náhrada cestovní

Organizace má oficiální sídlo v Brně, avšak její kanceláře se nacházejí ve městě Slavkov. V pracovní smlouvě je jako místo výkonu práce uvedeno město Slavkov a Brno, přičemž pravidelné pracoviště není specifikováno. Pro účely cestovních náhrad tak bylo pravidelné pracoviště stanoveno fikcí dle § 34a zákoníku práce, a to ve Slavkově, kde mají zaměstnanci své kanceláře. Chtěla bych se proto zeptat na otázku týkající se výkonu práce v Brně a případného nároku na cestovní náhrady. Pokud zaměstnanec jede z kanceláře ve Slavkově do Brna (ne vždy pouze do sídla společnosti), je v okamžiku opuštění Slavkova na cestě mimo své pravidelné pracoviště, nikoli však na pracovní cestě. Cesta ze Slavkova do Brna trvá přibližně 30 minut, zaměstnanec následně stráví v Brně 5 hodin výkonem práce a poté se vrací zpět do Slavkova. Celková doba mimo pravidelné pracoviště tedy činí 6 hodin. K cestě je použit služební automobil. V této souvislosti bychom chtěli ověřit, zda zaměstnanci náleží stravné z toho důvodu, že byl mimo pravidelné pracoviště déle než 5 hodin, nebo zda se v případě cesty mimo pravidelné pracoviště za účelem výkonu práce v rámci sjednaného místa výkonu práce pro účely stravného započítává pouze doba samotné cesty ze Slavkova do Brna a zpět, nikoli čas strávený výkonem práce v Brně.

Zákoník práce stanoví zaměstnavatelům povinnost poskytovat zaměstnancům cestovní náhrady a současně prostřednictvím prováděcích předpisů určuje jejich aktuální výši. S účinností od 1. 1. 2025 stanovilo Ministerstvo zahraničních věcí vyhláškou č. 373/2024 Sb. základní sazby zahraničního stravného a Ministerstvo práce a sociálních věcí stanovilo vyhláškou č. 475/2024 Sb. tuzemské stravné, sazby základní náhrady a průměrné ceny pohonných hmot. Zaměstnavatelé jsou povinni změny účinné od 1. 1. 2025 zohlednit v náhradách cestovních výdajů poskytovaných zaměstnancům a upravit související vnitřní předpisy. Vzhledem k tomu, že se úpravy sazeb a průměrných cen pohonných hmot týkají také podnikajících fyzických osob (OSVČ), v následujícím textu si popíšeme, v jaké výši mohou v roce 2025 cestovní výdaje daňově uplatnit tito podnikatelé.

Náš klient má více provozoven a do pracovní smlouvy uvádí jako místo výkonu práce 3 města (Praha, Kladno, Brandýs). Jako pravidelné místo pracoviště pro účely cestovních náhrad má následně určeno pouze jedno město. Je to možné takto platně v pracovní smlouvě, nebo je to v rozporu se zákoníkem práce?

Společnost se sídlem v EU má zřízen v ČR svůj odštěpný závod , který je zapsán v obchodním rejstříku, je registrován k DPH, DPPO, dani ze závislé činnosti. Zřizovatel se rozhodl do tohoto odštěpného závodu přidělit zaměstnance na dobu cca 2 let. Zaměstnanec bude mít v dopise o vyslání uvedenu práci v prostorách OZ v ČR a bude úkolován management z OZ; zaměstnanec bude mít nadále bydliště mimo ČR. Tomuto zaměstnanci bude po dobu přidělení plně hrazeno ubytování v bytě. Přestavuje hrazené ubytování nepeněžní příjem zaměstnance, nebo jej lze podřadit pod § 177 zákoníku práce?

Způsob přepravy při pracovní cestě určí předem zaměstnavatel, který rozhodne, zda bude zaměstnanec cestovat autobusem, vlakem, letadlem, lodí, pěšky, služebním automobilem, městskou hromadnou dopravou, taxíkem nebo vlastním vozidlem. Při rozhodování o podmínkách pracovní cesty zaměstnavatel zohledňuje oprávněné zájmy zaměstnance, podmínky pracovní cesty, vykonávaný druh práce a v neposlední řadě také své finanční možnosti. Zaměstnanec je povinen podmínky stanovené zaměstnavatelem dodržet a stanovený přepravní prostředek nemůže svévolně změnit.