Podstatné zhoršení pracovních podmínek po přechodu práv a povinností

Vydáno: 18 minut čtení

Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů nastává automaticky v těch případech, o nichž to právní úprava stanoví, a dochází k němu nezávisle na vůli zaměstnance. Není přitom vyloučeno, že v důsledku změny zaměstnavatele z toho vyplývající se zaměstnanci mohou po přechodu změnit také pracovní podmínky, za kterých není ochoten práci nadále konat. Má možnost se z takového pracovněprávního vztahu vyvázat, a přitom odejít s nějakým finančním plněním?

Právní věta

Pojem pracovních podmínek (užitý v ustanovení § 339a odst. 1 zákoníku práce) nelze redukovat toliko na okolnosti, které upravuje zákoník práce – druh práce, místo výkonu práce, odměňování apod. Takovými podmínkami musí být všechny podmínky (okolnosti), které vnímá (působí na něj) zaměstnanec při výkonu práce podle pracovní smlouvy. To, že jsou to v první řadě ty podmínky, jež jsou zakotveny v pracovní smlouvě a na ni navazujících dokumentech (popis práce, pracovní řád apod.), je jen základ pro vnímání celého komplexu dalších podmínek (okolností), které při výkonu práce na zaměstnance působí.

Naproti tomu význam nemohou mít ty podmínky (okolnosti), jež vyplývají z právních předpisů, neboť ty se (samy o sobě) vztahují k zaměstnancem vykonávané práci bez ohledu na změnu zaměstnavatele. Význam však mohou mít metody (způsoby) používané k realizaci právních předpisů na konkrétním pracovišti ve vztahu ke konkrétním zaměstnancům, neboť i ty se mohou se změnou zaměstnavatele měnit. Pro závěr, jakou intenzitu dosáhlo zhoršení pracovních podmínek, zda se jedná o zhoršení podstatné, není významné, jak nové podmínky hodnotí zaměstnanec nebo přejímající zaměstnavatel.

(z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. 21 Cdo 1148/2019)

Předmět sporu

Co lze podřadit pod pojem „pracovní podmínky“ a co znamená jejich podstatné zhoršení v souvislosti s přechodem práv a povinností z pracovněprávních vztahů.

Právní úprava

  • § 338 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů – přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů.
  • § 339a zákoníku práce – možnost zaměstnance domáhat se určovací žalobou toho, že k rozvázání pracovního poměru jeho výpovědí nebo dohodou se zaměstnavatelem ve lhůtě 2 měsíců od přechodu práv a povinností došlo z důvodu podstatného zhoršení pracovních podmínek v návaznosti na tento přechod a s tím související právo na odstupné.