Souhlas s výkonem jiné výdělečné činnosti zaměstnance

Vydáno: 12 minut čtení

Není vyloučeno, aby zaměstnanec konal vedle svého zaměstnání i jinou výdělečnou činnost. Nejde-li o případy upravené v ustanovení § 303 odst. 3 až 6 zákoníku práce nebo zvláštními právními předpisy, platí, že zaměstnanec je omezen toliko ve vztahu k výdělečné činnosti shodné s předmětem činnosti zaměstnavatele. Takovou výdělečnou činnost může totiž vykonávat jen s jeho předchozím písemným souhlasem.

Právní věta

Souhlas k vedlejší výdělečné činnosti zaměstnance shodné s předmětem činnosti zaměstnavatele může být učiněn nejen jednostranným prohlášením zaměstnavatele, ale může být též součástí vzájemné dohody zaměstnance a zaměstnavatele, jejímž obsahem mohou být i podmínky, za nichž se tento souhlas zaměstnavatele zaměstnanci uděluje.

Je-li podle zákona pouze na rozhodnutí zaměstnavatele, zda zaměstnanci svým souhlasem umožní (vůbec) vykonávat výdělečnou činnost shodnou s předmětem činnosti zaměstnavatele, a může-li tedy neudělením tohoto souhlasu zaměstnanci výkon vedlejší výdělečné činnosti (zcela) zmařit, pak je nepochybně zaměstnavatel také oprávněn svůj souhlas vázat na podmínky, za kterých je pro něj vykonávání výdělečné činnosti zaměstnance shodné s předmětem činnosti zaměstnavatele přijatelné a jejichž stanovením zaměstnanci umožní výkon této výdělečné činnosti (alespoň) v omezené míře. Jsou-li tyto podmínky mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem dohodnuty, představuje jejich nedodržení zaměstnancem nesplnění jeho povinností ze závazků převzatých takovou dohodou, a tedy i porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci („pracovní kázně“).

(z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2021, sp. zn. 21 Cdo 74/2021)

Předmět sporu

  • Vyřešení právních otázek, zda může zaměstnavatel dát zaměstnanci souhlas s vykonáváním výdělečné činnosti, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, s omezeními (podmínkami) sjednanými v dohodě uzavřené se zaměstnancem a jaké má (může mít) důsledky porušení sjednaných omezení (podmínek) zaměstnancem.

Právní úprava

  • § 304 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů – výkon jiné výdělečné činnosti zaměstnancem shodné s předmětem činnosti zaměstnavatele

Skutkový stav (popis případu)

  • Zaměstnanec pracoval u zaměstnavatele na manažerské pozici; současně byl jediným jednatelem a společníkem jiné obchodní společnosti (společnosti s ručením omezením), která měla podle údajů zapsaných v obchodním rejstříku shodný předmět činnosti jako jeho zaměstnavatel.
  • S ohledem na tuto skutečnost uzavřel zaměstnavatel se zaměstnancem písemnou dohodu o podmínkách, při jejichž splnění zaměstnavatel souhlasí s vykonáváním výdělečné činnosti zaměstnance v jiné obchodní společnosti; součástí této dohody bylo též ujednání, že zmíněná obchodní společnost nebude cenově konkurovat ve svém internetovém obchodě internetovým obchodům zaměstnavatele (že musí dodržovat stejné nebo vyšší ceny pro shodné výrobky) a že v případě porušení této dohody se ruší výše uvedený souhlas zaměstnavatele se souběžným podnikáním zaměstnance dle ustanovení § 304 zákoníku práce s plnými právními důsledky, tj. že dalším výkonem výdělečné činnosti by se zaměstnanec dopustil porušení „pracovní kázně“ a mohl by s ním být rozvázán pracovní poměr mj. okamžitým zrušením.
  • Zmíněná dohoda mezi smluvními stranami pracovního poměru byla porušena, neboť v internetovém obchodě konkurenční obchodní společnosti byly v určitém čase ceny některých výrobků nižší než v internetovém obchodě zaměstnavatele, přestože byl zaměstnanec skrze svoji družku, která obchod provozovala, vyrozuměn o úpravě cen výrobků ze strany zaměstnavatele (o jejich zdražení); zaměstnavatel to vyhodnotil jako důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru se zaměstnancem pro jeho porušení „pracovní kázně“ zvlášť hrubým způsobem; tomu se zaměstnanec bránil soudní žalobou.

Argumenty zaměstnance (a soudů nižších stupňů)

  • Porušením dohody ze strany zaměstnance nedošlo k jejímu zrušení, protože zaměstnanec nebyl zaměstnavatelem vyrozuměn o porušení dohody či o jejím následném zrušení ani jím nebyl vyzván, aby svoji výdělečnou činnost ukončil.
  • K odvolání souhlasu zaměstnavatele s výdělečnou činností zaměstnance musí dojít výslovně, v písemné formě a s uvedením důvodů; je nezbytné, aby byl zaměstnanec o odvolání souhlasu zaměstnavatele výslovně informován, protože ne každé porušení stanovených podmínek mezi stranami musí znamenat, že zaměstnavatel již nebude tolerovat výdělečnou činnost svého zaměstnance.
  • Ustanovení § 304 odst. 2 zákoníku práce je ustanovením kogentním, které má za cíl ochranu právní jistoty zaměstnance; jestliže dohoda mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem stanovila, že v případě porušení cenové dohody ze strany zaměstnance dojde k automatickému zrušení – tedy odvolání – souhlasu zaměstnavatele, je takové ujednání v přímém rozporu s ustanovením § 304 odst. 2 zákoníku práce; jde přitom o rozpor s kogentním ustanovením, které má za následek částečnou neplatnost dohody v tomto bodě, neboť jde o porušení ustanovení, jehož účelem je ochrana postavení zaměstnance jako slabší strany pracovněprávního vztahu a současně zajištění jeho právní jistoty.
  • Pokud by zaměstnavatel souhlas s výdělečnou činností zaměstnance v souladu se zákonnými požadavky odvolal a zaměstnanec by nesplnil svoji povinnost bez zbytečného odkladu výdělečnou činnost ukončit, pak teprve by došlo k porušení jeho povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, jehož důsledkem by mohlo být jednostranné skončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele; porušení cenové dohody je jednáním zaměstnance při jeho podnikatelské činnosti, a nemůže být v žádném případě považováno za porušení „pracovní kázně“; okamžité zrušení pracovního poměru je proto neplatným právním jednáním.

Argumenty zaměstnavatele

  • Zaměstnanec svým jednáním ztratil důvěru zaměstnavatele, porušil sjednané podmínky souhlasu s vykonáváním výdělečné činnosti shodné s předmětem činnosti zaměstnavatele, k jejichž dodržování se zavázal v písemné dohodě, a proto je okamžité zrušení pracovního poměru namístě.
  • Bez nastavení mantinelů souhlasu (podmínek) by zaměstnavatel nikdy souhlas s podnikáním zaměstnance neudělil; kdyby měla být zmíněná dohoda v části obsahující rozvazovací podmínku neplatná, vedlo by to pouze k závěru, že souhlas zaměstnavatele byl stále dán (a dohoda i nadále trvala); trvání dohody (trvání souhlasu) však nemá vliv na skutečnost, že zaměstnanec zákaz uvedený v ustanovení § 304 odst. 1 zákoníku práce porušil, neboť k provozování e-shopu s nižšími cenami neměl souhlas nikdy.
  • Překročil-li zaměstnanec zaviněně rámec uděleného souhlasu, vykonával další výdělečnou činnost bez souhlasu zaměstnavatele, a tedy v přímém rozporu s ustanovením § 304 odst. 1 zákoníku práce.

Z odůvodnění rozhodnutí soudu

  • Pracovní povinnosti jsou zaměstnanci stanoveny právními předpisy (zejména ustanoveními § 301 a § 302 až § 304 zákoníku práce), pracovním řádem nebo jiným vnitřním předpisem zaměstnavatele, pracovní nebo jinou smlouvou anebo pokynem nadřízeného vedoucího zaměstnance; jednoticím kritériem pro všechny druhy těchto povinností je, že vyplývají z pracovního poměru nebo jiného pracovněprávního vztahu k zaměstnavateli; jednání zaměstnance, jímž nebyly porušeny povinnosti z pracovněprávního vztahu, nemůže být posouzeno jako porušení pracovních povinností.
  • O povinnost vyplývající z právních předpisů vztahující se k zaměstnancem vykonávané práci jde ve smyslu ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) a § 52 písm. g) zákoníku práce nejen tehdy, ukládá-li ji zaměstnanci zákon nebo jiný obecně závazný právní předpis; zaměstnanci jsou povinni (mají právní povinnost) plnit závazky, které jim vznikly – kromě kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu nebo pokynu nadřízeného vedoucího zaměstnance – na základě pracovní smlouvy nebo jiné smlouvy (dohody) uzavřené mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem; nesplnění povinností z těchto závazků převzatých smlouvou (závazkových právních vztahů) nepochybně představuje rovněž porušení „pracovní kázně“ a může být tedy důvodem k rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením nebo výpovědí.
  • Zaměstnanci obecně mohou vykonávat výdělečnou činnost vedle svého zaměstnání vykonávaného v základním pracovněprávním vztahu (tj. v pracovním poměru nebo v právním vztahu založeném některou z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr), nicméně tato jejich další výdělečná činnost nesmí zasahovat do oprávněného zájmu jejich zaměstnavatele; výkon této další činnosti by neměl vést k případné možnosti zneužití informací nabytých v souvislosti s výkonem zaměstnání a ke konkurenčnímu střetu zájmů mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, případně třetí osobou, pro niž zaměstnanec výdělečnou činnost vykonává; ustanovení § 304 odst. 1 zákoníku práce proto upravuje zákonné omezení zaměstnance vykonávat výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, po dobu trvání pracovního poměru; toto omezení se však nevztahuje na výkon vědecké, pedagogické, publicistické, literární a umělecké činnosti.
  • Výdělečnou činností se rozumí každá právem dovolená činnost, která je vykonávána za účelem získání majetkového prospěchu; tato činnost může být vykonávána v pracovněprávním vztahu (v pracovním poměru nebo na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr), samostatně (vlastním jménem a na vlastní odpovědnost) nebo prostřednictvím obchodní společnosti, v níž je zaměstnanec společníkem; je-li takovou obchodní společností společnost s ručením omezeným, může se o výkon výdělečné činnosti ve smyslu ustanovení § 304 odst. 1 zákoníku práce jednat tehdy, jestliže se zaměstnanec ve společnosti s ručením omezeným podílí (kromě výkonu práv a povinností společníka vyplývajících jen z jeho kapitálové účasti ve společnosti) na činnosti společnosti vymezené předmětem činnosti (podnikání) zapsaným v obchodním rejstříku, jako je tomu například tehdy, vykonává-li zaměstnanec funkci jednatele společnosti s ručením omezeným konkurující jeho zaměstnavateli.
  • Výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, u něhož jsou zaměstnáni, mohou zaměstnanci vykonávat jen s jeho předchozím písemným souhlasem; tento předchozí písemný souhlas je jednostranným právním jednáním, kterým zaměstnavatel projevuje svou vůli souhlasit s tím, aby zaměstnanec vedle svého zaměstnání vykonávaného v základním pracovněprávním vztahu vykonával výdělečnou činnost shodnou s předmětem činnosti zaměstnavatele; byl-li tento souhlas zaměstnavatelem řádně udělen, nemůže se zaměstnanec výkonem výdělečné činnosti, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, dopustit porušení „pracovní kázně“; jednostranně udělený souhlas k vedlejší výdělečné činnosti zaměstnance shodné s předmětem činnosti zaměstnavatele může zaměstnavatel kdykoli odvolat; odvolání musí být písemné a zaměstnavatel je povinen v něm uvést důvody změny svého rozhodnutí; zaměstnanec je pak povinen bez zbytečného odkladu výdělečnou činnost skončit způsobem vyplývajícím pro její skončení z příslušných právních předpisů (viz ustanovení § 304 odst. 2 zákoníku práce).
  • V projednávané věci se zaměstnanec v dohodě o podmínkách, za jejichž splnění zaměstnavatel souhlasil s vykonáváním jeho výdělečné činnosti shodné s předmětem činnosti zaměstnavatele, zavázal, že společnost, jejímž byl jediným jednatelem a společníkem, nebude cenově konkurovat ve svém internetovém obchodě internetovým obchodům zaměstnavatele, a že proto musí dodržovat stejné nebo vyšší ceny pro shodné výrobky; nedodržel-li zaměstnanec tento svůj závazek, neboť ceny výrobků v internetovém obchodě provozovaném zmíněnou společností byly u jednotlivých výrobků „o řádově desítky korun“ nižší než ceny v internetovém obchodě zaměstnavatele, porušil tím povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci; bylo-li toto porušení pracovní povinnosti zaměstnancem zaviněno (alespoň z nedbalosti) a dosáhlo-li intenzity porušení pracovní povinnosti zvlášť hrubým způsobem, mohlo být právně postižitelné jako důvod k rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením ze strany zaměstnavatele.
  • Závěr odvolacího soudu, že porušení „cenové“ dohody mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem nemůže být považováno za porušení „pracovní kázně“ a že k porušení pracovní povinnosti ze strany zaměstnance by došlo teprve tehdy, kdyby zaměstnavatel souhlas s výdělečnou činností zaměstnance v souladu s ustanovením § 304 odst. 2 zákoníku práce odvolal a zaměstnanec by nesplnil svoji povinnost bez zbytečného odkladu výdělečnou činnost ukončit, není správný; správný proto nemůže být ani rozsudek, který je na tomto závěru založen, a tedy se zrušuje.