349/1999 Sb. o Veřejném ochránci práv

Tento zákon upravuje postavení, působnost a podmínky činnosti veřejného ochránce práv a ochránce práv dětí při ochraně a prosazování základních práv a svobod a prosazování principů dobré správy.

(1) Působnost veřejného ochránce práv podle § 1a odst. 1 písm. b) se vztahuje na ministerstva a jiné správní úřady, Českou národní banku, pokud působí jako správní úřad, orgány územních samosprávných celků při výkonu státní správy, a není-li dále stanoveno jinak, na Policii České republiky, Armádu České republiky, Hradní stráž, zařízení, v nichž se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranná nebo ústavní výchova, ochranné léčení, zabezpečovací detence, jakož i na zdravotní pojišťovny (dále jen „úřad“).

(3) Působnost veřejného ochránce práv podle § 1a odst. 1 písm. d) se vztahuje na všechny orgány veřejné moci, které jsou příslušné k výkonu vyhoštění nebo které se na jeho výkonu podílí.

(4) Působnost ochránce práv dětí podle § 1a odst. 2 písm. b) se vztahuje na úřady a dále na orgány územních samosprávných celků, jiné orgány, právnické a fyzické osoby, pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné správy.

(5) Působnost podle § 1a odst. 1 písm. b) a § 1a odst. 2 písm. b) se nevztahuje na Parlament, prezidenta republiky, vládu, Nejvyšší kontrolní úřad, soudy, s výjimkou orgánů státní správy soudů, státní zastupitelství, s výjimkou orgánů státní správy státního zastupitelství, zpravodajské služby a orgány činné v trestním řízení.

(1) Na ochránce práv dětí se obdobně použijí ustanovení této části o volbě, pozbytí funkce, odvolání z funkce a právním postavení veřejného ochránce práv, ustanovení části druhé o činnosti veřejného ochránce práv, s výjimkou § 21a až 21g, a ustanovení části třetí o zvláštních právech a povinnostech veřejného ochránce práv.

(2) Na zástupce veřejného ochránce práv a ochránce práv dětí se obdobně použijí ustanovení této části o volbě, pozbytí funkce, odvolání z funkce a právním postavení veřejného ochránce práv a ustanovení části druhé o činnosti veřejného ochránce práv.

(1) Veřejný ochránce práv je volen Poslaneckou sněmovnou na funkční období 6 let z kandidátů, z nichž 2 kandidáty navrhuje prezident republiky, 2 kandidáty Senát a 2 kandidáty orgán složený z představitelů vysokých škol podle zákona o vysokých školách³⁾. Návrhy shodných kandidátů jsou přípustné. Nikdo nemůže být zvolen více než dvakrát za sebou.

(4) Pro účely hodnocení navržených kandidátů podle odstavce 2 nebo 3 zřídí Poslanecká sněmovna hodnoticí komisi složenou nejméně z 9 členů, které jmenuje ze zástupců vědecké a akademické sféry, občanské společnosti, národnostních menšin a dalších společenských skupin s přihlédnutím ke spravedlivému zastoupení mužů a žen.

(5) V případě jmenování členů hodnoticí komise zřizované pro účely hodnocení kandidátů navržených na funkci ochránce práv dětí Poslanecká sněmovna zajistí též zastoupení dětí a organizací zastupujících zájmy dětí v této komisi. Členem hodnoticí komise může být dítě, které dosáhlo věku 15 let.

(6) Součástí hodnoticího řízení je veřejné slyšení kandidátů. Na veřejném slyšení jsou oprávněni klást otázky kandidátům členové hodnoticí komise, poslanci a senátoři. Výsledek hodnocení doručí hodnoticí komise poslancům. Podrobnosti o způsobu hodnocení kandidátů stanoví Poslanecká sněmovna.

(1) Zástupce veřejného ochránce práv a ochránce práv dětí zastupuje veřejného ochránce práv a ochránce práv dětí v plném rozsahu v době jejich nepřítomnosti a v době, kdy není funkce veřejného ochránce práv nebo ochránce práv dětí obsazena. Veřejný ochránce práv ho po vzájemné dohodě pověří výkonem části své působnosti s cílem tento výkon mezi ně rovnoměrně rozdělit, nejpozději však do 30 dnů od vzniku funkce zástupce. Pokud v uvedené lhůtě nedojde ke vzájemné dohodě nebo pokud veřejný ochránce práv pověření odvolá, platí, že zástupce veřejného ochránce práv a ochránce práv dětí vykonává působnost veřejného ochránce práv podle § 1a odst. 1 písm. a), c) a e) až g).

(2) Veřejný ochránce práv, ochránce práv dětí a jejich zástupce při výkonu svých působností vzájemně spolupracují, vyměňují si informace a svoji činnost koordinují.

Sídlem veřejného ochránce práv a ochránce práv dětí je Brno.

(1) Funkce veřejného ochránce práv je neslučitelná s funkcí prezidenta republiky, poslance a senátora, s výkonem funkce a soudce, jakož i s jakoukoliv činností ve veřejné správě.

(2) Výkon funkce veřejného ochránce práv je neslučitelný s jinou výdělečnou činností, s výjimkou správy vlastního majetku a činnosti vědecké, pedagogické, publicistické, literární nebo umělecké, není-li taková činnost na újmu výkonu funkce a její důstojnosti a neohrožuje-li důvěru v nezávislost a nestrannost výkonu funkce.

(3) Veřejný ochránce práv nesmí být členem politické strany nebo politického hnutí.

(4) Po dobu výkonu funkce se veřejný ochránce práv, pokud podléhá branné povinnosti, nepovolává k vojenské činné službě nebo se mu vojenská činná služba přeruší; vojenské cvičení takto zameškané se promíjí.

(1) Veřejný ochránce práv se ujímá výkonu funkce složením slibu do rukou předsedy Poslanecké sněmovny, ne však dříve než dnem následujícím po dni, kdy uplynulo funkční období dosavadního veřejného ochránce práv; do složení slibu nově zvoleného veřejného ochránce práv vykonává jeho působnost veřejný ochránce práv, jehož funkční období skončilo.

(2) Slib veřejného ochránce práv zní: "Slibuji na svou čest a svědomí, že svou funkci budu vykonávat nezávisle a nestranně, v souladu s Ústavou a ostatními zákony a že budu chránit neporušitelnost práv.".

(3) Nesloží-li veřejný ochránce práv slib do 30 dnů ode dne zvolení nebo složí-li slib s výhradou, hledí se na něj, jako by nebyl zvolen.

(1) Veřejný ochránce práv vykonává svou funkci nezávisle a nestranně.

(2) Za výkon funkce odpovídá veřejný ochránce práv Poslanecké sněmovně.

(2) Pozbytí funkce z důvodů uvedených v odstavci 1 vysloví předseda Poslanecké sněmovny a uvědomí o tom písemně osobu, která funkci veřejného ochránce práv pozbyla.

(3) Vykonává-li veřejný ochránce práv činnost, která je podle § 3 odst. 2 neslučitelná s výkonem jeho funkce, nebo je-li členem politické strany nebo politického hnutí, Poslanecká sněmovna ho z funkce veřejného ochránce práv odvolá a písemně ho o tom vyrozumí; účinky odvolání nastávají dnem doručení písemného vyrozumění.

(4) O odvolání z funkce uvědomí předseda Poslanecké sněmovny Senát, prezidenta republiky, jakož i veřejnost; o pozbytí funkce uvědomí též Poslaneckou sněmovnu.

(5) Volba veřejného ochránce práv se koná ve lhůtě počínající šedesátým dnem před uplynutím funkčního období veřejného ochránce práv a končící dnem jeho uplynutí.

(6) Uvolní-li se funkce veřejného ochránce práv před skončením jeho funkčního období, koná se volba veřejného ochránce práv do 3 měsíců.

(7) Nebyl-li veřejný ochránce práv ve lhůtě podle odstavce 5 nebo 6 zvolen, koná se nová volba ve lhůtě 3 měsíců.

(1) Veřejného ochránce práv nelze trestně stíhat bez souhlasu Poslanecké sněmovny. Odepře-li Poslanecká sněmovna souhlas, je trestní stíhání veřejného ochránce práv vyloučeno po dobu výkonu působnosti veřejného ochránce práv.

(2) Veřejný ochránce práv je povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděl při výkonu funkce, a to i po ukončení výkonu funkce, pokud zákon nestanoví jinak; stejnou povinnost mají i zaměstnanci Kanceláře veřejného ochránce práv a ochránce práv dětí (dále jen "Kancelář") (§ 25).

(3) Povinnosti mlčenlivosti podle odstavce 2 může veřejného ochránce práv nebo zaměstnance Kanceláře z vážných důvodů zprostit předseda Poslanecké sněmovny.

(4) Státní orgány, včetně orgánů činných v trestním řízení, jsou oprávněny nahlížet do spisů veřejného ochránce práv nebo mu tyto spisy odejmout jen na základě zákona a s jeho souhlasem, a odepře-li jej, se souhlasem předsedy Poslanecké sněmovny.

(1) Funkce veřejného ochránce práv a ochránce práv dětí je veřejnou funkcí.

(2) Plat, odchodné, náhrada výdajů a naturální plnění veřejného ochránce práv, ochránce práv dětí a jejich zástupce se řídí zákonem o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu.

(3) Na veřejného ochránce práv, ochránce práv dětí a jejich zástupce se vztahuje zákoník práce, pokud tento zákon nestanoví jinak.

(1) Každý má právo obrátit se s písemným podnětem na eřejného ochránce práv ve věci, která patří do jeho působnosti podle § 1a odst. 1 písm. b) a § 1a odst. 2 písm. b); podnět lze učinit také ústně do protokolu.

(2) Každé dítě má právo obrátit se na ochránce práv dětí s podnětem týkajícím se porušení jeho práv přímo i bez vědomí svých zákonných zástupců (dále jen „podnět dítěte“).

(3) Podnět nesmí být podroben úřední kontrole.

(4) Podnět nepodléhá poplatku.

(1) Při komunikaci s dítětem ochránce práv dětí zohlední jeho věk a rozumovou vyspělost.

(2) Ochránce práv dětí umožní dítěti projevit jeho názor a jeho vyjádření bude věnovat ve svém dalším postupu náležitou pozornost. Dítě má právo hovořit s ochráncem práv dětí bez přítomnosti svých zákonných zástupců.

(2) Pokud se podnět týká rozhodnutí, stěžovatel přiloží jeho stejnopis.

(1) Veřejný ochránce práv podnět odloží, jestliže věc, které se podnět týká, nespadá do jeho působnosti anebo se netýká osoby, která podnět podala.

(3) O odložení podnětu a důvodech odložení veřejný ochránce práv vyrozumí stěžovatele, a pokud toto vyrozumění není písemné, poznamená je do spisu.

(4) Nespadá-li podnět dítěte do působnosti veřejného ochránce práv nebo ochránce práv dětí, ochránce práv dětí podnět odloží, dítě o tom vyrozumí a poučí je o tom, jak může uplatňovat svá práva. Ochránce práv dětí může rovněž postoupit podnět věcně příslušnému orgánu veřejné moci.

Je-li podnět podle svého obsahu opravným prostředkem podle předpisů o řízení ve věcech správních nebo soudních, žalobou nebo opravným prostředkem ve správním soudnictví, anebo ústavní stížností, veřejný ochránce práv o tom stěžovatele neprodleně vyrozumí a poučí jej o správném postupu.

(1) Pokud veřejný ochránce práv podnět neodloží (§ 12) nebo nepostupuje podle § 13, zahájí šetření a písemně o tom stěžovatele vyrozumí.

(2) V případě, že se více podnětů týká téhož předmětu šetření nebo spolu jinak věcně souvisejí a věc se může týkat porušení práv dítěte, ochránce práv dětí zahájí společné šetření, nedohodnou-li se veřejný ochránce práv a ochránce práv dětí jinak; to platí i v případě společného podnětu více stěžovatelů, je-li jedním z nich dítě.

(3) Provádí-li šetření podle této části ochránce práv dětí, použijí se její ustanovení obdobně na orgány územních samosprávných celků, jiné orgány a právnické a fyzické osoby, pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné správy.

(3) Veřejný ochránce práv je oprávněn být přítomen při ústním jednání a provádění důkazů úřady a klást přítomným osobám otázky.

(4) Pro účely postupu podle odstavců 1 až 3 se vůči veřejnému ochránci práv nelze dovolávat povinnosti mlčenlivosti stanovené jiným právním předpisem nebo uložené smlouvou.

Všechny státní orgány a osoby vykonávající veřejnou správu jsou v mezích své působnosti povinny poskytovat veřejnému ochránci práv při šetření pomoc, kterou si vyžádá.

Jestliže veřejný ochránce práv šetřením nezjistí porušení právních předpisů ani jiná pochybení, písemně o tom vyrozumí stěžovatele i úřad. Nebude-li to v rozporu se zájmy dítěte, ochránce práv dětí může vyrozumět i zákonné zástupce dítěte nebo orgán sociálně-právní ochrany dětí.

(1) Zjistí-li veřejný ochránce práv šetřením porušení právních předpisů či jiná pochybení, vyzve úřad, aby se k jeho zjištěním ve lhůtě 30 dnů vyjádřil.

(2) Pokud úřad na výzvu podle odstavce 1 sdělí, že provedl nebo provádí opatření k nápravě a veřejný ochránce práv tato opatření shledá dostatečnými, vyrozumí o tom stěžovatele i úřad. Jinak veřejný ochránce práv po obdržení vyjádření nebo marném uplynutí lhůty sdělí písemně své závěrečné stanovisko úřadu a stěžovateli; součástí tohoto stanoviska je návrh opatření k nápravě. Ustanovení § 17 věty druhé platí obdobně.

(1) Úřad je povinen do 30 dnů od doručení závěrečného stanoviska sdělit veřejnému ochránci práv, jaká opatření k nápravě provedl.

(3) Způsobem uvedeným v odstavci 2 může veřejný ochránce práv postupovat i tehdy, nesplní-li úřad povinnost vyplývající z § 15 a 16.

Jedná-li veřejný ochránce práv z vlastní iniciativy, ustanovení § 15 až 20 se použijí obdobně.

(1) Veřejný ochránce práv je oprávněn doporučit vydání, změnu nebo zrušení právního nebo vnitřního předpisu a ratifikaci mezinárodní smlouvy upravující práva a povinnosti osob. Doporučení podává úřadu, jehož působnosti se týká, a vládě, jde-li o zákon, mezinárodní smlouvu upravující práva a povinnosti osob anebo nařízení nebo usnesení vlády. Veřejný ochránce práv je rovněž oprávněn vyjadřovat se k materiálům předkládaným vládě, pokud byly předloženy do připomínkového řízení a dotýkají se jeho působnosti.

(2) Úřad je povinen své stanovisko k doporučení podle odstavce 1 věty první sdělit veřejnému ochránci práv do 60 dnů ode dne jeho doručení. Ustanovení § 20 odst. 2 platí obdobně.

(3) Veřejný ochránce práv je oprávněn podávat návrhy a účastnit se soudních řízení před Ústavním soudem, kárným soudem a obecnými soudy v zákonem stanovených případech.

(4) Veřejný ochránce práv je oprávněn navrhovat přísedící k zápisu do seznamu přísedících pro řízení ve věcech soudních exekutorů podle zákona upravujícího řízení ve věcech soudních exekutorů; ustanovení § 1c odst. 1 se nepoužije.

(1) Veřejný ochránce práv podává každoročně do 31. března kalendářního roku Poslanecké sněmovně souhrnnou písemnou zprávu o své činnosti za uplynulý rok. Zprávu současně zasílá na vědomí Senátu, prezidentu republiky, předsedovi vlády, ministerstvům a jiným ústředním správním úřadům, orgánu složenému z představitelů vysokých škol³⁾, popřípadě dalším orgánům veřejné moci podle uvážení veřejného ochránce práv, a současně ji vhodným způsobem uveřejňuje.

(2) Veřejný ochránce práv soustavně seznamuje veřejnost se svou činností podle tohoto zákona a s poznatky, které z jeho činnosti vyplynuly. Zprávy z návštěv zařízení, zprávy ze sledování vyhoštění včetně obdržených vyjádření a vybrané zprávy o ukončených šetřeních v jednotlivých věcech veřejný ochránce práv vhodným způsobem zveřejňuje; § 20 odst. 2 písm. b) platí obdobně.

(2) Poslanecká sněmovna projednává zprávy a informace předložené veřejným ochráncem práv.

(3) Veřejný ochránce práv je oprávněn zúčastnit se schůze Poslanecké sněmovny a jejího orgánu, jedná-li se o věcech týkajících se jeho působnosti, i když schůze nebo její část byla prohlášena za neveřejnou. Požádá-li o slovo, bude mu uděleno.

(1) Kancelář plní úkoly spojené s odborným, organizačním a technickým zabezpečením činnosti veřejného ochránce práv, ochránce práv dětí a jejich zástupce. Kancelář je organizační složkou státu.

(2) V čele Kanceláře stojí vedoucí Kanceláře. Vedoucího Kanceláře jmenuje a odvolává veřejný ochránce práv po projednání s ochráncem práv dětí a s jejich zástupcem.

(3) Podrobnosti o organizaci a úkolech Kanceláře, o koordinaci, vzájemné součinnosti a řešení sporů při plnění úkolů vyplývajících z působnosti stanovené tímto zákonem, jakož i o podílu ochránce práv dětí na řízení Kanceláře upravuje statut, který vydá veřejný ochránce práv po projednání s ochráncem práv dětí a s jejich zástupcem.

(4) Veřejnému ochránci práv mohou být pro plnění úkolů při výkonu jeho působnosti jmenováni asistenti.

(5) Pracovní poměr asistenta vzniká jmenováním a řídí se zákoníkem práce, pokud tento zákon nestanoví jinak. Asistenta jmenuje a odvolává vedoucí Kanceláře na základě návrhu veřejného ochránce práv.

(6) Asistentem může být jmenován bezúhonný občan, který má vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu v oblasti práva na vysoké škole a který vykonal přípravnou praxi v Kanceláři po dobu nejméně 12 měsíců. Podmínku bezúhonnosti nesplňuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen za trestný čin, pokud se na něj nehledí, jako by odsouzen nebyl.

(7) Veřejný ochránce práv, ochránce práv dětí a jejich zástupce mohou pověřit zaměstnance Kanceláře plněním úkolů při výkonu jim svěřené působnosti.

Výdaje na činnost veřejného ochránce práv, ochránce práv dětí, jejich zástupce a Kanceláře jsou hrazeny ze samostatné kapitoly státního rozpočtu.

(1) Platové poměry zaměstnanců Kanceláře se řídí právními předpisy o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě.

(2) Členové poradního orgánu podle § 21b, 21g a 21i, popřípadě jejich zákonní zástupci mají nárok v souvislosti s jejich účastí na jednání poradního orgánu na úhradu cestovních nákladů, a to ve výši a za podmínek stanovených pro zaměstnance v pracovním poměru, s tím, že za pravidelné pracoviště se pro tyto účely považuje bydliště člena poradního orgánu nebo zákonného zástupce.

(3) Náklady na služby osobní asistence a průvodcovské nebo tlumočnické služby spojené s výkonem funkce člena poradního orgánu jsou hrazeny z rozpočtu Kanceláře.