Dvakrát k pracovním úrazům z aktuální judikatury Nejvyššího soudu

je definován v ustanovení § 271k odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, jako „poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů “. Z dalších odstavců téhož ustanovení vyplývá, že jako pracovní úraz se posuzuje též úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů, a že pracovním úrazem naopak není úraz, který se zaměstnanci přihodil na cestě do zaměstnání a zpět.

Pokud se zaměstnanci stane pracovní úraz, je zaměstnavatel dle ustanovení § 269 odst. 1 zákoníku práce , jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Podmínky pro úplné, nebo částečné zproštění se odpovědnosti zaměstnavatele upravuje ustanovení § 270 zákoníku práce. Soudní potvrzuje, že předpokladem povinnosti zaměstnavatele nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem jsou poškození zdraví nebo smrt zaměstnance (pracovní úraz), ke kterým došlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, vznik škody nebo nemajetkové újmy a . Ke vzniku nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy .

Odpovědnost za škodu (újmu) při pracovním úrazu je tzv. . Tomu nutno rozumět tak, že zaměstnavatel odpovídá za samotný výsledek, aniž je uvažováno jeho zavinění, a nevyžaduje se ani porušení právní povinnosti z jeho strany. V řízení o odškodnění pracovního úrazu má poškozený za