Nejvyšší správní soud potvrdil, že příjmy z dobrovolné prostituce podléhají zdanění jako příjmy ze samostatné výdělečné činnosti. Rozsudek zdůrazňuje, že zákon o daních z příjmů nečiní výjimku pro tento typ příjmů, pokud je činnost vykonávána dobrovolně a není spojena s trestnou činností. Téma může být relevantní pro oblasti daňového poradenství, pracovního práva i širší diskusi o postavení neformálních forem výdělku v rámci současného právního rámce.
Nejvyšší správní soud dnešním rozsudkem zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouc, kterým bylo zrušeno rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ve věci vyměření daně z příjmů získaných dobrovolným (nenuceným) výkonem prostituce.
Nejvyšší správní soud přisvědčil stěžovateli (Odvolacímu finančnímu ředitelství), že důvody, pro které krajský soud zrušil rozhodnutí stěžovatele, neobstojí.
Podle Nejvyššího správního soudu je zákon o daních z příjmů vystavěn na premise, že se daní veškeré příjmy, pokud nejsou zákonem vyloučeny z předmětu daně nebo od daně osvobozeny. Příjmy z prostituce však zákon explicitně nevylučuje ani neosvobozuje.
Rovněž krajským soudem akcentované články Úmluvy o potlačování obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob, která vstoupila v platnost dne 25. 7. 1951 (Newyorská úmluva), nebrání zdanění příjmů z prostituce. I další členské státy, které jsou smluvní stranou Newyorské úmluvy, nevylučují na jejím základě zdanění prostituce.
Kasační soud souhlasil se stěžovatelem i v nepřípadnosti přirovnání výkonu (dobrovolné) prostituce k trestné činnosti. Výkon takové prostituce totiž nelze za současné právní úpravy považovat za trestný čin (srov. i nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 69/04). Současná právní úprava postihuje pouze doprovodné jevy prostituce, jako např. obchodování s lidmi, znásilnění, sexuální nátlak či kuplířství.
Nejvyšší správní soud závěrem zdůraznil, že s ohledem na předmět řízení a obsah kasační stížnosti nebyl oprávněn zabývat se jinými otázkami než těmi, které souvisejí se samotným zdaněním příjmů pocházejících z (dobrovolně vykonávané) prostituce. Nejvyššímu správnímu soudu nepříslušelo hodnotit rizika prostituce, její závadnost, nebezpečnost, mravní či etický rozměr výkonu prostituce, jakož ani další otázky spojené s výkonem prostituce. V rozsudku se Nejvyšší správní soud zaměřil výlučně na otázku, zda na podkladě kasační stížnosti obstojí závěry rozsudku krajského soudu dovozující nemožnost zdanění prostituce na základě stávající právní úpravy.
Celé odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu naleznete ve vyhledávači soudu na www.nssoud.cz pod sp. zn. 22 Afs 24/2025.