Výroční zpráva ÚOOÚ za rok 2025 naznačuje jasný posun v kontrole pracovněprávní praxe. Do centra pozornosti se dostává využívání biometrických technologií, rozsah zpracování údajů o zaměstnancích i schopnost zaměstnavatelů obhájit, proč data vůbec sbírají. Důraz se přitom přesouvá od formální dokumentace ke skutečnému fungování procesů – a to včetně každodenní HR a mzdové agendy.
Přitvrzení dohledu nad HR praxí
Výroční zpráva Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2025 naznačuje další zpřísnění kontroly v pracovněprávní oblasti. Do popředí se dostává nejen využívání biometrických systémů, ale i celkový rozsah dat, která o zaměstnancích shromažďují personalisté a mzdové účtárny. Úřad přitom dává jasně najevo, že dlouhodobě zažité postupy samy o sobě nestačí – klíčová je skutečná nezbytnost a přiměřenost každého zpracování.
Biometrika pod tlakem
Nejviditelnější dopad se týká docházkových systémů s otisky prstů nebo rozpoznáváním obličeje. Podle ÚOOÚ jde zpravidla o nepřiměřené řešení, protože evidenci pracovní doby lze zajistit i výrazně méně invazivními nástroji. V praxi tak může jít o oblast, na kterou se kontroly zaměří častěji.
Nadbytečná data jako slabé místo HR
Zpráva zároveň potvrzuje opakující se problém: zaměstnavatelé často shromažďují širší okruh údajů, než skutečně potřebují, a jen obtížně vysvětlují jejich právní základ. Právě tato kombinace patří podle zkušeností z kontrol mezi nejčastější pochybení.
Konec papírového GDPR
Posiluje také důraz na transparentnost a reálné fungování interních procesů. Nestačí mít připravenou dokumentaci – rozhodující je, jak organizace s daty skutečně pracují a jak dokážou reagovat na žádosti zaměstnanců. Pro HR a mzdovou agendu to v praxi znamená posun od formálního plnění povinností ke každodenní, obhajitelné praxi.
Na jednotlivá témata navážeme podrobnějšími články v příštích vydáních.