souběh funkcí

Ústavní soud TZ 37/2026 I nadále platí pravidlo, podle kterého je-li uvolněný člen zastupitelstva obce, kraje či hlavního města Prahy zároveň členem zastupitelstva samosprávného celku jiné úrovně, poskytne mu odměnu v plné výši pouze územní samospráva s vyšší odměnou. Druhý samosprávní celek mu poskytne již jen 0,4násobek odměny. Obstála taktéž související úprava pro neuvolněné zastupitele, kteří jsou současně na jedné straně (místo)starostové, primátoři, hejtmani či jejich náměstci a na druhé straně poslanci, senátoři či členové vlády. Kombinace funkcí na úrovni obcí a krajů není v českém prostředí ničím výjimečným. Řada starostů či zastupitelů zároveň působí v krajských orgánech a propojují tak lokální a regionální politiku. Právě této skupiny se dotkla změna zákona, podle níž se při souběhu funkcí vyplácí plná odměna pouze z jednoho mandátu, zatímco druhý je finančně omezen na 40 % standardní částky. Proti této úpravě se postavila skupina senátorů, která ji napadla u Ústavního soudu. Argumentovala především tím, že krácení zasahuje do práva na samosprávu a do práva na spravedlivou odměnu za práci. Podle jejich názoru by lidé, kteří vykonávají dvě veřejné funkce, měli dostávat odpovídající odměnu za každou z nich v plné výši. Ústavní soud ale jejich návrh zamítl (nález sp. zn. Pl. ÚS 46/25). Ve svém rozhodnutí zdůraznil, že klíčové je posoudit, zda zákonná úprava zasahuje do samotné podstaty práva. V tomto případě tomu tak podle soudu není. Politik totiž nepřichází o odměnu jako takovou – jedna zůstává vyplácena v plné výši a druhá je pouze snížena. Soud rovněž připomněl, že každé omezení musí mít rozumný a legitimní cíl. V tomto případě je jím úspora veřejných prostředků. Právě tento faktor podle soudce zpravodaje Martina Smolka ospravedlňuje, že zákonodárce sáhl k určitému omezení, aniž by tím překročil ústavní meze. Rozhodnutí tak zapadá do širší judikatury Ústavního soudu, která opakovaně pracuje s principem přiměřenosti. Jinými slovy: zákony nemusí být dokonalé ani nejvýhodnější pro dotčené osoby, ale nesmějí být „extrémní“ – tedy natolik nepřiměřené, že by zasahovaly do samotného jádra základních práv. Pokud takovou hranici nepřekročí, Ústavní soud zpravidla do legislativního řešení nezasahuje. Pro praxi to znamená poměrně jasný vzkaz. Právo na spravedlivou odměnu za práci neznamená nárok na maximální možnou odměnu ani na součet všech odměn bez omezení. Stát může pravidla odměňování upravit, a to i restriktivněji, pokud tím nesmaže samotný smysl odměny jako takové. Rozhodnutí může mít širší dopady i mimo oblast veřejné správy. Ukazuje totiž obecný přístup Ústavního soudu k zásahům do odměňování: mírné či rozumně odůvodněné omezení obstojí, zatímco úplné odebrání či svévolné zásahy by už narážely na ústavní limity. V konečném důsledku tak nález potvrzuje poměrně velkou volnost zákonodárce při nastavování pravidel odměňování – a zároveň vymezuje hranici, za kterou by už šlo o nepřijatelný zásah do základních práv.   Text nálezu sp. zn. Pl. ÚS 46/25. Zdroj: ústavní soud

Pojem „souběh funkcí“ představuje situaci, kdy je fyzická osoba zaměstnancem korporace a souběžně je členem statutárního orgánu téže společnosti. Právo rozlišuje mezi tzv. pravým a nepravým souběhem funkcí. V příspěvku zrekapitulujeme, jak na souběh funkcí nahlížely soudy v minulosti a jak se k této problematice staví v současné době. Seznámíme vás s několika přelomovými rozsudky Ústavního a Nejvyššího soudu, které změnily dosavadní přístup. Podíváme se také na aspekty zdanění příjmů, které plynou členovi statutárního orgánu obchodní korporace ze smlouvy o výkonu funkce a z manažerské smlouvy, a to i z pohledu smluv o zamezení dvojího zdanění.

Problematika tzv. souběhu funkcí je projednávána českými soudy více než 25 let, přičemž v různých obměnách se jednotlivé aspekty a dopady souběhu funkcí neustále vrací. Předmětem tohoto článku je shrnutí dosavadních závěrů o (ne)možnosti vzniku pracovněprávního vztahu z uvedeného důvodu (souběhu funkcí) v kontextu unijního rámce uspokojování mzdových nároků zaměstnanců platebně neschopného zaměstnavatele. Právě v dotčené oblasti totiž Nejvyšší správní soud předložil předběžnou otázku Soudnímu dvoru EU, přičemž její posouzení může mít závažný dopad především do oblasti veřejného práva.

Jsme výrobní družstvo a náš zaměstnanec a člen družstva byl zvolen předsedou představenstva. Kvůli souběhu funkcí nám bylo doporučeno poskytnout tomuto zaměstnanci po dobu výkonu funkce člena statutárního orgánu pracovní volno bez náhrady mzdy a uzavřít s tímto zaměstnancem smlouvu o výkonu funkce, ve které by byla stanovená pravidelná měsíční odměna ve výši 40 000 Kč. Z hlediska zdravotního pojištění: Zdravotní pojištění bychom odváděli z měsíční funkční odměny a u pracovního volna bez náhrady mzdy v pracovním poměru bychom již nemuseli provádět žádný doplatek? Z hlediska sociálního pojištění: předsedu představenstva bychom přihlásili pod kódem "O" ? A odváděli sociální pojištění z funkční odměny (nejednalo by se o zaměstnání malého rozsahu)? Jak by to bylo v případě pracovní neschopnosti?

Velký senát Nejvyššího soudu svým rozsudkem ze dne 11. 4. 2018 sp. zn. 31 Cdo 4831/2017 navázal na přelomový nález Ústavního soudu z minulého roku a vyjádřil se (snad již definitivně) k otázce přípustnosti tzv. souběhu funkcí, tedy výkonu funkce člena statutárního orgánu v rámci pracovního poměru na základě pracovní smlouvy.

Mpůže se ředitelka MŠ zaměstnat na DPP a dohodu si sama podepsat za zaměstnavatele i zaměstnance, nebo za zaměstnavatele bude muset oznamovat MČ zřizovateli a předložit k podepsání? Dohoda se týká termínu od 1. 9. do 31. 12. 2017 za vykonávání administrativní práce, sepisování smluv, dozor nad výkonem zájmových kroužků, zařizování zástupů v době nepřítomnosti lektorů, styk s agenturami pořádajícími zájmové kroužky, vedení osobního dialogu s lektory a odpovědnost za úhradu poplatků. 

Doslechla jsem se, že došlo k novému rozhodnutí Ústavního soudu, které mění dosavadní praxi týkající se souběhu funkcí. Dosud, dle převažujícího názoru odborné veřejnosti, po zavedení platnosti zákona o obchodních korporacích, byl souběh funkce považován za nelegální. Jak to bude nyní? Je možné, aby jednatel společnosti měl smlouvu o výkonu funkce jednatele, z titulu funkce pobíral pravidelnou měsíční odměnu a zároveň tento jednatel pracoval pro stejnou firmu na základě pracovní smlouvy jako ředitel a pobíral měsíční mzdu - za předpokladu, že by z odměny za jednatelství a zároveň ze mzdy ředitele bylo pravidelně odváděno zdravotní pojištění, sociální pojištění i daně? Jak by se tato situace měla řešit v praxe? Mělo by na situaci nějaký vliv to, jestli by funkce jednatele byla vykonávána bezúplatně bez jakékoli odměny a jednatel by pracoval pouze na základě pracovní smlouvy jako ředitel a z tohoto titulu by pobíral mzdu? Jak bychom měli postupovat a konkrétně tuto situaci řešit?

Opět aktuální souběh funkcí Přestože se po přijetí nového občanského zákoníku1), kdy převážil v odborných kruzích názor o nemožnosti souběhu funkcí, mohlo zdát, že toto téma je již vyčerpáno,...