Ing. et Ing. Veronika Linhartová, Ph.D., MSc.

Nejnovější data výzkumu zaměřeného na generaci Z v ČR ukazují významné rozdíly mezi mladšími a staršími generacemi v oblasti vzdělávání, práce s informacemi i využívání digitálních technologií. Zatímco téměř 80 % respondentů generace Z vnímá digitální technologie a umělou inteligenci jako faktor zlepšující vzdělávací proces, více než dvě třetiny současně přiznávají problém udržet pozornost během tradičních prezenčních přednášek. Výsledky navíc naznačují, že pro část mladších respondentů již flexibilní a digitálně podporované vzdělávání nepředstavuje konkurenční výhodu, ale očekávaný standard. Právě tato zjištění mohou v následujících letech značně ovlivnit podobu onboardingu, firemního vzdělávání i adaptačních procesů ve firmách. Současně se zde začíná projevovat paradox současného trhu práce: očekávání mladších zaměstnanců v oblasti podpory rozvoje a individualizace vzdělávání rostou právě v době, kdy část zaměstnavatelů omezuje juniorní pozice a prostor pro získávání prvních pracovních zkušeností.

Debata o Generaci Z se často točí kolem jejich „jinakosti“ a očekávání, která údajně neodpovídají realitě pracovního trhu. Data však ukazují, že skutečný příběh je komplexnější. Mladí lidé přicházejí s jasně formulovanými hodnotami, požadavkem na férové zacházení a otevřeností, která odhaluje, jak dobře či špatně jsou organizace připraveny na současné výzvy. Článek proto přináší nejen pohled na konkrétní zkušenosti a sebereflexi mladých respondentů, ale také doporučení pro zaměstnavatele a upozornění na oblasti, ve kterých trh práce za očekáváním této generace viditelně zaostává. Otázkou tak není, zda nově příchozí na trh práce obstojí, ale jak obstojí současné organizace, protože i jejich směřování bude do budoucna primárně ovlivněno právě přicházející generací na trh práce.