pracovní povolení

V daném případě byl cizinec z Korejské republiky kontrolován při výkonu své pracovní, manažerské činnosti v kanceláři, pro kterou však neměl platné vízum ani povolení k pobytu. Policie i soud potvrdily, že absence těchto dokladů je zásadní překážkou pro výkon práce a důvodem pro vyhoštění, a to bez ohledu na kvalifikaci či skutečnost, že cizinec pro výkon práce nepotřebuje pracovní povolení. Trest správního vyhoštění pro cizince tak platí i přes skutečnost, že jako občan Korejské republiky nepotřebuje k cestování za účelem turistického nebo jiného nevýdělečného pobytu vízum a zároveň má díky nařízení vlády tzv. volný vstup na český trh práce. Případ dobře ilustruje rizika, která souvisejí se zaměstnáváním cizinců a která se nemusejí často omezovat pouze na finanční pokuty.  Dvě základní podmínky legálního zaměstnání cizinců Obecně platí, že občané zemí mimo EU, EHP a Švýcarsko musejí mít pro svůj pobyt a práci v České republice platné povolení. To se týká jak povolení k pobytu, tak i povolení k práci. Existuje ovšem i celá řada výjimek z těchto povinností. Zákon o zaměstnanosti vyjmenovává případy, kdy cizinci mohou pracovat bez pracovního povolení, tedy kdy mají volný přístup na trh práce. V praxi si ale osoby s volným přístupem na trh práce často neuvědomují, že tyto výjimky slouží pouze v rovině pracovní, nikoliv pobytové. Proto musejí disponovat platným vízem nebo povolením k pobytu. V opačném případě by se totiž mohlo jednat o výkon nelegální práce, která může mít velmi vážné důsledky jak pro cizince samotného, tak pro jeho zaměstnavatele.   Dopady do praxe a doporučení Zaměstnavatelé by si měli vždy ověřit, jaký typ povolení jejich zaměstnanci mají, a zajistit jejich soulad s imigrační a pracovněprávní legislativou po celou dobu trvání zaměstnání. Výše uvedený příklad ukazuje, že kontroly cizinecké policie a inspekce práce se mohou dotknout i kancelářských pracovníků. Prohřešky jsou přitom poměrně nekompromisně postihovány. Absence potřebných dokladů může vést ke zrušení nebo neprodloužení povolení k pobytu cizince, případně – jak ukazuje i tento případ – až k jeho vyhoštění z území ČR. Další sankce hrozí zaměstnavateli: například finanční pokuta až do výše 10 milionů korun, vyřazení z dotačních nebo migračních programů, anebo i udělení zákazu činnosti. Doporučujeme proto pravidelně kontrolovat typ i platnost pobytových oprávnění všech zahraničních zaměstnanců a nastavit interní procesy tak, aby byla tato povinnost vždy splněna. 

  V pondělí 12. ledna 2026 v 09,30 hod. dojde k přidání měsíční kapacity do systému MPO pro přidělování jedinečných kódů v rámci Programu kvalifikovaný zaměstnanec. Kapacita bude do systému MPO přidána v 9,30 hod. a poté bude až do 10,00 hod. zablokovaná. Vyklikávat kapacitu bude možné až od 10,00 hod. Kapacita bude přidána pro všechny země zařazené do Programu kvalifikovaný zaměstnanec s výjimkou Běloruska, kde stále platí zastavení příjmu žádostí o víza a pozastavení možnosti podávání žádostí o zařazení do programů ekonomické migrace. Přehled měsíční kapacity, která bude pro jednotlivé země přidána dne 12. ledna 2026, najdete níže: Mongolsko: 264 míst (roční kvóta – 3170) Filipíny: 858 míst (roční kvóta – 10300) Srbsko a Černá hora: 158 míst (roční kvóta – 1900) Moldavsko: 125 míst (roční kvóta – 1500) Indie: 50 míst (roční kvóta – 600) Kazachstán: 41 míst (roční kvóta – 500) Arménie: 45 (roční kvóta - 550) Gruzie: 50 míst (roční kvóta – 600) Severní Makedonie: 33 míst (roční kvóta – 400) Thajsko: 8 míst (roční kvóta – 100)   Stav volných kapacit je možné sledovat ZDE.

Milí uživatelé, v novém čísle Týdeníku Podtrženo, sečteno informujeme o nové povinnosti zaměstnavatele při zaměstnávání zaměstnanců ze zahraničí a věnujeme se nové evidenci zaměstnanců, která od července 2026 zásadně změní povinnosti zaměstnavatelů. Přinášíme také přehled průměrných mezd v krajích, návrh daňové reformy zaměřené na nižší zdanění práce, upozornění na limity projektu JMHZ a novinky z Portálu inspekce práce, který umožňuje podávat podněty elektronicky.

Zaměstnávání cizinců ze třetích zemí, tj. z nečlenských zemí EU, je v České republice možné na základě specifického oprávnění. Suverénně nejužívanějším takovým oprávněním je zaměstnanecká karta, tedy povolení k dlouhodobému pobytu za účelem výkonu zaměstnání.

Základní informace Pracovní poměr může skončit buď na základě pracovněprávního jednání nebo právní události. Mezi právní události se řadí mj. skončení pracovního poměru cizince nebo fyzické osoby bez státní příslušnosti z důvodu zrušení povolení k pobytu. Pracovní poměr cizince nebo fyzické osoby bez státní příslušnosti v případě, že neskončil již jiným způsobem, končí dnem, kterým má skončit jejich pobyt na území České republiky podle vykonatelného rozhodnutí o zrušení povolení k pobytu.

Žádost o povolení k zaměstnání (neboli také pracovní povolení) ztrácí v důsledku legislativních změn v posledních letech na své relevanci a ustupuje novým typům pobytů, které v sobě obsahují kromě povolení k pobytu i povolení k zaměstnání (tzv. karty: zaměstnanecká karta, modrá karta nebo karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance).

Žádost o povolení k zaměstnání (neboli také pracovní povolení) ztrácí v důsledku legislativních změn v posledních letech na své relevanci a ustupuje novým typům pobytů, které v sobě obsahují kromě povolení k pobytu i povolení k zaměstnání (tzv. karty: zaměstnanecká karta, modrá karta nebo karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance).

Dle vnitřní směrnice společnosti jsou náklady na žádost o pracovní povolení/vízum budoucího zaměstnance hrazeny společností. Lze tyto náklady považovat za daňově účinný náklad a bude pro budoucího zaměstnance tento nepeněžní příjem osvobozen od daně?

Jakým způsobem se bude zdaňovat daní z příjmů a vůbec uzavírat dohoda o provedení práce s cizincem, rezidentem USA, který by prováděl pro českou firmu na území USA korekce a překlady odborných textů. Je potřeba nějaké pracovní povolení? Je vůbec nutné uzavírat pracovněprávní vztah?

Vysílání zaměstnanců v rámci směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb (dále jen „směrnice o vysílání pracovníků“) je na národní úrovni ošetřeno rovněž zákonem č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Recentní rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) vztahující se k vysílání cizinců z tzv. třetích států svědčí o tom, že jeho dosavadní způsob interpretace těchto předpisů ve vztahu k vyslaným cizincům a jejich zaměstnavatelům vnáší do praxe spíše nejasnosti.