Nový rozsudek Nejvyššího soudu vnáší nejistotu do agenturní práce

Vydáno: 2 minuty čtení

Hospodářská komora České republiky upozornila na důsledky nedávného rozhodnutí Nejvyššího soudu vedeného pod spisovou značkou 21 Cdo 351/2024. Rozsudek se týká výkladu pravidel rovného zacházení mezi agenturními zaměstnanci a zaměstnanci uživatelských firem, zejména v oblasti mzdových a pracovních podmínek.

Podle výkladu obsaženého v rozhodnutí by se povinnost zajišťovat srovnatelné podmínky mohla vztahovat i na vybrané zaměstnanecké benefity, včetně těch, které přesahují zákonný rámec a jsou součástí interní personální politiky konkrétního zaměstnavatele. Tento výklad představuje změnu oproti dosavadní aplikační praxi.

Hospodářská komora poukazuje na to, že personální agentury nemají faktický vliv na nastavení benefitních systémů u firem, k nimž jsou zaměstnanci dočasně přidělováni. Přesto by podle nového výkladu mohly nést odpovědnost za rozdíly v benefitech, které samy neovlivňují a jejichž rozsah se může mezi jednotlivými uživateli výrazně lišit.

Komora zároveň upozorňuje na rozpor mezi soudním rozhodnutím a dosavadními metodickými výklady kontrolních a správních orgánů. Podle dřívějších stanovisek nebyly nadstandardní benefity poskytované nad rámec zákonných povinností považovány za srovnatelnou mzdovou podmínku. Změna výkladu tak podle HK ČR oslabuje předvídatelnost právního prostředí pro zaměstnavatele.

Agenturní zaměstnávání je v České republice běžně využíváno jako nástroj flexibility v situaci dlouhodobého nedostatku pracovní síly. Tento model zahrnuje statisíce pracovníků a umožňuje firmám reagovat na sezónní či krátkodobé výkyvy poptávky. Změny v jeho právním posuzování by proto mohly mít širší dopady na fungování trhu práce.

Hospodářská komora v této souvislosti upozorňuje na probíhající legislativní procesy na evropské úrovni, zejména na transpozici směrnice o transparentním odměňování. Podle jejího názoru by tento proces mohl být využit k jednoznačnému vymezení pravidel a odstranění výkladových nejasností, které aktuální judikatura do oblasti agenturního zaměstnávání přinesla. Cílem by mělo být zachování stabilního a srozumitelného právního rámce pro zaměstnavatele i pracovníky.