Povinnost zaměstnance k úhradě nákladů z kvalifikační dohody

Vydáno: 7 minut čtení

Právní věta

Je možno přisvědčit závěru, že ustanovení § 235 odst. 3 zákoníku práce se přímo nijak nevztahuje na případ, kdy při trvání pracovního poměru je zaměstnanec vyloučen ze studia z důvodu neplnění studijních povinností, neboť úvaha o tom, zda vzniká, nebo nevzniká povinnost zaměstnance k úhradě nákladů z kvalifikační dohody, může být na místě až po vzniku závazku zaměstnance k setrvání v zaměstnání, tedy až od zvýšení či prohloubení kvalifikace.

V posuzovaném případě si smluvní strany v rámci ujednání pro případ neúspěšného či předčasného ukončení studia dohodly, že povinnost zaměstnance k úhradě nákladů vynaložených zaměstnavatelem na prohlubování jeho kvalifikace nevzniká, nastanou-li důvody uvedené v ustanovení § 235 odst. 3 zákoníku práce. S ohledem na to, že pracovní poměr mezi nimi skončil výpovědí danou zaměstnavatelem zaměstnanci na základě ustanovení § 73a odst. 2 zákoníku práce podle ustanovení § 52 písm. c) téhož právního předpisu, povinnost zaměstnance k úhradě nákladů z kvalifikační dohody vzhledem ke smluveným podmínkám nevznikla.

(z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9.12.2015, sp. zn. 21 Cdo 1912/2014)

Předmět sporu

  • Vyřešení právní otázky, zda lze ustanovení § 235 odst. 3 písm. b) zákoníku práce (jeden z případů, kdy zaměstnanci nevzniká povinnost k úhradě nákladů z kvalifikační dohody, přestože pracovní poměr skončil) vztáhnout na případ, kdy pracovní poměr skončil výpovědí danou zaměstnavatelem poté, co byl zaměstnanec vyloučen ze studia pro neplnění studijních povinností.

Právní úprava

Skutkový stav (popis případu)

  • Smluvní strany pracovního poměru uzavřely kvalifikační dohodu, ve které se zaměstnavatel zavázal umožnit zaměstnanci prohloubení kvalifikace distančním studiem vzdělávacího programu „Master of Public Administration“ na Právnické fakultě Masarykovy univerzity a zaměstnanec se zavázal setrvat u zaměstnavatele v pracovním poměru po dobu 3 let po úspěšném ukončení studia.
  • Pro případ neúspěšného nebo předčasného ukončení studia se zaměstnanec zavázal uhradit zaměstnavateli náklady nebo adekvátní část nákladů spojených s prohlubováním kvalifikace.
  • Zaměstnavatel odvolal zaměstnance z vedoucího pracovního místa; zaměstnanec onemocněl a v době jeho nemoci mu bylo vysokou školou ukončeno studium z důvodu neodevzdání písemné práce k požadovanému termínu (a tím nezískání stanoveného počtu kreditů pro zápis do dalšího semestru); pracovní poměr mu posléze skončil na základě výpovědi ve smyslu ustanovení § 73a odst. 2 zákoníku práce.
  • V návaznosti na to zaměstnavatel vyzval zaměstnance, aby mu zaplatil náhradu studijních nákladů ve výši 42 000 Kč, náhradu platu ve výši 11 601,60 Kč a cestovní náhrady ve výši 14 185,50 Kč; protože požadovanou částku odmítl zaměstnanec zaplatit, obrátil se zaměstnavatel se žalobou na soud.

Argumenty zaměstnance (a nižších soudů)

  • Ustanovení § 235 odst. 3 zákoníku práce se vztahuje na všechny případy, ve kterých došlo k ukončení pracovního poměru výpovědí ze strany zaměstnavatele, pokud nejde o výpověď z důvodů porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, nebo jestliže pracovní poměr skončil dohodou z důvodů uvedených v ustanovení § 52 písm. a) až e) zákoníku práce, a neobsahuje tedy žádné další podmínky, které by měly být splněny.
  • Skončil-li pracovní poměr zaměstnance výpovědí danou zaměstnavatelem a nešlo o žádný z důvodů uvedených v ustanovení § 235 odst. 3 písm. b) zákoníku práce, nemůže mít zaměstnavatel ani právo na náhradu nákladů vynaložených na prohloubení kvalifikace zaměstnance.

Argumenty zaměstnavatele

  • Zaměstnavateli vznikla prokazatelná škoda tím, že zaměstnanec porušil povinnosti vyplývající z kvalifikační dohody; zaměstnanec přestal plnit své studijní povinnosti ještě za trvání pracovního poměru, a ač byl ze studia vyloučen po odvolání z funkce, byl vyloučen za neplnění studijních povinností v semestru, kdy byl ještě zaměstnancem.
  • Ustanovení § 235 odst. 3 písm. b) zákoníku práce řeší toliko případy, kdy zaměstnavatel dal zaměstnanci výpověď při jeho řádném studiu podle kvalifikační dohody; toto ustanovení se ale nijak nevztahuje na případ, kdy při trvání pracovního poměru je zaměstnanec vyloučen ze studia z důvodu neplnění studijních povinností a výpověď je mu dána až následně po vyloučení.

Z odůvodnění rozhodnutí soudu

  • Smyslem kvalifikační dohody podle ustanovení § 234 zákoníku práce je stabilizace zaměstnance, jemuž zaměstnavatel umožnil zvýšení nebo prohloubení kvalifikace a který se za to zavázal setrvat u zaměstnavatele po určitou dobu v pracovním poměru; stabilizace takového zaměstnance v pracovním poměru je v zájmu zaměstnavatele na návratnosti prostředků, které vynaložil v souvislosti se zvyšováním či prohloubením kvalifikace svých zaměstnanců, neboť zaměstnanec, který porušil svůj závazek z dohody uzavřené se zaměstnavatelem podle ustanovení § 234 zákoníku práce setrvat u zaměstnavatele v pracovním poměru po sjednanou dobu, je povinen uhradit mu náklady spojené se zvýšením nebo prohloubením kvalifikace, jimiž jsou kupříkladu školné nebo náhrada cestovních výdajů, popřípadě – jde-li o zvyšování kvalifikace – náhrada mzdy nebo platu, neboť prohloubení kvalifikace se považuje za výkon práce, za který přísluší zaměstnanci mzda nebo plat.
  • Platně uzavřená dohoda ve smyslu ustanovení § 234 zákoníku práce je právním důvodem, na jehož základě může zaměstnavatel po zaměstnanci požadovat vrácení nákladů spojených se zvýšením či prohloubením kvalifikace; kvalifikační dohoda podle ustanovení § 234 odst. 2 zmíněného právního předpisu, kterou si smluvní strany sjednávají vzájemná práva a povinnosti v souvislosti s prohlubováním kvalifikace zaměstnance, je jako každá dohoda dvoustranným právním úkonem (nyní právním jednáním), který nesmí být v rozporu se zákonem a jehož platnost se posuzuje ke dni, kdy byla uzavřena.
  • Z hlediska obsahu dohody ustanovení § 234 odst. 3 zákoníku práce stanoví, že kvalifikační dohoda musí obsahovat a) druh kvalifikace a způsob jejího zvýšení nebo prohloubení, b) dobu, po kterou se zaměstnanec zavazuje setrvat u zaměstnavatele v zaměstnání po ukončení, zvýšení nebo prohloubení kvalifikace a c) druhy nákladů a celkovou částku nákladů, kterou bude zaměstnanec povinen uhradit zaměstnavateli, pokud nesplní svůj závazek setrvat v zaměstnání.
  • Protože z povahy tohoto ustanovení zákoníku práce nevyplývá, že se od něj není možné odchýlit, a protože to zákon výslovně nezakazuje, je v kvalifikační dohodě možné sjednat též závazek zaměstnance vrátit vynaložené náklady i pro případ neúspěšného ukončení studia nebo při předčasném ukončení studia před předpokládaným zvýšením či prohloubením kvalifikace; uvedené vztaženo na posuzovanou věc znamená, že si smluvní strany mohly v kvalifikační dohodě platně sjednat pro případ neúspěšného studia nebo jeho předčasného ukončení, že zaměstnanec uhradí zaměstnavateli náklady nebo adekvátní část nákladů spojených s prohlubováním kvalifikace.
  • Napadený rozsudek odvolacího soudu ve věci samé je z hlediska uplatňovaných dovolacích důvodů věcně správný; dovolání zaměstnavatele se zamítá.