Nejvyšší soud vydal pro praxi velice důležitý rozsudek, v kterém vysvětlil základní principy povinnosti zaměstnavatele zajistit bezpečnost a ochranu zdraví na pracovišti všech fyzických osob, které se s jeho vědomím zdržují na pracovišti zaměstnavatele. Zdůraznil, že zákonná povinnost zaměstnavatele obsažená v § 101 odst. 5 ZP se nevztahuje pouze na zaměstnance či zaměstnance dodavatelů či jiných smluvních partnerů, ale i třeba na OSVČ plnící subdodávku či jiné fyzické osoby.
Nejvyšší soud rozšiřuje odpovědnost za bezpečnost práce
JUDr.
Eva
Dandová
Skutkové okolnosti případu
Hlavním důvodem sporu byla náhrada majetkové a nemajetkové újmy z titulu úrazu žalovaného, jenž utrpěl zásahem elektrickým proudem do hlavy a následným pádem ze žebříku, který vedl k doživotním následkům v jeho pracovním i osobním životě.
Žalobce – osoba samostatně výdělečně činná – uzavřel se společností XY s. r. o. rámcovou smlouvu o poskytování úklidových služeb. Následně na základě dílčí smlouvy ze dne 10. 4. 2018 byl prováděn u žalovaného v trafostanici XY úklid, kdy žalovaný sjednal na dílčí část úklidu (mytí oken) subdodavatelské plnění s žalobcem. V průběhu řízení bylo zjištěno, že žalobce byl zkušeným úklidovým pracovníkem, a i v minulosti uklízel v trafostanici.
Před započetím práce konkrétního dne dostal žalobce od zaměstnance žalovaného pověřeného dozorem nad úklidovými pracovníky pokyn, aby „umyl okna ve všech místnostech, kde budou otevřeny dveře“.
Následně tedy žalobce vstoupil do „místnosti 22kV“, která byla odemčená, nebyla nijak zabezpečena a elektrické vodiče nebyly vypnuty ani zajištěny krytem. Zde utrpěl úraz elektrickým proudem, který mu způsobil zranění, v jehož důsledku je omezen ve způsobu života, který vedl před úrazem; není schopen v původním rozsahu sportovat, je snížena jeho pracovní způsobilost, zhoršen sexuální prožitek, zvýšena unavitelnost a zhoršena kvalita spánku.
Argumentace žalovaného
Žalovaný v průběhu řízení tvrdil, že jeho provozovna (trafostanice XY se jejím předáním k úklidu stala pracovištěm společnosti XY s. r. o., která tam vyslala své zaměstnance a další osoby v pozici dodavatelů a subdodavatelů za účelem plnění smluvních závazků, tedy úklidových služeb.
Dále dovozoval, že ukládá-li ustanovení § 101 odst. 5 ZP zaměstnavateli povinnost, aby zajišťoval bezpečnost a ochranu zdraví při práci pro všechny osoby zdržující se s jeho vědomím na jeho pracovištích, nelze tuto povinnost vztahovat také k provozovnám, jimiž se rozumí prostor, ve kterém je uskutečňována určitá podnikatelská činnost. Na základě toho tvrdil, že dochází-li v provozovně jednoho podnikatelského subjektu k výkonu pracovní činnosti jiného podnikatelského subjektu (zde žalovaného), stává se daná provozovna pracovištěm toho podnikatelského subjektu (zde společnosti XY s. r. o.), který v dané provozovně reálně v danou dobu vykonává svoji pracovní činnost, a že proto on jako žalovaný není v řízení pasivně legitimován.
Také v té souvislosti namítal, že pokud by byla trafostanice XY jeho pracovištěm jako zaměstnavatele podle § 101 odst. 5 ZP, pak má za to, že odpovědnost podle tohoto ustanovení je „smluvně přenositelná“ na třetí osobu, a že jí „přenesl“ na úklidovou společnost XY s. r. o., kterou „tížila“ povinnost dodržení pravidel bezpečnosti práce ve smyslu citovaného §101 odst. 5 ZP a která tudíž nesla tuto povinnost přímo vůči žalobci.
Argumenty žalovaného lze shrnout takto:
*
žalobce nebyl náš zaměstnanec, takže jsme neměli jako zaměstnavatel povinnost zajistit jeho bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jeho života a zdraví, která se týkají výkonu jeho práce,
*
odpovědnost za bezpečnost a ochranu zdraví při práci ve smyslu §101 odst. 5 ZP měla nést společnost XY s. r. o., s kterou jsme uzavřeli smlouvu,
*
naše provozovna (trafostanice XY) se po dobu úklidu stala pracovištěm dotyčné společnosti XY s. r. o.,
*
podle § 101 odst. 5 ZP sice platí, že povinnost zaměstnavatele zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci se vztahuje na všechny fyzické osoby, které se s jeho vědomím zdržují na jeho pracovištích, nicméně tato je smluvně přenositelná, jako tomu bylo v daném případě na základě,
*
navíc žalobce vykonával úklidovou činnost jako samostatný podnikatelský subjekt na vlastní nebezpečí, proto „de facto sám vůči sobě“ působil jako zaměstnavatel a nesl sám vůči sobě povinnosti plynoucí ze zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci tak, jak uvádí ustanovení § 101 odst. 1 a 5 ZP.
Otázka pro Nejvyšší soud
Má zaměstnavatel povinnost zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci i vůči osobě samostatně výdělečně činné, která vykonává s jeho vědomím a v jeho prostorách činnost na základě dohody uzavřené s osobou odlišnou od zaměstnavatele?
Právní východiska závěru Nejvyššího soudu
1.
Podle ustanovení § 101 odst. 1 ZP je zaměstnavatel povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu práce (dále jen „rizika“).
2.
Podle ustanovení § 101 odst. 2 ZP je péče o bezpečnost a ochranu zdraví při práci uložená zaměstnavateli podle odstavce 1 nebo zvláštními právními předpisy je nedílnou a rovnocennou součástí pracovních povinností vedoucích zaměstnanců na všech stupních řízení v rozsahu pracovních míst, která zastávají.
3.
Podle ustanovení § 101 odst. 5 ZP povinnost zaměstnavatele zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci se vztahuje na všechny fyzické osoby, které se s jeho vědomím zdržují na jeho pracovištích.
4.
Zákoník práce – jak vyplývá z citovaných ustanovení – ukládá zaměstnavatelům všeobecnou povinnost zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci, klade důraz na odpovědnost zaměstnavatele za bezpečné a zdraví neohrožující podmínky výkonu práce a stanovuje, kdo konkrétně tuto povinnost musí plnit.
5.
Povinnost zaměstnavatele zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci se neomezuje jen na místa, kde zaměstnanci vykonávají práci (prostory určené pro práci), ale vztahuje se na veškerá místa a prostory pod kontrolou zaměstnavatele, jež souvisejí s výkonem jejich práce a v nichž jsou vystaveni rizikům možného ohrožení jejich života a zdraví.
6.
Právní předpisy upravující bezpečnost a ochranu zdraví při práci proto nestanoví požadavky jen pro prostory zaměstnavatele určené k výkonu pracovních činností zaměstnanců (jejich pracoviště), ale i pro další místa a prostory s touto činností související (např. chodby, schodiště a jiné komunikace – srov. § 2 zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci).
7.
Za pracoviště zaměstnavatele ve smyslu ustanovení § 101 odst. 5 ZP je třeba považovat veškeré prostory, v nichž zaměstnavatel vykonává činnost prostřednictvím svých zaměstnanců (včetně míst a prostor s touto činností souvisejících), nad nimiž má kontrolu a v nichž jsou fyzické osoby odlišné od jeho zaměstnanců, které se v nich s jeho vědomím zdržují, vystaveny rizikům možného ohrožení života a zdraví.
8.
Pracoviště zaměstnavatele může být zároveň i pracovištěm jiného zaměstnavatele, který na základě smluvního vztahu se zaměstnavatelem provádí v jeho prostorách činnost prostřednictvím svých zaměstnanců.
9.
Fyzickými osobami, na které se podle ustanovení § 101 odst. 5 ZP vztahuje povinnost zaměstnavatele zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci, jsou jakékoli fyzické osoby odlišné od jeho zaměstnanců, které se s vědomím zaměstnavatele zdržují na jeho pracovišti, bez ohledu na účel, za kterým se tam nacházejí, a na to, zda je mezi nimi a zaměstnavatelem smluvní nebo jiný právní vztah.
Závěr Nejvyššího soudu
1.
Vzhledem k tomu, že žalobce vstoupil do provozovny žalovaného s vědomím zaměstnance žalovaného pověřeného k výkonu dozoru nad pracovníky úklidu v trafostanici XY a na základě jeho pokynu zahájil úklidové práce, byl žalovaný ve smyslu ustanovení § 101 odst. 5 ZP povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví žalobce po celou dobu jeho působení v trafostanici XY, bez ohledu na „případný smluvní vztah mezi žalobcem a jiným subjektem“ nebo mezi žalovaným a společností XY s. r. o.
2.
Žalovaný porušil bezpečnostní pravidla spočívající v tom, že „místnost „22kV“ měla být uzamčena a vstup úklidového pracovníka měl být umožněn výlučně pod dozorem bezpečnostního pracovníka žalovaného. Vodiče elektrické energie v předmětné místnosti měly být opatřeny krytem nebo měly být po nezbytnou dobu vypnuté a jejich vypnutí ověřeno.
3.
Každý zaměstnavatel má povinnost zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci, která se kromě jeho vlastních zaměstnanců vztahuje i na všechny další fyzické osoby, které se s jeho vědomím zdržují na jeho pracovišti.