Vzor: Jmenování

Vztah k právním předpisům

• § 33 zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce

Ustanovení a předpisy související

• § 11, § 35, § 40, § 73 a 73a zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce

Pojmové znaky

Vznik pracovního poměru, Jednostranné právní jednání, Vedoucí zaměstnanec

Základní pojmy

Jmenování je jednostranné právní jednání, kterým se zakládá pracovní poměr u vedoucích zaměstnanců uvedených v zákoně.

Vedoucí zaměstnanci zaměstnavatele jsou zaměstnanci oprávnění na jednotlivých stupních řízení stanovit a ukládat podřízeným zaměstnancům pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jejich práci a dávat jim k tomu závazné pokyny.

Náležitosti

Ačkoliv zákoník práce obsahové náležitosti jmenování výslovně nestanoví, mělo by (ze jmenovacího dekretu, dopisu) jasně vyplývat:

• určení jmenovaného zaměstnance (tj. kdo je jmenován),
• označení příslušného subjektu (např. vedoucí organizační složky státu), který jmenuje (tj. kým je jmenován),
• určení pracovního místa, na které je zaměstnanec jmenován,
• místo, kde bude práce vykonávána,
• den nástupu do práce.

Specifika

Jmenování je jednostranné právní jednání, kterým se zakládá pracovní poměr pouze u vedoucích zaměstnanců v oblasti veřejné správy stanovených zvláštním právním předpisem; nestanoví-li to zvláštní právní předpis, zakládá se takto pouze u vedoucího organizační složky státu, organizačního útvaru organizační složky státu, organizačního útvaru státního podniku, organizačního útvaru státního fondu, příspěvkové organizace, organizačního útvaru příspěvkové organizace a organizačního útvaru v Policii České republiky.

Pracovní poměr vzniká dnem, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo. Jmenování provádí ten, kdo je k tomu příslušný podle zvláštního právního předpisu, popřípadě osoba uvedená v § 33 odst. 4 zákoníku práce. Uvedené osoby mohou zaměstnance z vedoucího pracovního místa také odvolat. Vedoucí zaměstnanec se tohoto místa může rovněž vzdát.

Zaměstnanec může být na vedoucí pracovní místo jmenován na dobu neurčitou nebo na dobu určitou.

Ačkoli je jmenování jednostranným právním jednáním, je platnost vzniku pracovního poměru na jeho základě podmíněna souhlasem jmenovaného zaměstnance; souhlas může být vyjádřen i tím, že jmenovaný začal práci na příslušném pracovním místě vykonávat (tj. konkludentně).

Před vznikem pracovního poměru může být v souvislosti s jmenováním sjednána také zkušební doba.

Jmenování na vedoucí pracovní místo, k němuž dojde až po vzniku pracovního poměru (tj. pokud zaměstnanec již u zaměstnavatele pracuje na základě pracovní smlouvy), je považováno za změnu pracovního poměru.

Forma

Formální náležitosti jmenování zákon výslovně nestanoví. Z důvodu snazší prokazatelnosti a větší jistoty v pracovněprávních vztazích se doporučuje písemná forma (v podobě jmenovacího dekretu či dopisu).

Poznámky

Pokud by se jmenovaným zaměstnancem byla sjednávána zkušební doba, nemůže být takové ujednání součástí jmenovacího dekretu, ale je nutné ji dohodnout samostatně ve zvláštní dohodě nejpozději v den, který byl uveden jako den jmenování na vedoucí pracovní místo (srov. § 35 odst.3).

Literatura a judikatura

 Doporučená literatura:

• Bognárová, V., Pracovní poměr založený jmenováním, Právo a zaměstnání 9/1996
• Šubrt, B., K problematice jmenování vedoucích zaměstnanců, Práce a mzda 7/1998
• Kalenská, M., K pracovním vztahům manažerů, Právo a zaměstnání 9-10/1999
• Chládková, A., Bukovjan, P., Personalistika, Praha, Wolters Kluwer, 2012
• Turčín, J., Ke vzniku pracovního poměru jmenováním u obcí, Právní rádce 2010, č.8

Doporučená judikatura:

• NS 21 Cdo 512/2001,
• NS 21 Cdo 1912/2001,
• NS 21 Cdo 2339/2003
• NS 21 Cdo 1287/2004,
• 29 Odo 550/2006,
• NS 21 Cdo 1590/2010