Hybridní práce a drobnosti, které dělají rozdíl. Rozhovor s Kateřinou Pavlovic z Wolters Kluwer

Vydáno: 8 minut čtení

Dnes jsme do série našich rozhovorů přidali pohled z naší vlastní společnosti Wolters Kluwer, kde jsme si povídali s naší milou Kateřinou Pavlovic, která zastává pozici Senior HR Generalist Czech Republic, Slovakia and Hungary. Mluvili jsme o tom, jak dnes může vypadat pracovní prostředí, které podporuje výkon i dlouhodobou udržitelnost práce, jak nastavit hybridní režim tak, aby fungoval pro týmy, i o tom, co všechno se skrývá za rozhodnutími, která na první pohled vypadají jako drobnosti.

Rozhovor nabízí zkušenosti z praxe, které mohou být inspirací i pro další firmy přemýšlející o tom, jak se práce a očekávání zaměstnanců mění.

Hybridní práce a drobnosti, které dělají rozdíl. Rozhovor s Kateřinou Pavlovic z Wolters Kluwer
Kateřina
Pavlovic
Když porovnáte vaše kanceláře s běžným korporátním prostředím, v čem se podle vás nejvíc liší?
Mohli bychom se zastavit hned v úvodu nad otázkou, co je „běžné korporátního prostředí“, ale pokusím se odpovědět i bez odpovědi na ní. Kdybych měla vypíchnout ty největší rozdíly oproti klasickému korporátu, jsou to hlavně tyto tři věci:
Nízké hierarchické bariéry:
V běžném korporátu se často hraje na tituly a „skleněné stěny“, kde znakem postavení je vlastní kancelář a zlatě psaná vizitka. Tady fungujeme jako jeden tým a i proto, že většina zaměstnanců je s námi mnoho let, nebojíme se vzájemně si přinášet nápady nebo dávat zpětnou vazbou i napříč týmy.
Velká flexibilita bez mikromanagementu:
Zatímco korporáty často lpí na pevných procesech a „odsezených hodinách“, u nás je prioritou výsledek a vzájemná důvěra. Lidé mají svobodu si svou práci zorganizovat tak, aby jim dávala smysl, což vytváří mnohem uvolněnější a kreativnější atmosféru. K tomu určitě přispívá i oficiální flexibilní pracovní doba a práce na dálku v rozsahu 3/5 pracovního týdne.
Rychlost a autenticita:
V korporátním prostředí trvá každé rozhodnutí týdny kvůli schvalovacím kolečkům, množství zainteresovaných osob i pevně daných struktur a procesů. U nás se věci hýbou rychle. Kancelář není jen místo k práci, ale prostor, kde se lidé skutečně chtějí potkávat, což odráží i design našich prostor.
Byla k tomuto režimu nutné upravit HR pravidla?
Ano, přechod na tento režim si vyžádal revizi HR pravidel, protože tradiční směrnice postavené na kontrole a hierarchii by u nás v současnosti nefungovaly. Hlavní změny se nesly v duchu
zjednodušování a přenosu zodpovědnosti
přímo na lidi:
Pravidla pro flexibilní pracovní dobu:
Místo fixních hodin „od–do“ jsme zavedli model, kde si zaměstnanci mohou
sami rozvrhovat pracovní dobu
a využít tak maximálně čas, kdy se jim nejlépe tvoří při samostatné práci.
Konec mikromanagementu v hodnocení:
Nahradili jsme složité roční review
průběžnou zpětnou vazbou
a zaměřením na reálné výsledky (tzv.
performance management
), nikoliv na proces.
Transparentnost v odměňování:
Abychom podpořili pocit férovosti bez hierarchických stupňů, směřujeme k otevřenějšímu systému odměňování, který je srozumitelný pro všechny. Tento proces je dlouhodobý a někdy je náročné dohodnout se na správné úrovni zařazení dané pracovní pozice, ale i do budoucna nám tento systém pomůže, například ve světle přicházejících evropských pravidel transparentnosti a rovnosti odměňování.
Nábor zaměřený na hodnoty:
Upravili jsme proces náboru tak, aby hlavní slovo měl budoucí tým. HR zde tak nefunguje jako „dodavatel zaměstnanců“, ale jako partner, podpora a poradní hlas v případě, kdy nabírající manažer váhá mezi několika kandidáty, kteří splňují požadovaná kritéria. V prostředí s nízkou fluktuací, kdy takový manažer dělá nábor třeba i jednou za několik let, je podpora zkušeného HR velmi důležitá.
Pracovní dobu a místo výkonu práce dnes firmy řeší velmi různě. Čím se liší váš přístup k hybridní práci od modelů, které má většina firem, a co se vám osvědčilo jako klíčové pro fungující spolupráci?
Asi jako u většiny firem, náš hybridní model práce doznal nejrazantnějších změn v době pandemie. Po návratu do kanceláří jsme dokázali stavět na principech, které nám fungovaly, a i nadále náš systém podrobujeme každoročnímu přezkoumání, jestli stále odpovídá našim aktuálním potřebám. I když má u nás každý své pevné pracovní místo, v kanceláři se potkáme všichni pouze 1 den v týdnu. Prakticky zhruba polovina kolegů chodí do kanceláře v pondělí a úterý, druhá polovina v úterý a středu. Čtvrtky jsou u nás dnem pro skupinové vzdělávání, brainstorming managementu společnosti, porady obchodního týmu a podobně. Pokud ale zaměstnanec raději chodí do kanceláře, než pracuje z domova, může zázemí našich prostor využívat každý den v týdnu. Takovéto uspořádání, které umožňuje zaměstnancům flexibilitu v rámci zavedených mantinelů, se nám osvědčilo nejvíce.
Mnoho firem staví zaměstnaneckou zkušenost na „velkých“ benefitech. Jaké spíš nenápadné nebo každodenní věci se u vás ukázaly jako zásadní pro atmosféru na pracovišti a proč mají takový dopad?
Tady musím zmínit, že z pohledu výše a množství poskytovaných „velkých“ benefitů jsme spíše
střídmí a věcní
. A pokud nám něco nefunguje, nepokračujeme a hledáme další nové cesty. Také nasloucháme potřebám našich zaměstnanců mimo jiné i v každoročním anonymním průzkumu spokojenosti. Dobře nám fungují možná na první pohled drobnosti, kterých si všimnou už i kandidáti při první návštěvě našich prostor. Je to třeba u nás hojně využívaný „dog friendly office“, sladké povzbuzení na recepci, nebo v létě zásoba nanuků v kuchyňce. Také u nás hodně funguje něco, co bych nazvala až komunitním přístupem – neustále obměňovaná knihovnička, kde může kdokoliv přinést knihu, kterou už doma nechce a na oplátku si buď jenom přečíst, nebo i natrvalo odnést knihu jinou. Čas od času pořádáme akce jako tvorba jarních dekorací, burza šperků nebo pravidelně mikulášská besídka pro děti zaměstnanců. Tím, že disponujeme velkou sdílenou místností (tzv. sdílnou) s různými způsoby uspořádání sezení – k práci i volnému posezení/popovídání, už jsme k nám například pozvali i módní návrhářku a hlavně kolegyně si užily zkoušení a nákup originálního oblečení. A víte, že třeba vánoční dárky, které k nám doputují pro několik nejvyšších manažerů, dáme po Vánocích do tomboly pro všechny zaměstnance?
Zastáváte nadnárodní HR roli a spolupracujete s týmy v různých zemích. V čem se podle vaší zkušenosti nejvíc liší očekávání zaměstnanců nebo přístup k práci napříč regiony?
Spolupráce s týmy napříč regiony mi ukázala, že neexistuje univerzální recept na „spokojeného zaměstnance“. Očekávání se zásadně liší podle kulturního kontextu a lokálních zvyklostí. Jsme však spojení jednotnými firemními procesy a postupy a také společným cílem.
Technologie a AI mění způsob práce napříč firmami. V čem konkrétně se podle vás liší role HR v technologicky vyspělé firmě od tradičního pojetí a co dnes už zaměstnanci od HR automaticky očekávají?
V technologicky vyspělé firmě se HR mění z administrativního správce na
strategického architekta lidského potenciálu
. Hlavní rozdíl je v tom, že technologie a AI přebírají rutinní operativu, což nám umožňuje věnovat se skutečně „lidským“ tématům.
Pokud se ohlédnete zpět, které rozhodnutí týkající se pracovního režimu nebo prostředí bylo z pohledu HR nejtěžší prosadit, ale zpětně se ukazuje jako správné – a jaké poučení z toho plyne i pro jiné organizace?
Z poslední doby mně napadá situace, která není úplně čistě jenom záležitost HR, ale dělá mi radost dosud, proto se zde o ní zmíním. Zhruba před 2 lety jsme prováděli kompletní modernizaci vybavení našich prostor. Tato opravdu velká akce vyžadovala spolupráci všech kolegů i kolegyň, kdy se jich postupně týkala výměna židlí, pracovních stolů, zásadní zmenšení úložných prostor a s tím poměrně intenzivní nutnost uklidit si, přebrat papírové dokumenty, provést digitalizaci atd. Další náročnou fází bylo přesazení a doplnění našich současných téměř 400 živých rostlin. Nakonec to byl typický příklad akce, do které se nikomu nechtělo, ale nakonec si ji všichni užili jako nekonvenční teambuilding. A výsledek? Nejen, že se k nám bez problémů vešlo navíc nových 10 pracovních stanovišť, ale zůstala nám navíc i ona již zmiňovaná „sdílna“. A ono poučení? Vytvářejte společnou kulturu v rámci organizace, je to určitě nejlepší investice do budoucna.
Děkujeme Katce Pavlovic za otevřený rozhovor a sdílení praktických zkušeností, které mohou být inspirací i pro další firmy přemýšlející o tom, jak dnes uchopit práci, pracovní prostředí a roli HR.