Opravdu se obří investice do umělé inteligence vyplatí? Mohou firmy růst produktivitu bez růstu počtu zaměstnanců? A jak by se případné přehodnocení AI investic mohlo promítnout do náboru a personálních plánů? Právě těmto otázkám se věnuje současná debata o ekonomických dopadech umělé inteligence.
Ekonomka Markéta Šichtařová ve svém komentáři pro časopis Práce a mzda upozorňuje, že se pozornost investorů postupně přesouvá od samotného technologického pokroku k otázce ekonomické návratnosti. Nestačí totiž sledovat, kolik firmy do umělé inteligence investují. Stále důležitější je, zda jsou schopny na těchto investicích skutečně vydělávat.
Podle Šichtařové přitom nejde o zpochybňování významu umělé inteligence jako takové. Upozorňuje však, že technologický pokrok a ekonomická návratnost nejsou automaticky totožné. Nové technologie mohou být revoluční, aniž by všechny projekty založené na jejich rozvoji byly zároveň ekonomicky úspěšné.
Rychlý vývoj může komplikovat návratnost investic
Jedním z témat, na která ekonomka upozorňuje, je rychlost technologického vývoje. Datová centra a specializovaný hardware představují investice plánované na řadu let dopředu. Současně ale přicházejí stále výkonnější generace čipů a technologií, které mohou zkracovat ekonomickou životnost již vybudované infrastruktury.
Investoři se proto stále častěji ptají, zda se vysoké náklady na budování AI kapacit dokážou vrátit dostatečně rychle. Debata se tak posouvá od technologických možností k ekonomice celého AI ekosystému.
První dopady by se mohly projevit v náboru
Z pohledu zaměstnavatelů je důležité, že případná opatrnost firem se zpravidla neprojevuje okamžitým propouštěním. Firmy nejprve omezují investice, odkládají některé projekty a zpomalují nábor nových zaměstnanců. Výraznější zásahy do zaměstnanosti přicházejí obvykle až v případě dlouhodobějšího zhoršení ekonomické situace.
Podle Šichtařové by případné omezení investic nemuselo zasáhnout pouze technologické firmy. Postupně by se mohlo promítat také do dodavatelských řetězců, stavebnictví, energetiky nebo dalších odvětví navázaných na rozvoj AI infrastruktury.
Zajímavá je také její úvaha o vztahu mezi produktivitou a zaměstnaností. Vyšší produktivita totiž nemusí automaticky znamenat vznik nových pracovních míst. Firmy mohou díky novým technologiím vytvářet vyšší hodnotu se stejným počtem zaměstnanců, případně s menšími personálními nároky.
Pro zaměstnavatele z toho plyne jediné: personální strategie by neměla být založena pouze na očekáváních spojených s rozvojem umělé inteligence. Vedle technologických příležitostí bude stále důležitější sledovat i ekonomickou návratnost investic a připravovat se na různé scénáře dalšího vývoje trhu práce.