Sjednání pracovního poměru na dobu určitou omezuje právní úprava až na výjimky předepsanými pravidly. Jejich nedodržení může vést k tomu, že se pracovní poměr změní na dobu neurčitou. Jak v této souvislosti nahlížet na to, že by měl takto sjednaný pracovní poměr skončit jiným způsobem (např. právním jednáním zaměstnavatele), a to dokonce až po uplynutí původně vymezené doby jeho trvání?
Uplynutí doby a okamžité zrušení pracovního poměru
JUDr.
Petr
Bukovjan
Právní věta
Má-li zaměstnanec za to, že pracovní poměr na dobu určitou byl sjednán nebo dohodou účastníků prodloužen v rozporu se zákonem, a oznámil-li proto před uplynutím sjednané doby písemně zaměstnavateli, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával (§ 39 odst. 5 zákoníku práce), nastává zákonná
fikce
, že pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou, a zaměstnavatel i zaměstnanec mohou trvající pracovní poměr rozvázat některým ze způsobů uvedených v zákoníku práce přesto, že soud na základě podané žaloby dosud nerozhodl o tom, zda byly splněny podmínky uvedené v ustanovení § 39 odst. 2 až 4 zákoníku práce, a že proto dosud není postaveno najisto, zda došlo ke změně pracovního poměru z doby určité na dobu neurčitou.Bylo-li soudem určeno, že podmínky uvedené v ustanovení § 39 odst. 2 až 4 zákoníku práce nebyly splněny, skončí pracovní poměr tímto rozvázáním; v opačném případě skončí uplynutím sjednané doby a pozdější právní jednání o rozvázání pracovního poměru se jako právní důvod zániku tohoto pracovního poměru neuplatní (i kdyby bylo jinak platné).
(z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2026,