž je podpora v nezaměstnanosti, má poměrně explicitně stanovená pravidla, kdy ji lze uchazeči o zaměstnání přiznat, po jakou podpůrčí dobu a rovněž v jaké výši, stejně tak jako důvody pro přerušení či zastavení poskytování nebo její vrácení. Může však nastat, a v praxi samozřejmě nezřídka nastává, i situace, kdy pravidla pro výpočet výše podpory v nezaměstnanosti z posledního příjmu uchazeče o zaměstnání (důchodově pojištěné zaměstnání nebo jiná výdělečná činnost) aplikovat nelze, a to z důvodů vyjmenovaných v ust. § 51 odst. 1 zákona o zaměstnanosti.

Série článků věnovaných kontrole bude ukončena tímto dílem, kde se budeme věnovat opravnému prostředku proti protokolu o kontrole a tomu, co může po konstatovaných porušeních a vypořádání námitek ze strany orgánů inspekce práce ještě následovat, když současně budou nastíněny i některé související problematické okruhy. Opět při rozboru problematiky budeme vycházet především z kontrolního řádu a zákona o inspekci práce.

Tento článek navazuje na první část a bude se tedy snažit popsat další milníky, které se mohou v kontrolním procesu objevit po shromáždění podkladů, kterým byl minulý článek zakončen. Jak již bylo zmíněno v předcházející části, předmětná problematika je nazírána optikou zákona o inspekci práce a zákona o zaměstnanosti jako speciálních předpisů ke kontrolnímu řádu.

Zaměstnávání zahraničních zaměstnanců českými zaměstnavateli není v posledních letech jevem nijak mimořádným. Z hlediska postupu zaměstnavatele však musíme důsledně rozlišovat, odkud zaměstnanci pocházejí.

Dynamicky se rozvíjející vnitřní trh Evropské unie („EU“) vede stále více podniků k vysílání pracovníků do zahraničí v rámci nadnárodního poskytování služeb. Pro stanovení minimální ochrany vysílaných pracovníků, kterou by měli zaměstnavatelé v takových situacích dodržovat, a předejití zneužití importu levnější pracovní síly, byla přijata směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb („Směrnice“).

Tento článek má za úkol uvést popis jednotlivých fází kontroly, které představují pomyslné milníky v kontrolním procesu a od kterých se následně odvíjí práva a povinnosti osob kontrolovaných a případně inspektorů. Neméně důležitou fází jsou pak úkony navazující na kontrolu, případně speciální úkony, které je možné činit na základě zákona o inspekci práce. Daná problematika je v tomto článku kromě již zmiňovaného předpisu nazírána také optikou kontrolního řádu a zákona o zaměstnanosti.

Jednou z oblastí, kterou zákon o zaměstnanosti reguluje, je zaměstnávání osob se zdravotním postižením, když se nepochybně jedná o skupinu osob, které na trhu práce potřebují určitou pomoc za účelem usnadnění možnosti pracovního uplatnění. Institutů, které mají tomuto pracovnímu uplatnění napomoci, je v zákoně o zaměstnanosti zakotveno několik, nicméně elementárním prvkem pro posuzování toho, zda se na konkrétní fyzickou osobu tato část zákona o zaměstnanosti vztahuje, je nejprve definování osoby se zdravotním postižením pro účely zákona o zaměstnanosti, přičemž definování tohoto pojmu je úkolem tohoto článku.

Problematika nelegální práce, která je i nadále jednou z nejzásadnějších oblastí zaměstnanosti a pracovního práva obecně, nemá odraz pouze ve správním právu, resp. ve správním trestání, byť tato rovina nelegální práce jednoznačně dominuje v preventivní, kontrolní i sankční činnosti správních orgánů, zejména orgánů inspekce práce a celní správy, když nelze opomíjet ani tu rovinu nelegální práce, která má svůj odraz v rovině trestněprávní. Základní náhled na trestněprávní rovinu, která je v praxi, z pochopitelných důvodů, oproti správnímu trestání poměrně opomíjena, by měl přinést tento článek.

Tento článek má poukázat v kontextu rozsudků Nejvyššího správního soudu na smysl těch ustanovení zákona o zaměstnanosti, která se dotýkají soustavné přípravy na budoucí povolání1), neboť posuzování této skutečnosti může být, jak vyplyne z popsaného, často předmětem nesprávných závěrů. Soustavná příprava na budoucí povolání se může promítnout jak např. do posouzení skutečnosti, zda došlo k umožnění výkonu nelegální práce cizince, tak na druhé straně např. do vedení uchazeče o zaměstnání v evidenci úřadu práce.

Pohyb osob a související pojištění v systémech sociálního zabezpečení jsou v rámci Evropské unie upraveny Nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení včetně prováděcího nařízení č. 987/2009. Tato nařízení představují základní a závazné normy, které jsou postaveny nad národní právní předpisy jednotlivých států. V současné době postupují podle těchto nařízení nejen státy Evropské unie, ale jsou aplikována i vůči občanům a institucím z Norska, Islandu, Lichtenštejnska a Švýcarska.

Firma (fyzická osoba) hodlá vyslat své zaměstnance do Nizozemka na práce na nemovitosti (řemeslníci-elektrikáři). Budou zde pracovat 2 týdny, pak se budou vracet zpět do ČR, kde budou týden a pak zase pojedou pracovat. Celá zakázka by neměla trvat déle než 3 měsíce. Prosím o informaci, jak to bude s odvodem sociálního a zdravotní pojištění a daně z příjmů v jejich mzdách? Budu stále odvádět odvody z mezd do České republiky? Je potřeba tyto skutečnosti hlásit na okresní správu nebo zdavotní pojišťovnu? Na co si máme dát pozor?

Zaměstnávání Zaměstnávání je forma závislého vztahu zaměstnance na zaměstnavateli, kdy zaměstnanec provádí činnost podle pokynů zaměstnavatele v době a na místě zaměstnavatelem k tomu určeném, za předem dohodnutou odměnu...

Tento článek se zabývá dvěma rozsudky Nejvyššího správního soudu, které ve svém důsledku představují jednak zásadní dopad pro činnost Úřadu práce České republiky při aplikaci předmětného ustanovení zákona o zaměstnanosti v praxi, a jednak představují ustálení přezkumné činnosti správních soudů v oblasti neposkytnutí příspěvku na zaměstnávání osob se zdravotním postižením.

Začátkem nového roku se stává aktuální plnění povinnosti zaměstnávat 4% osob se zdravotním postižením na celkovém počtu zaměstnanců, tedy plnění povinného podílu, povinnosti uložené zákonem o zaměstnanosti. Článek je tradičně určen těm, kterých se povinnost týká, tj. zaměstnavatelům s více než 25 zaměstnanci. Vzhledem k významným změnám zákona o zaměstnanosti od 1.1.2015 bude jistě užitečné podívat se, jak se v praxi projevily v rámci plnění výše uvedené povinnosti.

Obsahem tohoto článku je komentář ke dvěma rozsudkům, které se týkají zaměstnávání cizinců, resp. umožnění výkonu nelegální práce cizinci, který ke svému zaměstnání potřeboval povolení k zaměstnání, nezveřejnění (a také nenabízení místa zaměstnanci) a nenabízení pracovního místa zaměstnavateli, který chtěl cizince zaměstnávat, avšak hlášené volné pracovní místo bylo v rozporu s podmínkami zákona o zaměstnanosti.

Jsme střední škola, příspěvková organizace zřízená krajem, s více než 25 zaměstnanci. Nemáme zaměstnance se ZPS, řešíme situaci nákupem zboží s tzv. náhradním plněním. Za kolik Kč musíme nakoupit zboží s tzv. náhradním plněním v roce 2015, aby nám to nahradilo zaměstnávání jednoho zaměstnance ze ZPS?