Vysvětlujeme, jaká jsou pravidla započitatelné praxe pro zaměstnance odměňované platem a její vliv na zařazení do platového stupně. Zaměřuje se na rozdíly mezi praxí v oboru, jinou využitelnou praxí a náhradními dobami, včetně novinek účinných od roku 2025, jako je zápočet doktorského studia či péče o osobu blízkou. Současně upozorňuje na sporné situace, povinnosti zaměstnavatele i možnosti zaměstnance při nesprávném určení platového tarifu.
Započitatelná praxe: pravidla, novinky a sporné situace
Mgr. et Mgr.
Šárka
Homfray
Právní úprava
Započitatelná praxe rozhoduje o tom, do kterého platového stupně zaměstnavatel zaměstnance zařadí a jaký platový tarif mu náleží. Nezahrnuje jen předchozí zaměstnání. Započítávají se také některé doby péče, vojenská nebo civilní služba a od června 2025 i řádně ukončené doktorské studium. Výsledek závisí na obsahu předchozí práce, její využitelnosti a na tom, jaké rozhodné skutečnosti zaměstnanec doloží. Tento článek usiluje o nalezení odpovědí na nejčastější dotazy na toto téma.
Základní pravidla obsahuje § 123 zákoníku práce, podle něhož se zaměstnanec zařazuje do platového stupně podle započitatelné praxe. Konkrétní podmínky zápočtu stanoví zejména § 4 nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě. U státních zaměstnanců ve služebním poměru se uplatní zákon o státní službě a § 3 nařízení vlády č. 304/2014 Sb.
Klíčové principy
Důležité je mít na paměti, že započitatelná praxe není vždy totéž, co celá dosavadní pracovní historie. Některá praxe se započte plně, jiná jen částečně a některá vůbec. Kromě reálně vykonané praxe pak je důležitý i institut tzv. náhradních dob, tedy období, ve kterých se zaměstnanec či zaměstnankyně věnovali něčemu jinému než výkonu práce, přesto zákonodárce rozhodl, že