Pracovní úrazy - strana 5

Zaměstnanec pracuje ve firmě od 5. 1. 2015. Má rovnoměrně rozvrženou pracovní dobu, pracuje 7,5 hodin denně, 5 dnů v týdnu. Dovolená na zotavenou je poskytována v délce 20 dní. Zaměstnanec je od 12. 6. 2019 v pracovní neschopnosti (pracovní úraz). K 30. 11. 2019 je potvrzeno trvání pracovní neschopnosti a předpokládá se, že neschopnost bude trvat do února 2020. Celkový počet zaměškaných směn = 13 + 23 + 22 + 21 + 23 + 21 + 22 = 145 směn za jednotlivé měsíce k 31. 12. 2019. Za prvních 100 zaměškaných směn se dovolená krátí o 1/12, za dalších 21 zaměškaných směn o další 1/12. V tomto případě tedy bude kráceno o 3/12, tedy 5 dní? Je správně do počtu zaměškaných směn počítat i svátky připadající na pracovní směnu a nebrat v potaz letní a zimní celopodnikovou dovolenou? Postupuje se v případě pracovní neschopnosti z důvodu pracovního úrazu jiným způsobem? 

Častým a přetrvávajícím nešvarem u mnoha zaměstnavatelů bývá dlouhodobé tolerování porušování bezpečnostních předpisů. To však často vede ke vzniku pracovních úrazů zaměstnanců. Dalším případem z našeho pravidelného seriálu kazuistik pracovních úrazů a nehod vzniklých při výkonu práce je případ pracovního úrazu při obsluze stavebního stroje. Tentokrát půjde o případ chybné obsluhy vrtné soupravy, která byla ve špatném technickém stavu a kterou obsluhoval nekvalifikovaný a zdravotně nezpůsobilý zaměstnanec. Tato hrozivá kombinace nedostatků nakonec vedla k závažnému úrazu.

O řadě případů, které jsme popsali v našich předchozích článcích, by se dalo říci, že byly důsledkem náhody nebo běžného opomenutí při práci. Jiné měly poněkud složitější příčiny, kdy hlavní roli v nich sehrály organizační pochybení. V životě se ale můžeme občas setkávat i s takovými situacemi, které s oblibou spojujeme s nechvalně proslulými Murphyho zákony. Ty obecně označují širokou škálu různých rčení či epigramů týkající se lidského selhání či hříček osudu. Základní formou všech těchto "zákonů schválnosti" je přitom tvrzení, že "co se může pokazit, to se pokazí". A právě v tomto duchu lze s jistou nadsázkou označit i tento případ. Ten se totiž vyznačuje tím, že "kdo mohl udělat něco špatně, ten to dotáhl až k totální zkáze".

Osobní automobily a jiná motorová vozidla jsou dnes již nedílnou součástí našich životů. Je proto pochopitelné, že hrají velmi důležitou roli též ve vztazích mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. Vzhledem k tomu, že užití firemních či vlastních vozů zaměstnanci při výkonu práce má mnohé dopady do pracovněprávních vztahů, je vhodné tyto právní aspekty shrnout. Cílem tohoto příspěvku je proto takové shrnutí a obecný výklad k právnímu režimu užívání firemních vozidel zaměstnanci.

V souladu s § 271m zákoníku práce při zjišťování průměrného výdělku pro účely náhrady škody při pracovním úrazu je rozhodným obdobím předchozí kalendářní rok, je-li toto rozhodné období pro zaměstnance výhodnější. Jak je to v případě, kdy zaměstnanec uzavře pracovní poměr v průběhu předchozího kalendářního roku, lze vzít dobu od uzavření pracovního poměru do konce roku jako rozhodné období a srovnávat jej s předchozím čtvrtletím nebo je nutné mít ke srovnání celý kalendářní rok? 

V tomto skutečném případu popíšeme smrtelný pracovní úraz dělníka, na jehož vzniku se, ať již přímo, anebo nepřímo, podíleli všichni aktéři. Tato kauza zřetelně ukáže, jak moc se nevyplácí vnímat otázky BOZP jako cosi obtěžujícího či zbytečného a jak tragicky může skončit běžná rutinní práce, když se lidé nedokáží zamyslet nad možnými riziky.

Elektřina je dobrý sluha, ale zlý pán. Tímto "příslovím" se snažíme uvést další případ z našeho seriálu kasuistik pracovních úrazů a nehod vzniklých při výkonu práce. Tentokrát zveřejněným případem poukážeme na to, že elektřina umí být velmi nebezpečná. Dokonce tak nebezpečná, že dokáže vzít i život nebo vážně poškodit zdraví. Tento případ připomíná často opomíjenou zásadu, že opatrné zacházení s elektrickými zařízeními, která jsou pod napětím, a rozumné chování v místech, kde se nachází nebo může nacházet vysoké napětí a elektrické vedení, je vždy namístě.

Kdo a jak provádí srážky ze mzdy nařízené zaměstnanci exekučně v případě, kdy utrpěl pracovní úraz a bude mu od Kooperativy vyplácena náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnost - Kooperativa nebo zaměstnavatel? 

Pracovní úrazy Přesná definice pracovního úrazu je uvedena v § 271k odst. 1 zákoníku práce (dále „ZP“): „Pracovním úrazem pro účely tohoto zákona je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance,...

Jsme rozpočtová organizace, uvedená v § 109 odst. 3 zákoníku práce. Na pracovní cestu vysíláme servisní skupiny služebními vozidly. Pokud řidič (náš zaměstnanec) zaviní dopravní nehodu (bez úmyslu, alkoholu, návykových látek), při které dojde ke zranění členů servisní skupiny, členům servisní skupiny vznikne pracovní úraz. Organizace jim (mimo řidiče) nahradí škodu a nemajetkovou újmu způsobenou pracovním úrazem. Organizaci vznikne škoda na vozidle a škoda v důsledku náhrady újmy způsobené pracovními úrazy členů servisní skupiny, jejichž náhradu bude požadovat na řidiči. Může organizace v tomto případě požadovat na viníkovi (řidiči) náhradu škody (na majetku a na zdraví) vyšší, než stanovuje zákoník práce - čtyřapůlnásobek průměrného měsíčního výdělku? Mohou přepravované osoby požadovat náhrady po řidiči?

Případy, které jsme na stránkách tohoto časopisu popsali v předchozích šesti článcích, by bylo možné označit jako tragické nehody. Jednalo se vždy o důsledek selhání člověka nebo organizace práce, což jsou ale příčiny veskrze předvídatelné, a lze jim tu lépe, tu hůře předcházet. Ovšem případ, kterému se budeme věnovat tentokrát, je spíše ze skupiny bizarních jevů. Dobře totiž demonstruje fakt, že i nehoda může být náhoda, a tedy že i jevy s teoreticky nulovou pravděpodobností se v životě stávají. Naštěstí tentokráte bude mít náš příběh dobrý konec, tedy alespoň z pohledu zraněného pracovníka, který hrůzně vypadající zranění přežil a za dva týdny už zase běhal po lešení.

Jaký průměr pro náhrady se má použít při proplácení náhrad za absenci při pracovním úrazu? Za předchozí čtvrtletí, za předchozích 12 měsíců, nebo ten, který je výhodnější?

Mimořádné události vznikající na železnici, resp. při činnostech zajišťujících bezpečný provoz železnice, končí zpravidla závažnými následky. Případ, o němž bude řeč tentokrát, se zaměří na jednu poměrně smutnou událost, při které zbytečně zemřeli dva lidé. Jak už to ale obvykle bývá, i tentokráte se nebude jednat jen o výčet pochybení jednotlivců, ale především o řetězení řady organizačních pochybení, které si nakonec vybraly tu největší daň.

Chtěla bych poprosit o radu v souvislosti s uznaným zjištěným onemocněním jako ohrožení nemocí z povolání (§ 347 odst. 1 zákoníku práce). Bohužel jsme se s touto problematikou ještě nesetkali. Naše zaměstnankyně vykonávala funkci masérky od 1. 1. 2001 – 30. 6. 2018 (15 360 Kč hrubá mzda). Od 1. 7. 2018 začala vykonávat funkci sanitářky (14 310 Kč hrubá mzda). Od 18. 12. 2018 do 7. 5. 2019 je v pracovní neschopnosti, 8. 5. 2019 znovu nastoupila do práce. Dne 25. 4. 2019 jí bylo uznáno ohrožení nemoci z povolání od 7. 6. 2018. Problematika mě zajímá z pozice mzdové účtárny a souvisejících povinností. Jaké doklady je nutné mít ve mzdové účtárně doloženy? Jednorázového odškodnění se vypočítá za období 7. 6. 2018 – 7. 5. 2019 – ke dni vzniku (rozhodné období pro určení průměrné mzdy 1. Q 2018), nebo pouze za období 18. 12. 2018 do 7. 5. 2019 - pracovní neschopnost (rozhodné období pro určení průměrné mzdy 3. Q 2018)? Od 8. 5. 2019 bude probíhat odškodňování měsíčně až případně do doby skončení pracovního poměru, z jakého průměrného výdělku? Je pravdou, že na ohrožení nemoci z povolání se nevztahuje zákonné pojištění zaměstnavatele, tudíž pojišťovna nic nevyplácí? Veškerá povinnost je tedy na zaměstnavateli. Odvádí se z náhrady sociální a zdravotní pojištění, daň z příjmů? Bylo by dobré mít se zaměstnankyní uzavřenou dohodu o tom, jakým způsobem a v jakém časovém intervalu jí náhrada na ztrátě na výdělku bude vyplácena? 

Každý námi popisovaný případ, které čerpáme z archivů soudních znalců, je jiný, ale většinou má podobnou příčinu, kterou je porušení právních a ostatních předpisů a pokynů v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Cílem představení některých řešených případů je poukázat na závady, nedostatky a selhání lidského činitele v oblasti BOZP, které mají většinou tragické následky. Budeme vděčni, pokud prezentované případy přispějí alespoň ke snížení počtu pracovních úrazů v praxi.

V rámci právní úpravy odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění stále přetrvává dvoukolejný systém, kdy s ohledem na odlišná kritéria pro výpočet těchto nemajetkových újem nelze vyloučit různou výši vypočtené náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění, a to v závislosti na povaze újmy na zdraví spadající do právní úpravy občanského zákoníku či zákoníku práce.

V předchozích třech článcích jsme prezentovali případy závažných pracovních úrazů vzniklých při práci s manipulační technikou. Tento čtvrtý případ tuto oblast doplní o relativně banální událost, která byla způsobena prostou lidskou hloupostí. Na první pohled by se mohlo zdát, že věnujeme pozornost něčemu, co snad ani za to nestojí. Ovšem pozornému čtenáři po přečtení tohoto článku jistě dojde, jak moc nebezpečná mohou být právě i jen drobná lidská selhání.

Počet smrtelných pracovních úrazů v roce 2017 klesl proti roku předcházejícímu o 11 případů a dosáhl celkového počtu 94 případů. Tento pokles byl způsoben pouze menším počtem událostí při dopravních nehodách. V prvních deseti letech existence České republiky (1993-2002) se počet případů pohyboval v rozpětí 200-300 za rok (průměrně 250). Potom v letech 2003-2016 se již počet dostal pod hranici 200 případů a činil 100-200 případů za rok (průměrně 142). V roce 2017 se poprvé v historii dostal počet pod hranici 100 případů za rok.

V praxi se často setkáváme s tím, že si pracovní úrazy způsobují zaměstnanci sami, a to především z důvodu podcenění rizik nebo svým nedbalým chováním. Ovšem při bližším zkoumání kořenových příčin řady nehod můžeme odhalit ještě něco jiného, mnohem závažnějšího. Jedná se o nízkou úroveň kultury bezpečnosti. Ta bývá často spojena jak se selháním jednotlivců, tak i celého systému organizace a řízení práce v dané firmě. Tento článek představí jeden ukázkový případ toho, kam až může selhání vedoucích zaměstnanců dojít.

Nový zaměstnanec, ať už se jedná o jeho první, druhé nebo třetí zaměstnání, čelí vysokému riziku zranění nebo poškození zdraví. A proč? Zaměstnanec není dostatečně seznámen s procesy na pracovišti. Statistiky vývoje pracovní úrazovosti v České republice hovoří jasně, k největšímu počtu pracovních úrazů dojde v prvním roce zaměstnání.