Přijatá na zasedání Kolegia expertů AKV ve Škoda Auto, a.s., Mladá Boleslav, dne 12. 3. 2019 – I. část
1. SJEDNÁNÍ KRATŠÍ PRACOVNÍ DOBY A JEJÍ ZMĚNA
- Někteří členové Kolegia se setkávají s případy, kdy zaměstnavatel sjedná se zaměstnancem kratší pracovní dobu ve smyslu ustanovení § 80 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZP“), ve skutečnosti ale zaměstnanec vykonává práci na základě dohody se zaměstnavatelem v rozsahu i několikanásobně vyšším (pracovní doba je sjednána v délce např. 2 hodiny za týden, ale zaměstnanec vykonává práci pravidelně v rozsahu 12 hodin týdně a s tímto rozsahem zaměstnavatel počítá). Práce nad sjednanou kratší pracovní dobu přitom není do stanovené týdenní pracovní doby prací přesčas – viz ustanovení § 78 odst. 1 písm. i) ZP.
- Bez ohledu na rozsah reálně vykonávané práce při posouzení překážek v práci nebo práva zaměstnance na dovolenou vychází zaměstnavatel z původně sjednaného tzv. pracovního úvazku. Tuto délku pracovní doby promítne pak rovněž do výpočtu průměrného měsíčního (čistého) výdělku pro účely určení výše odstupného nebo podpory v nezaměstnanosti ze strany Úřadu práce. Je takový postup zaměstnavatele v souladu se zákonem, nebo se mu může zaměstnanec nějak bránit?
Stanovisko
- Pokud by byl výkon práce zaměstnance nad rámec sjednané kratší pracovní doby pravidelný a systematický, opakovaně a dlouhodobě by se u zaměstnavatele promítal – byť jen fakticky – do rozvrhu týdenní pracovní doby (do potřeby zaměstnavatele co do výkonu práce) a zaměstnanec by proti rozdílu skutečně vykonávané práce oproti sjednané kratší pracovní době ničeho nenamítal, lze dle Kolegia usuzovat, že došlo k ústní nebo konkludentní (mlčky provedené) dohodě mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem o změně obsahu pracovního poměru (pracovní smlouvy) co do délky pracovní doby. V opačném případě by byl zaměstnanec opakovaně poškozen právě při posouzení jeho práva na pracovní volno při překážkách v práci, včetně dočasné pracovní neschopnosti, práva na dovolenou nebo při výpočtu průměrného měsíčního výdělku, kde je délka týdenní pracovní doby jedním ze základních parametrů. Kdyby vznikla pochybnost o tom, jak zmíněnou „praxi“ vyložit, je třeba vycházet z ustanovení § 18 ZP o použití výkladu pro zaměstnance nejpříznivějšího.
- Jak vyplývá z ustanovení § 564 zákona č. 89