Otázky a odpovědi - strana 2

Náš zaměstnanec pracuje ve dvousměnném režimu. Jeho pracovní doba je následující pohotovost 17-21 hod., práce 21-6 hod. Kvůli nepříznivým povětrnostním podmínkám byl v práci od 17-6 hod. S posypovým vozem byl mimo pracoviště 17,30-23,30, poté byla pohotovost na pracovišti. Druhý zaměstnanec měl pracovní dobu 7-17, ale kvůli nepříznivým povětrnostním podmínkám pracoval 7-17. Mimo pracoviště byl 8-15,30, poté pohotovost na pracovišti. Další zaměstnanec má pracovní dobu 5-17 a odebírá oběd a zároveň stravenkový paušál. Bude se mu tento dodaňovat? Náleží řidičům za tyto směny stravné i stravenkový paušál? Pokud ano, bude se stravenkový paušál danit? 

Jak je dnes nutné prokazovat cestovní náhrady? Dříve byl tiskopis "Cestovní příkaz", kde se uváděly údaje o tom, kam se jede, proč, časy, dopravní prostředek a počítaly se podle toho cestovní náhrady. Jak je to dnes - musí být stále cestovní příkaz? Nebo by stačil údaj z elektronické docházky zaměstnance, kde by byl uveden čas, kdy odjel na služební cestu a čas kdy se ze služební cesty vrátil, podle toho by se stanovilo stravné v nejnižší zákonné výši a bylo by to takto dostačující pro obhájení nákladů na stravné jako daňově účinného nákladu zaměstnavatele? Pokud by to takto nestačilo, kde je napsáno, jak se musí cestovné prokazovat pro účely daně z příjmu zaměstnavatele, výpočet podle zákoníku práce nám je znám. 

Zaměstnanec odpracoval celou směnu (7-15:30) a po směně jel na služební cestu. Vrátil se až další den. Má první den nárok jak na stravenku, tak i na stravné? 

Zaměstnanec (v mém případě jednatel, který má dle smlouvy nárok na cestovní náhrady stejně jako kdyby byl zaměstnanec) byl na pracovní cestě za účelem seznámení se s novým potenciálním produktem přímo ve výrobě a navázání obchodních kontaktů. Cestoval se skupinou několika obchodníků z jiných firem, cesta byla organizována z ČR jedním z obchodních partnerů, vzhledem k cílové zemi bylo vše takto bezpečnější. Organizátor cesty zajistil m.j. i celodenní stravování (snídaně, obědy i večeře - většinou v hotelu, kde byli ubytováni), které následně společně s ostatními náklady rozpočítal a vyfakturoval jednotlivým účastníkům. Můj dotaz směřuje k tomu zajištěnému stravování. Můžeme dát jeho hodnotu do daňově uznatelných nákladů, pokud pokrátíme denní stravné za tři poskytnutá "bezplatná" jídla? Uvažuji správně, že by to mohla být analogie k situaci, kdy cena stravy zaměstnance na školení je daňově uznatelná? Pokud ne, jak s tím správně naložit? 

Jsme střední škola, příspěvková organizace zřízená Jihomoravským krajem. Za běžných okolností poskytujeme svým zaměstnancům obědy, protože máme vlastní stravovací zařízení. Teď, v období pandemie se na škole nevaří. Převážná část zaměstnanců má nařízenu práci z domova (home office). Mají tito zaměstnanci nárok na stravu - třeba formou stravenek? Jak je to s ostatními zaměstnanci, kteří do školy dochází?  

Jsme střední škola příspěvková organizace zřízená krajem. Naši žáci a učitelé jezdí na lyžařský výcvikový kurz. Pak dostáváme fakturu zvlášť za žáky a zvlášť za učitele za ubytování a stravování na tomto kurzu. Faktury hradí škola. Ale od žáků jsou náklady proplaceny. Máme požadovat i po učitelích, aby částku za stravné na lyžařském výcvikovém kurzu si sami uhradili a my jim po té spočítáme stravné v cestovním příkazu dle u nás stanovené výše? Nebo jaké je správné řešení?

Může si OSVČ, provozovatel tuzemské nákladní autodopravy, uplatnit do daňově uznatelných výdajů stravné, pokud je na cestě déle než 12 hodin? Pokud ano, jak se posuzuje splnění tohoto časového limitu - posuzuje se každá jízda samostatně nebo lze jednotlivé jízdy uskutečněné pro různé odběratele v jednom dni sečíst?

Firma se dohodla se společností A, která je vlastníkem výdejny jídel a jídelny, na využívání jídelny pro stravování svých zaměstnanců a spolupracujících osob. Společnost A bude firmě fakturovat poplatek za jednorázové nastavení čipových karet, dále bude fakturovat poplatek za užívání jídelny. Stravné bude fakturovat společnost B, která dodává jídlo společnosti A. Jaké náklady a v jaké výši budou daňově uznatelné v případě zaměstnanců na hlavní pracovní poměr, zaměstnanců na dohodu o provedení práce a zaměstnanců na dohodu o pracovní činnosti?

Firma pořádá pro zaměstnance teambuilding. Zaplatila dopravu, pronájem sklípku, ubytování. Lze dát v rámci teambuildingu tyto výdaje jako daňové a uplatnit DPH? Dále mají zaměstnanci k této akci cestovní příkazy, opět prosím o informaci, jestli mají nárok na vyplacení diet.

OSVČ vysílala v roce 2019 zaměstnance na služební cestu na Slovensko. Zaměstnanec ke služební cestě používal své soukromé vozidlo. Jako kompenzace za to, že se během služební cesty opotřebovává jeho soukromé vozidlo, byla mu poskytnuta náhrada za použití vozidla 4,10 Kč za každý ujetý kilometr jízdy, Vozidlo jezdí na naftu, takže mu náležela i náhrada 33,60 Kč za spotřebované PHM, dále mu bylo proplaceno zahraniční stravné dle vyhlášky ve výši 35 eur (jednalo se o více než 18 hodinovou cestu) a dle vnitřní směrnice OSVČ mu náleželo 40% procent kapesné. Na Slovensku pobýval při jednotlivých služebních cestách např. 3 až 4 dny. Jaký kurz České národní banky má OSVČ použít při při přepočtu české koruny? Vhodné je prý použití kurzu ke dni nástupu na pracovní cestu. Je to přesně den, kdy zaměstnanec vyjel na pracovní cestu z místa pravidelného pracoviště, kdy ale zaměstnanci náleží tuzemské stravné. Anebo je to den, kdy zaměstnanec překročí hranice na Slovensko?

Pokud je určena výše stravného za pracovní cestu, která trvá 12-18 hodin 150 Kč, při poskytnutí 1 jídla dojde ke krácení o 35%, výše stravného je tedy 97,50 Kč. Lze tuto částku za stravné rovnou zaokrouhlit na 98 Kč, nebo je nutné počítat s částkou 97,50 až do konečného vyúčtování cestovních náhrad a na celou korunu nahoru zaokrouhlit až konečnou částku, která se vyplácí zaměstnanci?

Zaměstnanec má v pracovní smlouvě sjednáno jako místo výkonu práce konkrétní adresu sídla zaměstnavatele. Náleží mu cestovní náhrady, pokud se ve městě, kde sídlí zaměstnavatel, zúčastní: školení, má schůzku s obchodním partnerem nebo stráví den ve škole (má podepsanou kvalifikační dohodu)? Je zaměstnanec povinen vyplnit na tyto aktivity příkaz ke služební cestě? Náleží mu stravné, i když mu byl při uvedených aktivitách poskytnut oběd? Náleží mu stravné, i když v průběhu jednoho dne netrvá každá uvedená aktivita 5 hodin, ale v součtu ano?

Zaměstnanec jede v jednom kal. dni na pracovní cestu na Slovensko a zpět. ČR od 4:00 do 7:00, tedy 3 hodiny SK od 7:00 do 15:30, tedy 8,5 hod., poskytnut oběd ČR od 15:30 do 17:00. Zahraniční část je mi jasná, sazba pro 8,5 hodin trvání a zároveň pokrácení stravného o jedno jídlo. Tuzemská cast - sečtu časy 3 + 3,5 hodiny = 6,5 hodiny. Krátím tuzemskou část o oběd, který byl poskytnut v „zahraniční“ části této cesty, nebo tuzemské stravné nebudu krátit?

Společnost vyšle zaměstnance na služební cestu a zajistí mu stravování. Je náklad za stravování daňově uznatelný v plné výši, v jaké ho společnost zaplatila, nebo pouze do limitu stravného, které by zaměstnanec obdržel, kdyby od společnosti stravování zajištěné neměl?

Zaměstnanec má nárok na stravné od 5 hodin strávených mimo pracoviště. Musí zaměstnavatel vyplácet toto stravné všem zaměstnancům, nebo je v jeho kompetenci se rozhodnout, komu bude vyplácet? Musí zaměstnanec poskytnout podklady - vyplnit každý den od kdy do kdy byl na pracovní cestě? U řidičů by to znamenalo každodenně vyplňovat vyúčtování cesty?

Podnikatel uskuteční pracovní cestu, kdy mu vznikne nárok na tuzemské stravné (cesta nad 12 hodin) a v zahraničí stráví 3 hodiny. Má nárok na zahraniční stravné 1/3 nebo musí 3 hodiny připočíst k tuzemským hodinám pracovní cesty? Pokud by mu nevznikl nárok na tuzemské stravné (cesta do 12hodin) a v zahraničí by strávil 3 hodiny, měl by nárok na 1/3 zahraničního stravného? Jak je to s limitem 12 hodin pracovní cesty v tomto případě?

Jak interpretovat § 163 odst. 6 zákoník práce: „Je-li zaměstnanec vyslán na pracovní cestu do místa svého bydliště, které je odlišné od jeho místa výkonu práce nebo pravidelného pracoviště, přísluší mu stravné pouze za cestu do místa jeho bydliště a zpět a za dobu výkonu práce v tomto místě.“ Je možné toto ustanovení aplikovat na situaci, kdy zaměstnanec jde v obci svého bydliště vypomáhat na pobočku, přičemž místo výkonu práce (i pravidelné pracoviště) má v jiné obci? Tzn. že by mu v takovém případě náleželo stravné jen za dobu práce na pobočce a za cestu na pobočku nikoliv? Měl by pak nárok na jízdné při přesunu z domova na pobočku? Nebo výše zmíněné ustanovení není možné na tento případ aplikovat (a na jaké situace se tedy ustanovení vztahuje)? Doplňující otázka k dotazu DAUCID 23547 Vyslání na pracovní cestu do místa bydliště Jednalo se mi především o konkrétní situaci, kdy zaměstnanec vypomáhá na pobočce firmy ve městě, ve kterém zároveň bydlí. Pochopila jsem správně, že tedy za dobu cesty z a do konkétního místa pracovního výkonu zaměstnanci v tomto konkrétním případě stravné nenáleží?

Dle zákoníku práce platí, že při pracovní cestě, která spadá do 2 kalendářních dnů, se upustí od odděleného posuzování doby trvání pracovní cesty v kalendářním dnu, je-li to pro zaměstnance výhodnější. Jak konkrétně postupovat při výpočtu, pokud zaměstnanec obdržel na pracovní cestě jídlo (jídla) zdarma? Prosím o objasnění na příkladu: Dvoudenní tuzemská cesta, jeden den trvá 4 hodiny, druhý den 11 hodin. První den je bezplatně poskytnuto 1 jídlo. Stravné podle pásem je ve výši 82 Kč, 124 Kč, 195 Kč. Postupuji tak, že za a) Porovnám výši stravného bez krácení za bezplatně poskytnutá jídla za oba dny odděleně. Za první den nárok není, za druhý je ve výši 82 Kč. Při neodděleném posuzování je za 15 hodin celkem nárok na 124 Kč. Použiji tedy neoddělené počítání, jelikož je pro zaměstnance výhodnější. Částku zkrátím o jedno jídlo, tedy o 35 % a vyjde mi nárok zaměstnance ve výši 80,60 Kč. b) Spočítám si obě varianty (výpočet za každý den a za oba dny dohromady) včetně krácení za jídlo. Tedy za první den je nárok na stravné 0 Kč, za druhý 82 Kč. Při posouzení bez rozdělení na dny, je stravné v druhém pásmu (124 Kč) kráceno o jedno jídlo, tedy o 35 % a výsledek je 80,60 Kč. Při tomto způsobu výpočtu vychází výhodněji varianta 82 Kč, tedy počítání stravného za každý den zvlášť. Potřebuji do systému pro výpočet cestovních náhrad nastavit automatické porovnání variant, ale nevím, zda postupovat dle varianty a) nebo b).

Zaměstnanec odjel v pátek na pracovní cestu, která byla po dohodě s nadřízeným přerušena, protože v místě pracovního výkonu chtěl navštívit rodinu. Cesta byla přerušena od ukončení pracovního výkonu v pátek do odjezdu vlaku v neděli. Má zaměstnanec nárok na úhradu jízdného a má nárok i na stravné za dobu od konce přerušení cesty do jejího skutečného ukončení? Jak se určí výše jízdného k proplacení, aby byla splněna podmínka, že uhrazené jízdné nesmí být vyšší, než kdyby cesta přerušena nebyla?

V § 163 odst. 2 zákoníku práce je uvedeno, že zaměstnanci přísluší stravné snížené za každé bezplatně poskytnuté jídlo až o určitou procentuální hodnotu. Můžeme tedy vypracovat vnitropodnikovou směrnici, kde bude uvedeno, že za každé bezplatně poskytnuté jídlo (např. snídaně v hotelu) se stravné krátí třeba jen o 5 % - je tento postup v souladu se zákoníkem práce či jinými předpisy? Je možné analogický postup použít v případě poskytnutí zahraničního stravného? Pokud vnitropodniková směrnice nebude zpracována, je povinností zaměstnavatele v případě bezplatně poskytnutého jídla stravné zkrátit vždy o maximální hodnotu v § 163 odst. 3 zákoníku práce za každé bezplatně poskytnuté jídlo?