Jak můžeme pomocí relaxace katalyzovat náš pracovní výkon? Vítejte u dalšího dílu našeho pátečního seriálu o prevenci pracovního vyhoření.
V minulém díle jsme věnovali pozornost prvním emočním signálům přetížení a seznámili jsme se se základní zklidňující technikou – technikou dechu. Dnes se podíváme na další jednoduchou techniku s důrazem na okamžité využití. Výhoda všech zmíněných technik je v jejich jednoduchosti a možnosti okamžité aplikace i uprostřed pracovního dne. Než se k ní ale dostaneme, je důležité zaměřit se na jeden fenomén, který v praxi potkávám stále častěji.
Proč techniky psychické hygieny odkládáme na poslední místo…
Velmi často se u klientů setkávám s určitým typem mylného přesvědčení o důležitosti regulace nervového systému. Převážně u klientů z vrcholových pozic i středního managementu se opakuje stejný vzorec. Přestože dobře vědí, že dech nebo jakákoliv regulační technika funguje, v praxi ji často odsouvají na druhou kolej.
Určitým způsobem jsme si potřebu zklidnění a zpřítomnění zařadili na druhou stranu rovnice, naproti produktivitě. Velmi často převládá pocit, že naše psychické zdraví a odpočinek jsou určitý luxus, který si můžeme dopřát až po odvedení práce. Že je to něco, co si můžeme dovolit ve volném čase. Nejde tolik o to, že bychom neměli důvěru v tyto metody, ale nevidíme zde spojitost s naším výkonem a výsledky. Jenže to je jeden z nejčastějších omylů, který má přímý dopad na míru stresu a riziko vyhoření.
Je důležité zdůraznit, že zklidnění nervového systému není v opozici vůči výkonu. Naopak – je jeho logickým katalyzátorem. To, co většina lidí vnímá jako „zastavení“ nebo „pauzu“, je v neurofyziologickém kontextu něco úplně jiného. Bez těchto mikro-regulací nemůže mozek dlouhodobě vydávat špičkový výkon. Pravidelné zpřítomnění a zastavení bychom proto neměli vnímat jako nadstandard či odměnu za práci, ale jako velmi účinný pracovní nástroj.
Ve chvíli, kdy si uvědomíme, jak důležité jsou tyto techniky pro náš dlouhodobý výkon a kariérní růst, můžeme je používat s větší mírou „víry“ a jejich výsledky vnímat v daleko širším spektru.
Dnešní technika: Meziprostorový nadhled
Tato technika nezahrnuje dech, a přesto ji lze použít kdykoli během pracovního dne – dokonce uprostřed pracovního meetingu. Jejím cílem je vrátit veškerou rozptýlenou pozornost do přítomného okamžiku.
Technika je velmi jednoduchá. Spočívá v krátkém zastavení a představě, že se na chvíli oddělujeme od aktuální fyzické činnosti, kterou právě děláme. Mysl se dostává do tzv. meziprostoru mezi mým fyzickým tělem a okolím, s určitým nadhledem na něj – jako kdybychom chtěli pozorovat sami sebe z povzdálí. Tento pocit „odosobnění“ okamžiku stačí provádět po dobu 10–20 vteřin. Velmi rychle pocítíte úlevu, lehkost a zpomalení. To je signál, že technika splnila účel.
Možná se na první pohled zdá, že takto krátká doba nemůže mít velký dopad. Opak je pravdou. Přesunutí veškeré pozornosti do přítomného okamžiku, byť jen na několik sekund, rapidně snižuje hladinu mikrostresu, zabraňuje přetížení a výrazně zvyšuje naši schopnost regulovat emoce.
Dříve než si dnešní techniku vyzkoušíte, připomeňte si to nejdůležitější:
„Zastavení není ztráta času. Je to investice do mentální kapacity a skrytý katalyzátor mého výkonu.“
V příštím díle se na vás budu těšit s dalšími technikami, tentokrát již sloužícími primárně jako prevence pro pravidelnou praxi.
Krásný víkend,
Vaše Eva Beránková