náhrada nemajetkové újmy

Nejvyšší soud se v tomto rozhodnutí detailně zabýval důkazním břemenem zaměstnance v diskriminačních sporech o odměňování. Vyjasnil především, jak konkrétní musí být tvrzení zaměstnance při označování srovnatelných kolegů — a kde končí jeho důkazní povinnost a začíná povinnost zaměstnavatele rozdíly vysvětlit. Rozhodnutí je důležité zejména pro větší organizace (typicky akademické prostředí), kde působí více zaměstnanců na obdobných pozicích.

Nejvyšší soud vydal pro praxi velice důležitý rozsudek, v kterém vysvětlil základní principy povinnosti zaměstnavatele zajistit bezpečnost a ochranu zdraví na pracovišti všech fyzických osob, které se s jeho vědomím zdržují na pracovišti zaměstnavatele. Zdůraznil, že zákonná povinnost zaměstnavatele obsažená v § 101 odst. 5 ZP se nevztahuje pouze na zaměstnance či zaměstnance dodavatelů či jiných smluvních partnerů, ale i třeba na OSVČ plnící subdodávku či jiné fyzické osoby.

Jaký bude mít daňový dopad poskytnutí jednorázové náhrady nemajetkové újmy při pracovním úrazu pozůstalým ve vyšší částce, než je minimum stanovené zákoníkem práce (§ 271i zákoníku práce) z pohledu firmy a z pohledu příjemce (pozůstalého po zaměstnanci)?

Zaměstnanec dostal plnění od pojišťovny za ztížení spol. uplatnění, je toto plnění osvobozeno od daně z příjmů? Nemusí jej uvádět do daňového přiznání?